235. Podmínky pro stažení do Pekla /20. 12. 2017/

235.Podmínky pro stažení do Pekla

Dobrý deň pán Fritz, srdečne Vás pozdravujem. Chcel by som vás poprosiť o váš názor na otázku či v pekle a v temných úrovniach sú len ľudský duchovia, ktorí sa museli aspoň raz narodiť na zemi. Alebo inak povedané, či je možné sa dostať do temných úrovní bez toho, aby sa človek narodil na zemi,  alebo všeobecne v hrubohmotnosti. Ďakujem.

S priateľským pozdravom,  Ondrej Janíčko

-ZF–

Děkuji za dotaz. Chápu to nějak takto. Když duchovní zárodek sestupuje z úrovní ducha přes bytostné do nižších úrovní hmoty, pomalu se začíná probouzet. V té době ještě není spojen s ničím nežádoucím,  ničím ,,proti Bohu“, ale vědomě ani ničím ,,pro Boha“, má jen vnitřní tlak po vývoji. Nemá ještě žádnou karmu. A zdůrazněme – ŽÁDNOU, ani dobrou. Karmu zmiňujeme jako něco špatného, ale karma je pouze mechanismus, kterým se vytváří tkanivo prožívání duše. Dobrá prožívání, v souladu s Božím řádem, také vytváří zpětné působení, tedy karmu. Ta ale duši pomáhá na cestě vývoje směrem vzhůru, zatímco ta ,,špatná“ ji zdržuje v nějakých úrovních návykového nebo nezvládnutého prožívání, nebo ji vrací zpět k odpykání a změně.Jen při inkarnaci do nejhrubší hmoty, tedy v našem případě na tuto zemi, se prožívání duše tak zintenzivní, že má sílu k vytvoření nejen hutných forem, ale i závislostí. To se stane spojením s pohlavní silou, která vytvoří velice silnou a živou odezvu v duši, pomocí níž teprve se duše spojuje se hmotou a v ní vytváří formy. Tímto tvořením a formováním současně vznikají v duši různé druhy prožitků, které ona zpětně vnímá jako příjemné, nebo nepříjemné. Zvykne si na ně a chce je znovu vyvolat, čímž vzniká sklon, tedy zformovaný druh chtění v duši. Takovýmto procesem pak vzniká živá karma a živá závislost. Jde-li proti Božímu řádu, formují se zpětná působení tak, že duši stahují do hutnějších oblastí a časem až do Pekla. Není hřích, jako hřích a jen hříchy dostatečně procítěné a duší přijaté, vytvoří silné zpětné působení a silné formy, také vyvolají závislost. Bez spojení s pohlavní silou, bez inkarnace na zemi, by duše nemohla vyvinout takovou sílu prožívání a jí vytvořené útvary by neměly dost síly k tak pevným formám, aby Peklo vůbec vzniklo, ale i na to, aby se s Peklem mohly dost silně spojit.*

Myslím si tedy, že do temných úrovní se nemůže dostat žádná duše, které se ještě neinkarnovala, protože nemá dostatečně ,,silnou poutající karmu“.  Obecně si myslím, že zárodky, které vytryskly do světové části Efezus, se všechny inkarnovaly do nejhrubší hmoty.

Představuji si to tak, že v dění stvoření kdysi nastala doba, kdy vytryskly zárodky z dolního okraje duchovní úrovně, ale ne naráz, nýbrž v několika vlnách. Přesněji v sedmi periodách. Vždy do připravené světové části, Efezus byl tou první**. Bylo to tedy sedm časových úseků, kdy se tento děj opakoval, a proto jsou i světové úrovně různě ,,staré“. V každé světové části pak probíhal vývoj individuálně, jako v uzavřené oblasti. Proto se domnívám, že zárodky takto uzavřené v určité úrovni musely dříve, či později, pod tlakem stvoření, proudů a své touhy,  všechny dospět k inkarnaci. Kolikrát se od té doby inkarnovaly, zda vystoupily výše, nebo klesly do nízkých úrovní, to bude individuální, ale první inkarnace byla,  podle mého názoru,  ,,zákonitá“, tedy vyvolaná těmi silami a mechanismy, zde zmíněnými.

*Vlastní, silná a pronikavá karma začíná teprve tehdy, když se v člověku spojí pohlavní síla s jeho silou duchovní… /Člověk a jeho svobodná vůle/

** Patříme k nejprvnější části tohoto koloběhu hmotnosti. Stojíme jako první v popředí a na špici jeho oběhu. /Otče, odpusť jim…/

Dotaz paní Z.

Pane Fritz, jsem za Vaši odpověď ráda, mnohokrát jsem si to v sobě takto všelijak promýšlela… tento Váš nástin mi velmi pasuje do mých úvah…

Jen se Vás zeptám – myslíte, že je na tom něco, jak často slýchávám  (obzvláště od různých jasnovidných lidí): on je „stará“ duše, a ten je  „mladší“ duše… I počet inkarnací je zřejmě různý… a vlivy na náš vývoj také různé… Asi bychom mohli takto uvažovat víc a víc do šířky…

-ZF-

Děkuji za námět. Stará a mladá duše bych asi spíše chápal ve smyslu – zkušená/nezkušená, zralá/méně zralá.

Nevím, jestli ten výtrysk semen do Efezu byl jeden, nebo taky v několika vlnách. Naše vnímání času je zde jiné, než výše, takže i to je možné, že některé duše jsou ve vývoji déle, než jiné. Jako je zřejmě ve vývoji déle Efezus, než jiné světové části. Nicméně zralost hmotných oblastí se mění a musí být zachována určitá stejnorodost ve zralosti planet a připravených duší, takže, podle mne tu v Efezu nebude velký rozdíl ve ,,věku duší“, ale dramatický může být ve ,,stavu duší“ A i v záhrobní literatuře jsou ti moudřejší ukazováni jako ,,starší vzhledem“, což vyvolává dojem ,,starší věkem“. Tam se ale už vše ztvárňuje rychleji do vnějších forem, takže vnější vzhled poukazuje na vnitřní stav, s věkem to  zřejmě nemá nic moc společného.

-ZF-