205. Dodržování pozemských zákonů /25.7.17/

205. Dodržování pozemských zákonů

Dostal jsem zajímavý, praktický dotaz.

Jestli je nutné dodržovat pozemské zákony a nařízení, když jsou zjevně nespravedlivé a špatné…

Jsou známy výroky, jako: …co je císařovo-císaři, co je Božího-Bohu, které poukazují na to, že duchovní i hmotná rovina mají být dodržovány. Také máme ze vzpomínek pamětníků dochovány různé výroky i postoje Abdrushina, z nichž vyplývá, že vždy přísně dodržoval pozemské zákony. Zdálo by se tedy, že odpověď na otázku je jednoduchá a jednoznačná, a přece…

Tazatel svou prostou otázku poněkud upřesnil. Máme sloužit Světlu dodržovat Boží řád. Nemáme podporovat zlo a špatné věci. Když však platíme daně, stát je nejen rozkrade, ale financuje z nich věci, které škodí lidem, národu a jsou proti přírodě a tím i proti Bohu. Máme snad podporovat to, co je proti Bohu? Kdysi bylo jakési šlechtické ,,právo“, tzv. ,,právo první noci“, podle nějž měl šlechtic ,,právo“ souložit s novomanželkou svého poddaného…Takové ,,zákony“ byly jistě nemorální a proti řádu stvoření. Bylo by správné, abychom něco takového schvalovali a tomu se podrobovali? Dnes jsou jiné zákony, ale už se přibližují zmíněným zvrhlostem. Jestliže třeba stát dovoluje sňatky homosexuálů a pro ně i adopce dětí, jestliže neodporuje sňatkům nezletilých a jejich sexuálního zneužívání, ale s tichým souhlasem jim přihlíží, když se to týká imigrantů, a jiné takové protipřírodní věci, je to správné? A co když zítra, pozítří vydá zákon, že každá žena musí jednou měsíčně být po vůli imigrantovi? Kde je vlastně hranice toho, co ,,máme tolerovat“ a poslouchat to, a kde tomu naopak máme odporovat a bránit se? Nebo se nemáme bránit a vše mlčky snášet – i když je to zjevně proti řádu stvoření?

Takto položená otázka je ovšem mnohem těžší a konfrontační. Buď budeme poslouchat právní řád státu, nebo ,,právní řád stvoření“ – v mnohých případech to nelze sloučit a člověk si bude muset vybrat. Morální pád a zvrhlost se každým dnem zhoršují, můžeme tedy reálně předpokládat, že takové otázky nás v dohledném horizontu čekají.

To může vést ke zjednodušenému postoji, že už neplatí polovina toho zmíněného výroku a co je císařovo, to už císaři dobrovolně dávat nebudu…

Vraťme se však k méně konfrontačním příkladům. Platíme daně, sociálku, nemocenskou a DPH, mimo dalších poplatků. Můžeme si jistě právem klást otázku, co se se všemi těmi penězi pak děje?

Nyní v alternativních zdrojích informací se téměř denně objeví, jak jsou těmito penězi placeny věci špatné, kromě toho, že bývají částečně přímo rozkradeny. Takže i zde máme příklad, i když ne tak odporný, jako předešlé, jak vlastně ,,pomáháme zlu“. Má to snad být podnět k tomu, abychom přestali platit daně, sociálku, nemocenskou? Jak neplatit DPH…to mne technicky ani nenapadá…

Máme tu ovšem také Desatero a přikázání Nepokradeš, nepodáš křivého svědectví a další, která těžko obhájíme, když budeme lhát o svých příjmech, budeme cíleně vymýšlet, jak to zaonačit, abychom ,,nemuseli nic dát“. Ona jiná situace by byla, kdy zde existovala ,,možnost výběru“, tedy že si mohu vybrat nic neplatit a pak od státu nic nedostat. Ovšem těžko si představuji, jak by se vůbec prakticky realizovala rovina ,,nic nedostanu“. Je jistě pravda, že stát se chová mnohem hůře než šlechta středověku, která vybírala desátky, ale musíme přiznat, že ne sice ve spravedlivém poměru, ale přece jen nějak, stát pomáhá občanům v různých příspěvcích, nebo pomocích v tom i onom. Mnohdy je to ve věcech skryté, takže to není běžně patrné. Ale toto není pro tuto úvahu nijak zvlášť podstatné.

