127. Modlitba za očistu Země /20.11.15/

127. Modlitba za očistu Země

zdenekfritz

Právě dnes, kdy vzpomínáme dne 17. listopadu, který by měl v každém evokovat jedinou myšlenku a cit, tedy touhu po svobodě a osvobození z jakýchkoliv pout, bych Vám rád předložil následující podnět.

Moc bychom si všichni přáli, aby i tu na zemi byl mír, harmonie a hlavně aby tu vládl Boží řád. Když tak pozorujeme svět, nevypadá to příliš nadějně.
Když si vzpomeneme na situaci, kdy byl Gestapem zatčen Abdrushin a všichni povolaní čekali, že jej Světlo zachrání…ale ono nic. Musel přijít člověk, Schlauroth, aby jej šel na Gestapo vybojovat a osvobodit – pak dojdeme k tomu, že i my bychom se měli snažit více přispět k tomu, aby ,,svět mohl být zachráněn“ a ne jen ,,počkat až to Světlo zařídí“. Ano, můžeme si říci, snažím se žít, co nejlépe podle Poselství, nikomu neubližuji a ,,modlím se za mír“, ale stačí to?

Abdrushin nám v jednoduchém obrazu vysvětlil, že můžeme a máme působit jako čočka shromažďující světlo do jednoho bodu. Svým učedníkům tento obraz značně rozšířil a řekl jim, že bez jejich pomoci nemohou různí světlí bojovníci vůbec do pozemských dějů zasáhnout. Že je při těchto dějích naprosto nutná pomoc lidí v mase a krvi, aby vůbec ,,pomoc ze Světla“ tu mohla ,,nějak“ pomáhat. A ono ,,nějak“ je zcela závislé od účinnosti našich vnitřních postojů a našich myšlenek. Je pro nás ale velmi těžké v tomto pokřiveném světě, naplněném vybičovanými emocemi a myšlenkami, udržet nějakou ,,volnou mysl“ uprostřed chaosu dne. Proto se můžeme pokusit vytvořit takový ,,pomocný prostor pro Světlo“ alespoň v době naší modlitby.

Máte-li zájem, podělím se s Vámi o svůj živý postoj, kterým se snažím pomoci očistným dějům.
Musím však nejprve uvést své základní postoje při tomto ději. Chci pomoci tomuto stvoření, této zemi, bytostným a působení Božího řádu v tomto našem chaosu. Při tomto ději nejde o mne, nejde o lidi, ale o stvoření a Jeho vůli. Proto neupřednostňuji svou záchranu, ani záchranu lidstva. Jistě bych se chtěl zachránit a dojít do Ráje, ale už dávno vím ,,že nic nevím“, a proto se snažím oprostit od myšlenek toho typu, že když se snažím ,,být dobrý“, znamená to, že ,,jsem dobrý“ a musím být zachráněn. Pokud by stvoření mohlo být zachráněno jen mým zničením, pak ať se tak stane. Pokud by lidstvo i se mnou bylo tak zkažené, že už není ,,obnovitelné“, pak ať už nepřekážíme rozkvětu a míru ve stvoření. Už nechci být sobec, ale naopak chci mít na paměti, zřeteli a touze – jen prospěch celku stvoření, ne můj, ne lidstva. Myslím si, že tento postoj ,,vede k ráji“ a jiné ,,připoutávají k zemi“. Také jsem přesvědčen, že ve vyšších světech je takový postoj ,,normální“, nicméně došel jsem k němu až po létech čtení Poselství a snaze po prohlédnutí, takže chápu, že bude někomu velmi cizí.

Jedná se mi o vyjádření postoje lidského ducha k očistným dějům, můžeme to nazvat modlitbou, můžeme to pojmenovat snahou o otevření se stvoření, pokleknutí před svým Pánem. Můžeme si to pojmenovat, jak je nám blízké, ale vždy by to mělo být vzepětí ducha, touha ducha, tedy ne přečtení textu rozumem. Bohu Otci máme jen děkovat, ale o pomoc smíme poprosit Jeho Syny. V samotném stvoření je to Věčný prostředník mezi Bohem a ,,lidstvem“, tímto slovem je myšleno celé duchovno, tedy i v Prastvoření. Tímto ,,Věčným“ je Syn Člověka. Jeho smíme oslovit a poprosit o pomoc a na Něj se tedy budu obracet, protože v Něm je současně ,,Otec v Synu“.

