137. Sluníčkář-posel temnoty? /16.4.16/

137. Sluníčkář-posel temnoty?

zdenekfritz

Sluníčkář-posel z temnoty?

Tento článek jsem publikoval na veřejném fóru, je tedy určen pro ,,neznalou veřejnost“, proto jsou některé pojmy vysvětleny zjednodušeně…

O tzv. Sluníčkářích se již napsalo mnoho, ale přece jen se dá ještě najít nějaký nový úhel pohledu. Ten bych nyní rád pootevřel.

Kdysi dávno, v dobách faraónů, uctíval Egyptský lid různá četná božstva. Jenže současně tu vždy byl i faraón, který se sám stavěl do role pozemského boha, který musí být lidem takto chápán a uznáván.
Nebyla to však jen rodová linie, která faraóny vynesla do jejich trůnů. Mnozí skutečně prokazovali nezvyklou moudrost a schopnosti, takže nad lidem vyčnívali jako vyšší osobnosti. Tyto schopnosti do jisté míry získali výchovou a školením, kterého se jim vždy bohatě dostalo, na rozdíl od lidu, který byl udržován jen na přiměřeném stupni vzdělání, aby snad vládci nepřerostl přes hlavu. A zde se na okamžik zastavím. Ono umělé udržení ,,přiměřené vzdělanosti“ se nyní snaží zavádět po celém světě mnohé instituce i jednotlivci. Záměr je samozřejmě tentýž, jako byl tehdy. Tehdy byl zkrátka nařízen jediným vládcem postaveným na roveň boha, proto mu nebylo možné odporovat. Dnešní inkluzívní školství, nebo snahy Amerického školství o radikální snižování požadavků na studenty, to vše vede k jedinému cíli – budeme mít sice vzdělané obyvatelstvo, tedy alespoň ,,papírově“ vzdělané, ale intelektem bude na úrovni dřívějšího pojmu hlupák. Jistě jde o totéž, moc chytrý obyvatel prohlédne podvody a lži svého vládce, také má své sebevědomí a chce, aby byl respektován-to vše u svých podřízených nechtěl ani tehdejší vládce, ani ti dnešní…
Ale vraťme se ke sluníčku a Egyptu. Mezi mnohými božstvy tehdejší doby zaujímal významnou roli bůh Re. Sice existoval i bůh Aton, který se, podobně jako Re, vztahoval ke slunci, ale Re byl mnohými vážen více. Především ale některými faraóny, kteří si z tohoto boha udělali osobního vůdce, což se pak promítlo do uctívání celého národa. Podle určitých materiálů byl Re skutečně něčím mimořádným a zvláštním. Na rozdíl od božstev, jejichž existence byla, řekněme dnešním žargonem, spíše imaginární a virtuální a symbolická, měl tento bůh skutečnou reálnou rovinu. Z našeho dnešního, materiálního, pohledu by byla tato ,,reálná podoba“ také zpochybnitelná, ale tehdy byli lidé v mnohém dále, než my dnes. Dnes dokážeme bez problémů věřit tomu, že určité zvuky jsou mimo náš sluchový rozsah a proto je nemůžeme slyšet a přece existují. Ovšem například pes může slyšet frekvence, které naše ucho nezachytí. I dnes jsou lidé, kteří dokážou slyšet vyšší frekvence, než ostatní i když už ne ty, které zachytí třeba pes. Podobně to bude i s obrazem. Náš mozek se po generace vyvíjel velmi intenzivně a jsme jistě mnohem inteligentnější, než kdysi lid v Egyptě, ale přesto se náš mozek rozvíjel jednostranně. A je pochopitelné, že tímto jednostranným rozvojem se oslabovaly ty části mozku, které ještě tehdy byly schopné přijímat vyšší frekvence a jiná záření, než my dnes. Přes tehdejší lepší vnímavost k těmto dějům byly tehdy mezi lidmi velké rozdíly ve schopnosti toto rozvinout a použít. Jistě k tomu patřilo i speciální školení, kterého se faraónům, na rozdíl od ostatních, dostalo. Takže faraón dokázal skutečně vidět a mluvit s tehdy uctívaným bohem jménem Re. Jistě to nebyl skutečný Bůh, jak je chápe křesťanství, ale byla to velmi silná osobnost, která měla velkou moc. Ta osobnost pochopitelně nezmizela, protože ona není hmotné podstaty a její trvání není omezeno časem. Byla a je to osobnost, která se neskláněla před skutečným Stvořitelem vesmíru a světů, ale naopak postavila se mu na odpor. Pojmenování Lucifer, které se dnes používá, platí téže osobnosti. Lucifer tehdy řídil činnost faraónů, není známo, jestli všech, nebo jen některých. Asi by se to dalo vystopovat i podle popularity tohoto božstva v různých érách vlády různých faraónů, ale i podle rozvoje kultury v té době. Re byl velmi chytrý, měl a má velkou moc, komu radil, ten dosáhnul různých pozemských úspěchů a poct, ale duchovně se naprosto spoutal. Mohli bychom to přirovnat k Faustovi, ale i různým pohádkám, kde se člověk zaprodá čertovi, ten mu dá majetek a úspěch, ale člověk propadne peklu a ztratí duši, je Peklem vstřebán a odsouzen k věčnému utrpení-ovšem až po pozemské smrti.
