192. Osvobození /7.5.17/

Osvobození

To slovo v sobě skrývá mnoho příslibů…

Čím je svět temnější, tím více poctivý člověk cítí, že by se od toho všeho chtěl osvobodit. Oddělit se od špatného a stoupat do lepšího a dobrého. Vše souvisí se vším, aby člověk osvobodil svého ducha, musí se nejprve osvobodit od pout hmoty, svazků a závislostí.

U národa, ale i celého lidstva, to není jiné. Žijeme ve hmotě, a jak básník říká: ,,…my bychom vzhůru k nebesům, však se Zemí jsme spjati“. Nestačí tedy jen touha, přání, příjemné myšlenky. Mnohdy jsou nutné pozemské, hrubé zásahy, aby se přetrhalo fyzické předivo a duše mohla člověka táhnout vzhůru. Co u jednotlivce jsou svazující pouta ke spolubližním, dobrovolná či vnucená závislost, podřízenost a otroctví, to jsou v osudech národů jařma nasazená jinými národy. A jako člověk touží po svobodě ducha, tak národ touží po osvobození od tyranie a nadvlády jiným národem. Kolik malých národů se odtrhlo od velkých států právě pro ten pojem ,,osvobození“, i když jim to přineslo mnoho problémů a třeba i méně pohodlný život. Protože nic není zadarmo, což u Svobody platí o to více. 9. května 1877 získalo Rumunsko nezávislost…aby ji v roce 2007 do jisté míry/zatím/ ztratilo v EU, do kterého dobrovolně vstoupilo. Svobodu je nutné hájit, ale něco to vždy stojí…

Lidstvo umírá…. Proč si to myslím? Protože přestává toužit po osvobození, což znamená, že už je tak srostlé s hmotou, že ji nepociťuje jako něco jinorodého, ale už se samo cítí být ,,hliněným mužem“.

Není tedy zase tak podivné, že den 9. května, který jsme oslavovali, jako den osvobození byl zrušen. Samozřejmě, vždy se najde přijatelné ,,vysvětlení“, které ukáže, proč je to či ono ,,správné“, nebo ,,špatné“. Je tak snadné manipulovat člověkem, který nemá vlastní rozhled, a jeho názory vznikají podle přijatých informací. Rusko nás okupovalo, vládl tam Stalin, potlačoval svobodu, zřizoval koncentráky pro nepohodlné…proto musí být špatné vše, co s Ruskem souvisí. Naopak Amerika, to bylo vždy synonymum svobody, volnosti… Současná doba, ve které žijeme je plná protikladů, štěpení a současně snahy po spojení, ve kterém pak ale vzniká další štěpení. Národy se vnitřně dělí a rozdělené části mají úplně protichůdné názory a postoje – život v takových národech bude jen bojem, protože zcela opačné životní postoje nemohou nalézt porozumění a tak ani mír…

