100. otázka – Pozdější stvoření /10.12.14/

100. otázka – Pozdější stvoření

zdenekfritz

Dostal jsem se s jedním čtenářem do diskuze o tom, zda Pozdější stvoření vzniklo na základě prosby Prastvořených, nebo jen jako přirozený důsledek vzniku stvoření prvotního. Řekněme, zda bylo už při prvotním záměru vytváření stvoření /Budiž Světlo/,,naplá­nováno“, že vznikne později i toto pozdější stvoření. Nebo snad to byl akt milosti Stvořitele, který splnil prosbu prastvořených, tak, jako dříve splnil prosbu duchovních obláčků ve své Božské říši?

zdenekfritz

V přednášce Budiž světlo je pasáž, ve které jsou zachyceny oba zmíněné pohledy: Pro pozdější stvoření nebylo žádného přímého spojení s Imanuelem, poněvadž toto stvoření jest jen důsledkem stvoření prvotního a vyvíjelo se jen z chtění čistě duchovních.
Je tu zmínka o tom, že se pozdější stvoření vyvíjelo jen z chtění prastvořených. Je tu však také formulace, že pozdější stvoření je jen důsledkem stvoření prvotního. Na první pohled to vypadá, jako jistý rozpor. Pokud bychom vzali za základ, že pozdější stvoření je jen důsledkem prvotního stvoření, pak bychom to mohli chápat tak, že by toto vzniklo zákonitě bez ohledu na přání a prosby prastvořených, či jakýkoliv jejich postoj. Jejich chtění by v tom případě bylo bezpředmětné. To je však jen úzký rozumový pohled, kterým hodnotíme vše. Zkusíme-li se na onu důslednost a zákonitost podívat v širších hranicích, pak v obou výrocích není žádný rozpor. Ve Vůli Boží jsou obsaženy zákonitosti, které jsou sice jednoduché, ale ve svých projevech nesmírně mnohostranné, což je pro náš rozum matoucí. Čím více žije tvor i bytost v Božích zákonech, tím více se musí chovat zákonitě, tedy předvídatelně. Na nás, kteří nežijeme v Řádu je nejlépe vidět, že se chováme nepředvídatelně, nelogicky a chaoticky. Prastvoření však žijí zcela v řádu stvoření, proto jejich postoje ,,musí“ být jen určitého druhu a ne jiné… Při určitém stupni zralosti ducha musí tento zákonitě podporovat vše kolem sebe k potřebnému rozkvětu a vývoji. Zákonitě si tedy prastvoření museli ,,přát“, aby byl duchovním zárodkům umožněn vývoj. Jejich ,,přání“ bylo tedy z jejich vůle, ale současně to je důsledek zákonů z Boží Vůle do nich vnořené. Jejich přání bylo tedy ,,jejich“, ale současně i zákonitý děj. Odezva z Vůle Boží-tedy souhlas, je jistě také zákonitá, protože v ní je jako prazáklad všeho tvoření, budování a podpora všeho ve správném vývoji a to v nejobecnějších a neosobních rovinách. Proto na prosbu prastvořených je zákonitě odpovědí souhlas. Prosba prastvořených ke Stvořiteli o možnost vývoje duchovních semen, která spočívala ve svém latentním stavu na spodním okraji prvotního stvoření-to je jistě správný popis děje pozorovaného zespodu. Shůry je to zákonitý děj ve svých postupných na sebe navazujících krocích. Přesto si nemyslím, že při Budiž Světlo bylo ,,plánováno“ i pozdější stvoření. Takto bychom to plánovali my se svým rozumem. Děje ve stvoření probíhají podobně jako fyzikální zákony – když je akce-zákonitě vzniká reakce, aniž to někdo plánuje a vymýšlí dopředu. V tom je dokonalost Boží, pro nás nepochopitelná a vlastně i neuchopitelná, nicméně uvažovat o Stvořiteli jako o plánovači, apod. mi přijde příliš zlidštěné. Jedna věc se mi při těchto úvahách však jeví dost důležitá.
Naše úzké, příliš rozumové, chápaní, se pohybuje v určitých schématech. Pokud si o něčem řekneme, že je to zákonité, tedy jaksi samovolně a automaticky fungující – již v tom nespatřujeme něco posvátného a velikého. Můžeme žasnout nad dokonalostí zákonů stvoření, ale není to trochu podobné, jako když žasneme nad dokonale vyrobeným strojem, automatem, robotem, nějakým počítačovým programem, apod.? Když si tentýž děj označíme jako ,,milost“, pak si jej více vážíme, máme jistý odstup, vděčnost a cítíme v tom i cosi nehmotného, vysokého. Takže i když všechny děje jsou ,,zákonité“ a vlastně skutečně probíhají ,,automaticky“, aniž je sám Stvořitel řídí směrem k nám, přesto je pro nás mnohem užitečnější, když je budeme chápat jako Jeho milost… Jistě ne však milost takovou, jak ji chápou církve, tedy nelogickou a příliš osobní k obdarovanému, Pro nás, kteří tušíme, že za vším a ve všem jsou samočinné zákony, obsažené v projevu Boží vůle, by nemělo být protikladné a rozporuplné, když je budeme přesto označovat slovem milost. Budeme si uvědomovat, že jsou sice zákonité, ale pro nás jsou pořád jen milostí a darem, že my jsme obdarováni a proto chceme životem vyjadřovat neustále vděčnost za tyto dary… Jinak můžeme snadno sklouznout do mechanického vypočítávání všech zákonitostí, aniž bychom za nimi dostatečně vnímali velikost Boží. ZF

