249. Očekávání…/22. 3. 2018/

249. Očekávání…

 

Byla mi položena následující otázka, nebo spíše téma k úvaze. Není to přesná citace, ale odpovídá smyslu dotazu.

Už za života Syna Božího, Ježíše docházelo k tomu, že Jeho učedníci příliš nedbali Jeho pokynů, ale měli svá různá očekávání. Dá se tedy říci, že nepochopili moudrost Jeho vedení, ale upřednostňovali svá přání a čekali, že On jim je bude plnit. Později, za Abdrushina, to nebylo jiné. I při upřímné snaze povolaných tu zůstával ten postoj ,,Pán to udělá přes nás“, my jen budeme čekat, udělá to On. Ono řečené ,,přes nás„, by se ale dalo přesněji říci ,,udělá to za nás…“. Jeho mnohé pokyny, že oni mají vytvořit svatou půdu, že mají být mosty k lidem, že mnoho činností musí splnit oni sami a když je nesplní, ani On nebude moci splňovat to, co musí. Pořád se setkáváme s postojem ,,Já čekám, učiň to Pane Ty…“ Z té naší osobní aktivity, která se očekávala tehdy a ještě více dnes, jakoby zůstal jen kult uctívání Jeho osoby, ale v pasivní, nesamostatné a neaktivní poloze ,,čekání na Jeho zázraky“.

---

 

Děkuji za důležité téma.

Ano, toto je přehlížený postoj věřících, především v našem případě čtenářů, stručně uvedený v Poselství jako falešná oddanost:

Kdo však poslouchá, ten také něco dělá. Poslušný není nečinným, jak již slovo samo to vyjadřuje. Poslušný něco provádí.

Jakmile však člověk dneška praví “buď vůle Tvá”, tu sám “nechce dělat nic”, nýbrž vkládá do těchto slov ve svém citu smysl: “Já počkám, učiň to Ty!”

V tom cítí se velikým, věří, že překonal sám sebe a “podřídil se” vůli Boží. Člověk se domýšlí, že je tím nade všechno povznesen a věří, že se tím vysoko vyšinul.

Všichni tito lidé jsou však nepotřební slaboši, zahaleči, blouznivci, fantasti a fanatikové.

Podobné hodnocení tohoto fatalistického postoje ,,očekávání Boží akce“ je i v přednášce Nesprávné cesty: Vnitřní, tiché, tak zvané pokorné očekávání lepšího není ve skutečnosti nic jiného, než požadování, i když se to vyjadřuje jinak sebe krásnějšími slovy.

 

Dnes, kdy aktivita národů a lidí přímo kvasí, kdy několikrát denně slyšíme informace o nepokojích, bojích, atentátech, stávkách, ztrátách na životech, už nejde ,,být nezúčastněný“ a jen ,,čekat, až Bůh zasáhne“. Ten kvas, var a tříštění, to přece znamená, že On zasáhnul Soudem a uvedl vše do pohybu. My sami jsme však před tím vyvolali pokřivení všeho dění, a proto se očekává, že každý, kdo pochopil naši vinu, se bude snažit o nápravu. My se musíme snažit napravit vše, co nám bude k nápravě předloženo. Tomu jistě věříme, ale problém je pochopení obsahu pojmu ,,co nám bude životem předloženo“. Snad očekáváme, že se objeví nějací lidé, kterým budeme ,,hlásat Slovo“ a tím jim dáme možnost ke spáse jejich duše. Očekáváme rozvrat světa a pak v něm se vynořivší hledající, abychom jim POTOM POMÁHALI hledat Slovo.  Snad očekáváme nějaké ,,Božské dění“, které nám přinese do cesty nějaký zvláštní úkol a jsme odhodláni ho potom splnit… Tedy nebereme, co nám život přináší, ale čekáme na něco, co jsme si sami ,,naplánovali“ jako Jeho projev a pokyn.

