185. O svobodné vůli člověka… /1.4.17/

185. O svobodné vůli člověka…

 

Nevím ja Vy, ale já, když se tak dívám na dění tohoto světa, musím se stále vracet k tomu, že lidská vůle má být omezena. Že člověk už ztratil moc ovlivňovat světové dění…

Před 20 lety mi nějaký starší čtenář říkal…to se tady projeví až tak za 300 let… Ten výrok mi přišel úplně nesmyslný a věřil jsem, že co nevidět začnou být falešné principy bity Boží silou. Léta míjela a temné principy nejen že nemizí, ale vypadá to, že se jim tu náramně daří. Zdomácněly tu a prostřednictvím lidí si tu vytváří svoje temné zákony a řízení světa, jako u nich ,,doma“, tedy jako v Pekle…

Před těmi dvaceti lety bych nikomu nevěřil, kdyby mi říkal, že na školách se budou prodávat drogy, že homosexuálové budou v průvodech kráčet ulicemi měst a v těch průvodech, že s nimi půjdou političtí představitelé…

Nevěřil bych, že někdo přijde s nápadem, že označení žena a muž jsou diskriminační, a už vůbec bych nevěřil, že takové idiotské výroky najdou sluchu u politiků a organizací.

Že bude zakázáno pojmenovat ženu ženou a muže mužem, že se bude a to zcela vážně, říkat ,,tomuto člověku se narodil člověk“, místo normálního lidského výroku – této ženě se narodilo dítě. Možná bych si dokázal představit, jak miliónové davy muslimů kráčí Evropou, ale nedovedl bych si představit, že bude zakázáno se tomu bránit a to dokonce i slovně. A už vůbec bych nevěřil, že i čtenáři Poselství, papež a křesťanské církve budou podporovat osídlení světa Islámem…

Inu, nemám asi dost fantazie a jsem ještě pořád příliš naivní, ale už se to zlepšuje…

Už si umím představit mnohé, co by mne před dvaceti lety ,,ani ve snu nenapadlo“. Nepříjemné je pouze to, že jsou to jen věci negativní a ty pozitivní představy se začínají posouvat z roviny fyzického očekávání do roviny touhy po Ráji.

Právě jsem shlédnul nějaký dokument o známém Brazilském jasnovidci Chico Xavierovi. Docela mne překvapilo, že i on byl v očekávání mimozemšťanů a jejich pozitivního vlivu na nás. Jistě bychom to mohli chápat, jako ,,mimozemšťany“ jiného druhu, tedy duchovní pomocníky, kteří už neobývají pozemská těla, ale zde je to podáno jinak a vyznívá to jako to, čemu se tu věnují ufologové, apod. O tom však nechci hovořit, ale spíše o aspektu, který se nějak dotýká i našeho smýšlení. Z vizí pana Xaviera vyplynulo, že se blíží jakýsi milník ve vývoji lidstva a má jím být rok 2019. Pokud do té doby zachováme stav světa alespoň bez jaderné války, zjeví se nám mimozemšťané a svou pokročilou technologií nám pomohou. Celé je to však zarámované ,,dobou jiného záření“, tedy vyšších energií, které umožní člověku přechod do vyššího stavu vědomí a on tak učiní duchovní krok ve svém vývoji. Tato vize jakéhosi ,,vyššího energetického období“ se projevuje v mnohých jiných zvěstováních i směrech, počínaje jednotlivými citlivci až po různé zprávy od samotných mimozemšťanů. Nechci to hodnotit, jen mne na tom zaujal ten fakt, že ,,nás cosi změní“. Je sice zmiňováno, že člověk se musí snažit žít dobře, ale středobod očekávání je položen na ,,vnějším dění“, které nás má proměnit. Ufologové čekají na Plejáďany, křesťané na druhý příchod Ježíše, Židé na příchod Spasitele a my na příchod Tisícileté říše… Nu ano, taky říkáme, že se musíme změnit, musíme se snažit…ale to vnitřní očekávání je takové, že ,,cosi přijde a vyřeší to“. Jasně, je to logické a přirozené, člověk potřebuje naději, potřebuje se opřít o něco hmatatelnějšího, než jen o to, že ,,v Ráji už bude dobře“.  Nicméně, nejsme nakonec všichni jako ti Židé, kteří čekají na Spasitele, kterého sami popravili?