Je tu prostě nějaký pozemský zákon, který přikazuje, že občan musí platit různé poplatky a za to dostává nějaké pomoci. Nespravedlnost tohoto systému, který dokážou zneužívat a využívat existence postavené na parazitování je dílem politiků, úředníků a ti všichni za něj nesou odpovědnost a budou se jednou před Božím řádem z toho zodpovídat. Není mým úkolem řešit jejich pomýlení a jejich zlou vůli a bránit se jím způsobem, které je obecně morálně považován za trestuhodný. Jestliže proti mé vůli používají peníze vybrané i ode mne k cílům podlým – je to jejich odpovědnost. Já jim je odevzdávám jako vyrovnání služeb, které ve státě využívám, nebo využívat mohu. Že je nevyužívám, i když mohu, z toho nemohu nikoho vinit. Že žiji v nespravedlivém systému je též má volba, mohu se přece odstěhovat na Kamčatku, na Severní pól, nebo jinam, kde je systém třeba lepší, nebo nezasahuje tak hluboce do života občana daného území. Tím, že zde žiji, přijímám dobrovolně podmínky života této společnosti i zákon má dáti – dal, tak, jak je zde zaveden. Pokud jej chci změnit, mám právní možnost zasahovat do voleb, nebo se stát politikem a snažit se poměry zlepšit na spravedlivější.

Pokud by zde existovala možnost výběru platit/neplatit, mohl bych zvážit, jestli je neplacení lepším řešením. Také se mohu postavit čelem proti systému a vyhlásit mu bojkot, nebudu kupovat potraviny a budu jíst jen to, co si vypěstuji. Nebudu používat žádné výrobky ani pomůcky, protože tím bych systém podporoval. Nebudu chodit k lékaři, nebudu kupovat žádné léky, ani pomůcky, vitamíny, nebudu používat hromadnou dopravu, sdělovací prostředky, internet – budu prostě společnost v tomto smyslu bojkotovat a tím nebudu odvádět DPH, ani využívat výhod, které společnost nabízí, dům a byt někomu daruji, abych neplatil domovní daň, auto také zruším, atd. Důchod odmítnu, přesto, že jsem celý život do společné pokladny přispíval. Do určité míry se tak vymaním ze závislosti na společnosti, čímž omezím i to, abych přispíval na její amorální chování… Jenže se tím zase dostanu do velkých problémů se svým základním přežitím. Vrátím se do způsobu života našich dávných předků nebo lidí po světové válce a budu většinu času trávit tím, abych dokázal nějak přežít. Nevím, jestli mne toto může duchovně někam posunout, protože pozemsky mne to strhne zpět k živoření a k tomu, že budu muset většinu energie věnovat jen zápasu o přežití /jak je to vidět v dokumentech o ekologických nadšencích a o způsobu jejich života/. Toto řešení je jistě možné, ale, podle mého soudu, by proto musel být skutečně tak závažný důvod, který by nešel jinak řešit. Hypoteticky a historicky, něco jako zmíněné ,,právo první noci“, kterého bych se já sám musel nějak zúčastňovat, nebo pohádkové obětování panen drakovi, obětování sebe sama Luciferovi v nějakém vynuceném kultu/které tady už existují, ale zatím nejsou povinné/…nebo zcela reálný výhled do nedaleké budoucnosti…upsání se Mohamedovi s popřením Trojjediného Stvořitele světů i nás.

Z mého pohledu – platím tomuto státu, ale taky od něj něco beru. Jeho nespravedlnost mu bude spočítána – věřím ve vyšší spravedlnost. Mnohé pozemské zákony, přes svou nedokonalost jsou užitečné, i když špatně realizované. Bez dopravních zákonů bychom se vybili za pár hodin na všech silnicích. Bez trestního řádu, i když je takový, jaký je, by zločinci zmnohonásobili svou činnost. Bez policie by všem lumpům narostla sebedůvěra natolik, že by nás smetli za pár dnů. Bez lékařské pomoci by mnozí zahynuli a není mým právem rozhodovat a vyjadřovat se tak, že se měli lépe starat o zdraví a doktora by nepotřebovali – takže dobře jim tak. Některé prvky společenského systému mají své oprávnění, ale jejich provádění, přehánění a zneužívání jsou jistě špatné. Pokud ale nejsem ministrem zdravotnictví – nerozhoduji o tom, a proto za to nebudu dobrovolně přijímat odpovědnost. K lékaři nechodím, ale poplatky platím – spravedlivé to jistě není/měl bych mít svůj účet a na něj si spořit pro případnou lékařskou pomoc. Protože nečerpám, měl bych mít výhody proti těm, co čerpají/. Avšak žiji zde a proto po zralé úvaze neodejdu/zatím/ do lesů a na Sibiř – budu tedy respektovat tento řád. Dojde-li k jeho zhoršení/což je dost pravděpodobné/, pak zvážím pro a proti. Pořád si ale myslím, že podvádění a kradení není řešením nespravedlnosti, ale jen jejím pokračováním. Čestným řešením by bylo jedině ze systému odejít – tedy nic mu nedávat a nic od něj nebrat. To asi ve společnosti není proveditelné, takže pak nezbývá, než odejít do lesů Sibiře, na kry severního pólu či jinam bez lidí a společností.