Na vícerých místech přednášek můžeme pochopit, že ,,čekání, až to Světlo zařídí“, je podobné, jako když povolaní nechali Abdrushina napospas Gestapu a ,,smířili se s tím, že je ztracený“, uklidnili se tím, že ,,máme ale Slovo“…jak je uvedeno ve vzpomínkách od p. Schlaurota. Právě na této situaci, která se skutečně stala, není tedy nějakým hypotetickým modelem, můžeme definovat dva základní přístupy ke krizové situaci.

Jedna je: ,,Světlo to zařídí, my mu věříme a ve víře počkáme, až to provede“.

Druhá: ,,Život nám předkládá různé situace, abychom je správně vyřešili, budeme-li věrní, pak nám Bůh k tomu dá sílu. My však musíme dát celé své chtění, aktivitu, elán a to nejlepší z nás…On pak přidá, co bude chybět.“

Tento základní rozpor se prolíná do křesťanských církví, ale i mezi čtenáře. Ano, věřící chápou, že musí projevit nějakou ,,aktivitu“, ale tento pojem mají úzce spojený jen s šířením své víry, evangelizací a hlásáním Slova, či Zvěsti, apod.

Svět kolem nás je pochopitelně zcela vzdálený nějaké smysluplné ,,duchovní cesty“ a proto je našemu náboženskému cítění vzdálený – jde zcela jiným směrem. Pak je logické, že naše ,,aktivita“ nesouvisí s tímto světem, snad jedině, v nejlepším případě, s nějakým jednotlivcem, pokud chce naslouchat našemu ,,duchovnímu poučení“.

Snad nejintenzivněji včlenili svou ,,víru“ do praktického života muslimové, což budeme moci stále více oceňovat na vlastní kůži i my. Je to zřejmě proto, že jejich náboženství, asi spíše věrouka a ideologie, snad i vojenská taktika, je propracované do ,,praktických rovin“ pozemského života. My sice snad víme něco o vysokých duchovních úrovních, víme o Svatém Grálu, ale co si s tím počít v běžném životě, to nevíme. Snad jen o tom někomu povídat, ale to nám v pozemském životě moc nepomůže. Kdyby islamisti byli jako my, svět by nedobyli… Oni však jsou ,,náboženstvím“ a jeho vykladači vedeni ke zcela praktickým věcem a pomocí rozsáhlého souboru zákazů a příkazů vždy ví, jak se postavit PROTI světu. No ano, mají to jednodušší, tím, že mají vše prvořadě směrované na pozemské, mohou skutečně ovládnout svět, ale tato činnost je k Duchu příliš nepřiblíží.

Nicméně v něčem bychom si z nich mohli příklad vzít, možná dokonce v mnohém. Jednak jsou do své víry mnohem více zapálení, jsou dokonce často ochotni za ni obětovat i život. Více prostupuje jejich životy, nemají ji tedy, jak jsme před tím varování v Poselství, uloženou v posvátné skříňce, aby ji vyjmuli jen ve sváteční chvíli. Nejsou tak prosáknuti nesprávným křesťanským pochopením výroku ,,kdo do tebe kamenem, ty do něj chlebem“, ani pacifistickým výkladem Desatera, kdy se každý věřící chvěje hrůzou, aby se proti druhému neprovinil přestoupením přikázání Nezabiješ a tak se raději nechá sám zabít bez odporu…protože ,,tak je to psáno“…. Materialista lpí na pozemském životě, protože je přesvědčen, že po něm už nic není. Křesťan sice věří v Království nebeské i v to, že když pilně chodil na mše, k přijímání a ke zpovědi – má to již ,,v kapse“, neboli, má nebe předplacené, ale je to celé nejasné, nemá to přesné obrysy a tak přece jen, zde je to jistější…. Je na tom čtenář lépe? Těžko říci, neznám všechny čtenáře, tak nemohu posoudit. Jedno jsem ale postřehl. Pro čtenáře je jiné ,,lákadlo“ na zemi. Tisíciletá říše! Ona je umístěna sem a je vstupem, nebo ,,přípravkou“ pro nebe, takže je nutné jí projít. Proto mnohý čtenář, ať už vědomě, nebo jaksi ,,automaticky“ cítí potřebu na zemi zůstat. A tak si právě čtenáři paradoxně sami vytvořili určitý zásadní protiklad. Chtějí do nebe, ale jsou přesvědčeni, že jeho první část bude na zemi, takže jejich snažení i růst budou tady, ale současně se nechtějí pošpinit tím temným světem kolem sebe a tak se od něj izolují a sní o tom ,,lepším, který bude“. Tím pádem jim z toho vyplyne něco velmi zvláštního – chtějí být na zemi, ale nechtějí tu nic ,,opravit“, protože to přece ,,udělá Bůh svou silou“. Takže svět kolem nás plyne v totálním rozvratu a přerodu v ,,cosi podivného“, ale nás to vlastně nezajímá, jakoby se nás to netýkalo, jakoby to prožití bylo pro ty, ,,kteří nečtou“, ale my jsme už ,,za vodou“ a vlastně máme taky, jako ti křesťané, už ,,předplaceno“.