Pro nás, stoupence a čtenáře, vše souvisí s pojmy jako je soud, očista, Tisíciletá říše, ale už méně si to spojujeme s pojmem omezení svobodné vůle člověka. Přitom toto je jistě velmi důležité, protože bez omezení naší vůle a možnosti konat i nadále špatně, by zde přece nikdy nemohl nastat stav harmonie a řádu. Tisíciletá říše by bez tohoto našeho ,,odstavení od moci“ těžko mohla fungovat. Je tedy, podle mne, na místě si klást otázku, jak to s tím omezením naší vůle je. Když vidím, co stále děláme a to nejen v již jmenovaných rovinách, ale i ve vztahu k přírodě a Zemi, pak si musím klást otázku, jak se vlastně projevuje to, že už nemůžeme ovládat pozdější stvoření? Je při tom zjevné, že poměry na Zemi a přírodu ničit i nadále můžeme. Máme přitom stále výkonnější techniku, takže vše ničíme rychleji a s větším dopadem. Zevně to tedy vypadá, že nám nejsou položeny žádné zábrany, jen v dopadu na samotného ducha, tedy v jeho karmě a jeho celkovém vývoji. Nebo jsou ty výroky myšleny v širokém záběru tak, že nemůžeme změnit budoucnost celého Pozdějšího stvoření, ale lokálně ničit a kazit můžeme? Bude nám to dovoleno jen do nějaké doby a pak ,,Bůh zasáhne“, jak je naznačeno ve spisku MUDr. Hütera? Nebo to vše chápeme příliš ,,pozemsky“ a jedná se jen o děje duchovní?

Citace z př. Říše Tisíce let:

 

Z toho důvodu bude lidstvo nyní v soudu zbaveno práv, bude vyděděno z dosavadního práva, kterým lidská vůle ovládá toto pozdější stvoření jako vedoucí a formující! Lidstvo bude na tisíc let zbaveno práv, aby konečně mohl nastati mír a snaha ke Světlu podle prazákonů ve stvoření, jimž se člověk stavěl dosud nepřátelsky vstříc.

 

Jak a čím se toto ,,podvázání“ mělo stát? Jako stěžejní bych bral následující slova:

Dosavadní svobodná vůle navenek byla odňata lidstvu při obratu světů vtělením se Božské vůle na zemi. Tato Božská vůle bude navždy zcela přirozeně vládnouti nad vůlí lidskou, protože stojí nad ní a je silnější! Lidský tvor i při největší domýšlivosti nemůže zde ničeho ohnouti ani zkroutiti na železné dokonalosti vůle Stvořitelovy.

 

Pokud to tedy chápu správně, je toto podvázání způsobeno PŘÍTOMNOSTÍ Božské vůle. To se dá snadno pochopit, dokonce i malými příklady toho mechanismu. V literatuře z onoho světa se lze na vícerých místech dočíst, že duše, která by chtěla vystoupit do vyšší úrovně, aniž by byla pro ni již dost zralá, je sražena k zemi, ztratí vědomí, nebo je jí natolik zle, že se musí vrátit. To je jasná ukázka působení vyšších sil na nižší, ovšem mimo nejhrubší hrubohmotnosti, kde těžké fyzické tělo tvoří ochrannou bariéru.

V uvedené literatuře lze nalézt i ukázky toho, jak vyšší duch jen svou vůlí dokáže ochromit nižší duše tak, že jsou jako svázané.

