53. otázka: Proč vidíme věci a život každý úplně jinak/13.2.13/

53. otázka: Proč vidíme věci a život každý úplně jinak

Při úvahách nad minulým tématem, tedy volbou prezidenta, mne vícekrát překvapilo, jak vnímáme tutéž situaci naprosto rozdílně. A to dokonce i v případě, že čteme Poselství a zdánlivě tedy zastáváme stejné ideály. Tento zvláštní jev jsem vypozoroval již dříve a to při úplně různých příležitostech, ale až nyní mi došlo, jak je významný pro náš život. Jestliže vidíme věci jeden jako správné a druhý jako nesprávné, pak někde musí být zásadní chyba v našem nazírání. Nebo snad lze vidět světlo, jako temno?

zf

Asi ano, protože v samotném Poselství je výrok: …Ubozí, kteří proto nemůžete přijmout již více světla a kterým jen temnota jeví se úlevou… My to vnímáme však příliš maximalisticky, v přesně námi definovaných pojmech světlo/temno, jenže mezi tím je široká škála nuancí. V přednášce Duše putuje, se můžeme dočíst o tom, že každý skutečně vidí věci a děje jinak, jenže jsou to příklady spíše pozitivního a nekonfrontačního druhu. Např., že vybereme nejkrásnější místo v parku každý jiné, nebo že vnímáme jinak tóny či barvy. Ovšem nikdy mne při čtení těchto výroků nenapadlo, že bych mohl své okolí vidět úplně obráceně, než někdo vedle mne. Nejmarkantnější ukázku, jak diametrálně různý může být náš pohled, mi přinesla kniha Svědectví ze života po smrti, která popisuje děje z onoho světa. Zde je pasáž, kdy nějaký člověk dojde pod úhlem falešné lásky za svým bývalým příbuzným až do nějaké nízké a ošklivé úrovně. Je zde popsáno, jak on, který sen druhově nepatří, toto okolí vidí – ošklivé smrduté močály se táhnou až k obzoru. Z nich trčí uschlé pahýly stromů, nad tím se povalují chuchvalce páchnoucí mlhy… ale místní obyvatelé to vidí jinak. Nakonec se jim podaří svou vůlí mu vnutit svůj pohled na tento svět a on náhle uvidí kolem nádherná třpytící se jezera s poletujícími volavkami, atd… Snad si řeknete, že to je jen na onom světě, ale my přece vidíme svět kolem nás pozemským zrakem a ten se nedá tak snadno ošálit. Už různé optické hříčky by nás lehce přesvědčily, že ani na zrak se nedá spolehnout, já však chci uvést jiný příklad, vhodnější k našim tématům. Svého času jsem jel na Vomperberg, místo, kde působil Abd-ru-shin a kde i nyní je nějaká skupina čtenářů /obecné vysvětlení pro neznalé těchto věcí/. Jel jsem tam jako jeden ze skupiny asi 20–30 lidí jedním autobusem a tam, na místě samém jsme se zúčastnili společného náboženského obřadu organizovaného tamními čtenáři. Po cestě nazpět jsem v autobuse užasnul, nad hodnocením tohoto obřadu jednotlivými účastníky. Musím podotknout, že samotná forma obřadu vychází od Abd-ru-shina a proto ona nebyla předmětem různého vnímání. Někteří účastníci vykřikovali v nadšení o světle a Bohu, které tam zažili, jiní však vykládali o temnu a zlu, které tam naprosto zřetelně pociťovali. Takže zde je pro mne hmatatelný důkaz, že tutéž, společně prožitou, situaci mohou čtenáři Poselství vnímat jako světlo i jako temno… Není to strašné zjištění? Kde je záruka, že nevidím svět kolem sebe naprosto pokřiveně a že nejsem ten, o němž píše Abd-ru-shin, že mu jen temnota připadá příjemná? Není nic jednoduššího, ale i nesprávnějšího, než si myslet, že jen můj názor je správný a že jen já to vidím dobře a všichni ostatní se mýlí. V tomto omylu mi moc nepomůže, alespoň v jeho důsledcích, že najdu pár stejnorodých lidí, kteří se ke mně přidají. Tak i povolaní kolem Abd-ru-shina, kteří se dostali do nějakých myšlenkových proudů, jej nejprve viděli jako světlo, ale později jako temno. A to byli ti nejzralejší duchové, nemůžeme