Až dojede k povinnému kamenování žen, jejich znásilňování a podobným ,,inspirativním a obohacujícím aktivitám“, které po mně budou požadovány, pak nebudu váhat a nebudu brát ohled na to, že jdu proti zákonům. To už pak jsou zákony Pekla, které neuznávám. Pro mne to tedy je ,,o míře věcí“ a ta bude pro každého jiná.

Ale i míra věcí by neměla být odvislá od ,,požadavků“, ale skutečně objektivního zhodnocení skutečnosti a přiměřené konkrétní reakce na konkrétní popud. Nikoliv tedy plošnou reakcí typu – kdo nekrade-okrádá rodinu, která byla společností většinově přijata jako správná. Zde pak už ani tak moc nejde o finance, ale o určitou formu vzdoru – Jánošík-bohatým bral-chudým dával a krádež se změnila v milosrdenství. To vše jsou velmi ožehavé nuance, kde si člověk velice snadno může osvojit prosazování svého práva pomocí ještě včera nekalých praktik, ale dnes už morálního vzdoru…

Právě pro tu lehkost, se kterou Luciferci kolem nás nám okamžitě nabídnou myšlenku ,,morálního posvátného zločinu“, který se tím stává požehnáním, bych byl velmi opatrný tyto mechanismy přijímat. Jistě přijde doba, kdy ignorace společnosti a jejich zvyků bude vlastně přitakáním Božímu řádu, ale pro mne to ještě není tato doba a daně nejsou tím ostřím, na němž se lež a podvod změní v nutnou sebeobranu. -ZF-

---

Postřeh jedné čtenářky.

Mám takovéto prožití a tím bych se na tuto otázku podívala z trochu jiného úhlu pohledu:

Před několika lety, kdy už muž v důchodu jen příležitostně pracoval, při přípravě daňového přiznání přišel za mnou s žádostí, aby mne mohl připsat jako spolupracující osobu – že nebude platit daň. Poradila mu to účetní. Odmítla jsem s tím, že nesouhlasím, protože mu skutečně vůbec nic nepomáhám….není co pomáhat a ani to nepotřebuje, je rád, že má sám nějakou práci pro rozptýlení. Nemohl to pochopit, ani paní účetní. A tak zaplatil vyměřenou daň a mi vyhověl, i když mi říkal, že kvůli jednomu mému podpisu jsme přišli o peníze, že nechápe, o co mi jde. O jeden podpis? Vždyť nedávno jsem byla vykazována jako spolupracující a to šlo? Šlo, protože jsem tehdy opravdu pomáhala zpracovávat dokumentace…. A šlo mi o lež, moji lež, otevřenou….

A za půl roku nato se změnil zákon tak, že muži vrátili dvojnásobnou částku, než odvedl na daních, a kdyby mne uvedl jako spolupracující osobu, tak by se ho úprava daně netýkala.

Tak mi telefonovala paní účetní a řekla mi, že je to, jako bych to tušila a že se sklání, až nyní se zamyslela a pochopila, proč jsem odmítla…. A muž časem také pochopil mé odmítnutí.

A ve stejném případě bych se rozhodovala zase stejně.  Ovšem situace jsou různé….

Ale nyní, když jdete někam nakupovat, drobný obchodník, který se nemůže ani udržet nad vodou a musí nakupovat pokladny a tonery atd. na provoz EET, který si postěžuje, a vidíte, že právem, přitom se zeptá: Potřebujete účtenku? A je připraven ji vydat…..tak je těžké odolat pokušení… A je to pokušení?  Někdy se chovám tak, jindy onak….je to nelehké jak pro nás, tak pro drobné prodávající. Zvláště, když chodíte nakupovat do jeho malinkého obchůdku i proto, abyste jeho činnost, kterou dělá s ochotou a láskou, znáte ho dlouhá léta, podpořili….