Já to chápu tak, že vtělená Božská vůle měla po splnění všech přechodových kroků, tedy až by působil Imanuel ve hmotě přímo, tak by Jeho vysoká síla do nějaké míry ,,spoutávala“ naši vůli – proto bychom si již nemohli ,,dělat cokoliv“, ale jen to, co by bylo dovoleno. Samozřejmě by v Tisícileté říši byl zevní, pozemský, přísný řád a zákony, takže ani pozemsky by nebylo možné si dělat cokoliv, ale jen to, co by bylo zákony dovoleno. Jenže i mimo toto pozemské omezení zákony, by působilo omezení duchovní a to mnohonásobně větší silou Jeho podstaty, jak říkáme, Jeho vyzařováním. Prakticky si to představuji jako bleskovou zpětnou odezvu na myšlení a cítění člověka, jak je uvedeno např. ve vzpomínkách jedné učednice…když jí údajně Abdrushin na její nevyřčené rozčarování a zklamání, že nebyla povolána, se smutkem řekl – kdybyste byla ve vyšších světech, ihned byste klesala… Tu na zemi bychom neklesali, ale ihned bychom pocítili nějaké velmi nepříjemné jevy. Je logické, že když v zákoně zpětného působení člověk vytvoří nějaký útvar a ten někam letí, pak se vrátí a účinek je procítěn – trvá to nějakou dobu. Čím je vzdálenost mezi ,,cílem“ a zploditelem kratší, tím bude dopad rychlejší. Bylo zaslíbeno, že se vtělenou Vůlí budou zpětné dopady velmi rychlé, až okamžité. To vše je vázáno na ,,blízkost Boží Vůle“ – která byla přímo u nás – zde na Zemi. I to podvázání naší vůle bylo přece definováno Jeho blízkostí. Jak to mělo probíhat? On Abdrushin se spojoval s řetězcem Parzival – Imanuel a nakonec měl naplno působit ve hmotě sám Imanuel – Vůle Boží, které se nemůže vzepřít nic nižšího. Protože je naznačeno, že tento děj spojování probíhal postupně, kaskádovitě a ne jedním okamžikem, lze si představit, že naše nesplnění příslušných úkolů, které měly vytvořit pomocné podmínky pro tato spojení – mohlo vyvolat značné problémy. Tyto problémy jsou i naznačeny v pasážích o vlnách, které do něj /Abdrushina/ pronikají a o povinnosti povolaných vytvořit ochranu, aby každý nutný přechodový děj mohl zdárně proběhnout. Já to chápu tak, že pro naše nesplnění už nemohla poslední fáze spojování proběhnout a narůstající síla zničila pozemské tělo Abdrushina. Pokud by povolaní splnili, pak by naplno působil Imanuel ve hmotě a Jeho síla by vyvolala všechno to třídění vtělených duchů, ale i přetrhání spojnic s temnými oblastmi onoho světa. Dnes by se proto sem nemohly vtělovat méněcenné duše /…je však zřejmé, že temní se stále vtělují/. Také by došlo, po vytřídění, k odvržení více jak poloviny duší, které nemohou dozrávat zde. Očistou vnější, ale i energetickou, by došlo k ulehčení zátěže Země a ona by se povznesla do vyšší úrovně. Na Zemi by vznikl obraz Hradu, byla by vybudována celá nová struktura řízení lidské společnosti, nový Řád. Při tom všem by lidská vůle do toho nemohla rušivě zasahovat. Jednak proto, že vzpurní by tu již nežili a jednak i proto, že naše vůle by byla ovládnuta vtělenou Božskou vůlí. Po očistě Země, odstranění nepoučitelných, vybudování nového řádu, povznesení Země do vyšší úrovně a tím i jejímu vystavení vyšším vlivům, by Imanuel odešel, ale před tím by předal řízení prastvořenému. V tomto očištěném stavu Země i lidstva by už stačil ,,jen prastvořený“, ale děje předcházející musela vykonat samotná Vůle zcela spojená s Imanuelem – veškerá hmota by jí musela zcela podléhat. Omezení naší vůle chápu tedy jako přirozený projev pobytu Vůle Boží v mase a krvi na Zemi. Dnes, když odešel někam jinam a již nemá pozemské tělo, musí být zákonitě situace jiná.

Už z věty o Tisícileté říši: Po uplynutí těchto tisíce roků nebude již vyslán žádný nový Prastvořený. TÍM bude vráceno lidstvu opět právo jeho vůdcovství v tomto pozdějším stvoření… je zřejmé, že naše vůdcovství mělo být omezeno pobytem někoho silnějšího zde, mezi námi. Pokud tady není, pak… To by vysvětlovalo, že si děláme, co chceme, včetně masívního ničení Země a nikdo nám v tom moc nebrání. Nepřiletí žádný blesk, země se nepropadne…podívejte se na dokumentární seriály o hledačích zlata, dřevorubcích, rybářských lodích – jak mohutnými stroji rvou tuto planetu, jak hubí tisíce tvorů a nejsou pak ani nemocní, daří se jim a pokračují dále a dále. Jistěže nakonec zvítězí Světlo, po zásluze bude každému naměřeno a zaplatí, ale jestli nám bude dovoleno zničit Zemi…to nevím, někdy si to ale připouštím. Naše vůle jistě podléhá Božímu řádu jinak, než před Obratem světů a zcela jistě si všechno odpykáme, ale je možné, že předčasným odchodem Abdrushina se změnilo to, že ještě pořád můžeme Zemi pustošit. Naše vůle, ve vtěleném stavu zde na Zemi, není vyšší mocí omezena natolik, aby se nemohla negativně projevit. Účinky Vůle, protože je nyní vzdálenější a nemá spojení se hmotou pomocí pozemského těla, nejsou tak mocné, jak bylo zaslíbeno. Zdroj je dále a nemá přímé osobní spojení s hrubohmotností. Záření, které vychází od Soudce, jistě není jiné, ale je asi slabší. Dopady proto mohou být duchovní, což se projeví karmou, ale nemají spojnici pro zasažení hrubohmoty.