tedy být tak domýšliví, abychom si mysleli, že nám se to stát nemůže. Může a to zcela jednoduše. Jedinou obranou by bylo žít ve vůli Boží více, než v té své, ale to nedokázal zde v hlubinách stvoření ani samotný archanděl, takže to zcela jistě nebude vůbec snadné a zaslouží si to naši mimořádnou pozornost. Jsme neustále manipulováni a přesvědčováni, abychom viděli svět tak, jak to někdo chce. Nejviditelnější formou je reklama a móda. Neustálým opakováním se do nás vrývá cizí chtění, takže v nějaké situaci zareagujeme již bezmyšlenkovitě tak, jak bylo někým chtěno. To je jistě nepříjemné a z duchovního hlediska to svědčí o nesvobodě našeho ducha, ale jsou tu mnohem horší formy, jichž se stáváme nástroji. Nedávno jsem shlédnul na YouTube zajímavé video /a nebylo první tohoto druhu/, kde byla výpověď pracovníka v tzv. ekonomickém terorismu. Jsou to odborníci, kteří různými nekalými praktikami zmanipulují dění a později i ekonomiku v celém národě, že se tento pak stává snadnou kořistí nějakého většího národa. Jsou to děje, které se počítají až na desítky let a nejsou tedy manipulovanému národu tak lehce zjevné. Údajně probíhá taková manipulace národa v několika krocích. Ten první je demoralizace, při níž se pomocí sdělovacích prostředků a veřejně činných osob /nejen politiků, ale i umělců, aj./ dosáhne setření rozdílů mezi pojmy morální a nemorální /vzpomeňme na nedávné popírání pojmu špinavé peníze/. Dalším krokem je dezorientace národa, tak aby nebyl schopen rozeznat reálné od nereálného, pravdu od nepravdy. No a ve třetím kroku již stačí národ ovládat téměř jakýmikoliv prostředky, protože on už není schopen to poznat. Dotyčný přímo uváděl, že lidé takto zmanipulovaní, popřou i viděnou a zcela konkrétní realitu /třeba viděný koncentrační tábor/ a označí to za podvrh, kulisu, zrakový klam, apod. Je tu uváděno, že vše se děje zcela nenápadně a v horizontu mnoha let až desetiletí a jsou využíváni lidé, kteří vůbec neví, že se stávají nějakými nástroji, ale myslí si, že slouží nějaké vznešené myšlence. Tak např. se nějak nenásilně přesvědčí pár studentů o nějaké jakoby ideální myšlence a využije se známého faktu, že mládí revoltuje proti všemu starému a chce něco nového. Tito studenti pak pod úhlem tohoto revolučního postoje mládí přesvědčí i ostatní studenty, aniž někdo z nich jen tuší, že pomáhají na dlouhodobém plánu znásilnění národa. Tak jsem si přitom vzpomenul na nedávnou aktivitu tzv. celebrit, které vytvářejí sdružení proti výsledku voleb a rozdmychávají zlobu a rozdělení národa. Docela mi to připadá, že i to může být nějaký velký plán, o němž tito aktéři třeba nemají ani tušení. Myslí si, že bojují za dobro, ale možná jen slouží zlu. Jenže toto jistě probíhá na všech rovinách našeho života zde na zemi a bude asi velmi obtížné se v tom orientovat. Dokonce ani vzdálení se společenského dění nám nevytvoří úplné oddělení od společnosti, protože jsme jejími členy. Jsou tu tedy dva děje, které výrazně ovlivňují naše vnímání světa. Jeden je individuální a souvisí s druhem naší osobnosti a stavem zralosti. To je věcí dlouhodobého vývoje a lze to změnit jen dalším vývojem. Při vývoji vzhůru budeme souvislosti s děje vnímat v širších souvislostech, protože náš pohled se rozšiřuje. Při sestupném vývoji se však úhel našeho pohledu bude zužovat a budeme chápat omezeněji. Je to tedy v našich ,,rukách“, nebo spíše na našem rozhodnutí, ale nezmění se to ihned, je to proces s nějakým časovým průběhem. Ovšem druhá věc je změnitelnější v kratším čase. Zde jde o to, že naše okolí se nám snaží vnutit svůj pohled na věci, děje a lidi. V rovině praktických