104. otázka – tolerance /7.1.15/

104. otázka – tolerance

LH

Jak se díváte na myšlenku TOLERANCE? Četla jsem od jednoho čtenáře spisek o „posvátné toleranci“. Zařazoval ji mezi ctnosti , na př.Toleranční patent Rudolfa II. o postavení církve římskokatolické na stejnou úroveň s protestanty, českými bratry a p. Jistě chvályhodné.
Ale na př. Šalamounovo tolerování temných náboženských kultů u jeho žen vedlo k úpadku izraelského národa. Podobně Inkové, jestliže se spojovali pouze mezi sebou, uchovali si čistotu národa. Jakmile se začali v manželství spojovat s jinými kmeny, vedlo to k úpadku národa, protože partner z jiného kmene si s sebou přivedl příslušníky své rodiny a tito zase svá scestná náboženství.
Asi se musí rozdělovat tolerance = snašenlivost v oblasti duševní a pozemské. Jistě jsou dobré toleranční snahy při společném soužití různých náboženství, to zn. různých stupňů vývoje, vedou-li ke Světlu. Ale jako panovník bych se jistě snažila potlačit či zlikvidovat náboženství uctívající Baala a p. Tady není tolerance na místě, čili žádné mísení, i když by to mělo své hmotné výhody, ale duchovně by oslabovalo. Zatím mi to není jasné. Zatím jsem došla k tomu, že tolerovat mohu jen to, co vede ke Světlu. Ale co zase dělá netolerance ve světě, to denně vidíme v TV…LH