Pokud budeme moci ničit vše na Zemi, ale i likvidovat od počátku zavedené principy řádu stvoření – přírody/manželství, žena a muž, normální sexualita, atd./, pak zde nemůže být Tisíciletá říše, v níž má být základem Boží řád. Je vyloučeno, aby zde byla budována společnost postavená na Řádu stvoření a stále se sem rodily temné duše, které si přitáhnou další podobné. Jaké duše si sem budou přitahovat homosexuální páry, které jsou úředně ,,sezdány“, a je jim dovolena výchova dětí? Jaké duše budou přitahovat svazy emancipovaných žen, které trvají na tom, aby v každém povolání byly ženy zastoupeny na 50 procent? Jaké duše přitáhnou političky, boxerky, vojandy? Jaké duše sem budou přitahovat konzumenti drog? Jaké duše sem přitahují muslimové, kteří věří, že Bůh jim přikazuje vraždit nevěřící, dovoluje jim lhát, znásilňovat, apod.? Údajně se na Zemi narodí každý den 100.000 muslimů – jak bude vypadat lidská společnost za pár let? Bude tady vládnout něco jiného, než dnešní verze Islámu? Na všechny tyto otázky přichází jen nepříjemné odpovědi. Máme jen přání, že tomu Bůh nějak zabrání, ale dosud, od odchodu Vůle ze Země, to vypadá, že od nás odvrátil svou tvář. Tomu se ale přece vůbec nelze divit! Každého, koho sem poslal, stihla vražda, zabití, nebo alespoň trvalé úsměšky a hanobení. To, co zaslíbil Abdrushin v přednášce o Říši tisíce let se zevně nenaplnilo, můžeme se jen utěšovat v tom, že se to odehrálo v duchovních dějích, ale popírat skutečnost na Zemi je jen přání, ale ne fakt.

