252. Vzkříšení /3. 4. 2018/

252.Vzkříšení

Křesťané se radují, že Kristus vstal z mrtvých a oni tak mají vírou v Něj i v tento akt otevřené dveře do nebe…

Že Kristus po pozemské smrti ,,nebyl mrtvý“ není však důkazem Jeho Božskosti, ale prostým potvrzením faktu, že každá duchovní podstata po pozemské smrti pokračuje ve své existenci. Že duch není tělo. Jeho ,,Vzkříšení“ je tedy důkazem o působení zákonů stvoření.

Toto poučení si z toho nevzali ani křesťané, ani ostatní lidé.

A tento fakt ,,nepoučení“ je velmi důležitý a neměli bychom jej přehlížet.

Křesťané věří v Krista a čtou Bibli, které věří. Věří, že tím jsou spaseni. Přesto jim to nepomohlo pochopit Boží řád a tím ani skutečnou Cestu k Bohu. Ta přece musí vést tímto řádem, jinudy nevede.

My věříme v Abdrushina, čteme Poselství, kterému věříme. Věříme, že tím jsme, nebo budeme, spaseni.

Podobnost jistě ne náhodná. Protože poctivě čteme Poselství a věříme, že skrze něj k nám promlouvá Boží hlas, tušíme, že se po nás chce více, ale vlastně ani pořádně a konkrétně nevíme, co. Je to poznat hlavně nyní v tomto tak pokřiveném světě, kdy nevíme, jak se k tomu všemu postavit. Ignorovat to? Je to přece temno! Nebo to nějak sledovat pro vlastní poučení? Ale nepošpiníme se tím, je to přece temno…? Nebo se do toho snad dokonce nějak aktivně zapojit? Jít do politiky, zúčastňovat se demonstrací? Nebo jen přeposílat nějaké mi poslané informace?

Jedné věci věřím. Tak jako tehdy Ježíšovo vzkříšení a zviditelnění mělo kromě jiných důsledků, posunout i lidské chápání dějů ve stvoření, mělo vést lidi k prohlédnutí, pak se toto děje neustále.

Každé velké dění má mimo karmických vlivů, které ale už neovlivní minulost, také onu užitečnou rovinu poznání pro budoucnost toho, kdo prohlédne.

Tak i dnešní doba, tím spíše, že je zúčtováním za celou lidskou minulost, kterou tím nyní vyvolává, má zcela jistě i rovinu POUČENÍ.

Je ale pro nás skutečně poučením? Jak to vše, co nyní hýbe světem, bereme?

Často jen jako karmu – je to cosi z minulosti, co se nám vrací. S tím se nedá nic dělat a je nutné to pokorně přijmout. Takže nic nedělat a nechat kolo osudu, ať běží, jak běží. Nebo zaujmout roli ,,pokání“, tedy sám napomoci sebezničení sebe, ale i národa a části civilizace. Viz postoj papeže s přijímáním muslimů, sundáváním soch Krista z kostelů, aby se ,,muslimové cítili dobře“. A jako VIDITELNÝ projev pokory před nimi pokleknout a omývat jim nohy. Nebo jiný, nenáboženský, příklad. Náš ,,virtuální osvoboditel“, pan Kocáb, který se nám demonstroval jako hrdina, který sám od nás vyhostil celou Ruskou armádu, ale nyní říkal, že musíme otevřít hranice muslimům, protože jinak by se na nás naštvali…takže se sklonit a ponížit ze strachu.

A pak je tu další možnost, jak chápat dění kolem nás. Jako Boží očistný soud – to z něj proudí tyto děje a zničí všechno zlo a dobré zachová. Takže Bůh potrestá ty špatné, ale dobré ochrání. Protože my ,,čteme a věříme“, zachová i nás. Takže nechat vše běžet a věřit v naši záchranu.

Dění kolem nás můžeme tedy chápat různě…

 

Protože už ,,víme“, že Kristus nebyl vzkříšen v pozemském těle a Jeho duch nikdy nezemřel, je nutné i tento pojem pro nás ,,aktualizovat“. Tím neříkám, že má být nějak rušen, ale aktualizace by se měla dotknout našeho pochopení, ne vyvracení vžitého pojmu. Protože nebylo vzkříšeno ani Ježíšovo tělo, ani Jeho duch, pak děj Jeho ,,zjevení“ by pro nás mohl spíše znamenat ,,prohlédnutí“, pochopitelně ne Jeho, ale naše. A po prohlédnutí má následovat pochopení a změna postojů.