příkladů – díváte se na televizi, kde je hodnocen nějaký člověk. Je-li Vám představen jako výborný a slušný, pak jej tak berete, pokud Vám jej, třeba jen v rovině různých náznaků a gest, představí jako člověka špatného, pak jej tak budete brát… Dokonce, i když je původní vjem v dalších reportážích překryt novými pozitivními skutečnostmi, které mají původní špatné hodnocení setřít, přesto v nás zůstává vůči tomu člověku jistá nelibost, nebo aspoň nedůvěra. Přitom nikdo z nás osobně toho člověka nezná, a proto nemůže vědět, jaký skutečně je. Samozřejmě autoři reportáží velice dobře vědí, jak ovlivnit své diváky a silně toho využívají. Tak se stáváme figurkami na šachovnici nějakých lidí, jejichž pohnutky jistě nejsou ani ušlechtilé, ani duchovní. I když se nedíváte na televizi, přesto jste neustále manipulováni svým okolím, protože téměř nikdo není zcela izolován a musí odněkud nějaké informace přijímat, aby si mohl na věci a lidi udělat názor. A právě v těch informacích a způsobech jejich podání bývá největší problém a největší manipulace. Vždyť jen jedním slovem lze změnit význam celé věty, nemluvě o tom, že intonací a zdůrazněním lze změnit smysl, aniž se změní jediné slovo. Co s tím? Zde asi nepomůže důkladné sledování politiky a ekonomiky, protože toto skryté je vyčleněno mocným tohoto světa, což ani nebudou naši politici, ani prezidenti, ale síly s ještě větší mocí. Nahlédnout do jejich světa se nám nepodaří a ani to není zapotřebí. Kdybychom měli v sobě zralého ducha s fungujícím cítěním, byla by orientace jednodušší, ale takto budeme muset vyvinout co největší úsilí, abychom byli co nejméně zmanipulováni, protože tento náš svět je úplně zkažený a je obtížné se opřít o něco správného a pak od toho začít budovat. Máme začít od úplných základů znovu, což nyní jistě zevně nepůjde, jen vnitřně se o to člověk může poctivě snažit. V člověku musí být veliké silné přání žít v Pravdě, to ovšem bývá nesprávně situováno jen na čtení Poselství, účast na pobožnostech, apod. To vše jsou věci vnější, i když souvisí, více či méně s nitrem. Člověk by si měl rozvíjet svůj vnitřní vztah k pravdě, což mimo jiné znamená i to, že chci vidět život, věci, lidi a svět pravdivě. Ne tedy podle své představy, podle toho, jaké mám ideály a jak chci, aby to ,,dopadlo“, ale vidět vše skutečně tak, jak to je. Jednou mi jeden čtenář uváděl jako správný příklad pohledu na svět tento příklad: Na bílé stěně je špinavá tmavá skvrna – jeden člověk řekne, ejhle bílá stěna/to je ten z hlediska čtenářů optimista a právně pozitivně myslící člověk, tedy čtenář/ a druhý řekne, podívejte špinavá skvrna /to je pesimista…/. No ale já chci jiný pohled, a to jsem tehdy řekl tomu čtenáři, můj pohled je: Podívejte, bílá stěna a na ní špinavá skvrna, dejte pozor, ať se od ní neumažete. Oprostit se tedy od svých přání a to i od těch pozitivních. Pozitivní cíle mám mít ve vztahu ke svému vývoji, ale svět chci vidět, takový, jaký je, proto, abych k němu mohl zaujmout pravdivý postoj. Již dávno jsem do své modlitby začlenil prosbu, abych mohl vidět vše takové, jaké to je, ať je to dobré, špatné-v tomto ohledu jsem, nebo chci být, ve svém pohledu neutrální. Věřím, že kdo v sobě vybuduje /postupně a pomalu/ tuto živou touhu, ten svět uvidí tak, jaký je a bude se moci na tom poučit a uzrát. Takové je pak každodenní motto: ,,Již nechci být nástrojem omylných lidí, ale chci poznat vyšší vůli a řád a dobrovolně se s nimi ztotožnit. Vidět vše z nadhledu, tak, jak to vidí ti nad námi, ale ponechat si i porozumění pro pozemský pohled, abych nežil mimo realitu a nepromarnil tak dar této pozemské školy“.