Snad ve mně někdy před dvaceti lety byl také kus takového snílka, ale jak život kráčí dál a svět se zmítá v křečích, které vyvrhují stále zřetelnější důkazy, že pánem lidstva na zemi je nyní Lucifer a ,,jeho lidé“ se snaží strhnout ty ostatní do jeho smrtící náruče, nemohu se na to dívat ,,nezúčastněně“. Nelze přihlížet rouhání, urážení Boha a cílené zkáze Jeho řádu, aniž bych se proti tomu nějak nepostavil a nevyhranil. Právě ten kvas a to, co vyvrhuje, mne každým dnem znovu přesvědčuje, že povinností věřícího je postavit se za Boží dílo. V této zvrácené době je pošetilé běhat po ulicích a vykládat lidem, aby četli Poselství, vždyť oni nechápou a nepřipustí ani tak zjevné fakty, jako, že život s milióny muslimů ,,pod jednou střechou“ bude peklo na zemi. Nebo, že rozvrat pojmů rodina, žena a muž, normální sexualita, apod., nakonec smete lidský rod někam ke strašné, krvavé a bezúčelné existenci. Nechtějí připustit ani to, co mohou vidět ve státech kolem, fyzicky, zjevně a hmatatelně, nechtějí to vidět, popírají to vášnivě, dravě a nenávistně a ze všech sil to ,,chtějí i tady“. A takoví dnes plní náměstí a ŘVOU o lásce a demokracii. Těm přece nelze vykládat o vyšších principech světa, protože oni sami jej se vší sveřepostí chtějí zničit. Náměstí se plní demonstranty všech druhů, už i 13. leté děti demonstrují proti politice a za politiku… Možná i vaše děti půjdou se školou na povinnou politickou demonstraci, nebo se zítra budou učit, jak milovat islám a že běloch je vždy lump, ale ,,černá je krásná“.

Říkáme si, přejeme si, doufáme, že Bůh to zařídí… Abdrushina šel z Gestapa osvobodit člověk…jediný, který měl k tomu odvahu a zůstal ve špatné organizaci. Zůstal by dnes někdo ze čtenářů v nějaké takové organizaci?

,,Čekám, udělej to Ty“…platilo tehdy a platí to i dnes. Je to ošklivé, zabývat se tímto hnusným lidským světem plným lží a manipulací, ano, je to hnusné, vysilující…a přece nějak užitečné. Třeba ,,jen pro vlastní pochopení“, aby člověk nebyl použit temnem jako ,,užitečný idiot“. To je totiž dnes jedním z hybných mechanismů společnosti. Hloupé a nezralé děti, bez vlastních životních zkušeností, bez prožití minulých událostí, jdou veřejně hodnotit minulost, vše je jim jasné a papouškují to, co jim někdo nasadil do hlavy. Ti, co je zagitovali pro jejich ,,poctivý demokratický boj za svobodu“ jsou přesně takoví, jako ti, proti nimž jdou manifestovat. Chtějí tak nahradit ,,čerta ďáblem“, ale myslí si, že nastolují svobodu andělů.

