111. Připravovat se již nyní na činnost na onom světě? /5.6.15/

111: Připravovat se již nyní na činnost na onom světě?

O J

Dobrý deň pán Fritz.
Pred nedávnom som dočital znova Doznivenie k Posolstvu a teraz si prečitavam znova nezaradené prednášky. Uvedomujem si ako je škodliví názor, že by sa malo čitať iba Posolstvo Grálu. V nezaradených prednáškach je toľko inšpirujúcich nových myšlienok, ktoré doplňujú a prehlbujú chápanie Posolstva Grálu, že je veľmi nefér keby sa presadzoval názor, že by sa tieto prednášky nemali širiť a čítať. Každý kto to myslí s Posolstvom Grálu vážne bude pokladať nezaradené prednášky ako ďalši poklad.

Takým opäť novým zistením jasnejšie vyplivajúcim z nezeradených prednášok je myšlienka na to čo stále hľadám odpoveď, ako by som mohol čo najlepšie slúžiť Bohu, je tu daná odpoveď, že stači sa stať pravím človekom „Staňte se jen pravými lidmi, tak budete ve svém každodenním působení sluhy Božími v nejčistším smyslu!“. To korešponduje s iným miestom v nezaradených prednáškach, ktoré hovorí, že našim cielom mám byť pravé lidství.

Tak je jasné, že na službu Bohu stači sa stať pravím človekom. Otázka je čo si pod tím každý z nás predstaví?

Že to nebude také jednoduché dokazujú aj Pánové slová zo spomienok nad ktorími už dlhú dobu premýšlam „Každý člověk se musí tak dalece vzdělávat a rozvíjet, když opustí zemi, aby mohl být na druhé straně přijat a zařazen jako potřebný článek. Proto má každý již zde na zemi myslet na to, co bude dělat na onom světě, jinak zmešká mnoho času. Protože každý bude dosazen pouze tam, k čemu má vlohy, aby to mohl vykonávat s láskou. Potom se dostane na onen svět a bude tam moci žít.“

Máte už predstavu čo budete robiť keď opustite zem ? Ako budete užitočný? Mne sa zdá, že všetky naše znalosti ohľadne počitačov a iných vedných oborov nám budú k ničomu. Že to patrilo len na zem. Ako budeme teda slúžiť Bohu a čo všetko zahrňuje pravé lidství?

S priateľským pozdravom,
O J

zdenekfritz

Děkuji za zajímavou otázku.

V prvé řadě bych jistě přitakal k Vašemu apelu, že by člověk měl neustále hledat dále, aby doplnil své poznání z Poselství. Neustrnout na pocitu ,,vlastnictví Slova“, ale stále a stále usilovat dále, výše a více do nitra. A co jiného může doplnit Poselství, než to, co je s ním úzce spojeno, tedy další rozšiřující přednášky od autora…