Tehdejší uctívači Rea nosili, jako odznak své příslušnosti k tomuto bohu, sluneční kotouč, tedy znak slunce. Byli z vnějšího pohledu uctívači slunce, ale pro ně bylo slunce na obloze jen pozemským obrazem jejich skutečného boha Rea. Neuctívali tedy slunce, ale vlastně Lucifera. A nebyli to tehdy jen faraóni, kteří jej uznali za svého pána, ale mnozí lidé ze všech kast, stupňů vzdělání a povolání. Re ovládal lid a ten se mu rád podroboval.
A je skutečně zvláštní, že dnes početná skupina lidí ze všech stavů, z různých národů, různého vzdělání, národnosti, má společný rys, kterému říkáme Sluníčkář a i jim přiřazujeme symbol slunce.
Najdeme snad něco společného mezi tehdejšími sluníčkáři-uctívači Lucifera a dnešními Sluníčkáři? Zkusme to…
Co nabízel tehdy Lucifer faraónům, za to, že ho uznali jako svého jediného vládce?
Dal jim moc nad lidmi. Dal jim pocit nadřazenosti, že oni vědí vše lépe, než ti ostatní, ti že jsou hloupí a nejsou schopni dohlížet k tak vysokým cílům, jako oni-povolaní. Dal jim právo nad lidmi, že o nich mohou rozhodovat podle své libosti. Dal jim pýchu a nadřazenost. A vnuknul jim, že oni nemusí poslouchat nikoho a na nic se nemusí ohlížet, že vše se musí před nimi sklonit a je poslechnout. Mají jen jedinou povinnost-uctívat Rea, uznat ho za svého jediného boha a všechny podřízené dovést ke stejnému postoji. Re neustále ve svých služebnících posiloval základní myšlenky: ,,Ty dokážeš všechno a všechno se před tebou musí sklonit. Ty jsi jako sám Bůh…“
A co ti dnešní Reovi služebníci? Lidstvo se velmi vzdálilo od tehdejší všeobecně uznané a za ,,normální a přirozeně“ brané snahy najít spojení s Bohem a sloužit mu. Dnes je taková, ale už jen zakrnělá, snaha jen v některých věřících, ale všeobecně hledání Boha, snaha pochopit vesmír a najít s ním nějakou harmonii-to nikoho moc nezajímá. Proto i Luciferova cesta k člověku musí být postavena jinak. Nicméně jeho princip je pořád stejný, takže jeho stopy musí být vždy poznatelné. Dnes už není třeba, aby ho lidé nějak skutečně ,,viděli“, stačí, když v nich neviditelně rozdmýchá totéž, co tehdy ve faraónech – myšlenky a pocity: ,,ty jsi výjimečný, jen ty dokážeš vidět dál, než hloupý dav, ty jsi ten moudrý. Oni jsou hloupí, a proto je musíš donutit, aby tě poslechli, jednou to třeba pochopí, že ty to děláš pro jejich dobro. Ale i kdyby to nepochopili nikdy, ty víš, co je správné a proto donuť svět, aby se podrobil. Ty jsi veliký a moudrý, musíš je k dobru donutit…“
,,Ty dokážeš všechno a všechno se před tebou musí sklonit. Ty jsi Jedinečný /dříve-jako sám Bůh…/ Ty to dokážeš i proti všem!“
Já shledávám v tehdejších služebnících Rea a dnešních Sluníčkářích naprosto stejný princip, i když je dnes převlečený do právě populárních forem lidskosti, demokracie, lidských práv, apod. Stačí však jim nebýt po vůli, nesouhlasit s nimi a je pryč všechna ta předváděná lidskost a ušlechtilost, náhle se vynoří obvyklá zloba, sprostota, urážky a nenávist-jasné projevy temnoty a zla.
Dnes však v některých Sluníčkářích vzniká nová variace, ale na stejné téma, respektive se stejným koncem. Je to ,,nový člověk“ s tak vyhraněnou naivitou kombinovanou s prvkem sebezničení, že se zdá, jako by to byl úplný šílenec. Posuďte sami jednu poslední zprávu za všechny. Je totiž takových, podobných mnohem více:
Norský politik Nordal Hauken byl ve svém bytě znásilněn imigrantem, žadatelem o azyl. Když byl útočník popohnán k odpovědnosti a k vyhoštění, vyhlašuje znásilněný politik, že cítí svou vinu. Nebýt jeho, nebyl by imigrant deportován zpět do Somálska. Hledá různé omluvy, proč to ,,chudák“ násilník udělal a sebe obviňuje, že on může za jeho vystěhování… /odkaz/