Všechno chápání tehdy i potom bylo vždy nasměrováno jen k Jeho osobě a proto to bylo odděleno od praktického života člověka. Tím ,,praktickým“ mám na mysli chápání širších souvislostí a jejich převod do pochopení vnějších dějů. Lidé mají tendenci vždy tyto děje spojené s Bohem chápat jako ,,náboženské“ a tím oddělené od ,,pozemského“. Pokud se pokusí o průsak toho svatého do pozemského, pak jen v rituálech, nebo v pokusu o morálnější život.

Poselstvím se však rozhled ducha měl značně rozšířit, a proto by naše chápání vnějších dějů mělo mít mnohem výraznější spojení s ději ve stvoření. Že se kdysi vše přesměrovalo k Ježíši je sice snad logické, ale pro dnešek už nepoužitelné.

Dnešní doba je především ,,Dobou prohlédnutí“. My si ale tento pojem zase jednostranně spojujeme jen s ,,náboženským chápáním“, že tedy, když čteme Poselství, tak zmoudříme, apod. Taková ,,vyčtená a opakovaná moudrost“ není ale naše a proto taky nenásleduje vlastní zmoudření. Poselství nám pomáhá ,,pochopit svět“. Pod tím se skrývá velmi mnohé. Je tím jistě míněno pochopení dějů ve stvoření, jeho struktura, apod., ale mělo by nám to dát i pochopení pro ten NÁŠ nejbližší, lidmi vytvořený svět. Tedy, abychom chápali, co se děje kolem nás. Tak mnohý čtenář bude hledat duchovní příčiny nemocí, bude poukazovat na své sny a vize, na své cítění, ale co se děje nyní ve světě, to nechápe a neví, jak se k tomu postavit.

Svět se řítí do války. Je to dobře, je to karma? Nebo je to jen současná snaha temných sil USA, které ve své zvrhlosti chtějí válku pro svou touhu po válce a touhu po majetku jiného? To je významný děj, který může rozpoutat jadernou zkázu lidstva. Tak bychom si na to měli umět odpovědět. Je to karma, která něco vrací, a já to mám mlčky přijmout? Nebo je to úsilí temna, aby zničilo prostředí pro uzrávání ducha, a já se v rámci svých možností mám proti tomu postavit? Máme proti tomu vyvinout nějaký odpor, nebo ,,čekat, až Bůh zasáhne“?

Evropská unie se rozhodla, že provede islamizaci Evropy. Už to někdy i některý z vrcholných politiků /i Německa/, veřejně přizná. Muslimové se nijak netají tím, že chtějí, aby svět patřil jim a jejich víře. Takže pochybnosti o cílech této aktivity, která se pořád zesiluje, se rozplývají. Přesto je ještě velká snaha různých mediálních a politických lidí přesvědčovat národy a jejich občany, že je to správné a nutné. A opět stojíme před podobným dilematem. Máme s tím ,,něco dělat“, nebo to ignorovat? Jistě je při tom určitá možnost pro ,,zmoudření“, ale člověk musí vyvinout svou vlastní aktivitu. Musí to nějak sledovat, musí se snažit si sám pro sebe skládat pravdivý obraz. Protože, a na tom se snad shodneme, neměli bychom žít ve lži. A jestliže nám politici vášnivě vykládali, že imigranti doma trpí válkou, dnes už mluví jinak, tedy, že imigranti nemají doma dost pohodlného života. A už se tlačí do popředí další ,,důvod“, kterým bude nahrazen ten předcházející. Klima, mají tam v Africe horko, nebo tam nemají dost vody, nebo… Máme se tím zabývat, nebo máme, jako správní sebemrskači, předat svoje země jim a odejít do té Afriky sami? Jsme hříšníci a tím budeme odpykávat… O jednom jsem přesvědčen, pokud se nám ,,zjevuje“, že nás politici, moralisti a pseudodemokraté obelhávají o účelu těchto pomocí, pak nechci být hlupákem, který jim v tom ještě z vlastní vůle pomáhá.