Je to však také doba prozření, neříkám však doba pravdy. Vyplouvají mnohé skutečnosti, které jsou zcela jiné od toho, jak jsme se po léta učili. Taková situace vyžaduje velkou bdělost, ale i přizpůsobivost. Člověk si dnes může dobře uvědomit, že naše názory jsou velmi ,,relativní“ a vůbec nemusí být pravdivé. Je nám ukazováno, že celá Ruská revoluce s p. Leninem, byla provázána s Německem, osvobození naší země bylo také naplánováno tak, aby vyhovovalo politickým cílům, sametová revoluce, odchod sovětských vojsk, vše se dnes ukazuje jinak. Dokonce i výsadek Amerických kosmonautů na měsíci je zpochybněn… Naopak USA se veřejně přiznala ke svým plánům na jaderný útok na Evropu, dokonce konkrétně na Prahu. Zkrátka mnohé, co pro nás po léta bylo pilířem historie, se ukazuje jako vylhané… To nás musí vést k ostražitosti, protože jistě nechceme opakovat léta života ve šťastném bludu. Po létech zatajování informací, přichází opak – příval informací, dokonce takových, která jsou vládami zatajovány i dnes, jenže tu zase hrozí nebezpečí manipulace. Je jisté, že mnohé si člověk nemůže skutečně ,,ověřit“ a proto tomu nesmí zcela ,,uvěřit“. Ovšem také nemá být naivní, jako kdysi Inkové, kteří byli velice ,,hodní“ a důvěřiví, ale právě to je dovedlo ke zničení. Je to tedy dnes doba náročná, ale chce-li se člověk skutečně ,,osvobodit“, nemůže její požehnání nevyužít. Tím požehnáním není nic krásného, povzbudivého a příjemného. Je to jen příležitost si zrevidovat své postoje k mnohým historickým ,,faktům“ a tak si zaktualizovat postoj k dění, státům, lidem i lidstvu. Já sám jsem neměl rád komunismus a socialismus, protože mé rodině i mně osobně toto období přineslo mnoho trápení. Proto jsem ani neměl rád KSČ, politbyra, straníky, SSSR, 1.máje a mnohé další. S obdivem jsem ale vzhlížel k Americe, sbíral gramodesky beatových skupin a připadalo mi, že ,,tam“ je všechno ,,dobro“ a tady jen ,,zlo“. Požehnání ,,doby prohlédnutí“ mi pomohlo pochopit, že má touha ,,po dobru“, po ,,svobodě“ se jen přimknula k něčemu, co mi bylo předhozeno jako dobro. Stalo se…ale nemusím v tom pokračovat. Jsem přesvědčen, že každý poctivý čtenář by měl využít požehnání této doby a zrevidovat své postoje k mnohému, protože nejen, že historie není pravda, ale jen prostředek k ovládání mas, ale také, …vše jde stále dále. Jako nemá člověk pohlížet na chybujícího člověka, který zmoudřel a odpykal, jako na viníka, tak bychom měli reálně a neustále regulovat své názory na svět.

Uvádí se, že při osvobozování naší země padlo 155.000 ruských vojáků/oproti 1230 Amerických/…to přece nelze ,,zapomenout“, ignorovat a popírat jen proto, že dnes ,,máme v kurzu Ameriku“. Nejde přece v tomto případě o politiku, propagandu, ale o lidské životy těch, kteří osvobozovali naši zemi. Kdo si neváží této oběti, kdo jí pohrdá, zlehčuje ji, nebo ji ignoruje – ten pohrdá ,,principem osvobození“. A tento princip se týká i ducha, protože žádný princip není jednostranný a vše souvisí se vším. Jako je Lev až u stupňů k Božímu trůnu, pak i ve stvoření a nakonec i v naší hrubohmotné přírodě, tak se prolínají principy úrovněmi, mění podobu a přece si ponechávají jádro z původního pojmu. Proto kdo chce ,,být osvobozen“, musí si vážit ,,osvobození“.

Den osvobození byl zrušen a nahrazen ,,dnem vítězství“. Při osvobození je zachráněný naplněn vděčností, pokorou, díkem a to jsou pojmy související s duchem. Při vítězství máme tendenci sebeuspokojení, snad i pýchy a to zase souvisí s rozumem. Není tedy nijak nepochopitelné, že jsme vyměnili ,,osvobození“ za ,,vítězství“. Má to i tu rovinu, že při osvobozování je člověk vždy osobně účasten tohoto děje, ale vítězství se dá ,,sdílet“. Dnes to vidíme na sportovních ,,vítězstvích“, kdy se mnozí radují z vítězství, na kterém neměli nejmenší podíl. Můžeme se snažit mít výtěžek z cizích vítězství ale ,,osvobození“ nás nepřitahuje. Je to taky tím, že když ,,necítíme bolest“, tak to v nás nevyvolává touhu po osvobození se. Dnešní člověk hledá jen ,,zábavu“, tedy aby uniknul všemu nepříjemnému. Jen se bavit, na nic nemyslet, nepřipouštět si žádné nebezpečí – být ,,In“, tedy radostným poživačníkem, který si může nalhávat, že je vítězem. Ono i ta oblíbená fráze, která se používá při čemkoliv, mluví o témže: ,,pokořit přírodu“, ,,pokořit jiný národ“, ,,pokořit…cokoliv“. Tím vlastně pořád jen mluvíme o ,,vítězství“. I ty dnešní snahy ,,pomáhat“ mají málokdy něco společného se skutečnou pomocí – tedy s osvobozením. Jak jsme pomohli Rómům, když jsme v nich podporovali, že není nutné pracovat, chce-li člověk něco mít. Stačí se toho ,,správně domáhat“, vynutit si to. Tak jsme zkazili celou tuto národnost, která byla a je v dětském vývojovém stádiu. Ona pro svůj vývoj životně potřebuje naučit se podrobování, poznat v prožití, že si člověk vše musí zasloužit… Tak jsme Rómy neosvobodili, ale uvrhli jsme je do pokřivenosti nesprávného duchovního postoje. Nestačilo nám to…stále se objevují ,,aktivisté“, kteří horují v pokračování tohoto ,,hříchu proti Rómům“. Ale ani to pošetilcům tohoto druhu nestačilo a proto totéž opakují na milionech imigrantů, které zkazí ještě více a posílí v nich všechno špatné, co v nich po generace přetrvalo a co mělo být ,,odnaučeno“. Kdybychom je chtěli skutečně osvobodit, pak bychom je vedli k práci v jejich národech, k boji za svobodu u nich doma a ne útěku k povalečství za cizí peníze, k pohrdání hloupými dárci a tím i obtížení se dalšími vinou. My je vedeme do zkázy ducha…a říkáme, že je zachraňujeme. Jak by to ale mohlo být jiné, když už ani sami sebe nechceme osvobodit….

