134. Nová pedagogika /18.1.16/

134. Nová pedagogika

O.J.

Dobrý deň pán Fritz,

chcel by som Vás poprosiť o Vašu úvahu na tému nová pedagogika. Zaujímam sa o to ako by malo vyzerať školstvo a vyučovanie základného školstva a stredného školstva po očiste v novej dobe. Mohli by ste mi prosím sprostredkovať vašu predstavu? Na čo sa zamerať, aké by mali byť predmety a osnovy, aký by mal byť prístup učiteľa a forma vyučovacej hodiny? V akom rozsahu má byť vyučovanie získavaním nových poznatkov a učením sa a v akom rozsahu ziskavaním preživania a skúseností? Kedy a v akom veku formálne prejsť u základného školstva s oboznamovaním sa bytostného a prechodom na oboznamovanie sa s duchovnom? Malo by sa začať najprv preberaním Kristovho posolstva? Kedy začleniť do základného školstva alebo až do stredoškoského výuku duchovných hodnôt Posolstva Grálu? Dá sa nový prístup skombinovať s pedagogikou Montessori?

Ďakujem.

S priateľským pozdravom O.J.

zdenekfritz

Obávám se, že to je jedno z témat, které je mimo náš dosah… Jistě jsou různé pokusy o nějaký nový přístup k výuce a jistě v nich budou zajímavé, přínosné a možná i správné myšlenky. Jenže – máme tu několik zásadních neznámých.
Opět vzpomenu pár momentek ze života Abdrushina. Asi všichni chápeme, že On je zdroj nejen síly, ale i moudrosti. Příkladů máme několik. V jeho předchozí inkarnaci – musel jet až k hranicím říše Faraona, aby se přiblížil k Mojžíši, který tam pronášel slova o ranách nad lidem nevěrného Faraona. Musel se přiblížit, jako zdroj síly, která pak vykonala to, co Mojžíš pronesl. Podtrhněme – musel se PŘIBLÍŽIT, nestačilo, že tady žil. Když si nyní uvědomíme, že je kdesi daleko, tak to asi nebude ,,jedno“. V této inkarnaci – musel sedět v místnosti s povolanou, aby mohla přijímat obrazy, které pak napsala jako životopisy. Když se VZDÁLIL, už nemohla přijímat a rázem byla jen ,,obyčejným člověkem“ s lidskými schopnostmi a znalostmi. Nebo když byl v divadle, zpívala pěvkyně, jako nikdy před tím a asi i nikdy potom/když už jí nebyl nablízku/. To jsou jen příklady, jak to asi funguje. Jistě může člověk přijímat inspiraci, obrazy a pokyny z onoho světa, to je přirozený proces. Je však podroben stejnorodosti jeho zralosti, čistotě a pokoře jeho duše. To není žádné vysoké vedení ani poznání. Ano, čteme, že řetězem spojení se i tomu nižšímu pomocníkovi může dostat vyššího poznání – to jsou ale výjimečné situace, které jsou určeny pro výjimečné děje. To bylo vázáno na život Abdrushina, na Jeho poslání. Jistě, můžeme říci, že se to bude vztahovat na dobu po očistě a na budování. Jenže v době chaosu, zmaru a rozkladu – viz dnešní svět, je tomu podrobeno i nejbližší okolí země. Nyní nelze očekávat otevřené průplavy někam vzhůru, protože země je sevřena svým karmickým prožíváním a vyžíváním temných duší, které zde žijí a které jsou ve spojení se stejnými v blízkosti země. Sám Abdrushin zmiňuje, že některé věci, ale i poznání, se mohou dostavit až zde nebude zatemňujících duší a jejich vlivu.
Takže já to chápu tak, že dnes není potřebné spojení pro tak velký úkol budování, není ani síla, ani moudrost. Jen některé duše, které tato problematika přitahuje, budou přinášet lokální myšlenky, předpokládám ale, že to budou jen ,,lidské“ představy i když asi mnohem lepší, než to, co je dnes. Můžeme polemizovat, vyměňovat si své názory – jistě i to může být inspirující, ale já si kladu otázku – je to téma pro tuto dobu?
Máme tu však ještě další faktor. Nemyslím si, že celá světová situace je ,,již daná“, tedy, že je přesně dáno, jak vše bude probíhat a jaké to bude mít dopady. To vše se pak projeví na ,,prostředí“, které vznikne. A protože i Boží zákony mají v každé úrovni jinou formu – závislou na ,,prostředí“, je i toto dnes pro nás nepředvídatelné.
