15. otázka – Co je Luciferův princip v každodenním životě/10.4.12/

15. otázka – Co je Luciferův princip v každodenním životě

Dotaz p. Kloboučka: V kapitole Poselství Grálu – „Tajemství Lucifera“, str. 271, se píše o tom, že Lucifer …místo principu podporující pomoci, který jest totožný se sloužící láskou, zavedl princip pokušení…

Otázka: dejme tomu, že jsem vedoucí pracovník, mám několik podřízených. Jak mám v praxi jednat? Samozřejmě je mi jasné, že není správné užívat princip pokušení, ale na druhé straně si nemůžu dovolit zaměstnávat neschopné lidi, nebo lidi, co si neváží místa, anebo lidi, co prostě i při sebevětším nasazení nedokážou tvořit požadované hodnoty.
Jak k těmto lidem přistupovat? Něco jako s láskou Boha otce, mít „svatou“ trpělivost, neustále jim pomáhat, vysvětlovat, ikdyž na to není moc času a energie?
Nebo se s nimi slušnou formou rozloučit, a místo nich přijmout schopné, více vhodné, a možná více si vážící zaměstnání?

zf

Odpověď: Domnívám se, že my všichni, kteří se dnes snažíme žít podle zákonů stvoření, jsme kdysi dříve byli spojeni s křesťanstvím. To samozřejmě nevylučuje, že jsme zase jindy nemohli být spojeni s jinými náboženstvími, včetně orientálních. Nicméně jedině křesťanství přichází, ovšem jen ve svém prazákladu, nikoliv v pozdějších podobách, přímo od Boha, zatímco jiné nauky přicházely od zvěstovatelů a proroků, tedy od nižšího stupně poznání. V prazákladu křesťanství je tedy ten pravý stavební kámen pro vyšší poznání. Ovšem je také jisté, že původní myšlenky křesťanství se od samého počátku křivily, a to většinou z nepochopení, někdy však i ze zlé vůle. Nejvzdálenější nám zůstalo pochopení Boží Lásky, což se samozřejmě projevilo i v nepochopení Ježíše a to nejen jeho nepřáteli, ale mnohdy i jeho učedníky. A tak v nás ve všech přetrvává dodnes nepochopení pojmu lásky. Nejbližší je nám chápání ve smyslu všeodpouštějící a všechápající lásky, která se neustále snaží zachraňovat chybující i proti jejich vůli. Přijetí představy Boha, nekonečně vzdáleného, který se nezajímá o naše pokřivené bytí, je nepřijatelná nejen pro odpůrce PG, ale vlastně i pro samotné čtenáře. Pořád si málo uvědomujeme, že to osobní, co se o nás stará a nám rozumí, je nějaký přítel ze záhrobí, možná dědeček, maminka, apod., kteří jsou nám podobní. Čím výše bychom pohlíželi, tím více bychom se setkávali s pohledem všeobsáhlejším a méně osobním. Tak i pomoc Boží prostřednictvím Jeho Synů nechápu tak osobně, ale spíše principielně a vztažené k velkým dějům, ale vlastně ne přímo lidem. Nám lidem byla dána vývojová možnost, ta spočívá v dokonalých zákonech Božích, které z Něj vycházejí – všeobsáhlé, neosobní a proto spravedlivé do všech důsledků. Jestliže se nám podařilo tuto vývojovou příležitost téměř zmařit, dává Bůh další příležitost skrze své Syny, k dokončení vývoje. Nejde tedy přímo o záchranu lidského ducha, ale o zajištění příležitosti k dokončení vývoje. Bůh tedy nemá ,,svatou trpělivost“ s lidmi, jen Jeho zákony dbají na to, aby byla dokončena vývojová možnost, a v tom je velký rozdíl. V PG je více výroků o tom, že je špatné donekonečna lidi poučovat a převychovávat a ani Bůh to nedělá a klidně nechá špatné, ale i vlažné jít cestou, kterou si budou přát, i kdyby to byla cesta zničení. My však nejsme Bůh a platí pro nás Jeho výrok ,,má jest pomsta a odplata“, nepřísluší nám tedy role soudců. Na druhé straně jsme povinní respektovat Jeho vůli zrcadlící se v jeho zákonech stvoření.