Zabývat se tím, co bude ,,potom“ až opustíme zemi…to je jistě správné. Možná mnohého oslovují spíše představy nějakých krásných krajin, ale může si i klást otázku, co já tam budu dělat? Jako, když mi totéž před lety povídal můj známý, tehdy malíř pokojů. Ptal se mne tehdy, jestli si myslím, že tam zase bude dělat malíře pokojů. Musím zmínit, že už ho nedělá ani dnes zde na zemi…
Ony citované věty o pravém lidství úzce souvisí s druhou částí dotazu, tedy jestli se nějak připravovat na svoji budoucí činnost na onom světě. Základem mé úvahy je přesvědčení o tom, že duch ,,nemyslí“ a proto ani nemá plány a cíle podobné tomu po čem toužíme nyní na zemi. Duch má přání mnohem všeobsáhlejší a z našeho dnešního pohledu méně konkrétní, než jsme zvyklí. Přeje si například lépe poznat stvoření, nebo lépe se zařadit do řádu kolem, posunout se ve svém vývoji, apod. Takové přání vede pak ducha samovolně, bez dalšího konkrétního plánování, do situací, kde může prostřednictvím prožitků získat určité, zcela konkrétní, zkušenosti a to jej pak vede k opravě svých životních postojů. Takovéto všeobecné přání, které je v duši již před inkarnací, pak provází člověka i v pozemském životě jako určitý motivující tlak. Protože však jsme všichni podrobeni příliš silnému rozumu a on je zde na zemi zákonitě zařazen do realizací plánů ducha, pak často dochází k nepochopení základního záměru ducha. Rozum uvažuje konkrétně a logicky, ale bez vztahu k širším souvislostem. Bez vztahu k ,,velkému a dlouhodobému plánu ducha“, což je logické, protože jeho činnost je omezena na krátký čas a vztažena prioritně na tělo. Proto si duchovní přání a tlak převádí do rozumových schémat. Rozum si stále vytváří schémata, která pak rychle používá v přicházejících situacích. Tato schémata přebírá z výchovy, vlivu blízkého okolí, ale i převládajících názorů ve společnosti a rodině. Jeden druh schémat dokonce vychází z postojů duše, které si přináší jako životní postoj z předchozího bytí. Tato schémata koriguje rozum základními obrannými mechanizmy, které mají chránit především tělo. Vždy vyhodnocuje, co je pro tělo prospěšné, a co není, to potlačuje takovou měrou, že člověka tyto přicházející impulzy nezaujmou, nebo je velmi brzy zapomene. Z těchto a mnoha dalších provázaností a manipulací, jímž jsme podrobeni v pozemských tělech, vyplývá, že konkrétní ,,plánování“ něčeho ,,po smrti mozku“ bude velmi zavádějící a rozumem odmítané či manipulované. Dokonce to skrývá jistá přímá nebezpečí. Protože nemáme ani zdání, jak to probíhá ve vyšších světech, jaké jsou tam možnosti, příležitosti k uplatnění, apod., může být námi vytvořená představa velmi rozdílná od tamní skutečnosti. Naše silná představa a konkretizované přání vytváří pevnější formy, které nám pak nedovolí vidět, vnímat, nebo vůbec směřovat ke skutečným formám a dějům. Výsledek je pak popsán v pasáži, kde duše stojí u tyčí svých představ a nemohou přes ně projít. Takovéto tyče a podobné překážky nevznikají jen z náboženských představ, ale i jakýchkoliv ,,pevných“ názorů a postojů, které ale jsou v rozporu se skutečností. Protože však skutečnost tam, na onom světě nikdo z nás nezná podrobně a reálně, je velmi pravděpodobné, že naše dnešní představa nebude odpovídat skutečnosti. Zcela konkrétně dnes plánovat, co budu dělat na onom světě, by tedy mohlo být velmi svazující a nebezpečné.
Nicméně jistě je rovina, která souvisí s budoucností blízkou i vzdálenou a kterou můžeme a máme rozvíjet.
Každý duch má svoji individuální osobní vývojovou cestu. Na této cestě rozvíjí, nebo aspoň má rozvíjet, různé dovednosti a schopnosti. Protože se máme vyvinout do různých osobností, budou tyto schopnosti u každého jinak rozvinuty a zcela jedinečně použity. Ty vyšší a vnitřnější nazýváme ctnosti a jejich vnějšími projevy jsou pak dovednosti /alespoň tam výše, zde to vždy platit nemusí/. Z jedné ctnosti se může formovat do vnějších projevů mnoho různých dovedností. Rozvíjením, a to vědomým rozvíjením, ctností i dovedností se člověk stává harmonickou osobností a získává pravé lidství. Každý z nás by tedy měl v sobě již dnes hledat a rozvíjet ctnosti, jako jsou např. ušlechtilost, pochopení pro druhé, neagresivní, vědoucí postoj k řešení situací, nadhled, trpělivost, dobrosrdečnost, nekritičnost…a mnohé další. Najde-li pozemský člověk nějakou pozemskou činnost, která ho naplňuje, nebo alespoň uspokojuje, měl by se pokusit uvědomit si podstatu toho dobrého, co ho na této činnosti ,,baví“. V každé nedestruktivní lidské činnosti se dá najít její dobré jádro, mohli bychom říci ,,ducha této činnosti“ a tohoto ducha si pak uvědomovat a jej rozvíjet spolu s vnější formou činnosti. Je to trochu podobné naší skutečnosti zde na zemi, duch je pořád tím hlavním a jediným živým jádrem a těla jsou jen vnějšími záhaly k projevům. V podobné souvislosti lze chápat i pozemskou činnost a její zdroj v ctnosti ducha. Tak jako tělo zde bereme jen jako dočasný, i když důležitý, pomocný prostředek, můžeme pozemskou činnost brát jej jako místní formu projevu, která bude jinde jiná, a to podle druhu prostředí. Nebudeme-li se vázat na vnější formu, tedy na druh vnější činnosti, ale jen na motivující nehmotný zdroj, tedy ctnost ducha, pak zůstaneme volní. Ušlechtilá ctnost ducha, která právě ducha momentálně nejvíce motivuje, jej pak v daném prostředí sama dovede i k vnější činnosti, která bude odpovídat druhu ctnosti.
