203. Žena & Muž /20.7.17/

Žena & Muž

V různých tématech, např. Žena bojovnice, ale i mnohých jiných, se dotýkáme otázky rozdílnosti ženy a muže, ale současně i jejich role ve světě. Dnešní doba ve své děsivé zvrhlosti se ze všech sil snaží role mužů a žen zmást, degradovat, ne-li zcela vygumovat. V Anglii, místo aby řešili závažné problémy bezpečnosti, se zabývají tím, aby se nápisy v metru změnily na ,,bezpohlavní“, aby se z nich nedalo poznat, jsou-li určeny mužům, či ženám. Máme tu i aktivity s instalací bezpohlavních záchodků, do nichž mohou chodit všichni, kdo ještě neví, čím jsou, nebo budou… Jsou tu prý lidé, které uráží rozdělení na muže a ženy a pro ně je nutné změnit společnost a celý svět. To vše je výkvětem pokřivení pojmů pohlaví i role ženy a muže. A je to strašlivou ukázkou toho, že z pokřiveného, deformovaného a zmrzačeného se nyní dělá ,,norma správného“, čímž se zbytky skutečně správného odsunou a pak odstraní – zůstane jen špatné a tím se již dostáváme do principu temné úrovně, kde už není na výběr mezi dobrem a zlem. Je to samozřejmě jasnou ukázkou hlubokého pádu lidského ducha, který zcela zmařil svůj vývoj, a stala se z něj naprostá zrůda.

Možná se některému čtenáři zdá, že kdo čte Poselství, musí v tom mít jasno, ale já jsem se již mnohokrát setkal s tím, že v určitých rovinách to vůbec tak jasné není ani nám. Jistě ale nepřisuzujeme čtenářům nápady s ,,bezpohlavním záchodkem“, spíše je tu nejasnost v praktické aplikaci rozdílnosti pohlaví. Naše ,,nejasnost“ k této otázce je zcela jiná, než nejasnost/možná spíše protismyslnost/ trendů dnešních geoinženýrů plánujících ,,nového člověka“, nezatíženého žádnými předpisy přírody…

Podle mne začínají základní nejasnosti v příliš dogmatickém chápání pozitivního a negativního druhu. Snad právě proto chce dnešní člověk rději celou pohlavnost eliminovat, aby ho to nerušilo v honbě za zábavou. V Poselství nám, podle mého, nějak unikají zmínky o tom, že v ženě PŘEVAŽUJE negativní a v muži PŘEVAŽUJE pozitivní. Jistě se to tam vyskytuje, ale jeví se mi to tak, že tento fakt většinou uniká naší pozornosti. V poválečných vydáních Poselství dokonce zcela chybí jedna dost důležitá věc, která s tím souvisí. Ta je také dost důležitá k pochopení rozdělení na pozitivní a negativní duchovní zárodky. Pro čtenáře, uznávající výlučně jen poválečná vydání, může být tato informace poněkud matoucí/praktický příklad uvedu dále/. Člověk by se měl snažit nelpět na vžitých postojích, ale pružně se přizpůsobovat novým postřehům.

Pokusím se shrnout obecně chápaný děj rozdělení na muže a ženu. Na počátku vývojové cesty duchovních zárodků jsou tyto ještě nevyhraněny k pozitivnímu ani negativnímu – můžeme říci, že jsou v jakémsi latentním – neprojeveném stavu. Teprve počátkem činnosti se podle druhu této činnosti /aktivní nebo pasivní/ profilují na pozitivní duchovní zárodky a negativní duchovní zárodky. Z nich se později dalším vývojem vytváří to, čemu říkáme žena a muž. V tomto obecném chápání je rozdělení pozitivní/negativní – přesně definované a chápané, jako třeba v počítačové terminologii jednička nebo nula – mezi tím nic není, vše je přesně zařazeno. Jestliže je definice takto autoritativní, pak je jasné, že jakékoliv přestoupení je ,,protizákonné“ a je tedy hříchem, přestoupením Boží vůle, a Řádu stvoření. Pokřivené duše jsou tedy hříšníky, kteří porušují daný řád stvoření.