To jsou pošetilé děti, zneužité politiky proti jiným politikům. Pak tu ale máme dospělé, kteří už mají nějaké prožití a názory…ale i je lze tak snadno zmanipulovat. Podívejme se na dění na Slovensku. Davy lidí demonstrují za svobodu a demokracii proti prohnilému systému. Kdo jim řekl, že je prohnilý? Prolhaní politici, kteří chtějí odstranit stávající politiky, zvolené v řádných volbách. Někdo v novinách prohlásí, že za nějakou vraždu mohou nějací politici, důkazy žádné, jen to ,,někdo řekl“ a ostatní to opakují. To stačí pro vyvolání ,,sametového převratu“, už se nikdo ani nepídí po vyšetřování, jen se bojuje za sesazení politiků a je jedno, jestli s tím mají něco společného – jen pryč s nimi, popichují neúspěšní politici dav a těší se na nové volby, aby se dostali ke korytům. A dav s povykem o demokracii jim dělá ,,užitečné idioty“. Jenže nejde jen o ,,náhradu nějakých politiků“, ale o dosazení takových, kteří se nebudou bránit nové smlouvě Dublin a ochotně podepíší zaplavení našich zemí muslimskou vírou a nepokojem, šarvátkami, a násilím. A když se to na Slovensku tak pěkně vyzkoušelo, hned se to aplikuje i u nás, je přece nutné zničit celou V4, která ,,nechce podepsat“ pravidelný dávkový import imigrantů bez omezení a do nekonečna/vlastně ne, jen do plné islamizace Evropy/. Tak i my, čtenáři, kteří se pyšníme širším rozhledem a chápáním světa v širších souvislostech, se lehce můžeme stát takovým ,,komparzem“ temna. Myslíte, že ne? Nedávné volby prezidenta ukázaly, že čtenáři nejsou nijak moudřejší, než ostatní lidé a jsou přesně tak i ovlivnitelní. Možná jsou ještě ovlivnitelnější, protože žijí v izolaci od politiky a proto neví ,,jak to dnes chodí“, neznají mechanismy, jak se dnes ovládají davy, co se jim říká a že důležité pro manipulaci je hlavně ,,použití pozitivní motivace“. Mluvit o lásce, demokracii, míru, lidskosti, třeba i o křesťanství /hlásaném náhle ateisty, když se to hodí/. Čtenáři, píši o nich, protože k nim patřím a od nich přece jen čekám víc, jako od dětí na Václaváku, pořád dělají zásadní chybu, pokud se vůbec společenskými věcmi chtějí zabývat. Myslí si, že svět nám dává na výběr mezi DOBREM a ZLEM. V řízení tohoto globálního světa, proto ani v politice, sdělovacích prostředcích a veřejných silách není ŽÁDNÉ DOBRO.

Jsou tam určité zápasící síly, neodvažoval bych se o jedné z nich říkat, že je dobrá, takže je vždy berme ,,neutrálně“ a dívejme se pouze na to, kam dovedou národ, lidstvo a jestli se s tím ,,svezu“ i já.