Blázen, můžeme říci, ale ono to má hlubší pozadí. Tato odrůda Sluníčkáře, která má prvky masochismu, je velmi nebezpečná. Takový člověk chce dosáhnout štěstí pro imigranty za cenu vlastního sebeobětování-to bychom mohli nazvat jen pitomé, jenže tento mučedník nechce obětovat jen sebe, ale bez váhání obětuje celý svůj národ a klidně i celý svět, jen aby se naplnila jeho touha ,,zachránit“ objekt své podivné pseudolásky. V těchto lidech jsou z Luciferova principu vyvolány výčitky svědomí a zničující spasitelský komplex, je vlastně jedno, jestli jsou výčitky svědomí ,,oprávněné“, nebo ne. Lze při pokřiveném myšlení vždy nalézt něco, za co mohu. Globální oteplování/protože jezdím autem/, drancování moří/jím ryby/ hladomor v Africe/kupuji si nějaké výrobky, které možná vznikají z podhodnocené práce dětí v Africe/…můžeme pokračovat do nekonečna. Jistě se všichni podílíme nějak nepřímo a ne úmyslně na kdečem ve světě, ale je nesmyslné si na sebe uvalovat vinu za chtěné zlé činy jiných lidí. My nejsme odpovědni za války v muslimských zemích, jak se nám snaží namluvit ti, kteří je úmyslně vyvolali. U labilních jedinců je však snadné takový pocit odpovědnosti za cizí viny vyvolat. Pak se tento ,,hodný“, soucitný sebemrskač stává snadným nástrojem Luciferova principu. V domnění, že koná dobro, vytváří největší zlo. Zachraňuje jednoho, který o to ani nestojí tím, že zabije stovky jiných a tomu říká láska, dobro a lidskost. Tito Sluníčkáři-sebemrskači jsou velmi nebezpeční a měli by být sledováni a kontrolováni, aby nenatropili veliké škody nevinným lidem, jen proto, že chtějí zachránit nějakou bezcennou lidskou trosku, která znásilňuje jiné lidi. Takový ,,hodný“ Sluníčkář není jen ,,pošetilým blázínkem“, ale je zločincem, přes své pozitivní chtění a přátelskou povahu je ztělesněným nástrojem zla.
Lucifer pohrdá člověkem, považuje jej za slabý a naprosto zkažený druh, který musí být zničen. V tom se právě projevuje jeho odklon od Božího řádu, že v něm už není žádný soucit a láska. My svou nesmyslnou a zvrhlou činností v něm ještě jeho pohrdání posilujeme. Proto nám pomáhá jen zdánlivě, je to vlastně vždy léčka, kdy postaví lákavou past a my se vlastní slabostí a zkažeností do ní chytneme a pak se sami zničíme. Tak i dnes Lucifer používá svého Sluníčkáře, aby zničil řád v národech, státech a světě. Ano, ten řád je nevalný, nicméně – pořád ještě jakýsi je. Ale Sluníčkáři nás s nadšením a veselého zpěvu dovedou do úplného chaosu, anarchie, bratrovraždy, občanské války a sebezničení. Budou to dělat nadšeně a ze svého pokřiveného pohledu ,,z ušlechtilého chtění, s nejlepším cílem“, zcela zachyceni Luciferovým principem, oslněni vlastní pýchou, nebo vlastní malostí a sebemrskačstvím už nejsou schopni pochopit, že vše vedou do zkázy. Lucifer se ale z toho nijak neraduje, jen mu takto ukazujeme, že on měl pravdu, skutečně jsme hodni jen zničení…
Proto bychom si měli uvědomovat, kdo stojí za Sluníčkáři a že je zbytečné se snažit jim pomoci k prohlédnutí. Oni sami by museli nejprve opustit Lucifera, to je ale pro ně nesmírně těžké, oni nic o něm vůbec neví. Netuší, že jsou sami něčím neviditelným manipulováni, že se stávají nástroji, ale rádi k tomu něco ošklivého ze sebe sama ještě přidají. Mají ty své myšlenky, názory a myslí si, že jsou to skutečně jen ,,jejich vlastní myšlenky“, netuší, že když je něco takového ,,napadne“ neznamená to, že to nemohlo být jimi jen přitaženo, jako cizí energie. Berme je jako Luciferovi nástroje, které chtějí zkázu světa, ale nejsou schopni pochopit, co činí. Berme je jako zlo, které jednou samo zajde a bude vstřebáno Peklem…nešpiňme se s nimi a hlavně je nechtějme zachraňovat, ale stůjme proti nim pevně a neústupně. Nebuďme jako oni, abychom je litovali pro jejich zaslepenost, abychom pro to hledali omluvy, že oni jsou jen nástroje zla a sami jsou vlastně hodní…
Kdo přináší bolest a bídu druhým, aby splnil svoje přání, nikdy není dobro, nikdy není lidský!
Oni zničí svět, ale jen tehdy, když jim to dovolíme…