Než přejdu k poněkud širšímu chápání těchto pojmů, rád bych obrátil Vaši pozornost na důsledky tohoto našeho, až příliš strnulého chápání pojmů. Mezi čtenáři jsem se velice často setkal s násilnou snahou žen, ,,aby byly ženské“ a aby se snad, třeba nechtíc, něčím nepřiblížily mužské činnosti.  V takové snaze je až příliš znát křečovitost a šablonovitost. Poselství nám ukazuje, jak má být člověk svéráznou osobností se svým osobním vkusem…ale jistě i názory a postoji. Přesto, často lze na první pohled poznat ,,ženy odchované čtenářskými postoji“. Úmyslně neříkám, odchované Poselstvím, protože v něm není, že žena musí mít stažené vlasy dozadu, že musí mít dlouhou sukni i když právě poleze po žebříku, že musí rozmlouvat s bytostníčky…a mnohé další. Ono nic z toho není samo o sobě ,,špatné“, ale jako celek to působí uměle, naučeně a příliš ,,chtěně“. Není to jen výtrysk přirozenosti, ale je to naučené, protože to ,,Pán pravil“, ,,je to ve Slově“, nebo to zkrátka všichni tak dělají….

Ovšem musím být spravedlivý, muži se často chovají neméně ,,odchovaně“, vzpomenu, jak jsem jednou byl u nějakých čtenářů a muž v naučené póze prohlásil – ,,nyní  nám musí předčítat manželka -je to žena a ona je k tomu určena“. I ve vzpomínkách učednice paní Geks je zmínka, jak ona razila to, že o pobožnostech musí předčítat žena a byla zklamaná, když pan Alexandr naopak prosadil, že čtení je taky činnost aktivně obrácená ven a má ji proto konat muž. Jindy zase na pobožnosti sedí všichni jak prkna /dubová, ta jsou tvrdší/, protože paní Maria prý kdysi řekla, že ,,člověk se nesmí při sezení opírat, jen tak může energie proudit…“ Nic proti tomu, třeba to i Maria řekla, ale že se z toho udělá ,,přesný zákon“, jakési dogma, posvátné přikázání, které se bez uvažování praktikuje…to už je skutečné dogma, ať už na počátku bylo cokoliv… Ale to jsem odbočil, jen abych poukázal na to, že nemáme v ničem být strnulí, dogmatičtí, plní nehybných příkazů, vše je pohyb, proměny, zkoušení v radostné hře… A tak je to i s hledáním pojmů žena a muž…ani zde není dogma, ale mnohotvárný vývojový pohyb.

Abychom rozšířili chápání tohoto pojmu, použiji přednášku Pohlaví z předválečného vydání.

Zde je zvláštní pasáž, ve které je uvedeno, že v duchovním zárodku jsou pozitivní a negativní schopnosti a že se tyto musí všechny dostat k vývoji. Proto je nutné, aby se zárodek inkarnoval i v mužské i v ženské formě – tak prožije všechny tyto různorodé schopnosti. Toto nutně mate čtenáře poválečných vydání, protože je to pro ně v přímém rozporu s pojmem pokřivené duše, kde je naopak řečeno, že inkarnace v jiném ,,pohlaví“ je chybou a hříchem. Jedna čtenářka, notně zmatená, se šla na tento ,,rozpor“ ptát vysokého představitele Hnutí a ten jí řekl, že to tady Pán nevyjádřil dobře… Jasně, pro něj, čtenáře jen poválečných vydání, nebylo možné akceptovat něco, co bylo proti jeho přesvědčení. Ponechám bez komentáře fakt, že lidský duch hodnotí, jak se Pánovi ,,podařilo něco vyjádřit“ a budu doufat, že čtenářce se jen nepodařilo ,,správně zopakovat“ to, co jí bylo řečeno. Nicméně, ve všech překladech předválečných vydání je to napsáno, takže nezaujatý čtenář se s tím musí porovnat, aniž by hledal, jak to popřít. Ale vždyť není třeba něco popírat! Stačí se oprostit od naučeného a brát to jako děj…vývoje. Jestliže jsou v zárodku pozitivní i negativní schopnost, ale převažují jedny z nich – to určí jeho cestu. Jenže ty zbývající se při počáteční fázi vývoje musí také ,,aktivovat“, i když nejsou ,,převažující“, ale jen ,,doplňující“. Jestliže tedy v počáteční fázi vývoje prošel zárodek nějakou mužskou i ženskou inkarnaci, byl to pouze vývojový děj. Ale později, když už získal nějaké uvědomění, pak už taková nevyjasněnost byla chybou.

