265. Quo vadis člověče/čtenáři?/12.8.2018/

265. Quo vadis člověče/čtenáři?

Prognóza pro život člověka na Zemi jistě není nijak příznivá… Když tak přemýšlím o celé té milosti, která k nám přišla, a jak to pak ,,dopadlo“ /oproti plánu/, uvědomuji si jeden aspekt.

Dá se říci, že to vše mělo dvě základní roviny. Jedna je ,,milost pro člověka“, jako jedince a druhá je ,,milost pro lidský druh“, tedy společenstvo lidí s jejich vývojem, především na Zemi, ale i na onom světě a samozřejmě i v jiných světových částech.

Oba aspekty měly proběhnout jako jeden, tedy souběžně a nerozděleně. Jenže to kvůli nám nebylo možné. Když si vezmeme tu první část, tak si ji můžeme definovat v několika nejzákladnějších bodech.

1/Rozpoutání soudu, jehož účinky očistí pozdější stvoření od všeho, co není v souladu s Božím řádem. A tady se to ještě dá rozdělit. To zničení se může týkat jen nesprávných principů, myšlenek a postojů. Člověk by zůstal zachován, pokud by se změnil. Nebo se změnit nechce a bude zničen se svým chtěním a výtvory. Takže – stvoření bude očištěno od špatného – případně i od lidí. Těžko můžeme reálně posoudit stav lidstva, není to podle ,,prodaných Poselství“, ale podle celkového vnitřního stavu masy, kterou nazýváme ,,lidstvo“.

2/ Prosekání nové cesty skrze falešné principy, aby se každý MOHL navrátit na vývojovou cestu, která tu je od počátku, ale my jsme si ji zatarasili. Návrat na tuto cestu pak pro jednotlivého člověka znamená naději na zdárné dokončení jeho vývojové cesty.

3/Spoutání Lucifera, což jediné může dovolit člověku, aby se navrátil na původní vývojovou cestu. Bude se samozřejmě muset probojovat přes všechny SVÉ omyly, nedostatky, pochybené názory, taky bude muset bojovat proti obecným názorům DRUHÝCH lidí. To vše s pomocí síly, kterou si vyprosí, může dokázat. Ale proti Luciferovi a jeho síle by to nikdy nedokázal, jsme přece druhově hluboko pod ním, a proto bychom nikdy neměli dost síly jej překonat.

4/ Parsek Lásky Boží mohl jedině skrze Ježíše a Imanuele, a prostřednictvím děje soudu, projít až sem a každý s ním MŮŽE najít URČITÉ spojení /omezené velikostí jeho touhy a mírou zhutnění hmoty/.

5/Slovo bylo spojeno s Poselstvím a tak bylo vytvořeno duchovní lano, kterého se duše, vracející se na cestu vývoje, kterou ale zatím dost nezná, může přidržet, aby v síle a poznání už nezabloudila pryč.

Těmito pěti body byla vytvořena plná možnost záchrany pro jednotlivého člověka, který bude ze všech sil bojovat o ,,spásu svého ducha“. To vše se vyplnilo a každý tak může uniknout z procesu rozkladu, do kterého lidstvo jako druh zjevně a rychle směřuje.

Druhým stupněm pomoci pak měla být možnost ,,záchrany pro lidstvo“, což měla být ona zaslíbená Tisíciletá říše. Tak měl být lidskému druhu darován ,,prostor a čas“ pro dokončení vývoje. Temné duše, které plně vědomě odmítly ,,sloužit Bohu“, ale vědomě si zvolily temný princip, jdou cestou ,,ničení“, zatímco Boží Láska jde cestou ,,tvoření“. Ničení má v sobě tento základní princip, který se zákonitě musí projevovat vůči ,,čemukoliv“, tedy i vůči sobě samému. Proto temný princip vždy jde od destrukce až k sebe-destrukci. Temné duše se tedy v sebedestrukčním mechanismu postavily proti Bohu a tím zvolily smrt – vlastní, ale i tu, do které chtějí strhnout všechny ostatní. Tento ničivý proces je vždy namířen v prvé řadě na druhé a až v závěru se obrátí i proti sobě, ovšem ,,nepřímo“. Nejde tedy o přímé páchání sebevraždy, ale o vytvoření podmínek, které nakonec přivodí smrt. Ta však často není cílem, ale důsledkem. Tyto duše vždy povraždily vše, co je ,,ohrožovalo“, především zástupce Boha a Syny Boží… A my ostatní? My slaboši, zbabělci, ospalci a ignoranti? Dovolili jsme jim to…nezajímalo nás to /jako dnes mnohé čtenáře nezajímá /a to doslova/ ničení rodin a států/. Tisíciletá říše proto už zřejmě nebude ,,pro lidstvo této země“, ale pro jednotlivce, kteří do ní vlastním úsilím dojdou…Neberme ji tedy jako jakýsi samozřejmý proces, který už ,,musí proběhnout“, Bůh sám to ,,zařídí“ a nám stačí ,,číst, věřit a mít dobré myšlenky“, víc se od nás nečeká, tím jsme prokázali svou hodnotu, protože ostatní nedělají ani to…