K ,,prohlédnutí“ v dnešní době jistě patří pochopení, co a proč se mnou dělají vládnoucí lidé. O co jim skutečně jde, co tím sledují a kam mne dovedou. Mohou mne jistě donutit zbraněmi a násilím k vnějším věcem, ale nemohou mne donutit, abych vnitřně myslel tak zrůdně, jak to oni chtějí. Zde už je to má odpovědnost. Proto je tato doba tak důležitá. V ní každý může prohlédnout až za masky lidstva. Tím může prožitím poznat ,,dobro“ a ,,zlo“ a to patří k uvědomění. Pochopme to ale správně! Dobro a Zlo zde není myšleno doslovně, ale principiálně, jde tu o princip pravdivý a princip manipulační, vylhaný, vychytralý. Čtenáři příliš často chtějí děje zde v temnotě chápat idealisticky a maximalisticky. Pro ně je Dobro absolutním pojmem, a co není absolutní, to už pro je ,,špatné“, protože to přece není ,,dobré“. Přísně vzato je skutečně dobrý jedině Bůh, Ten jediný je skutečné absolutní Dobro a cokoliv mimo Něj už není a nemůže být tak ,,dobré“, jako On a proto už to není skutečné ,,dobro“. Takovým směrem a takovými jednostrannými pohledy se zde v Pekle, kde žijeme, nedokážeme k ničemu lepšímu dobrat a proto musíme zemdleně zůstat ležet a čekat, až přijde ,,dokonalost“. Naše poznávání dobra a zla je trochu jiného druhu, my se musíme naučit dívat na děje s větším odstupem a hlavně nazírat na následky a důsledky. Poznat, kam vede která cesta, ne hodnotit vše jen dle momentálního vzhledu na plus, nebo mínus. Toto umění hlubokého náhledu na každý děj, až do jeho důsledků v širokých souvislostech, patří k hlavnímu poslání našeho putování hmotnostmi. Tato doba je pro našeho ducha nesmírně důležitá nejen k odpykání, nejen k přijetí Syna Člověka, nejen k přijetí Hlasu Božího, ale i k prohlédnutí světa a tím prožití pojmu pravdy. I tato ,,pravda“, pravdivost, skutečnost, realita souvisí s velkým pojmem Pravda, protože pravdivost je součástí Řádu světa, součástí Vůle Boží. Bez pravdivosti nemůže člověk tvrdit, že poznal Pravdu.

Na Vzkříšení Ježíše jsme neměli žádný podíl, jen na Jeho vraždě. Chápu, že křesťané se radují, že když už jsme ho zavraždili, přesto nakonec žije…je to úleva, jako když někoho srazíte autem, ale on vstane ze silnice, opráší se a jde dále. Ale v tom je pak hlavně úleva z toho, že můj zlý čin neměl tak hrozné následky – není to nic, co by mne osvobodilo, nic, co by mi pomohlo. A i to, že až vzkříšení tehdy lidem pomohlo, aby ,,uvěřili“, není pro nás nic lichotivého. Vzkříšení nás neosvobodilo a prohlédnutí nenásledovalo…

Nejinak je to dnes a člověk by se nad tím měl vážně zamyslet. A kdy jindy, než ve dnech, kdy se část lidstva právě na tento pojem spoléhá, tyto myšlenkové i citové formy bohatě živí a i v mnohém čtenáři v nějaké pozměněné podobně přežívají. Proto i v některých z nás vyvstává o Velikonocích pěkný pocit čehosi posvátného, i když, logicky vzato, proč by takový pocit měl vznikat zrovna o Velikonocích?

Ježíš i Syn Člověka nám v prvé řadě přinesli prohlédnutí z bludů, omylů zaslepení a spánku. Proto by nás v těchto dnech měla povstat především snaha PROHLÉDNOUT. Určitě bychom neměli ustrnout v bludu, že když věříme v Poselství a čteme je, že TÍM jsme už prohlédli. Abdrushinova poslední slova k lidstvu zněla: ,,Nyní jděte a prožívejte. Už vám nemám co říci“. A ono ,,prožívejte“ přece neznamená, že budeme ,,přijímat utrpení ve formě odevzdanosti karmě“. Bez pochopení, ani utrpení nevede k odčinění.