Každé zaslíbení, každý děj s vyšším určením má vždy více rovin, do nichž zasahuje, je tedy mnohostranný. Tak i pojem ochromení naší svobodné vůle je v Poselství popisován různými způsoby. Je tedy možné, že některé aspekty se nesplní, ale jiné ano. Jeden z takových aspektů je, že končí doba ,,měnění názorů“, že naše rozhodnutí je poslední a definitivní. Nebude možné něco měnit a opravovat v dalších inkarnacích a člověk už bude jen sledovat svou zvolenou cestu. Jistě může změnit názor, ale tlak vnuceného prožívání, vybičování vlastních sklonů pak člověku nedovolí změnu, protože jeho vlastní sklon přebije vše. Věřím, že tato rovina zůstává platná a bude zesilovat. U některých lidí je zcela zjevné, že jsou tak přesvědčeni o správnosti svých názorů, že už není možné jim žádnými důkazy ukázat, že se mýlí, i když je to zcela zjevné. Tato zaslepenost a fanatismus je také projevem omezené svobodné vůle, ale je to přece jen jiné. Zde netlačí vyšší vůle na tu naši nižší tak, aby ji dovedla k poslušnosti zákonů, ale tlak jen zesiluje to špatné v duši, že se tato sama zničí. To podle mého odpovídá principu, jen nám tu nesedí fakt, že bylo zaslíbeno, že už duše nebude moci ničit nestejnorodé, ani pozdější stvoření. Že bude moci destrukčně působit jen na sebe a na jí stejnorodé, ale ne na ,,svět“, který již stojí ve Vůli vyšší. To ale může být jen změna ,,provedení“, která vznikla nesplněním úkolů povolaných a předčasným odchodem Syna Člověka. Ten princip ,,vynucení vyšší vůlí“ funguje, ale síla k projevu zde ve hmotě už není tak velká, aby lidi donutila k poslušnosti, ale je dost velká, aby v nich posílila jejich chtění. Protože toto chtění je převážně destrukční, vede k jejich sebezničení. Ostatně o i tom je v Poselství zmínka, že si mnohé hrůzy vytvoříme sami.  Při pohledu kolem vidíme, že mnoho lidí je už tak v zajetí temných principů, že mají ,,nápady“ jako choromyslní, ale ,,nedají si je vymluvit“, zjevně už to ani nejsou schopni pochopit. Tito lidé, protože jejich plány souvisí se sexualitou, rozmnožováním, osidlováním Země cílenou a vybranou populací – zcela jistě výrazně ovlivní kdo bude na této zemi žít. Buď se zbývající obyvatelstvo, které toto ,,nové“ cítí jako šílené, ještě vzpamatuje a začne bojovat, nebo to ,,nové“ se přelije přes svět a skutečně se naplní ty temné plány o ,,novém lidstvu“ a ,,nové rase“. To by ale znamenalo definitivní přeměnu Země v Peklo a tím i úplnou změnu plánu ze Světla. Ten plán měl naopak odříznout Zemi od temných úrovní a zamezit temným duším inkarnaci na ni. Opak by však byl pravdou. Země by naopak byla oddělena od Světla a ona sama by se tak stala místem ,,vyvrženým“ a určeným jen k rozkladu. Můžeme si jistě přát, aby Bůh zasáhl a zabránil tomu, ale některé výroky v Poselství říkají, že se Bůh nikterak nestará o naše války a podobné směrování.  To by nám moc neděje nedávalo. Přidáme-li si k tomu, že jsme poslední možnost záchrany v osobě Syna Člověka, jako lidstvo, odmítli, pak nevím, nevím. Jistě si všichni přejeme, abychom byli zachráněni, když jsme neodmítli Poselství,věříme mu a snažíme se podle něho žít, ale stačí to na záchranu celé Země? Musíme se na situaci dívat ostře, pokud to dokážeme, neosobně, bez požadavků i přání. A takový neutrální a pragmatický pohled ukazuje, že je to spíše jen naše přání, které nechceme opustit, když si držíme přesvědčení, že nás Bůh musí zachránit, když to skrze svého Syna slíbil/jak podobné je to názoru křesťanů/. Nikde v Poselství není napsáno, že by Bůh počítal s tím, že Syna Člověka odmítneme, že se povolaní odvrátí, že Abdrushin odejde a na zemi ještě nebude vybudována Říše míru. Takže se s tím nepočítalo. A protože se s tím nepočítalo, není v Poselství popisována situace, která nastat neměla, situace ve které žijeme a o které Abdrushin jen jednotlivcům naznačil ,,všechno bude jinak“… Nechci vytvářet obrazy zkázy, ale naděje.

Proto napíši, že naděje pořád trvá.

Věřím, že když Bůh nám zaslíbil ,,cestu do nebe“, nevezme ji. Ale je nutné připustit, že Tisíciletá říše na Zemi vedená Islámskými Imány a uskutečňovaná homosexuálními páry je nejen utopie, ale i nebezpečná fantazie. Zatímco cesta do nebe pro ty, kteří bojují o spásu svých duší, vedeni paprskem Boží Vůle – to je skutečná naděje! Podle mého musíme neustále, pravdivě, poctivě a nebojácvě vyhodnocovat stav a situaci na Zemi, abychom se v naivitě ,,očekávání spasení“ zbytečně nepřipoutávali k umírající hmotě, místo, abychom radostně a vděčně, plni díků, kráčeli po cestě, která jediná vede k nohám Toho, u nějž jediného je naplnění možné…

---

Protože se zde často odvolávám na originál přednášky o Tisícileté říši, zveřejním ji v dalším odkazu.

---

Reakce paní J.Z.

Dobrý večer, pane Fritz. Čtu Vaši úvahu o svobodné vůli….Je mi z toho úzko, protože když se zamýšlím, tak my jsme tady na Zemi vlastně minuli tu zaslíbenou “ školu TŘ“, kterou nás mohla zesílená Boží Vůle naučit a přinutit, abychom se dokázali vřadit do ZB….Toto zde tedy nemáme, takže jen každý jednotlivec asi se může snažit v sobě….ale neví, jak na tom je….zda není zamotán a sveden na boční cesty, aniž to sám pozoruje….