Indický mudrc Ráma Krišna, zřejmě aniž by toto věděl, došel k tomu, že aby dokázal chápat pojem ,,člověk“ a lidský duch, nesmí se omezit jen na svůj druh a pohlaví. Jednak se vší vážností prožil různá náboženství a to tak, že se naprosto vžil do toho, že je křesťan, modlil se s velkým zápalem v kostelích, dodržoval všechny křesťanské zvyky, pak totéž prožil jako muslim, pak jako další a další věřící. V mnohých musel pak dodržovat takové příkazy, které jiná náboženství zakazovala /např. jíst vepřové maso, atd./…. A právě tak chtěl prožít ženskost a proto nějaký čas myslel, cítil, choval se, oblékal jako žena. Až prošel toto období, vrátil se ke své původní letoře. Nikdy už ale nebyl fanatickým vyznavačem jakýchkoliv zvyků. Bral je vážně, ale nikdy nad rámec rovnováhy. To je malá praktická ukázka toho, co zde ve velkém vývojovém ději naznačuji. Pochopte, já neříkám, že muž si má hrát na ženu a naopak, já jen upozorňuji, že v muži je také negativní a v ženě také pozitivní…

Takže v každém z nás jsou pozitivní i negativní schopnosti, ale jedny silně převažují a určují druh činnosti i postojů. Ovšem ty druhé jsou v člověku též a on je v určitých situacích i činnostech potřebuje. I žena musí být aktivně činná, i když ne přímo v mužských činnostech. A muž zase potřebuje citovost, i když u něj nebude převažovat, ale bude silněji vystupovat jen v určitých dějích, situacích a souvislostech, jinak bude v pozadí, nicméně stále činná. Právě ten pojem ,,převažující“ bychom neměli ignorovat, ale aplikovat jej i na naši činnost. Jako muž budu mít převažující aktivní činnost, ale i ta bude usměrňována citovostí. Navenek se bude prosazovat aktivní role. U ženy naopak. Naše řízená snaha potlačovat v sobě to, co si ,,myslíme“, že k našemu pohlaví nepatří, může být pak spoutáváním vlastní duše. My se nemáme ,,programovat“, ale volně a citlivě rozvíjet to dobré v nás. To dobré jsou dané předpoklady, schopnosti, ať už mají pozitivní či negativní charakter. Muže jistě nesníží, když umí uvařit, ale pokud všechny mužské schopnosti nahradí vařením a šitím, pak je někde problém v chápání. Právě tak se žena nebude muset příště inkarnovat jako muž, když bude schopná, v případě potřeby zatlouct hřebík, nebo provést jinou aktivní činnost. Ale nebude v pořádku, když se dá do politiky a bude řečnit a řečnit. Nechci zde vyjmenovávat různé příklady, protože to bude individuální a dost závislé na situaci, jak jsem již zmiňoval v úvaze Žena bojovnice. Jde tady o to, co je člověku ,,vlastní a blízké“, myšleno přirozeně z nitra. Jestliže musí vykonávat, s ohledem na situaci, i jinou činnost, pak mu to jistě duchovně neublíží. Pokud se to nestane jeho prioritou a neodvrhne to původní. Tady by měl člověk cítit, co je v něm převažující a nebát se použít i to doplňující.

Zkusme bděle sledovat, co se nyní v lidstvu odehrává. Homosexuálové se stávají protěžovaným ideálem člověka. Jinde jdou ještě dále a říkají, že člověk vůbec nemá být ,,definován nějakým pohlavím“, on může být čímkoliv se mu v té chvíli zachce, nebo může být čímsi ,,mimo definované pohlaví“…