Pochopit dění světa, prohlédnout nasazené masky vůdců, aby člověk vždy chápal, co je skryto ZA jejich slovy – to znamená nejen být duchovně bdělý, ale i svobodný v poznání. Dnes prostě nestačí opakovat věty z Poselství, ale je nutné je aplikovat ve světě kolem. Každé takové pochopení falešné tvářnosti světa nás může dovést k ,,pravdě slov Poselství“ a tím i k většímu souznění s řádem stvoření. Sám Abdrushin nás vyzval, abychom sledovali nějaký pozemský soudní případ a snažili se citem /i zkušenostmi/ poznat, kde je pravda. Dalším průběhem procesu, kde se odhalí jeho pozadí, pak člověk pozná, jestli se v úsudku mýlil, nebo ne. A tak člověk trénuje své cítění. Dnes nám společenský, politický i světový chaos dává každodenně velké množství příležitostí k tréninku. Využijme je. Ignorování dějů ve světě znamená zbavení se příležitostí ke zmoudření i k prožívání svého ducha. Ustrnout v postoji – je to všechno temno – se nic člověk nenaučí…

Je to svatá doba úžasných vývojových příležitostí. Kdo jich nevyužije, těžko bude hledat jiné.

Pro nás, kteří jsme našli Cestu, znamená Vzkříšení, především PROHLÉDNUTÍ. A kdo na základě prohlédnutí prožije ,,realitu světa“, ten také prožívá realitu stvoření a tím i jsoucnost Božího řádu – a to je pak i VZKŘÍŠENÍ JEHO DUCHA v SOUDU.

Ale jen číst Poselství a věřit mu nedovede člověka k prožití a tím ani k doteku Slova a ducha.

Dokážeme využít ,,požehnání Soudu“ k vlastnímu prohlédnutí a tím i vzkříšení svého ducha? Nevím, podle nikde nepoznatelného a neprojevujícího se výsledku působení čtenářů za posledních 77 let to na to příliš nevypadá. A jestliže mělo Slovo vítězně kráčet zeměmi, pak se na tom měl podílet jeden každý probuzený duch. A ten výsledek, efekt na lidstvo a svět, se neprojevuje v počtu prodaných Poselství, ale ve vítězství Světla, které mělo nastat otevřenými kanálky duchovně probuzených čtenářů, skrze něž by mohly působit legie duchovních bojovníků. A tak by se temno nemohlo pozemsky dostat k moci. Když se ale rozhlížím na stav světa a prognózu toho, kam se ubírá…nemám ani nejmenší dojem, že bychom vítězství Světla naší četbou a vírou nějak výrazněji napomohli. No, třeba se mýlím…

Ale rozhodně jsem přesvědčen, že bychom měli udělat mnohem více, má-li se světu pomoci. A jen ,,pokorně čekat“, až jeden pan Schlauroth půjde Abdrushina vytáhnout z Gestapa, …to už dnes nepůjde…

Zkusme o tom přemýšlet nějak jinak, protože dodnes se nám to moc nepodařilo. Chce to tedy asi najít jiný přístup. A to je osobní úkol pro každého z nás…

 

Prosme prastvořenou Vasithu, abychom se od ní naučili stát pevně na svém místě. Prosme ji, ať se naučíme ostrým duchovním zrakem prohlédnout až do hloubky všechno dění se kterým jsme konfrontováni. Prosme ji o pomoc s naším prozřením, které musí být všestranné, abychom v každé situaci poznali, co je ,,uvnitř“ a nedali se zmást klamným zevnějškem. Ať nesloužíme zlu jen proto, že jsme je nepoznali pod klamným pláštěm zdánlivého ,,dobra“. Ať konečně PROHLÉDNEME! Staňme se konečně vědoucími i v tomto pokřiveném falešném lidském světě. Jinak nemůžeme být vědoucími ani v duchovním světě a zůstaneme v obou světech jen nástroji jakýchkoliv sil, jejichž podstatu ani nepoznáme. Pak nikdy nebudeme moci sloužit Světlu, protože to je vyhrazeno jen vědomým tvorům…

-ZF-


 

 

  • Kalendář příspěvků
    Květen 2024
    Po Út St Čt So Ne
     12345
    6789101112
    13141516171819
    20212223242526
    2728293031