zdenekfritz

Když se začneme více zaměřovat na to, jak používáme slova, určitě dáme za pravdu Abdrusinovi – zkřivili jsme význam jednotlivých slov tak, že už není jednoznačný a často dokonce vyjadřuje jedno slovo věci protikladné.
Příkladem může být slovo láska, které kromě citové roviny je používáno i k pohlavnímu aktu, vášni, sexualitě a kdoví čemu. Ale i v rovině citové je mnohoznačné a často vyjadřuje různé sobecké snahy vlastnit někoho, ovládat jej, diktovat mu život… Kdybychom se hlouběji zamýšleli nad obsahem slov, asi bychom žasli nad tím, že se ještě vůbec dokážeme domluvit, když každý pod jednotlivými slovy myslí něco jiného. Tato zvláštnost je asi umožněna tím, že my sami jsme nevyhranění a mnohoznační, tak nám ani nepřipadá divné, když se tak ostatní vyjadřují.
Nejinak tomu bude i se slovem ,,tolerance“. Toto slovo je používáno k vyjádření nekonfliktního, ale do jisté míry i souhlasného postoje k něčemu, co samo o sobě je rozporuplné. Snaha ,,nebýt konfliktní“ je správná a do jisté míry odpovídá původnímu významu slova, ale, žel nezůstalo jen u toho a snaha zašla až souhlasu s čímkoliv, bez ohledu na to, jestli je to správné, nebo špatné. Zde se toto slovo ve svém zneužití přibližuje k dalšímu podobně používanému slovu ,,demokracie“. Očekává se, že demokratický člověk bude tolerantní. Ovšem k čemu tolerantní? K různým výstřelkům, k sexuálním úchylkám, k národnostním menšinám a jejich zvykům jdoucím proti zvykům většiny národa. Takováto ,,tolerance“ vede ke smývání ostře vyjádřených pojmů dobro/zlo. Smývají se rozdíly mezi protikladnými pojmy a jednání, které není z hlediska prospěchu společnosti správné a ubližuje druhým, je postupně přijato jako správné a oprávněné. Tyto snahy však jdou ještě dále a nakonec je toto nesprávné jednání označeno za správné a původní správný postoj je označen za netolerantní a nedemokratický. Paradoxní je, že iniciátory těchto snah nebývají lidé zlí, ale idealisté, kteří se sami považují za ,,lidumily“ a ochránce svobody. Zde je vidět, jak dnes chytře pracuje temno. Idealisté, milující svobodu člověka vedou lidstvo do zkázy, protože jdou přímo proti zákonům Božím. Taková svoboda je totiž anarchií a zvůlí proti Řádu. Snahy o ,,toleranci“ proti národnostním menšinám vedou jen k ještě většímu rozporu, protože většina se cítí být diskriminována oproti upřednostňované menšině. Tyto snahy, jakkoliv jsou snad někým myšleny dobře, povedou nakonec k nenávisti většiny k menšině, nenávisti, která by nenastala, nebýt ,,ušlechtilých snah“ idealistů. Věci, které ještě včera lidé chápali jako škodlivé, např. drogy, násilí, sexuální úchylky, hráčství, a mnohé jiné, nemohou být tím, že jsou ,,tolerovány“ změněny na správné. Ony zkrátka zůstanou ve své podstatě takové, jaké vždy byly a jestli před tím pošetilí lidé zavřou oči, nic jim to nepomůže. Výsledkem bude jen rozkvět takových nesprávných věcí, které nakonec donesou lidem a národu bezpodmínečně bolest. Snaha ,,být tolerantní“ k přáním národnostních menšin a dopřávat jim splnění jejich přání na úkor většiny národa, snaha, která se ve světě již dlouho propaguje, již přináší negativní výsledky. Více národů /Austrálie především/ již ostře vystupuje proti nárokům přestěhovalců. Z jejich výroků je cítit až revoluční napětí, které, nebude-li řešeno, povede k nenávisti a násilí. Tak idealistické snahy nakonec povedou dějinami nazpět ke Kukluxklanu a jiným rasovým organizacím.
Slovo ,,tolerance“ chápu v původním správném významu ve smyslu výroku z Poselství – mít porozumění pro utrpení bližního a jeho slabosti… Mám-li ,,porozumění“, znamená to, že chápu, proč to tak je, ale nekritizuji druhého, nepředělávám jej k obrazu svému, nechávám mu jeho vývoj. Současně si však uvědomuji, jestli je jeho chování správné, nebo ne. Toleruji jeho chování, pokud mi, nebo jiným neubližuje. Pokud však zjistím, že jeho jednání je ke škodě ostatním lidem, nemohu jej tolerovat, ale je mou povinností se postavit proti takovému jednání, které je proti Božímu řádu. Forma takového ,,postavení se“ bude velmi různá, podle okolností. Od prostého ,,nedělejte to“, přes zavolání ochranné instituce, protest písemnou či ústní formou, až jen k vnitřnímu nesouhlasnému postoji, není-li jiné cesty. Včera probíhalo v našem městě referendum o zákazu herních automatů. Každý mohl přijít podpořit tuto snahu vymýtit jeden škodlivý nešvar z naší společnosti. Nešvar, který stál mnohou rodinu velké trápení. Šli jsme večer, až před koncem hlasování, vyjádřit svou podporu zákazu. Ve volební místnosti bylo prázdno a na arších bylo kromě našich podpisů jen velmi, velmi málo jmen. To je tedy pokřivený výraz tolerance, které pak vede do zkázy celou společnost. Tolerance tak, jak je chápána dnes, by byla v Tisícileté říši zcela odstraněna a nahrazena spravedlivou přísností, tolerována by byla jen vůle k rozhodnutí, ale s přímým dopadem v jasném smyslu správné/nesprávné. Nikdo by nemohl ,,tolerovat“ špatné, aniž by sám nebyl ihned potrestán.
Dnešní používání a obsah slova tolerance je nástrojem temnot pro znemravnění národů a lidstva. Podle mého nejde o oddělení tohoto pojmu pro věci pozemské a věci duchovní. Správné a nesprávné musí být vždy stejné v obou rovinách. Např. uvedené ,,tolerování různých náboženství“ je opět možné jen po tu míru, nejsou-li tato nějak škodlivá. Tím není myšlena jen škodlivost v sexuálním zneužívání, manipulaci, apod., ale škodlivost i ve smyslu vývoje ducha. Náboženství, která byla v nějaké vývojové epoše užitečná a odpovídala zralosti tehdejších duší, mohou být dnes násilnou brzdou. Nevěřím, že by v Tisícileté říši byla ,,tolerována“ náboženství hovořící o Bohem chtěné smírné oběti, duchovním oplodnění Marie, apod. Takže nemusíme ani jít k extrémům Baalova kultu. Na svátek zesnulých jsem chvíli sledoval křesťanskou liturgii v televizi. Když jsem slyšel prosbu faráře k Bohu, aby vylil krev Syna i na zemřelé, těžko mohu být tolerantní a říci, že je to v pořádku. Má dnešní tolerance je v tom, že nepůjdu faráři nadávat, nebudu psát stížnost do televize, ani papeži. Ponechám jim jejich cestu, protože nejsem určen za soudce, ale nebudu v sobě tolerovat takovéto postoje proti Bohu a budu stát jasně a vyhraněně proti nim.
Ve svém vlastním postoji tedy nebudu tolerantní, ale ve svém projevu ano ve smyslu neagresivity a zdánlivé vnější pasivity. Tato pasivita však končí v okamžiku, kdy se mne někdo zeptá na můj názor, pak odpovím slušně, citlivě, abych nikoho neurážel, nesnižoval jeho důstojnost a nehaněl jeho názory a postoje, přesto však určitě a bez tolerance k nesprávnému. Zlo a dobro stojí zde v duálním světě v protikladu, proto nelze najít jakousi střední tolerantní rovinu mezi nimi. Tady si člověk musí vybrat jedno z nich. Tolerance, jak je dnes používána, je snaha dobro, změnit nenápadnou manipulací ve zlo. Zde je potřeba maximální obezřetnosti.ZF