Dnešní prožívání člověka na zemi se tedy zdá být o něčem jiném, než bylo plánováno. Vše je pod zjevným tlakem zla, které chce nejen všechno dovést do zkázy, ale hlavně ,,zkazit“ mnohé duše, které nejsou dosud špatné, ale jsou líné, nebo slabé si udělat svůj názor. Tím se pak stávají nástroji zla, myslíce si, že pomáhají dobru /…a to i čtenáři/. Je to ,,doba obnažení“, kdy se mnozí velmi snaží nějak vyjádřit svůj názor, vymezit se, kritizovat a hodnotit druhé, odsuzovat a ,,nálepkovat“ druhé. Tak se každý ,,obnažuje před světem“ a ukazuje, co se v něm skrývalo. Nebude ,,lidí bez názoru“. Ti, co ho neměli, budou donuceni převzít názory jiných, hlavně těch zlých, kteří si vytvoří pozemské zákony, které jim dovolí to u druhých vynutit. Kdo to sleduje, vidí, že už se to uskutečňuje.

Proto se bude i člověk dobro chtějící muset za dobro postavit, nebo se před zlem sklonit. Tím se roztřídí použitelní pro budoucnost od těch, kteří si plánují /třeba i nevědomky/ život ve tmě přítomnosti. Proto je nyní životně důležité se na všech úrovních života vždy stavět za ,,dobré věci – Božího řádu“ a vymezovat se jednoznačně proti všemu, co jde proti normálnosti a přirozenosti. To ale vůbec nemusí ,,zachránit zemi a lidstvo“, ale pomůže to každé duši ,,najít cestu do Řádu“ /který sama hájí a bojuje za něj/ a to ji vyvede z chaosu, který je zde budován Sebedestrukčníky.

Pošetilé postoje některých čtenářů, které slýchám: ,,to není naše věc“, ,,nemáme se starat o politiku“, ,,to nás nezajímá“, kterými reagují na odporné tendence společnosti na prznění dětí, oslavování homosexuality, pohrdání bílou rasou /která přece byla samotným Abdrushinem označena za jedinou budoucnost světa/, ničení národů a států a další zvrácené aktivity, …těmito postoji NEZÁJMU vyjadřují čtenáři nezájem o Boží řád. A hlavně naprostou nevážnost k Božímu řádu, protože v kom žije duch, ten vždy bude ostře stát proti všemu, co Boha hanobí a Boží řád chce svrhnout. Je přece jedno, jestli Boha takto hanobí církev, politici, globalisté, nebo kdokoliv jiný. Já, jako ,,člověk věřící“, musím stát vždy proti tomu a ne se vymluvit, že ,,to je politika a tím se přece nemáme zabývat, my jsme přece lidé duchovní…“.

Kdo Boží dílo nechrání, ten je zapírá a jednou to bolestně pochopí. Tak i čtenáři se v této době třídí na ,,neznabohy s Poselstvím v ruce“ a lidi přítomnosti, kteří bojují o správný postoj za ,,Boží věc“. Bojují těžce, jsou zmateni, neví si rady, ale cítí, že dnes už nelze mlčet a obracet se ke světu zády v pýše na ,,vlastnictví Slova“.

Lidé věřící, lidé Poselství, lidé nevěřící – všichni tak různí, ale když je spojuje obhajoba Božího řádu, boj o spravedlnost, morálku, normálnost proti neřádu, který zde nastoluje Neomarxismus a globalizace – ti všichni jdou, vědomě i nevědomě, k ,,uznání Boha“. Jestli Jej skutečně uznají a poznají, to je další krok – a pak dojde k dalšímu třídění. Kdo však ignoruje spravedlnost, nezajímá ho likvidace Řádu světa a svým nezájmem a neochotou postavit proti zlu Boží Světlo, podporuje síly destrukce, ten nejen, že se nedá pojmenovat ,,věřícím“, ale ani ,,dobrým člověkem“. Čtenář Poselství by to měl chápat lépe, než kdokoliv jiný…víc nemá cenu psát. Kdo nechápe ani nyní, těžko pochopí po dalších slovech…

Dnešní doba je pro ,,čtenáře“ životně důležitá. Je to doba aktivního vyjádření jejich postoje k Božímu Řádu a tím i k Bohu. To není doba čekání na to, až to Bůh zařídí. To není doba ,,izolace od světa“. To není doba ,,pochutnávání si na pocitu svého spasení“. Kdo chvíli stál, už stojí opodál. Dnes se žádají činy! Tím nechci říci, že má člověk sledovat celé dny televizor a rozčilovat se u něj, nebo běhat s demonstranty po ulici a přidávat se k rozbíjení výloh. Člověk však má všechno vidět, všechno spoluprožít a ke všemu se pevně vyhranit. Má se stát průplavem Boží síly, tunelem pro cestu Božích bojovníků.

Rozhodnutí ke čtení Poselství, rozhodnutí ke zpečetění, rozhodnutí přijmout Stvořitele za svého stvořitele a Pána – to bylo ,,rozhodnutí“, ale nyní máme podat důkazy, že si za tím skutečně stojíme.

Pojem: ,,mne to nezajímá“ tvoří formu, která nese následky.

Jaké, to by měl ,,čtenář“ vědět, nebo o tom začít urychleně uvažovat. Pokud by toto měl být většinový postoj lidí, kteří si tak říkají, pak už nechci být ,,čtenářem“.

Chci být raději člověkem, který jde tou cestou, kterou mi Pán naznačil… a to určitě není o ,,čtení“.

–ZF-