94. Otázka: Duch je hotov, ale tělo je slabé /18.9.14/

94. Otázka: Duch je hotov, ale tělo je slabé

zdenekfritz

Jedná se sice o výraz biblický, ale nalézá jistý ohlas i mezi čtenáři. Jak si jej vysvětlit? Znamená to snad, že náš duch je lepší, než se nyní zdá? Že tedy bude stačit odložení rozumu při úmrtí těla a budeme na tom duchovně výborně?

zdenekfritz

Je to příjemná představa…nyní se nám zdá, že mnohé z Poselství nechápeme, mnohé v životě neumíme, různé situace nezvládáme a tak mnohé hovoří o naší nezralosti a neschopnosti. Že by to bylo jen rozumem a tělem? Duch je vlastní podstatou člověka a tělo je jen obalem. Rozum, přes svou dominanci je pořád živen a oživován duchem, když duch odchází, tělo i rozum umírají. Propojení všeho je nutné a podmíněné. Pokud duch nespí, je aktivní a jeho činnost se MUSÍ projevovat i v těle a rozumu. Pak není pochyb, že myšlenky, inspirace a aktivita vychází z ducha i navenek. Pokud duch spí a je málo činný, pak přebírá aktivitu z větší části rozum – potom můžeme usuzovat, že vnější chování je výrazem rozumu. Je to úplně prostý mechanizmus-pokud je tedy vnější jednání nedokonalé, omylné a chybující-není možné, aby uvnitř těla správně působil živý duch. Po odložení tohoto těla se tedy nemůže uvolnit zralý duch, ale opět jen nějak nedokonale vyvinutý a nepříliš zralý duch. Opět je to zcela logické, všechny zlozvyky, ale i způsoby přístupu k situacím, tedy jejich řešení, to vše zůstává i po smrti naším vlastnictvím. Proto je také v Poselství uvedeno, že i takový ,,malý pozemský zlozvyk“, jako je srkání u jídla si člověk odnáší a může být nutností pro další inkarnaci. Museli bychom skutečně hodně domýšliví, kdybychom se považovali za dokonalé… Zmíněné pořekadlo nelze tedy chápat uvedeným způsobem. Spíše bychom si mohli vzpomenout na jeden výrok v Poselství, kde je přibližně řečeno, že pochopení rozumem se dostaví později, snad po letech, ale duch ,,pochopil“ již nyní. Chápu to tak, že se tyto výroky vztahují k nějakému jednotlivému a konkrétnímu ději a pojmu, nikoliv k celkové zralosti a nezralosti ducha, tedy jeho stavu. Bez pochopení ani vědění nic nepomáhá-takže pokud mnohé nechápeme, nebude to jiné ani po pozemské smrti. Jen v nějakém mimořádném případu nastane situace, že velikým duchovním úsilím a otevřením se silám stvoření se ducha dotkne nějaký děj. Tento dotyk se jistě projeví až do těla a rozumu, jinak to při velkém duchovním prožití není možné. Člověk tedy velmi výrazně procítí a prožije nějaké děje, ale neumí je v těle pochopit do všech důsledků, i když nějakou přibližnou ,,rozumovou představu“ o tom, co se stalo, má.
Tak bych chápal smysl tohoto výroku. ZF

 

  • Kalendář příspěvků
    Listopad 2024
    Po Út St Čt So Ne
     123
    45678910
    11121314151617
    18192021222324
    252627282930