175. Modlitba před jídlem /5.1.17/

175. Modlitba před jídlem

Byla mi položena zajímavá otázka. Jak se v dnešní době zkažených pokrmů může projevit požehnání modlitby před jídlem?

Nějakou dobu jsem se pohyboval v léčitelském prostředí a tam bylo zvykem, před jídlem si ,,upravovat pokrm“ energií a tak změnit to negativní v jídle na pozitivní /raději asi napíši škodlivé/zdravé, aby se to nepletlo s pojmem mužské/ženské/. Tehdy jsem to přijímal spíše jen ve formě energií, ne tedy jako dík Stvořiteli. Ve svém důsledku je tu však v něčem podobný dopad. Čteme, že pomoc je všude kolem nás, je přímo součástí našeho okolí. Jen ty vyšší síly nejsou přímo zde obsažené, ale můžeme se s nimi spojit otevřeností své duše spojené s touhou, která táhne duši vzhůru. To nejvyšší je pochopitelně Stvořitel sám, takže dík Jemu je namířen k samotné podstatě a zdroji pomoci a milosti. Princip čistého dávání a braní se zde naplňuje – duše děkuje a vysílá svou vděčnost vzhůru a zpětně k ní proudí požehnání v podobě síly. Odměna je tedy za vděčnost, ne za prosbu, alespoň v případě díku a modlitby ke Stvořiteli. Když vezmeme princip přímluvné modlitby, pak je tu něco společného. Náš dík míří vzhůru, ale je současně spojen s pokrmem, jako projevem Boží milosti. Zpětné působení pak jde k nám, ale přes pokrm, který je součástí tohoto procesu. A tato proudící síla pokrm mění/zušlechťuje. Tak chápu základní princip tohoto děje. Nechci přitom rozebírat, kam až naše modlidba dojde, jak vysoko, apod., jde mi nyní jen o základní mechanizmus. Bylo řečeno, že v nouzi může skutečný dík za skromnou skývu chleba tuto tak ,,povýšit“, že člověka zachrání. Dovedl bych si představit, že zpětně proudící energie, která nepůsobí jen na viditelné formě skývy chleba, ale i na všechny její jemnější substance, jí skutečně může dodat takovou ,,energetickou hodnotu“, která pak dá tělu, ale i jeho jemnějším záhalům, dostatečnou energii k přežití, i když, fyzicky vzato, by to při velikosti a množství potravy bylo nemožné. Tato proměna však bude vnitřní, ne taková, jak křesťané doslovně chápou proměnu vody ve víno, či rozmožení ryb, ze skupiny dějů vyvolaných Ježíšem, Synem Božím.

Ano, věřím, že působící síla může zvýšit kvalitu pokrmu, ale nemyslím si, že by to bylo možné v tom smyslu, že změní jedovatou látku na neškodnou. Myšleno tak, že by se například jed strychnin stal neškodným. Jistě nás to k takové představě přitahuje, i různá mystická a okultní literatura to uvádí, ale zmínky z Poselství o pevných pravidlech hmoty, o nemožnosti sestoupení fyzického těla z kříže, apod., mne spíše vedou ke střízlivoti. Věřím v zázračné proměny, ale spíše ve vnitřní, jemné podstatě věcí, než přímo na fyzikální změně takového druhu. Ale, mohu se samozřejmě mýlit, protože podstata hmoty je záření, které se měnit může, proto i změny hmoty mohou být větší, než se dnes zdá možné…

Ovšem, kdyby tomu tak skutečně bylo, pak by vůbec nebylo nutné se věnovat nějaké snaze o kvalitní jídlo, člověk by si nabral jakékoliv jedovaté odpadky, poprosil by a bylo by to… Jak jsem psal výše, aktivně jsem se pohyboval v určitých kruzích, kde se bralo jako fakt, že si člověk za použití energií změní cokoliv. Tak jsem i já kdysi seděl nad krabičkou cigaret a pouštěl do nich energie…no a pak, až jsem si pokuřoval, pak jsem všem vykládal, že tam už není ani stopa ničeho škodlivého a že už mne to jen léčí a prospívá mi to. Nerad bych se vracel k myšlení tohoto druhu a tak raději zůstávám u toho, že důsledek důvěřivé modlitby jídlo zšlechtí, ale ,,rum z vody neudělá“.

Od jisté doby, poměrně nedávno, jsem pozměnil svou modlitbu před jídlem. Nejprve tedy poděkování s uvědoměním, že každá milost pochází jedině od Něj. Pak prosba, aby ,,vdechnul život“ do svého daru… Protože vše, co vytváříme, život postrádá a jen milost ,,shůry“ může našim mrtvým výtvorům vdechnout život. Neberte to, prosím, doslovně, necitujte, že skutečně ,,živý“ je jen Stvořitel. To vše si čtenář už uvědomuje a není nutné, aby to v každé větě znovu objasňoval. Já to zde však napsat musím, aby nedošlo k mylnému pochopení mých slov. Ona slova o životě a oživení je nutno chápat v obrazech a ne definicích.

Je nutné podtrhnout, že modlitba vždy má být projevem vděčnosti, nikdy ne kalkulací, výpočtem, jak vyměnit modlení za zlepšení jídla. Pokud není modlitba díkem, ale kalkulací, pak vše zde napsané, neplatí. Člověk se tak spojí s jinými proudy, jinými mechanizmy a ty nebudou čisté a požehnané. Proto bych byl nerad, aby někdo po přečtení této úvahy, byť nevědomky, se začal před jídlem modlit, protože je to ,,správné“, ,,…a výhodné“. Pokud si ale někdo uvědomí, že Boží milost přijímá mechanicky, bez vděčnosti a dovede jej to k přemýšlení o sobě a o smyslu modlitby – pak…se i tento článek stane požehnáním. A to mne jistě bude těšit.