Tak například dnešní pozemská činnost zabývající se výpočetní technikou bude mít těžko tuto formu i ve vyšších částech onoho světa. V nejnižších astrálních úrovních, nejblíže zemi, může být téměř vše, co je tady, ale to není ještě žádný pokrok a posun dále, proto se tím nechci zde zabývat. Pokud se zde na zemi člověk zabývá výpočetní technikou, pak by bylo nutné dojít až k vnitřní motivaci, která ho k tomu vede. Zjednodušené chápání některých čtenářů, že správné je jen zabývat se bylinkami a léčitelstvím, je velmi zavádějící, protože nebere v potaz motivaci ducha, ale posuzuje jen podle vnějšku. Člověk zabývající se výpočetní technikou může mít velmi různé motivace, ať je to snaha rozumově vyniknout, pýcha na vlastní rozum a schopnosti, ale také to může být touha ducha proniknout do podstaty mechanizmů fungování dějů, snaha usnadňovat život jiným, tedy jim pomáhat, dodat lidem informace a tím i předpoklad k poznání. Nelze tedy říci, že člověk zabývající se počítači musí být ,,rozumář“ a člověk milující svoji zahrádku je ,,duchovním“ člověkem. Zde ve hmotě je vše velmi zmanipulováno do omezených možností poměrně malého množství vnějších činností. Na onom světě je jistě mnohem a mnohem více různorodých činností, které přesněji odpovídají chtění ducha uvězněného ve svých záhalech. Bude tedy více příležitostí k projevu, ať již dobrých, nebo špatných. Proto znovu zopakuji, že by nebylo dobré si dnes vytvářet příliš konkrétní představy o činnostech, které tam jsou. Stačí jen všeobecné, v současnosti převládající přání: chtěl bych pomáhat, chtěl bych být mnohem užitečnější, rád bych dělal něco pro toto stvoření, chci pomáhat ostatním…ale více to nekonkretizovat. I při inkarnaci na zemi, když má duch takovéto obsáhlejší přání typu – chci pomáhat ostatním, může dojít k omylům. Taková duše se například zrodí z důvodu dalších karmických vazeb, do rodiny hudebníků. Všichni nového občana vedou k tomu, že bude hudebníkem. V něm je zmatek, na jedné straně cítí, že je to nějak v pořádku, ale současně si uvědomuje, že by měl dělat něco jiného. Přání duše v nejširším významu se naplňuje – pomáhá lidem, ale nenaplňuje se současná potřeba rozvoje nějaké konkrétní ctnosti, která měla být v pozemském životě rozvíjena. Pro ni by bylo vhodnější zaměstnání např. jako sociální pracovník…
Jako u mnoha jiných věcí, tak i v této otázce, hraje při vnímání světa a rozhodování, nejdůležitější roli umění oddělit ducha od myšlenek. Rozpoznat v sobě, co je přáním ducha a co je přáním rozumu. To vůbec není tak jednoduché, naopak si myslím, že jsme se to nikdy skutečně nenaučili a to ani při mnohaletém čtení Poselství. Zkuste se pozorovat, zjistíte, že zcela automaticky se berete jako ,,celek“, neoddělujete v sobě co je rozum, co jsou myšlenky, ale chápete se v každém okamžiku jako ,,já“, aniž dokážete oddělit rozum. Zmiňuji to cíleně, protože to souvisí s celým tématem. Je to vlastně tentýž princip. I na onen svět se má připravovat duch, ne myšlenky, činy. A jediným projevem ducha je to nejvnitřnější cítění, které bychom měli rozvíjet, abychom si ducha v sobě dokázali uvědomovat a tím i dokázali v sobě oddělovat ducha od myšlenek. To ale neznamená to, co se často pod tím rozumí-vidět energie, bytostné, apod. To znamená si v sobě neustále, bez přemýšlení, uvědomovat ducha, jako sebe sama. A to ve všech běžných denních situacích, ne jen při mimořádných, jako je modlitba, meditace, apod.
Hinduističtí mistři chápou správně oddělení ducha a těla, i když došli k nesprávným závěrům, co se týká duchovního cíle. Ráma Krišna si vytvořil i vnější formu tohoto oddělení a hovořil o svém těle jako o něčem jiném, než je on sám. Tak např. říkal – toto tělo má hlad. Toto tělo jde nyní spát. I když nám to může znít nezvykle a já neříkám, že je toto pro nás ta pravá forma, přesto si myslím, že podstatu problému to dobře vystihuje.
Když budete studovat literaturu zabývající se zásahy rozumu do rozhodování ducha, zjistíte a hlavně si uvědomíte, že mnohé vaše rozhodnutí o kterém jste si mysleli, že je duchovní, takovým vůbec není. Náhle si teprve začnete uvědomovat různé věty z Poselství, které mluví o zkázonosné činnosti rozumu, mnohem hlouběji a teprve začnete tušit o čem vlastně Abdrushin psal. Rozhodně to každému doporučuji.ZF