Vrátím se ke konkrétnímu případu z položené otázky. Luciferův princip je položený na pokušeních, svodech a léčkách. Tedy v tomto případě byste vytvářel umělé nástrahy, abyste vyzkoušel pracovníky a pak je s odsouzením a pohrdáním vyhodil. Např., věděl byste, že zaměstnanci si berou z majetku firmy a že je to obecně známý jev. I oni by věděli, že Vám je to známo a za Vašeho předchůdce to tak běžně fungovalo. Ve smyslu Luciferova principu byste je v této myšlence podporoval, ale tajně je nahrával na video a pak je demonstračně vyhodil. V principu pomáhající lásky byste, hned, jak jste na takový nesprávný, a vžitý princip přišel, jim dostatečně vysvětlil, proč je to nesprávné a jak budou hodnoceni/vyhozeni ti, kteří v tom budou pokračovat. Pokud byste potom nechal namontovat kamery, které by sledovaly nějaký kritický úsek a oni o tom věděli, nebylo by to, dle mého názoru nesprávné. Samozřejmě, pokud byste je sledoval v jejich soukromí, tak už by to nesprávné bylo. To byl příklad již fungujícího nesprávného principu, který byste jen využil, ještě horší by bylo, kdybyste sám tento princip vymyslel a zavedl – to dělal Lucifer, viz např., nesprávná myšlenka, že mateřství je tím nejvyšším pro ženu, on jen vypustil, vytvořil tuto myšlenku, do všech špatných nuancí jsme ji dovedli až my a on námi za to pohrdá.
Pokud Vaši zaměstnanci nepracují správně, je Vaší prvořadou povinností jim řádně vysvětlit co od nich očekáváte, jaké podmínky poskytujete a ve smyslu odměny i trestu, co za to nabízíte. Všem musí být jasné a srozumitelné zákony, na kterých firma funguje. Také musí být neustále prakticky přesvědčování, že ve firmě, co by jejich malém světě, funguje spravedlnost. Tedy, že firma ,,drží slovo“ v tom, že dá odměnu a pochvalu, když je namístě, ale i v tom, že pokárá, potrestá, nebo i propustí, když zákony firmy nejsou respektovány. Přitom musí vládnout věcnost, bez emočních výbuchů, hádek a hlavně zprostředkovaných informací, pomluv, donesených udání, apod. Vedoucí pracovník by měl být natolik schopný, aby si o věcech dokázal udělat správný obraz i bez těchto dnes běžných pomůcek. On má osobně dokázat zvážit, jestli pracovník je schopný, neschopný, líný, nebo jiný. K tomu má použít kromě rozumu i své vyciťování. Vždy musí být spravedlivý ke všem stejně a mít na sebe nejméně tak vysoké nároky, jako na druhé. Pokud by za každou cenu držel ve firmě neschopné /musí být ale přesvědčen, že takoví skutečně jsou a že to není jen jeho dohad, ne-li přímo jeho antipatie/, pak by se dopouštěl nesprávného jednání nejen vůči firmě, svému přesvědčení, ale i vůči zaměstnanci, kterého by nechával žít v nesprávném stanovisku, že může být za nekvalitní práci dobře hodnocen. Tím byste podporoval v dotyčném nesprávný životní postoj a vlastně mu ubližoval na jeho vývojové cestě.
Firma, jako mnohé jiné celky, je malý svět sám pro sebe, ale i v něm musí vládnou zákony a ty musí být všemi respektovány, jinak by nastal chaos a zkáza. Povinností vedoucích pracovníků je dbát na to, aby tyto zákony byly v souladu s velkým světovým řádem /v malém měřítku alespoň s pozemskými zákony a zdravými zvyklostmi/ a aby byly dodržovány všemi zúčastněnými. Kdo je dodržovat nechce, když byl o nich řádně poučen, měl by opustit toto společenství, aby nerušil harmonické snažení ostatních, kteří je respektovat chtějí. Tak vidím v principech tuto otázku. Jak dalece se jí blíží poměry ve firmách, to nechám na zvážení každého, nicméně vždy je možnost posunovat naše snahy směrem k ideálu, pokud jej máme.