19. otázka: Jak ,,pracovat s Poselstvím“?/21.5.12/

19. otázka: Jak ,,pracovat s Poselstvím“?

Vícekrát vyslechnutý dotaz: Snažím se, co nejlépe žít podle PG, ale zdá se mi, že různým věcem stále nerozumím a stále dělám chyby. Někteří čtenáři apelují na to, že je nutné tzv. ,,pracovat s Poselstvím“, tedy dělat si nějaké výpisky, z nichž se PG teprve správně pochopí. Jiní čtenáři tím opovrhují a říkají, že je to pouze rozumová činnost. Co Vy na to? Ke které skupině se řadíte Vy?

zf

Člověk, který o věcech přemýšlí hlouběji, musí dříve, nebo později, dojít k tomu, že si položí otázku, jestli je jeho snaha o poznání a pochopení stvoření dostatečné. Konec konců, přímo v PG může nalézt větu, že čtení PG nestačí. Zřejmě bude i dost čtenářů, kteří tuto větu /i jiné podobné/ ignorují a jsou spokojeni ve svém pomyslném vlastnictví Slova, jak to někteří říkají: ,,máme přece Slovo…“ Nemyslím si však, že jej ,,máme“, ale spíše, že ,,ono jest“, tedy ono žije ve stvoření a my k němu musíme každý den hledat cestu z bludišť našich i cizích názorů, zvyklostí a společenských vžitých forem. My nevlastníme toto Slovo, my se mu jen smíme, vlastním úsilím, přibližovat. Že to asi nebude jednoduché o tom je více jak tisíc stran samotného Poselství, ale také trpké osudy Ježíše i Abd-ru-shina zde mezi námi lidmi. Tato otázka i úvaha je tedy jen pro ty, kteří v sobě cítí potřebu, něco s PG dělat, najít nějakou metodu, jak lépe využít tohoto daru. Jsou čtenáři, kteří se odvolávají na pasáže z přednášky Malí bytostní, ve kterých je popisováno, jak si máme skládat jednotlivé obrazy, získané z různých přednášek PG do celků, jako u obrázkové stavebnice. Na základě tohoto výroku se snaží skládat výpisky z PB do nějakých celků dle určitých témat. Jsou zase jiní čtenáři, kteří tuto metodu kritizují a označují ji za rozumové hloubalství. Pak je ještě ta mnou dříve zmíněná skupina, které stačí, že PG čtou a hlavně se zúčastňují pobožností. Mezi těmito třemi skupinami pobíhají ti, kteří na to nemají svůj názor a hledají, co z toho je správné, aby to napodobili.
Dle mého názoru je jistě třeba ,,něco“ dělat a pouhé čtení a pociťování blaženosti určitě nebude stačit. Dočetl jsem se, že bez pochopení, ani poznání nepomáhá – nebo též – neprospívá o něčem vědět, chybí-li pochopení/Všu­dypřítomnost/. Také je tu např. pokyn, že se máme nějakým tématem zabývat hodiny a celé dny, tak dlouho, pokud to nepochopíme /Koloběh záření/. No, já tomu věřím a snažím se o to. Nyní něco k metodám. Zde na zemi se zde scházíme lidé z různých vývojových úrovní a také v různém stavu zralosti a proto pro nás nemůže být jednotná nějaká metoda. Dokonce i Boží zákony mají v různých úrovních jiné formy a projevy, nelze tedy ani u nás překračovat bariéry osobního vývoje. Každý by si měl najít svou metodu, která jej bude oslovovat a také bude tím i pro něj užitečná. PG je proti napodobování, každý se má stát vlastní osobností. Pokud se tedy někdo snaží napodobovat metody jiných a neoslovuje ho to, neměl by se tím trápit, ale měl by se snažit hledat svou vlastní formu, jak se mu podaří téma lépe pochopit. Jisté je, že každé jednotlivé téma, každá otázka má svůj vlastní život a podobně jako je tomu u pozemského člověka, tak i ona v průběhu PG dospívá, zraje, mění se. Tedy odpovědi na ni se postupně rozšiřují a prohlubují. Často můžeme dojít i k tomu, že je něco řečeno nějak, ale později zcela jinak. Odpůrci PG to považují za důkaz nedokonalosti PG, ale já v tom spatřuji to, co je nazváno ,,moudrým vedením“. Některé pojmy musí autor nejprve stavět na našem pokřiveném chápání a teprve postupně je autor, spolu s ostatními souvislostmi, přibližuje pravému významu. Nelze tedy vytrhnout nějakou větu, citát, výrok někde z PG a tvrdit: ,,je to tak, Abd-ru-shin to tady tak napsal“. Pro takovouto metodu platí jeho výrok, že když lidé opakují jeho slova, již to nikdy jeho slova nejsou. Vždyť i těmto výrokům dáváme zdůrazněním, výrazem a souvislostmi s řečeným, určitý význam a to takový, jak my to chápeme. Takže i když jen citujeme, nemusí to mít původní význam a to i tehdy, když by citace byla přesná, což často ani to nebývá.
Vraťme se ještě k metodě skládání výpisků do nějakých celků. Základ této snahy je jistě správný a odpovídá PG, ale zde je řeč o tom, že se mají skládat obrazy a ne výroky. Obrazy totiž skládáme duchovní cestou, kdežto u vět a citací se snažíme více zapojovat rozum a to vytváří jisté nebezpečí nesprávných závěrů. Ne každý si umí vytvářet při čtení konkrétní obrazy, a proto je možné použít metodu, kdy si v sobě člověk nese určitou otázku, třeba ,,jak je to s tím citem?“, nebo nějakou jinou, která ho zajímá. Nemusí na to pořád myslet, má to v sobě jako podvědomou touhu, která je skryta kdesi za myšlenkami. Musí to ovšem být skutečný vnitřní a hluboký zájem, je-li to jen rozumové přání, brzy na něj zapomeneme. Takových otázek můžeme mít více a při postupném čtení PG se náhle vynořují postřehy a souvislosti. Já sám tuto metodu používám a přijde mi zcela přirozená a hlavně funkční. Vyzkoušel jsem v průběhu let metody různé, a proto je mohu pro sebe i hodnotit. Při snaze o skládání citátů jsem se příliš snažil vše do sebe zasunout, snad až příliš vehementně a tak se stávalo, že člověk, bez zlého úmyslu, něco trošku pokřivil, ne snad slovně, jen v chápání, možná proto, aby dosáhl cíle, který si přál. Ovšem, jak jsem již napsal, každý si má vytvořit svou metodu, protože každý je jedinečnou osobností, kopírování není k užitku… To podstatné je činnost, vnitřní touha pochopit to, co mne povede vzhůru. Touha po světle, po Bohu, to vede člověka stále dál. Jen si neříci, že už to všechno vím – to je výraz uzavření, ukončení, ale lidské poznání nemá konce, stále se budeme mít co učit, co poznávat, a to i v ráji. Kdo nemá otázky, nedostane odpovědi, kdo neklepá, tomu není otevřeno. Kdo je spokojen sám se sebou, ten už lepší nebude, ale my všichni musíme být stále lepší, moudřejší, zkušenější, ale i pokornější a chápavější…