O J

Dobrý deň pán Fritz,

ďakujem za odpoveď. Len dodám, že myslím, že neurobím nič zlého, keď si budem myslieť, že sa chcem na druhom svete zaoberať hudbou. Je to síce konkretne už tu na zemi, ale myslím, že je to možné aj na druhom svete.

S priateľským pozdravom,
O J

zdenekfritz

Pokud se přání nestane dogmatem – pak nemůže škodit. Člověk si něco přeje – to je přirozené, ale současně je vnitřně připraven sáhnou i po něčem jiném, krásném, co ho potká…takový nějaký by mohl být nesvazující postoj. Přání máme mít…jen nesmí být strnulé a dogmatické. Nesmíme na něj ,,lpět“, jako na sklonu a návyku. Volné usilování vzhůru, i když je motivováno ušlechtilým přáním, nesvazuje. ZF

JZ

Otázka je zajímavá a když se zamyslím podle svého života, tak se domnívám, že pokud si budeme citlivě všímat svých prožívání a budeme se snažit o očisťování duše, o stálé směřování k Boží Lásce, v bolesti i v radosti, že pro nás i v prožíváních může být patrná nějaká nitka, která může možná pokračovat i v záhrobí…..

Kvůli nepřilnutí rozumem se snažím sledovat obecnější cíle, které vím z Poselství, že existují v celém Stvoření: Např. když usilujeme být „správnou ženou podle Stvořitele“….to přece existuje, i když jistě v jiných formách a možnostech, všude ve Stvoření….Nebo když usilujeme „být správným mužem….“, to je totéž, ochrana, vnější projevy atd. také jistě existuje všude ve Stvoření….A podle mne, co konkrétně to bude za úkol, to se dovíme až tam….doufám…u­vidíme…třeba si to pak povíme….Ale rozvíjet se tímto směrem můžeme už nyní zde na Zemi, v každé situaci, ve které se ocitáme a kterou prožíváme. Považuji to za takový trénink pro Věčnost… Říkám toto vše v pokoře, protože si ani nedokážu uvědomit, co mi ještě schází pochopit, stále se snažím rozvíjet, sbírám zkušenosti a odvahu….zkoumám Slo­vo…

Ať se rozhodujeme dělat jakoukoliv práci, myslím poctivou, tak je přitom rozhodující náš vnitřní úmysl….
Takový je zatím můj náhled, nechám ho dále rozvíjet….
Držet se víc v obecnosti podle zásad Poselství, neboť náš rozum by to vše hned přemyslel a uchopoval, už by nás držel v dogmatu – je to mrška nenechavá….

Prostě, co k nám přichází, abychom prožili co nejpoctivěji a plně v přítomnosti, nepromarnili ani chvilku, protože vše, co žiji, považuji za přípravu pro život Věčný…i když je vše zatím třeba sebevíc nedokonalé, snažím se stále, jak umím nejlíp a vděčně děkuji za Slovo Boží ku pomoci, opoře a dalšímu rozvoji… JZ