Takovéto situace mají mnoho odstínění, kdy se třeba zachovám i různě….. Co na toto říct?

---

Reakce ZF:

Děkuji za dobrý postřeh. A příklad s EET je také příhodný, protože s tím se může každý setkat. Je to takový jemnější případ, který nestojí na žádném skutečném zločinu. V tomto případě, já za sebe říkám – já účtenky nepožaduji – je přece na každém obchodníkovi, jak se s tím on porovná, v jaké je situaci, apod. V tomto případě také nedělám nic proti zákonu, ale jen nepodporuji hon na hospodské. Tento příklad je také zajímavou ukázkou jednoho zvláštního jevu. Jak stát, který na jedné straně po právech občanů zvesela šlape, na straně druhé, jakoby žil jen tím, že pečuje o jejich morálku a zdraví. Že se občanovi kladou překážky v kouření bychom mohli brát jako rys pozitivní – ale ani na okamžik jsem neuvěřil, že ,,státu jde o zdraví občana“, to by ho nekrmil různými jedovatými přípravky, léčivy, která ničí organismus apod. Nevymýval by mu mozek každodenní lží ve sdělovacích prostředcích, nemanipuloval ho, kde jen může, ale choval by se k němu jako přítel vždy a ne jen když se mu to hodí. Proto mi ta opatření připadají naprosto falešná, jako celá ta honba za ekologií, proklamace s oteplováním planety, apod. Když po tom člověk začne hlouběji pátrat, najednou zjistí, že ta opatření vydělají někomu miliardy a nenápadně přinesou ještě horší následky pro lidstvo. Taky EET, kdyby skutečně bylo jen nástrojem, aby si obchodník nedovoloval okrádat systém, pak by to bylo v pořádku. Ale že je to použito jako nástroj, jak z malých živnostníků /jako konkurentů obchodních řetězců a větších firem/ udělat ,,nepřátele národa“ a vyprovokovat k nim v lidu nenávist, podpořit nízké pudy v jedincích, že je chválí za udavačství… To vše, pokud snad byl na počátku dobrý úmysl/a tom lze pochybovat/, to vše je smazáno novým zlem, které to vyvolá.

Máme tu jiné příklady. Někdo daruje z mála, co má nějaký dar někomu, kdo dělá záslužnou a neplacenou činnost. Stát, aniž by se čímkoliv podílel na této činnosti, nebo na činnosti dárce, okamžitě požaduje část tohoto daru pro sebe a pak z takových peněz bude například platit dávky nepracujícím etnikům, jejichž členové si za to budou kupovat alkohol a drogy. Současně obdarovaný odevzdá část daru státu, aniž se zeptal dárce, jestli on za těchto podmínek vůbec chce darování provést. On přece nechtěl obdarovat stát, možná má dokonce se státem různé nevyřízené účty a cítí bolest, že ho stát třeba podvedl a on by ho nyní, za to vše, ze svého mála měl ještě obdarovávat? To vše je jistě nespravedlivé, nepoctivé a nemorální a dalo by se toto nazvat legalizovanou krádeží. Kdybychom to vzali z hlediska státu a jeho praktik do důsledků, když dáte svému dítěti kapesné, také by se to mělo ohlásit, zapsat a zdanit. Co na tom, že výdělek je již zdaněn a při koupi čehokoliv je zdaněn pomocí DPH znovu… Ano, je těžké v tomto hledat rovnovážnou rovinu, protože při řícení po nakloněné rovině je rovnováha problematická. Už to nelze řešit jen pragmatickým myšlením, ale ani dogmatickým plněním náboženských příkazů. Nyní bude muset člověk v každém takovém případu volat na pomoc cítění, protože schémata už jsou příliš strnulá. Nicméně vždy by měl být výsledkem stav mysli, kdy se člověk nemusí stydět za to, že snad podváděl…

---

Dodatek:

Současná situace je už téměř podobná, jako před a ve 2. svět. válce – takže i proti pozemskému zákonu z nouze leccos museli udělat – třeba ukrývali lidi, kteří byli označeni za „zločince“ a přitom pravda byla jiná….a dnes to tam také směřuje…. JZ

---