Reakce pana JS:

Máte pravdu pane Fritz,a to žel naprostou. Žel ne snad proto, že pravdu máte Vy, žel, proto že to je smutné. Smutný je fakt, že, jak jste zjistil /a ne jenom vy, je to i má zkušenost/, co čtenář tak jiný názor. A nemám na mysli označení toho či jiného místa v parku jako nejhezčí. Je to i ve věcech, kde názor na určitou věc obsáhne celých 360 stupňů. Když to umístím do parku, pro ukázku, tak někdo bude tvrdit, že nejúžasnější místo v tom parku je ten vyšlapaný plácek pod lavičkou, plný (vajglů) a plivanců. Ale je to i v jiných podstatných záležitostech, a jak vy popisujete zážitek z návštěvy Hory od naprostého temna až po úžasné Světlo. Pán říká v Poselství, že nic nepomůže vlastnit Slovo, a třeba ho číst neustále znovu a znovu, ale používat ho. Naplňovat Slovo na sobě a okolo sebe. Nedaří se nám to však, poškození rozumem je značné, místo citů máme jen pocity, okolí nás masíruje ze všech stran, nevíme, čemu a komu můžeme věřit. Jsme se svými těly součásti toho šíleného chaosu, který zde panuje pod tlakem soudící Hvězdy. Motáme se v tom a nejsme schopni jako celek (čtenáři) zaujmout jednotné stanovisko jako třeba rozjitřené reakce kolem volby hlavy státu. Říkáte, a já to dosvědčuji, je to hodně slyšet – ano lidé volají zpátky po komunismu. Říkáte, že ti lidé, kteří přímo nezažili perzekuce, a byli jen šedými myškami, ti se ho dožadují zpátky. Nedivím se. Nic se vlastně nezměnilo. Jen přibyly sociální nejistoty. Ano je to velmi zjednodušené, o ledasčem by se mohlo napsat více, ale to není mou snahou. Mou snahou je vlastně podpořit myšlenky, které jste v posledních příspěvcích rozvinul. A položit pár otázek. Jak se to může stát, že lidé, a to i veliké procento vážných čtenářů Poselství to nevidí, neslyší, nevnímá? Jak se může stát, že to dokonce podporují, obhajují a budou se přít o své pravdě? Mluvím o totální cílené dezinformovanosti, o naprosté zmanipulovanosti úplně všeho. Všechny informace z oficiálních zdrojů, televize, noviny, rádia, internet, jsou manipulované. Ano internet je ještě z části svobodný, pokud se nepodaří zprávy jiné polarity zablokovat, pak ano. Bylo už několik pokusů převzít i zde oficiální kontrolu, poslední, nebo z posledních to byla snaha oficiálně kontrolovat internet (neoficiálně se tak dávno už děje)uplatněním dohody ACTA. Jak je možné, že všechna tato média v naší zemi vlastní zahraniční kapitál, a když budeme zkoumat dále, kde se všechny tyto nitky sbíhají, budeme se divit čím dál tím více. Potom už nebude tak těžké uvěřit, že skupina elitářů, která má vliv na ekonomiku, hospodářství a vlastní zdroje, média, banky, peníze, atd…má zájem na tom, aby se plnily jejich scénáře. Vždyť kdo má uši ke slyšení a oči k vidění si musel všimnout, jaká mediální kampaň se konala na podporu kníže pána a s opačným znaménkem štvavá a nepřátelská proti Zemanovi-asi to trochu přehnali, a nějaké procento lidí začalo přemýšlet. Máte naprostou pravdu pane Fritz, křičíme tady po demokracii, ale když ji uplatníme ve volbách, a zvítězí někdo jiný, než bylo plánováno, pohotově po ruce jsou už nachystány nástroje, umělci se chystají protestovat nebo vystěhovat, studentíci ze střední školy drží jednodenní hladovky, a zas nikomu to není divné? Mě už dlouho ano. A zkuste mít něco proti naší největší ikoně, p.Havlovi, jakože třeba jeden z cílů Římského klubu, kde byl členem, je řízená selekce lidí-eugenika. Zkuste nastínit, že byl vysokým členem zednářské lóže v Praze …a to není klub holubářů. Spustí se ohromný pokřik. Proč? Dvacet let tady byl pečlivě budovaný obraz a nic ho nesmí narušit, nic a nikdo. A pak taky zkuste klacíkem píchnout do vosího hnízda s názvem Jan Palach, jak to naposledy udělal komunista Grebeníček. Pan Grebeníček není žádným mým oblíbencem, komunisty toleruji jako stranu, kterou lidé volí ve volbách, a pokud tady bude demokracie,než ji vystřídá něco lepšího, tak ji tolerovat budu. Ale co řekl, je pravda. Dá se o tom leckde dočíst, jsou historické materiály, které dokazují, že sebevrah Palach pohrdnul svým životem kvůli okupaci ruskou mašinou a nástupu jejich lokajů. Je dokázáno, že Dubčekovský socialismus, který se zde už nestačil rozvinout, měl mezi lidmi naprostou podporu. Ale co spustily oficiální média za humbuk. Opravdu si myslí, že jsme až tak hodně zhlouplí? Myslím, že začínají dělat chyby. Pod tlakem Soudu je vše ve zrychleném módu, zkusme zůstat bdělí. J.S.