Pochopme a uchopme správně poselství těchto dnů – poselství, které nás nabádá k osvobození se od starých názorů, od dnes proklamovaného falešného lidství, falešné soustrasti, falešné imitace lásky.

Spojme si, jako živí stoupenci Poselství, vnější s vnitřním a pochopme, že ,,osvobození ducha“ jde ruku v ruce s osvobozením mysli i těla. Z toho nelze vyloučit ani osvobození se od bludů, svých, národních, politických i celosvětových.

Při myšlenkách na osvobození od okupace Německem si musíme uvědomit, že dnes tomuto Německu chceme dobrovolně sloužit, naši armádu již podrobujeme velení Německé armády. Ameriku chápeme jako světového ochránce míru a jako vzor demokracie a spravedlnosti – přitom Amerika je jedinou zemí na světě a v historii, která svrhla atomovou bombu na civilní obyvatelstvo. A co napalm ve Vietnamu, náboje s uranem používané proti Arabským zemím? Toto přece nemůže být světový ochránce morálky a míru – toto není osvoboditel ani v nejmenším. Tato zem a tento národ nemůže soudit ostatní země, protože ona sama vyrostla na vybití původních obyvatel. Osvoboďme se tedy v tyto dny i od takovýchto manipulací, které nám svět chce vnutit. Je to jeho věc, jak lže, ale my mu přece nemusíme věřit.

Tolik k vnějšímu obrazu dnů osvobození. Ale tím hlavním je podstata tohoto pojmu a ta zůstává lidstvu stále méně a méně srozumitelná. Proto i osvobození, které lidé zažívali po válce, ale i po sametové revoluci, přešlo záhy ve zklamání. Nemohlo to být ani jinak, protože duchovní obsah tohoto pojmu nejenže zůstal skryt, ale nikdo po něm ani nepátral. K osvobození ducha nedošlo a tak pomůcka, tedy osvobození národa a lidu, nebyla použita k vyššímu a byla zneužita aktivním temnem. Proto revoluce, převraty a radikální změny ve světě mají málokdy dlouhodobý pozitivní význam. Jsou jen příležitostí, za níž musí následovat přísný, spravedlivý a ostrý efekt očisty a budování, ale postavený na morálce a řádu stvoření.

Využijme těchto dnů k přemýšlení o těchto pojmech a hlavně o tom, jak sebe sama osvobodit od všeho, co nám brání lepšímu rozhledu po světě a pravdivějšímu pohledu do sebe sama.

Využijme ,,Dnů osvobození“ k naplnění jejich skutečného významu a nedbejme toho, že svět chce to své ,,vítězství“, které je vlastně naprostou prohrou ducha…my však bojujme za skutečné Osvobození.

-ZF-