Vraťme se k počátku našeho vývoje. Duchovní zárodky jsou bez pohlaví a ještě nejsou ,,rozhodnuty“ čím budou. V reverzním procesu, kdy se nesprávně vyvinutí duchové musí podrobit rozkladu a navrátí se do původního stavu zárodku, jim bude rozemleta nejen ,,osobnost“, ale i počáteční směrování, takže se opět stanou ,,bezpohlavními“ zárodky. A jestliže dnes zcela pokřivené duše usilují, aby jejich pohlavní identifikace byla odstraněna, pak je to symbolická ukázka, že tyto duše usilují o návrat do stavu nevědomého a bezpohlavního duchovního zárodku… Oblíbení a protěžovaní homosexuálové nemohou mít bez druhého pohlaví děti a tím i pozemsky spějí k vyhynutí. Není důležité, jestli se podaří pomateným vědcům jejich plány, aby se rozmnožování odehrávalo už jen umělým přenosem někde archivovaných vajíček a spermatu. Možná nám bude i tato zvrhlost dovolena, možná i ta, kdy chtějí muži implantovat dělohu, aby mohl ,,nosit dítě“. Možná nám bude dovoleno kdeco, ale důsledky budou tvrdé a vedou jedině do nálevky, kde bude něco tak zoufale stupidního konečně rozemleto.

Zdá se, že mnohé dnešní pomatené úsilí ,,moderního člověka“ vede do sebezničení. Když si toho povšimnete, pak si musíme klást otázku – jak je možné, že lidé, ruku v ruce, realizují současně dva zcela protichůdné procesy, které jdou proti sobě natolik, že je musí zničit. Například – emancipované ženy a homosexuálové prosazují otevření hranic a bezbřehé přijímání muslimských imigrantů. Přitom je dostatečně známé, že muslimové nedovolí nějakou ženskou svobodu a už vůbec ne emancipaci. Také pohrdají homosexualitou a tvrdě ji potlačují. Takže tyto dvě skupiny si vlastně zvou ty, kteří je zničí. A člověk si pokládá otázku – jsou normální? Nu ano, normální zcela jistě nejsou, ale jak to, že to nevidí? Snad je tlakem dění už rozum tak zmanipulován, snad i myšlenkovými formami, Fůriemi, a kdoví čím dalším ještě, že už není schopen ani ,,logiky myšlení“. Tak, jako už současný člověk nemá ani ,,pud sebezáchovy“ /který má každé prosté zvíře/, když ignoruje zcela viditelné nebezpečí, nebo toto dokonce podporuje. Přitom nikdo z nich by nepřipustil, že se chce ,,nechat zabít“. Prostě už ,,nevidí realitu“, protože už zcela žijí v nějakém umělém myšlenkovém světě, který je od vnějšku silně izolován… Proto v tomto našem šíleném světě nenajdeme odpovědi na otázky týkající se muže a ženy…nebo snad přece? Jestliže tento svět se profiluje do ,,světa převráceného“, lze některé věci pochopit jejich opětovným převrácením zpět. Jestliže se dnes tvrdí, že homosexualita je normální, zrušení rodin je normální, zrušení hranic je normální, zrušení pohlaví je normální, být bezvěrcem, nebo věřit v boha, který nabádá ke lhaní, vraždění a zotročení…je prý normální, pak je jisté, že opak je pravdou. Takže ani propagace rovnosti pohlaví a padesátiprocentní zastoupení žen ve všech mužských činnostech taky není normální. Jenže opakem této snahy není to, že žena nesmí ani pomyslet na jakoukoliv pozitivní činnost. Opakem je uznání, že žena i muž mají svou jedinečnost a předurčení, jenže člověk s větším rozhledem, ten už ví, že ani to není přesně vyhraněné dogma, ale mnohotvarý život, plný nuancí, impulzních proměn i přizpůsobivosti změnám okolností. Právě v tom genderovém přesném rozdělování všeho na přesné poloviny v zastoupení žen na profesích horníka, boxera, vzpěrače, kulturisty, policistky a vojandy – právě v té naplánované ,,rovnováze“ je jen rozumová kalkulace a ne proměňující se živoucnost. Jenže tatáž naplánovaná strnulost je i přesném rozdělování ,,toto není ženské“, které u čtenářek není neobvyklé.

Pokusme se na to podívat jinak a hlavně se pořád netýrejme tím, jak to ,,musíme dělat“, ale dělejme to svobodně, bez ,,vnitřního drába“, ale raději s ,,vnitřním přítelem“. S porozuměním i pro něj, nejen pro ,,literu“, která žádnou literou /jak my ji chápeme/ nikdy nebyla, protože od počátku byla je ,,živým dějem“.

-ZF-