Modlitbu můžeme pojmout jen jako ,,vnitřní děj“ při vnějším klidu, nebo můžeme vnitřní touhu podepřít i pohybem rukou. Jde totiž o to, že tím propojujeme vnitřní a vnější, což pomáhá dějům při ukotvování se do hmoty. Alespoň mně to tak připadá a zdá se mi to účinnější.

Najděte si svou vlastní metodu, která je Vám blízká, ale idea je, podle mne správná a užitečná. To však zvažte sami. Předkládám, ale nevnucuji… Vše by mělo být přirozené, bez nějakého vlastního znásilňování. Mělo by to přirozeně vycházet z touhy ducha po svobodě, ale současně s prožité odpovědnosti za stav země a ze snahy, aby byla konečně osvobozena, spolu s bytostnými, ode všeho našeho zla.

zdenekfritz

,,Pane, Ty jsi Vůle Boží ve Stvoření, ty jsi Syn Člověka, Brána k Bohu, v tobě je Otec a já se před Ním v pokoře skláním. Vidím naši vinu a hořce jí lituji. Chci Ti být nějak užitečný, použij mne jako svého nástroje, prosím.

Pozvednout obě ruce vzhůru, dlaněmi dolů. Pomalými pohyby podél těla, shora dolů a zpět, zase s dlaněmi vzhůru, naznačit třikrát po sobě tento děj. Přitom v duchu, nebo nahlas říkám.

Ať Tvá síla mnou protéká ve vlnách do hmoty a bytostného.
Od Vás bytostní, přenáším zase vzhůru vaši vděčnost k Bohu.
Pane, nabij svou silou hmotu a bytostné, ať se mohou osvobodit od všeho špatného, ať se očistí od naší zlovůle. Chci být průplavem pro Tvé působení.

Nyní rozpažím a pomalu třikrát naznačím pohyb od srdce do stran a pak zase zpět. Přitom v duchu, nebo nahlas říkám.

Pane, nech svou sílu přese mne proudit ke všem duším, aby se na nich naplnila Tvá vůle. Ať síla proudí přese mne k dalším duším a od nich k dalším, až budou všechny duše prostoupeny Tvou mocí.
Ať od nás proudí naše vděčnost zpět k Tobě, Pane.

Rozpažit ruce. Přitom v duchu, nebo nahlas říkám.

Chci stát ve Tvém kříži, Pane, nech přese mne proudit Tvou moc, ať se vše naplní, tak jak Ty to chceš.
Propůjči mi meč a štít.

Levou ruku pokrčit a dat před sebe, jako když člověk drží štít, pravou ruku se sevřenou pěstí pozvednout a v dlani držet rukojeť duchovního meče-meč při tom míří vzhůru.
Levou rukou se štítem pohybovat krátce a prudce, několika tahy od těla. Přitom v duchu, nebo nahlas říkám.

Ať všechno, co mi brání ve službě Tobě, je ode mne odmrštěno.

Pravou rukou několika pohyby rozetnout vše kolem sebe. Několika pohyby sekat kolem sebe podél těla, mečem dolů. Přitom v duchu, nebo nahlas říkám.

Osvobozuji se ode všech vláken a vazeb, které mi brání v cestě k Tobě, Pane.

Několika pohyby sekat směrem k zemi. Přitom v duchu, nebo nahlas říkám.

Ať všechny temné věci jsou tvou mocí rozloženy.

Sevřít obě dlaně do společné pěsti, přestavit si duchovní meč, jež míří dolů a zabodnout ho do zeměkoule. Přitom v duchu, nebo nahlas říkám.

Ať Tvé Světlo proudí a rozlévá se na všechny strany z tohoto Tvého meče. Ať se šíří praskliny v temném obalu země, ať Světlo zvítězí.

Pane, otevírám Ti Své srdce, prostup mou sluneční pleteň, pomoz mi osvobodit mé cítění, abych Tě mohl prožít, protože jinak, než v citu Tě nemohu nalézt.

Dovol mi, ať se smím skrýt v záhybu Tvého pláště. /představit si to/

Drž nade mnou svou svatou ruku, nenech mne, prosím, zahynout.

Chci slyšet Tvůj hlas, chci prožít Tvou moc a slávu. Dovol, ať Tě prožiji ve Tvé všudypřítomnosti a stanu se Tvým. Děkuji…

Amen…

meč k očistě země