O.J.

Dobrý večer pán Fritz,

áno, aj ja pokladám vznik Stvorenia a nielen toho pozdejšieho ale aj Králostva Božieho – Raja, za milosť Božiu. Z Božej milosti sme dostali dar aby nevedomé duchovné obláčiky z Božej Ríše sa mohli uvedomiť. Myslím, že vrámci tejto Milosti bola aj Milosť pre duchovné iskry na spodnom okraji Raja. Božia milosť a Vôla v takýchto globálnych skutkoch je všeobsiahla a preto do nej zaiste patria aj duchovné iskry na spodnom okraji Raja. Stále si musíme pripomínať, že Božie skutky sú dokonalé a preto tuto milosť pre duchovné iskričky na okraji Raja museli obsahovať. Preto je vznik pozdejšieho stvorenia ako dôsledok tejto dokonalej milosti zákonitý. Aj ja som si myslel, že vznik pozdejšieho stvorenia bola svojvôla Prastvorených, tak to na prvé čitanie asi napadne každého, je to možno asi dôsledok 3. dielneho zeleného vydania alebo možno aj nie, ale hlbším vnikaním do Posolstva a v rámci diskusii si uvedomujem, že vo stvorení je všetko zákonité a v Kraľovstve Božom ešte viac než v pozdejšom stvorení a preto vôľa Prastvorených, ktorý stoja ako piliere stvorenia v okolí Parsifala je zákonitá a oni nechcú nič iné len plniť vôľu Boha.
Ešte si treba uvedomiť, že chcenie Prastvorených nieje len ich čisto vlastné ale podľa všetkého na chcení Prastvorených má podiel aj Boh. Viz. prednáška Mlčení „Nedáváš však do žádné věci jenom své vlastní chtění, nýbrž máš vždy při něm i cizí!“