Proto to beru tak, že když podpořím jednu sílu, oproti druhé, a když touto volbou nějakým způsobem pomohu národu a lidstvu, pak jsem podpořil něco pozitivního i když z pohledu čtenářů by se dalo říci, že jsem podpořil zlo, nebo ,,menší zlo“. Jako praktický příklad zmíním nedávnou volbu prezidenta. Podle sdělovacích prostředků a celkové verbální masáže společnosti tu bylo dobro v jednom z kandidátů, který byl představen jako slušný, hodný a morální, druhý byl neustále představován jako sprostý, hrubý, zlý a komunistický. Bylo možné to vzít z tohoto předloženého úhlu pohledu a horečně ověřovat, jestli je to pravda a do jaké míry je to pravda. Při podrobnějším pohledu bylo jasné, že na negativním hodnocení toho zlého ,,něco bude“, i když to bylo přehnaně zdůrazňováno, ale v případě toho kladného se vynořovalo mnoho falešného a jeho neustálé pomluvy druhého zcela protiřečily s jeho obrazem ,,slušného“. Jenže toto vše byl ten boj, který nám předkládali novináři, ti novináři, kteří jsou označeni v Poselství jako temno a zlo. Jít touto cestou by tedy nebylo moudré. Proto jsem se raději zaobíral tím, kam nás který kandidát asi povede. Ten nový, slušný a hodný se nijak netajil tím, že jeho hlavním cílem je co nejrychleji a nejhlouběji nás zaintegrovat do Evropské unie. A protože EU je přesně ten nástroj Lucifera, který má jediný plán zničení národů a k tomu ještě přikládá zničení rodin, rasy a náboženství – je hlubší cesta do EU, rychlejší a cílenou cestou do hříchu – proto jsem nemohl volit ,,nového, slušného vůdce do zkázy“ a všechny ostatní důvody před tímto hlavním důvodem jsou nepodstatné. A jestli ten starý adept selže, bude nemocný, pomstychtivý, kritický a nevím jaký, ale dá nám čas před zkázou, pak nebudu litovat své volby, víc jsem od něj nechtěl.

Uvádím to jen jako příklad, že se na věci ve společnosti dá dívat jinak, než je běžné a novinami předkládané. A pod takovým úhlem pohledu pak můžeme sledovat demonstrace na Slovensku i u nás a vůbec se nedívat na ty kritizované politiky, ale na to, komu to vše prospěje. Pak se podíváme na vraždu bývalého ruského agenta v Anglii a položíme si stejnou otázku – prospěje to Rusku, které to mělo udělat? Jistěže ne, právě naopak. A ten chytrý Putin, který prý dokáže řídit volby po celém světě a nikdo mu to nemůže věrohodně dokázat, se pak chová tak hloupě, že by použil ruský jed na veřejnosti. Je přece známo, že takové situace se dnes řeší automobilovou nehodou, infarktem, apod. Když tak začnete sledovat situace ve světě, za čas lehce objevíte, jak jsme manipulováni a NESTANEME SE UŽITEČNÝMI IDIOTY, kteří ,,fandí“ temnu, protože SE PŘEDSTAVUJE jako slušné, hodné a demokratické…

A to je jeden důležitý úkol dnešní doby – neschovávat se před děním ve světě, ale udělat si na vše svůj názor, čímž člověk přestává být nástrojem sil, o kterých ani nic neví, ale staví se na vlastní nohy. Přestaneme být užitečnými idioty.

Druhým, neméně důležitým úkolem je ,,postavit se proti temnu“ a pomoci tak dobrým silám, aby skrze mne mohly působit. Čteme přece, že legie světlých bojovníků chtějí bojovat za světlo, ale bez naší pomoci nemohou. Pokud však nechápeme, o co v tomto světě jde a kdo kam svět táhne, pak přes nás těžko mohou pozitivní síly působit. Vždyť jestli například podporujeme stávky ,,studentů za demokracii“ v dobré víře, že je to skutečně boj za lepší společnost, nechápeme, že tito mladí se již sami stali užitečnými idioty jiných politiků, kteří je jen využívají k odstranění svých rivalů. Výsledkem ,,reformy“ jsou pak vyměnění politici, kteří jsou ale ještě příznivěji naklonění politice EU s jejími plány na totální islamizaci Evropy. Když tedy pomáháme takovým silám, které jdou proti Božímu řádu, těžko můžeme očekávat, že nás v tom Světlo bude podporovat a že přes nás budou působit Boží bojovníci…

Nedělat nic, abych něco neudělal špatně – Já čekám, udělej to Ty – …to nevede k dobru.