A za další – naše představa, jak by asi vypadal ,,svět po soudu“ je asi poněkud naivní. Dovedeme si představit, že by za pár měsíců zemřelo několik miliard lidí? A co budovy, stavby, příroda? To vše by zůstalo jakoby nic, jen ty mrtvoly by někam zmizely… Má ,,představa o takovém světě se spíše blíží utopistickým filmům typu MadMax, Vodní svět, apod. A pokud by to byl takový svět, pak by se řešilo jediné, jak přežít, nějaké osnovy školství, apod. by byly tím posledním, co by přeživší zajímalo. Jistě by v této situaci bylo záhodno začít s nejzákladnějším – návratem k přírodě, hledáním spojení s bytostnými a společenský řád ve smyslu Desatera.
Nikomu nechci vymlouvat jeho aktivity jak plánovat řízení společnosti po očistě a soudu, ale z mého pohledu jsou to úvahy předčasné. Nyní neumíme ani zvládnout to, jak se postavit k naplánovaným 8 miliónům imigrantů, kteří podle Německých zdrojů jsou letos očekáváni. A můžeme si k tomu jen dodat – jak to ve školstvím určitě neřešit/i když nevíme, jak je to skutečně ,,správné“, to špatné je zjevné/. V Anglii již mají zřízené školy pro imigranty, kde se vyučuje s tichým souhlasem společnosti, ve smyslu šaríja – děti se učí, jak se má useknout ruka, noha, apod. Takže si myslím, že nás čekají zcela jiné otázky, i když vlastně se školstvím i výukou mohou souviset, obávám se však, že ve společnosti naplněné muslimy, nebo ve společnosti s pouličními boji a válkou – na změnu školství ve smyslu Božího řádu asi nedojde. Nyní byl publikován názor herečky paní Žilkové/manželky ministra obrany/, že bychom se měli příchozím přizpůsobit, alespoň na půl cesty. Takže jen zopakuji – asi nás čekají jiné otázky a jiná dilemata.
Svého času nějací manželé Kopřivovi dělali přednášky a semináře o výchově inspirované Poselstvím, ale nikdy mne to moc nezaujalo, proto o tom nemohu nic sdělit. Jistě to bude někde na internetu dohledatelné.
Pokud někdo cítí potřebu se takovými tématy zabývat, ať to dělá, jemu osobně to bude jistě k užitku. Jen si nemyslím, že by dnes byla doba na rekonstrukci školství. Pro sebe sama se však člověk může zabývat čímkoliv, co mu pomůže k pozitivnímu směrování. Nebo pokud to chce použít pro lepší výchovu vlastních dětí nyní v této době, pak je to jistě také užitečné.
Pokud se chce někdo zde podělit o své představy se správnou výchovou – může mi jistě napsat.

ZF

Reakce jedné čtenářky:
Pane Fritz, své představy o správné výchově sice nemám, protože jsem nikdy nebyla učitelka (jen maminka)…ale říkám si, že člověk má být o ideál usilující – v sobě vnitřně, i když je to momentálně neproveditelné na fyzické úrovni. Dám příklad, který je mi blízký a žiji ho – např. se stále snažím jít směrem k tomu být „správnou ženou podle Stvořitele“ a kdybych si nějak podle slov Poselství nedovedla představovat „ideál“ (taky mám tu svou představu jistě hodně ještě nedokonalou…), neměla bych k čemu v sobě směřovat a zahodila bych tuto naději… A s manželstvím „požehnaným v nebi“ je to totéž… I když toho zde nyní nelze dosáhnout, alespoň si hluboce uvědomuji současnost, jak jsme se vzdálili – a prožívám bolest a trpkost z toho, jak žijeme, nenacházím ve svém životě pravou harmonii a stejně se snažím si ji v sobě „nějak teoreticky“ představovat, protože ji toužím žít, ale zatím jsem ji neprožila, tak nemohu vědět, zda je zde možné ji žít… Možná až v jemnohmotnosti je to možné…snad je to také vnitřní příprava pro Říši tisíce let, co vím? Jak říkáte, naše představy jsou různě nedokonalé. Snad je to způsob, jak si udržet nadějí?!
To je přece moc důležité…Velmi mi to pomáhá držet si nadhled…

