260. Třetí pohlaví /8. 7. 2018/

260. Třetí pohlaví

Tento pojem se nyní velice často používá a podle intenzivní snahy mnohých zemí EU se s ním budeme setkávat stále častěji. Bude dobré se na něj zaměřit i z hlediska stvoření, nejen lidí, kteří již dávno jdou proti Řádu stvoření.

Třetí pohlaví není nějaký ,,skutečný pojem“, ale spíše ,,moderní opis“ nenormálního lidského postoje.

Pod tento název se řadí další názvy, jako například ,,generová neutralita“, nebo ,,nebinární lidi“ a další. Všechny ty názvy znamenají jediné – vytvořit pěkně znějící ,,nový pojem“ pro chování určité skupiny/stále se zvětšující/ lidí, kteří se nemohou identifikovat do přírodního řádu a chtějí ,,vytvořit“ nějaký nový ,,lidský model přírody“. Přesněji řečeno, jde o lidi, kteří se nemohou rozhodnou ohledně své pohlavnosti. A protože svět je dnes nakloněn všemu nenormálnímu a každá zvrhlost má sladký příslib ,,svobody“, neohraničené nějakým řádem, tak je i tato úchylka vítána a oslavována. Není však pro ni jen hledáno nějaké pěkné označení, ale je upřednostňována přede vším ,,normálním“, přirozeným. A jsou tu zvláštní souvislosti. Pozemská pohlavnost souvisí s pohlavními orgány, které jsou nazvány ,,přirození“. Jistě je zde slovesná podoba děje, že se tyto orgány používají ,,při-rození“, nebo-li jako nástroj pro budoucí ,,zrození“ člověka. Je tu však souvislost neméně podstatná, že slovo ,,přirození“ velmi připomíná slovo ,,přirozené“, tedy ,,normální“. A normální je jedině to, co je v souladu s Božím řádem. A jestliže se dnes člověk nemůže srovnat se slovem ,,přirození“, pak je to především důsledek toho, že už nechce být přirozený-normální. Což je opět jen důsledek toho, že už ,,nechce nic a nikoho poslouchat“.

,,Třetí pohlaví“ a ostatní podobné pojmy se snaží nejen najít omluvu pro nepřirozené chtění člověka, ale dokonce tyto snahy chtějí toto jednání postavit NAD normální stav daný Bohem v Jeho řádu. A nestačí jim tento zvrácený pojem ,,obhájit před světem“, nestačí jim jej ,,povýšit“, ale chtějí z něj udělat ,,normu normálnosti“, ve smyslu, že jen ,,člověk genderový“ je člověk plnohodnotný, ostatní jsou nemoderní zpátečníci, přežitý druh, společností neuznávaní. Ale ani toto jim nestačí, protože cizopasné liáně nestačí obtočit strom, ale musí jej nakonec i udusit. Tak i oni chtějí tyto ideologie vnutit všem, proto je velká snaha zavést je do povinné školní výuky, aby dítě bylo infikováno dříve, než bude schopné ,,pochopit“, že je svedeno do záhuby. Snaha zrušit pojem žena a muž, aby ten, kdo ještě není v životě dost zorientován, nebyl těmi pojmy ,,obtěžován“, znervózněn, nebo snad dokonce pobouřen. Tak už i pouhé označení ONA a ON je považováno za diskriminující a mohlo by prý urážet toho, kdo není ani ONA ani ON. Děti se mají už od školky vést k tomu, že je jedno, jestli se narodili jako chlapec, nebo dívka, oni jsou přece SVOBODNÍ i v tomto, a proto se sami mají rozhodnout, čím ,,chtějí být“.

Jistě je dnes ještě dost lidí, kteří tyto ideologie považují za hloupé, nebo dokonce zvrhlé, ale protože jim tiše popřávají sluchu politici, kteří rozhodují o tom, co se bude ve školství odehrávat, je vše nachystáno pro ,,převýchovu člověka“ k ,,novému druhu“. Vše jde po menších krůčcích, které ,,nevypadají tak hrozně“, ale jsou každý vždy jen předstupněm dalších a dalších kroků. Jako tomu bylo u žádostí homosexuálů, kteří slibovali, že už další společenské požadavky nebudou mít, ale za nedlouho přišla žádost další a další. Tak je potom cesta jejich žádostí nějaká taková: 1/…jen nechceme, aby nás někdo pomlouval, 2/…jen chceme, abychom mohli sdílet lékařské zprávy jako partneři, 3/ Chceme zlegalizovat své partnerství, 4/ Chceme řádnou svatbu, 5/ Chceme možnost vychovávat děti,..a jistě to bude pokračovat dále, jak? Možná zákonem proti všem, kteří zatím nejsou homosexuální, protože dnes je podobně nahrazeno dřívější pohrdání černochy, dnešním pohrdáním bělochy-jako výraz nápravy a demokracie. A po homosexuálech se už tlačí do popředí pedofilové – zatím je tu už i první krok – z jejich sexuální úchylky vytvořit ,,jinou formu sexuality“, aby se v samotném současném označení smazalo to negativní. To už je podobný model postupné ,,rekonstrukce pojmů“, jako u ,,třetího pohlaví“.

Chci se však věnovat jiné rovině tohoto problému.

Můžeme problém ,,třetího pohlaví“ shrnout do definice, že je to prostředek pro lidi, kteří si chtějí vybojovat úřední ,,posvěcení“ stavu, kdy jejich ,,pohlavní druh není ještě určen“ a proto se může definovat kdykoliv ,,později“.