Přidání se k falešnému ,,dobru“, které se dnes přes média, umělce a školství snaží se vzletnými slovy o morálce a lidství dovést národy ke zničení – to taky nevede k dobru.

Nezbývá tedy už jiné cesty, než pozorně a pokud možno věcně a neutrálně sledovat dění kolem nás. Hledat si své osobní postoje a v nich především odhalovat skryté cíle různých skupin i názorových proudů. Podporovat jen to, co nejde proti Božímu řádu. Ale tu ,,podporu“ provádět svým osobním, vlastním způsobem, ne jak je to ,,zvykem“ a jak to radí prolhaná televize a politici. Poselství nám dává jiné, širší pohledy a ty bychom pak měli umět zahrnout i do pohledu na svět, politiku a společnost.

Tehdejší ,,problém“, zmíněný v úvodní otázce, který se v době Ježíše dotýkal více duchovních postojů, je dnes přesunut do jevů společenských, národních, rasových a pohlavních. Jsme totiž od Ducha dále, než tehdy a hmotě blíže, než kdy jindy.

Jsem přesvědčen, že náš duchovní postup ve velké míře závisí na tom, jak se osvědčíme v boji za Ducha soudu. My musíme ve svých vlastních životech, postojích, názorech a dobré orientaci v chaosu tohoto světa dokázat, že stojíme na straně Světla. Jestli to bude stačit pro záchranu lidstva, to nevím, ale pro záchranu vlastní duše to stačit jistě bude.

Vyvléknutí se ze zodpovědnosti postojem – Já čekám, učiň to Ty – nesplníme to, proč jsme dnes tady!

AVŠAK!

Kdo jsme? DUCH ve HMOTĚ. To jsou dva pojmy spojené mostem. Protože oba pojmy jsou spojené, znamená to, že my musíme obě roviny plně prožít, aby náš pobyt VE hmotě měl smysl. Snažím se tu trochu střídat úvahy ,,duchovní“ a ,,pozemské“, protože jsem přesvědčen, že pro nás zde mají být obě roviny v rovnováze. Podobně jako ,,duchovní“ malý mozek měl být v rovnováze s ,,hmotným“ velkým, tak má být naše duchovní prožívání hmotných dějů v rovnováze s duchovní touhou a zkoumáním duchovních úrovní. Mnoho ,,o duchovno usilujících“ lidí se snaží pozemské věci ignorovat, ale tím si odebírají potřebné zkušenosti s hmotnými událostmi. Pokud jsem to správně pochopil, je pro nás právě ta hmotná tíže nutným břemenem pro rozvoj síly, velmi podobně, jako když vzpěrač získá svaly zátěží čínek. Může to ale ,,obejít“ a místo cvičení bude svalovou hmotu nahánět anaboliky, hormony a podobně. Takové svaly ale nejsou skutečnými a hodnotnými. Tak i my ve hmotě se můžeme do jisté míry vyhýbat nepříjemným zkušenostem, ale tím jsou naše prožitky, získané jen z doslechu, bez skutečné hloubky prožitku, nevryjí se do duše a nemají tak skutečnou hodnotu. Naopak když se budeme příliš intenzivně věnovat ,,pochopení světa“ sledováním politiky, apod., bez nutné rovnováhy duchovního cítění a povznesení, pak nás hmota bude zatěžovat a přikovávat k sobě.

Proto jsou myšleny mé úvahy o politice a světovém dění jen jako jedna část našeho vnitřního života. Nedílnou součástí musí být i ta druhá část, pozvedání ducha v cítění vzhůru k Bohu, přemýšlení o stvoření a jeho zákonech, o úrovních nad námi i kolem nás. A tyto úvahy, myšlenky a cítění se nám pak musí prolínat i do sledování světa kolem nás v politice a společnosti. Tak se v nás, v našem prožívání budou snoubit obě roviny a tak naplníme smysl našeho pobytu zde na zemi, budeme DUCHEM ve HMOTĚ.

---