S priateľským pozdravom,
Ondrej Janíčko

zdenekfritz

Děkuji za názor. Pochopil jsem to z PG tak, že vše, co žije ve stvoření výše, tedy blíže nejvyššímu vstupnímu bodu a Zdroji, což značí pod větším tlakem vyzařování-to vše musí žít a působit v Božím zákonu. Nemůže jinak, protože nedokáže překonat tento tlak, který je silnější, než všechno tam působící. Proto jsem přesvědčen, že prastvoření musí žít ve Vůli Boží, jinak by byli tímto tlakem sraženi do nižších oblastí. Nebo ještě lépe, vůbec by nemohli ten tlak překonat a proto by ani nemohli konat proti síle této vůle. To se stalo jen v mimořádných případech u Lucifera, Amforta, a možná ještě jiných, nám neznámých případech. To jsou však mimořádné děje a nesouvisí s normálním vývojem. Proto si troufnu říci, že něco jako ,,svévole“ prastvořených při jejich přání o vývojovou možnost pro duchovní semena – je nemožná. Prastvoření žijí ve Vůli Boží a proto jistě nemají svévolná přání a nepřejí si nic proti zákonům stvoření. Jestliže je psáno, že pozdější stvoření vzniklo z chtění prastvořených a nám tento výrok nezapadá do naší myšlenkové konstrukce, pak to neznamená, že je to chyba překladu a proto budeme tento výrok zpochybňovat. Spíše bychom se měli pokusit zamýšlet nějakým jiným způsobem, tak, aby nevznikal v nás samých rozpor proti výrokům v Poselství. Jestliže připustíme, a to bychom jistě měli, že prastvoření žijí v řádu stvoření a nepůsobí proti němu, pak to také znamená, že v jejich konání se zrcadlí Vůle Boží. Pokud přece Stvořitel stvořil prastvořené jako dokonalé, pak i jejich přání musí odpovídat Jeho vůli. A v této Vůli jsou jistě mnohé podmíněné zákonitosti, které označujeme jako zákony, jež se budou projevovat v mnohých podmiňujících tlacích. A tyto tlaky se projevují nahoře v jednoduché zákonitosti, ale postupným sestupem dochází k jejich rozštěpování na mnohé variace, vycházející z původního jednoduchého základu. Příkladem může být např. působení prastvoření Johany, která působí v širokém pojmu rodiny. To se však v sestupných úrovních rozvíjí do mnoha variant, až po pozemskou rodinu, ale přitom zůstávají platny i vysoké pojmy-v širokém slova smyslu je rodinou vše ve stvoření, domovem je náš dům, ale i vlast, pak Efezus a nakonec celé stvoření. Podobné štěpení bude i v zákonitostech pojmu vývoje. Děj spadlého semena ze stromu vyvolává v příslušných bytostných potřebu se o něj starat a pomáhat mu ve vývoji. Ale stejný zákon bude v prastvořených vyvolávat potřebu pomoci duchovním semenům. Když se však tato jejich ,,potřeba“, tedy přání, nedá naplnit jejich možnostmi, bude ,,zákonitě“ z nich vystupovat prosba ke Stvořiteli. To, že v nich takové přání vzniká je přece zákonité a ve svém původu vychází ze základu jejich podstaty, tedy také z Vůle Boží. Jejich přání je tedy stejně zákonité a správné, jako přání bytostného dovést semeno ke zrání. Označovat toto přání za ,,svévolné“ mi nepřipadá logické. A protože Stvořitel ,,vložil“ do svého řádu i tuto zákonitost, tedy, že vše správně v řádu působící, musí pomáhat všemu po vývoji toužícímu, je logické, že také ,,vytvořil“ odpovídající reakci na tento popud/prosbu/. Tuto zákonitost chápu takto – jestliže je něco schopno vývoje, je v něm touha po tomto vývoji, tuto touhu nazýváme prosbou. Tato touha vyzařuje a je pociťována okolím. Toto okolí musí zákonitě pociťovat potřebu tomuto vývoji pomáhat. Má-li k tomu možnosti, pak jich radostně využije ke splnění. Pokud mu k tomu chybí nějaké prostředky/mož­nosti/, opět vysílá své chtění ve formě prosby vzhůru, ne jako ,,své přání“, ale jako vůli splnit a naplnit zákon – tedy správně stát v Řádu. Na takovéto působení/volání, prosbu/, přichází opět zákonitá reakce v poskytnutí pomocí ke splnění. V řetězci takovéhoto působení stoupá prosba tak vysoko, odkud může přijít její splnění. V případě přání prastvořených úspěšně splnit svou úlohu pomoci vývoje duchovních semen, musela tato prosba dojít až do blízkosti Boží, protože samo stvoření by takový úkol nemohlo bez vyšší pomoci vykonat. A opět je zákonité, že Stvořitel napomohl tomuto ději, protože princip tohoto děje vychází z principů Jeho vůle, je tedy v Jeho řádu. Vznik pozdějšího stvoření můžeme nazvat jako reakci na prosby prastvořených, ale současně jako splnění Vůle Boží. Vždyť i jejich prosby jsou splněním Jeho vůle. Pozorováno z naší strany splnil Bůh prosby prastvořených, pozorováno shůry, naplnil svou vůli ve svém řádu. Ten úhel pozorování můžeme spatřit i v protikladech posouzení komu slouží bytostní vytvářející formy našeho chtění, jak je popsáno v Poselství. Protože se to vše snažíme pochopit rozumem, je obtížné různé protiklady dát do souvislosti. Vezměme takový příklad – člověk vytvořil svým nesprávným chtěním peklo, ale současně by peklo nemohlo vzniknout, kdyby jeho vznik nedovolily Boží zákony. Rozumový člověk by řekl, že Bůh dovolil a podporuje vznik pekla. Svým omezeným způsobem je to pravdivé, ale vytváří to nepravdivý obraz, protože to, že Bůh něco ,,dovolí“ neznamená, že si to ,,přeje“. Jenže schopnost lidského slova vyjádřit vyšší děje je velmi omezená a náš mozek funguje v určitých schématech, které vše přečtené a řečené neustále třídí do předem vytvořených kategorií. Proto je pro nás dost těžké zpracovat různé pojmy z Poselství tak, abychom nenaráželi na protiklady. Já jsem tyto děje pochopil takto.
Pozorováno pod tímto úhlem není pro mne rozporu ve vyjádřeních: Pozdější stvoření vzniklo ze chtění prastvořených – Pozdější stvoření vzniklo z Vůle Boží-vznik Pozdějšího stvoření je zákonitý děj. ZF