4. otázka – Co se myslí výrazem: ,,znásilnění duše” ?/28.2.12/

4. otázka – Co se myslí výrazem: ,,znásilnění duše” ?

I.S.

Už vícekrát jsem se setkala s výrazem, že si někdo znásilňuje duši, nevím, co si pod tím mám představit. Jak si mohu sama znásilnit svou duši? I.S.

zf

Ptala jste se mne, co jsem myslel výrazem – znásilnění duše.
Pokud děláme něco jiného, než chce naše duše, tak ji znásilňujeme, spoutáváme, a ubližujeme jí, což se časem projeví. Určitě nelze tvrdit, že vše, co děláme, je přáním naší duše, podílí se na tom rozum, zvyky, vliv naučených postojů, vliv lidí kolem a mnoho jiného. Často nás ovládají různá přání vzešlá z našich zvyků, z toho, co nás naučili v rodině, ve škole, …třeba i v Hnutí Grálu, někde na přednáškách, jiní čtenáři, nebo co jsme se naučili a přijali za správné v předchozích životech. Nemusí to být přáním naší duše/ducha. Jsme manipulování cizím chtěním a cizími názory, nemusí být vždy špatné, jen nevhodné pro nás a naši současnou cestu. Tak jsem se i já bičoval, celého půl roku kolem domu a bytu-výsledek je, že jsem úplně zničený a nyní se dlouhou dobu musím dávat dohromady – týral jsem svou duši i tělo a byl jsem z toho nešťastný…říkal jsem si ale, že to jinak nejde udělat – nicméně určitě to jinak šlo.
To jsou věci, o kterých hovoří docela dobře kniha, která mne dost zaujala – Ruediger Schache – Tajemství plánu vašeho života více na mých stránkách o literatuře/kni­ha To je kniha, která, ač nemá nic společného s Poselstvím, učí člověka věnovat pozornost své duši a jejím přáním, jejímu cíli, její cestě. Pokud děláme něco jiného, než chce naše duše, tak ji znásilňujeme, spoutáváme, a ubližujeme jí, což se časem projeví. Určitě nelze tvrdit, že vše, co děláme, je přáním naší duše, podílí se na tom rozum, zvyky, vliv naučených postojů, vliv lidí kolem a mnoho jiného. Když člověk např. pořád dře, až do úpadu, na vlastní zahrádce /a je vyčerpaný, nespokojený, bez radosti/ – je to přání jeho duše, nebo je to vyvoláno něčím jiným? Např. tím, že si třeba řekne, že to musí stihnout, nebo že je potřeba sklidit zeleninu, nebo, nebo… Často nás ovládají různá přání vzešlá z našich zvyků, z toho, co nás naučili v rodině, ve škole, …třeba i v nějaké duchovní organizaci, někde na přednáškách, jiní čtenáři, nebo co jsme se naučili a přijali za správné v předchozích životech. Nemusí to být přáním naší duše/ducha. Jsme manipulování cizím chtěním a cizími názory, nemusí být vždy špatné, jen nevhodné pro nás a naši současnou cestu. Jak se v tom vyznat? Člověk si často říká, že to jinak nejde udělat – nicméně určitě to jde i jinak. Naše duše, naše nejhlubší podstata chce být především šťastná a má dlouhodobý plán, je to plán vývojové cesty a všechna ta přání po cestě jsou jen milníky u cesty, ale ne vlastním cílem. Měli bychom se tedy učit poslouchat vlastní duši /viz např. uvedená kniha/.