Duchovní zárodky, spočívající na spodní části duchovních říší jsou ,,bez pohlaví“, nejen pozemky vzato, tedy bez vývoje pohlavních orgánů, ale i bez ,,vnitřního rozhodnutí“ pro konkrétní druh. A to je vlastně stav, připomínající to, po čem dnes někteří touží a společnosti k tomu chtějí ,,donutit“ celé lidstvo.

Podíváme-li se na tuto problematiku pod tímto úhlem, pak tito lidé vlastně touží po návratu do stavu ,,před určením svého pohlaví“. Netuší však, že to byl stav, kdy také neexistovala jejich osobnost. Oni se tedy chtějí vrátit do nevědomého stavu duchovního zárodku, což se jim velmi pravděpodobně může lehce, i když velmi bolestně, splnit. Ve stvoření spolu děje mnohostranně souvisí. Chceš být bez pohlaví? Dobrá, budeš. Protože si nevážíš daru Stvořitele, bude ti bez dalšího přemlouvání a vysvětlování splněno tvé přání. Jako v té pohádce o rybáři a jeho ženě. Ta také ,,nevěděla, co by chtěla“ a tak nakonec dostala, co potřebovala. Po všech těch extravagantních přáních bylo nakonec o ní jen prostě řečeno: ,,…najdeš ji v láhvi od octa“. Milovníci a zastánci třetího pohlaví, genderu a všech podobných abnormalit dostanou svou ,,láhev od octa“, tedy ,,původní stav“, protože nebyli spokojeni s tím, co jim z milosti bylo dopřáno – přesně vymezeným a daným vývojem v řádu stvoření.

A tak i ta snaha uzákonit tyto zvrhlosti do školství je ztělesněním výroku ,,temno bude sloužit Světlu“, v tomto případě se temno samo zničí svými ,,nápady“ a jeho otroci – lidští duchové, se vrátí do stavu, kdy nebudou škodit. To je do stádia duchovního zárodku. Ty různé další procesy, které denně vidíme ve světě to vše jen podtrhují, vypadá to, že lidský duch došel do stádia natolik odtrženého od směru ve stvoření, že byl u něj spuštěn ,,pud sebezničení“, a tak se vší vážností, elánem a nadšením vymýšlí metody, jak se co nejrychleji vymazat ze stvoření. A tím sami naplňují onen výrok, jak temno bude v soudu sloužit Světlu…

Přes zákonitost toho děje nemůžeme mlčky přizvukovat těm, kdo jej uskutečňují. Chce-li se člověk zničit, je to jeho věc, jeho rozhodnutí a jeho odpovědnost. Chce-li strhnout do zkázy ostatní, už to není jen jeho věc. Sahá-li takto špinavými prackami na duchy se mnou spojené, pak je to i má věc. A chce-li takto svést celý národ, pak je to věc všech, kdo v národě žijí. A jsme-li karmickými vlákny dovedeni do tohoto národa, pak k němu máme jistě i nějaké závazky, které musíme splnit. Nelze bojovat s větrnými mlýny, nelze lidem bránit v jejich pošetilostech, ale lze je jasně pojmenovat a vyjádřit k nim správné stanovisko, kdekoliv to bude možné a vhodné. Protože mezi hlupáky a zločinci ducha jsou jistě i ,,svedení“, kteří potřebují, aby ve všeobecném zvráceném řevu po legalizaci perverzností zaznívaly i hlasy opačné. Už to jim může dodat sílu a naději…a možná, že víc už ani, při současném stavu lidstva, nepůjde udělat…

A je-li něco pozitivního ,,možné“, pak je to i ,,nutné“ a tím se to stává povinností pro probudilého ducha. Povinností přirozenou, ne vynucenou a naplánovanou, ale jen samozřejmě z nitra vytrysklou.

My bychom měli stát vnitřně v jiných postojích, než tento svět. Jenže to se neprojevuje v naučených a vyčtených ,,výrocích“ typu: …musím nosit vlasy z čela, …paní Maria říkala, že se musí na židli sedět bez opírání, …a podobně…

A někdy to bude nepříjemné, protože svět nám to ,,nedaruje“. Že chceme být jiní je pro něj totéž, jako to, že ho ,,nemáme rádi“ a tím jsme jeho nepřátelé. A jestliže v našem okolí nastanou nějaké takové nepřirozené aktivity, jako homosexuální sňatek a podobně, bude pro nás, dost možná, obtížné se k tomu postavit čelem. Bez hanění, s pochopením, ale bez přitakání… Účast na takovém podniku, i když je to osoba blízká – třeba příbuzný, je zásadním rozhodnutím, i když to v dané chvíli tak nemusí vypadat. Kladná účast na takovém podniku je vlastně schválením jeho legitimity, nebo přetvářkou, aby se příbuzný neurazil, a každý si musí sám odpovědět, co z obou variant je horší, protože k lepšímu to počítat jistě nelze…

Teoretické představy o našich postojích dle Poselství jsou jistě pěkné a ušlechtilé, ale skutečnost bývá jiná. Zkuste si jinou představu, například, že by se vám dcera nečekaně přiznala, že je lesba a bude mít ,,svatbu“, na niž vás srdečně zve a moc by ji trápilo, kdybyste odmítli… To už je těžší… A takových těžkých situací si lze představit mnoho a těch, které si představit neumíme, může být ještě více. Bude proto jistě nutné svoje postoje stále upevňovat, aby nás nakonec ,,svět nepoložil na lopatky“, přes naši lásku k bližnímu, naše představy, náboženská přesvědčení, nebo cokoliv jiného, na co ,,slyšíme“.