Víte, pane Fritz, stále hlouběji si uvědomuji, jak je to vážné a jak bude lidí, kterým se skutečně podaří najít spojení se Světlem, jen málo, hrstka….

Děkuji Vám za nástin témat, nad kterými se můžeme opravdově, v upřímnosti srdce, zamýšlet…..není toto jednoduché, zvláště, když v současnosti stále prosazována jen jakási zrůdná křiklavá nenormálnost, nepřirozenost v mnoha směrech…..

Snad nás bude víc, kteří se budou zamýšlet a třeba se podělí s ostatními……J.Z.

---

-ZF-

Je to jako kometa, která kdysi proletěla po nebi…někdo ji viděl a napsal o ní, většinu to nezajímá – co je nám po jakési kometě, jiní ji popírají – tak to nebylo, a další o ní nadšeně povídají, ale nikdo ji nezná, tak jsou to jen jejich dohady… jak jsem psal v úvaze 86.a. Konkrétně v podobenství o setkání s Rámou.

Chce to pochopit a připustit děj spojený s misí Syna Člověka.

Přišel, rozpoutal soud, spoutal Lucifera, prosekal cestu vzhůru, takže je již volná, ale každý po ní musí jít sám. Už ho nemůže zastavit sám Lucifer, toho by člověk nikdy nemohl porazit, nyní nám stojí v cestě už jen lidé/viz svět/. Cesta je tedy volná, proces očisty stvoření spuštěn a proběhne, ale v takové formě, která odpovídá změněné situaci. K tomu je spojeno Živé Slovo s Poselstvím a tím vzniklo lano, kterého se duše musí přidržovat na nové cestě, jinak by na ní zabloudila.

To vše se stalo a trvá.

K tomu měla být ještě Tisíciletá říše, aby duše mohly dozrát ve hmotě – to se asi už tady nenaplní. Ale protože cesta ven existuje a lano Poselství je nataženo, může každá duše jít vzhůru, ne že může, ale musí, aby unikla z rozkladu, který velmi pravděpodobně nasaje i Zemi.

Takže to není tak beznadějné, jen těžší a více postavené na jednotlivci, který se zevně nebude mít o co opřít v lidstvu a společnosti, možná ani v ostatních čtenářích. Oporu musí najít v duchu…to je pro nás těžké, ale jistě možné.

Takže to vlastně není tak tragické, jak to vypadá, je jen nutné to v sobě zpracovat a změnit nejen svá očekávání, ale i směr usilování.

Když se to člověku podaří, najde novou naději a bude se na tu novou situaci dívat sice se smutkem, ale ne s beznadějí a nihilismem. Změní postoj k některým vnějším věcem, nebude se už tak zabývat zachraňováním společnosti a lidstva, ale spíše bude pomáhat jednotlivcům, pokud je potká a hlavně bude podporovat kladné principy, protože ony mohou být oporou pro duše, které taky budou hledat cestu z morální zkázy, do které je lidstvo taženo padlými dušemi. Plánovat přebudování společnosti, zakládat politické strany s náplní Desatera, plánovat rekonstrukci školství podle Poselství, apod., to se, podle mne, musí míjet s realitou. V původním plánu Tisícileté říše by to jistě bylo správné, ale bylo by to přímo řízeno Vůlí Boží, takže dnešní lidské pokusy jsou již o něčem zcela jiném a vůbec nerespektují skutečný, změněný stav lidstva. Podporovat v lidech obyčejné, jim srozumitelné, úsilí o zachování morálních hodnot, jako je normální sexualita, rodina, pravdomluvnost, apod., to je pořád ta rovina, které je proveditelná a je nutné v lidech podporovat snahu o její ochranu a záchranu. To je podle mne dnešní forma, kterou můžeme použít namísto té, která je pro dnešní společnost a lidstvo nepochopitelná a míjí jejich primitivní boj o přežití, ke kterému vše směřuje. A to je změna, kterou musíme my, stoupenci, akceptovat a přizpůsobit jí svou činnost. Podporovat pozitivní snahy ovšem neznamená chodit na demonstrace, kde rozvášněný dav podlehne vybičovaným emocím a žene ho to k výbuchům násilí. Neznamená to spojovat se do ,,rodinek pomyslných přátel“ na Facebooku a nechat se zatáhnout do zvyků, které jsou zde zavedeny. Pomáhat ano, ale hledat své cesty, své postoje, protože mechanismy tohoto světa jsou pokřivené a i dobré snahy jsou taženy do nesprávných, naučených mechanismů. Jistě, není to jednoduché, je to osamělý boj a pracné hledání nových cest i postojů. Zasloužili jsme si to, takže nelze litovat, jen děkovat. Celá ta naše vděčnost by měla být postavena na faktu, že ,,smíme“, ne na očekávání spásy, na očekávání pobytu v Tisícileté říši, na vyvolenectví, na povolaných národech a jiném, co vše nás jaksi nenápadně ,,povyšuje“ nad ostatní. Pořád ,,smíme“. Smíme se probojovávat vzhůru, smíme pochopit, o co jde v našem vývoji i zkáze. Smíme pochopit, o co se hraje nyní ve světě. A hlavně smíme z toho vyjít a kráčet vzhůru k dalšímu vývoji. Jen se ,,nesmíme“ spoutat představami a očekáváními. Vše bude jinak, prý řekl Abdrushin a čas ukazuje, že to tak skutečně je. Protože nevíme, jak ,,jinak“, nezbývá, než usilovat vzhůru, bez ohledu na změněnou situaci – vzhůru, ne se tedy poutat na pojmy, které mění formy, na místa, která mění svá předurčení. Vše je v pohybu, jen světlé říše nad námi zůstávají a čekají na ty, kteří k nim dojdou…tak tedy pojďme….

