275. Na toto nechci nikdy zapomenout… /14.10.2018/

Díkůvzdání

S pocitem štěstí slavíte sklizeň bohaté úrody z vaší unavené pozemské půdy a nemyslíte přitom na to, že s plody, které jsou určeny k posílení a udržení Vašeho pozemského těla, máte sklízet i plody ducha, které vás jednou ponesou vzhůru před bránu Ráje, jehož zář vám zvěstuje život ve věčném splňování.

Léto se svým požehnáním a téměř nevyčerpatelnou nádherou květů je za vámi, ale nyní se před vámi vine zlatá stezka Světla, na niž máte vstoupit a odvážně po ní kráčet kupředu. Je to zářivá cesta splnění, která vám přinese bohatší žeň než všechno to, co vám bylo až dosud darováno z milosti Světla. Až poznáte pravěčnost PÁNA, odhodíte od sebe všechnu váhavost a otálení a vyznáte: „PANE, Tvá je Moc, Tobě jedinému sloužím!“ A stíny, které vám dosud kalily Světlo, ustoupí. Na shnilé půdě vašeho starého myšlení nedokážete postavit nic trvalého – zbořte to a slibte:

„PANE, kéž jen Tvé Slovo mě vede a provází, kéž jen Tvá Vůle osvětluje mou cestu a kéž žiji jen podle Tvého Zákona. Ty jsi Láska a Život věčný, z jehož úrodného semene jsem také já směl kdysi vzniknout.

Chci stát ve Tvém Slově a přičinit se, aby Země byla osvobozena ode vší zátěže, která na ní spočívá i mou vlastní vinou. Aby tam, kde teď vládne smutek a malomyslnost, vše vítězně rozkvetlo v jásotu a věčné radosti.

Lidé se od Tebe odvrátili, ó PANE, protože se domnívali, že Tys je opustil.“

Vy pozemští lidé, sáhněte po duchovních darech, které vás hojně obklopují a slavte pozemskou žeň, kterou rozprostíráte před světlými stupni Všemohoucího a pak vroucně proste, aby vám bylo zachováno požehnání, které k vám tak bohatě dennodenně proudí. Žádné duchovní semínko není tak nepatrné, abyste se nemuseli o ně pečlivě starat a pěstovat je. Přinese vám světlé ovoce, jehož vůně bude šířit zvěst o milosti Tvůrce a daruje vám sílu k tomu, abyste obdělávali pozemskou půdu podle vůle jediného světového vládce. Až bude jednou všechen plevel vytrhán, všechny přebujelé popínavé rostliny odstraněny a až v nejjasnějším světle věčné Víry a věčné Pravdy zazáří květ díku, pokory a radosti, bude Země vyzvednuta na dráhu, kterou kdysi opustila. Štěstí, jásot a dík budou provázet její oběh podle zákonů, jimž se opět podrobí.

Jste blíže splnění, než si myslíte – pevnou rukou nyní roztrhněte ve dví tu roušku, která vám brání v jasném výhledu kolem vás.

Že toto už ,,pováleční“ neznají je jistě škoda…/jejich/