A tak jestli má pan OJ zkušenosti ze školství a má chuť, jen ať to zpracovává, jak „nějak ideál vnímá v sobě“…třeba bude pokračovat ve stopách J. A. Komenského…co víme?!
A jestli poslouchal pana Pjakina z 28. 12. 2015 (vřele doporučuji) na videu na Vašem webu cozivotdal, (Shrnutí událostí roku-voženo 5. 1. 2016) tak kolem 27 minuty videa mluví o nutnosti přeměny školství a zamýšlí se i nad tím, kde vezmou učebnice. V Rusku už se tím začínají zcela vážně zabývat, že jestli bude dosavadním způsobem pokračovat vzdělávání, tak tento stát zcela určitě zahyne…
Velmi se mi líbila některá jeho slova, např. „a co Vesmír…jsou k tomu hluší…“ nebo „stát je povinen svou autoritou zajistit učitelům autoritu a potom je teprve možné se jich ptát, jak děti učí…“ , „učitel nemá být lokajem-služebníkem dětí, ale jejich vychovatelem“…atd.
Tak jen se snažme zachytit své dobré, prověřené zkušenosti…to není na škodu. Kromě toho přijímat a žít i bolavou přítomnost, i fyzické povinnosti a nezahrabávat hlavu do písku…vše prožívat naplno a to je pak naše odměna v uzrávání ducha…
Vždyť lidé, i z řad čtenářů, stále zpracovávají různá témata, ve kterých mají zkušenosti – viz MUDr. Rusnák – léčení, ing. Syrový – strava, atd… A nakonec i Vy se stále snažíte, i když sklízíte často nevděk a vzkypění zloby. Člověk se má stále snažit a to tím směrem, čemu porozuměl, jak ho vedlo životní prožívání…
Ze své zkušenosti: Než bych upadla do líné otupělosti a stereotypu, tak si raději sama pro sebe stále něco vytvářím podle Slova…zároveň to v sobě prožívám a to je důležité, říkám si…i když to dál neuplatním, sama tím dozrávám v pochopení Slova…..a to není málo…děkuji za to…k tomu ještě fyzické povinnosti a jsem pořád v činnosti a prožívání…No, jsou i dny, kdy je to těžší, musím se přiznat, ale stále se snažím…

A panu OJ také ze srdce přeji všechno Dobré…..
Ještě na doplnění:
Ve školách by se snad mělo začít postupným přirozeným učením poznávání přírodních zákonů a až větší děti by volně, bez násilí, přešly k vnímání vyšší síly, tj. Boha. Nejdřív přírodní zákony+bytostné …neboť toto vědění už je zasypáno a překryto rozumem, odsunuto do světa fantazie, už i z nových pohádek se vytratilo…..

To jen na okraj…dalo by se o tomto diskutovat……..

zdenekfritz

Děkuji za příspěvek.
Díky němu jsem si uvědomil další rovinu otázky. Bral jsem otázku tak, že se týká vytvoření konkrétního plánu pro výuku po soudu, tedy v Tisícileté říši. Nyní jsem si uvědomil, že jej lze brát jen jako osobní úvahu o výchově dětí, směrovanou k vlastnímu dítěti, nebo dětem známých, nebo zkrátka jen jako zamyšlení nad tématem. Samozřejmě, jak uvedla pisatelka výše, takové úvahy pomáhají člověku směrovat své myšlenky k užitečným tématům, pomáhají tedy k pohybu ducha a jsou proto pro člověka přínosné a užitečné.
Já děti nemám, tak snad i proto je mi tato otázka vzdálenější a nic mne neutí, abych se jí nějak intenzivněji zabýval.
ZF