Duch má touhu po vstupu do ,,Boží blízkosti, do ,,Království nebeského“, do ,,Říše ducha“…to vše jsou různé názvy pro Duchovní říši. Duch tedy ve své podstatě netouží po Tisícilelé Říši, ale po Království nebeském. To není definováno Zemí, ale určitou blízkostí ke Světlu, Boží řádem uvnitř. Že příprava na toto Boží království měla být umístěna zde na Zemi je jistě důležité, ale Abdrushinovým předčasným odchodem se vše změnilo, bude tedy moudré se nevázat na místo, ale jen na ,,pojem“. Moudrost Boží neodebírá své dary, ale nechává děje proběhnout tak, jak to zákon dovolí. Že lidstvo tento dar nepříjme, to je jeho problém. Pořád si myslíme, že soud nás do Tisícileté říše donutí, ale zapomínáme myslet na to, že více jak polovina lidstva do ní neměla být vnucena, ale naopak jí mělo být ve vstupu zabráněno. Do Tisícileté říše tedy nemá být nikdo silou ,,vnucen“, ale on se má svým úsilím do ní probojovat, musí si ji nejen zasloužit, ale vlastně do ní jistým způsobem i ,,dojít“. Bylo by neprávné vše chápat mechanicky a dogmaticky. Z pohledu stvoření je zaslíben ,,prostor a čas“ pro dozrání vyvíjejících se duchovních semen. Jestli tento slib bude splněn na Zemi, nebo nějak jinak není až tak podstatné. Jestli se nám skutečně podařilo zhatit plán TŘ na Zemi a ten děj se odehraje jinak a třeba i jinde, je nyní na nás, abychm si tam sami ,,došli“. Konec konců to není nic jiného, než původní základní určení, že dozrávající duch jde postupně vzůru, až dojde do duchovní říše. I v tomto případě musí duch jít ,,za touto říší“, nestačí, že na ni čeká na Zemi. I kdyby žil sebe lépe, musí ze Země odejít, kráčet do vyšších světů. Jestliže snad bude Království nebeské už někde jinde než na Zemi a ta bude ponechaná temným/což je možné/, pak musí duch jít za zaslíbenou říší sám…Bude to těžší, protože je to více postavené na duchovním úsilí, než na plnění pozemských pokynů, ale, jak jsme si to ,,zařídili“, tak to máme. Jen nesmíme podlehnout beznaději a ztratit víru, jen musíme přizpůsobovat svá přání a hlavně formy svých očekávání, měnícím se podmínkám. Tu změnu jsme si vynutili my, a proto ji musíme bez reptání a s vděčností přímout. Je taky zcela na nás, abychom sami poznali, co a jak se změnilo a sami změnili své očekávání a druh své činnost těmto novým podmínkám. Je to naše povinnost, protože jsme to vytvořili my, Bůh to tak nenaplánoval…

---