92. Úvaha na téma možného selhání bytostného /3.8.14/

92. Úvaha na téma možného selhání bytostného

zdenekfritz

Mám tu od jedné paní podnět k zamyšlení. Týká se jednoho příběhu z povídek paní Halseband, jmenovitě je to povídka o kapce Luciferovi krve. Zde je napsáno, že, když byl Lucifer svržen z nebes, padla jedna kapka jeho krve na malého lesního skřítka. Ten se působením této krve změnil ve zlomyslnou bytost, která ostatním v lese, včetně zvířat s potěšením ubližovala a měla radost z jejich utrpení. Jistě nám nepřijde pravděpodobné, že takovýmto způsobem může být zmanipulován bytostný…nicméně jsou v PG výroky, že bytostní mohou být ovlivňováni lidským duchem. Zkusme se zamyslet nad tím, co asi je a co není možné či alespoň pravděpodobné. ZF

O.J.

Dobrý podvečer pán Fritz,

ano v Posolstve je povedané, že ľudský duchovia môžu ovplyvniť bytostných /či až natoľko aby sa odklonili od Božej vôle nieje jasné/, ale je aj povedané, že akonáhle bytostný sa odkloní od Božej vôle tak je vyradený z pôsobenia celku a už mu viacej nepriteká Božia sila a zakrnie. V súvislosti s Luciferom predpokladám že sa od Božej Vôle odklonili len anjiely ktorí boli na Lucifera naviazaní a utvorili tz. Luciferove vojsko. Nie som si celkom istý či pád Lucifera mal dopad aj na bytostných ktorí tvoria prírodu, myslím si že nepatrili títo bytostní do reťaze vplyvu a velenia Lucifera. Situácia nieje celkom jasná či Lucifer ako najsilnejši duch v stvorení mal silu ovplivňovať bytostných ktorí neboli pod jeho velením. Veľa však napovedá údajná informácia, že práve táto poviedka sa stala dôvodom roztržky medzi pani Halseband a Abdrushinom kôli rozporu s Božími zákonmi. Tak by to skorej vyzeralo, že Lucifer vplyv na bytostných nemal. Či sa bytostný ktorý sa odkloní od Božej vôle môže vradiť späť mi tiež nieje celkom jasné ale kedže Lucifer už sa nemôže vrátiť späť na úroveň archaniela tak si myslím, že aj bytostný ktorý sa raz odkloní od Božej vôle tak nevyhnutne a nezvratne musí zakrnieť čo by bolo s poviedkov pani Halseband v rozpore.

S priateľským pozdravom,
Ondrej Janíčko

zdenekfritz

Dobrý den přeji. K možnému odklonu bytostných od řídící Boží vůle si myslím toto. Vycházím z toho, co jsem se dočetl, tedy, že bytostný, který by se snad odklonil, zanikne, protože bez této síly nemůže žít. Jedině duchovní, mající svobodnou vůli, může nějakou dobu žít, i když tuto vůli nerespektuje. Předpokládám, že i v tomto případě přijímá různé druhy energií, které jsou ve směsici záření obsažené a které i ono potřebuje, aby mohlo existovat. Protože není tak pevně vázáno na Vůli, jako bytostní, může si brát jen energie nutné ke své existenci. Bytostní, pro svou vázanost, zřejmě nemohou sílu takto selektovat a buď berou vše, co mají a žijí v řádu a harmonii, nebo ne a pak zahynou. Ovšem nevím, jestli tento příklad z Poselství /že bytostné zanikne, když se odkloní od Vůle/ není jen nějakým vyjádřením principů, a jestli je tedy míněn doslova. Musíme připustit, že třeba ani takové případy nejsou. Jiná situace byla u Lucifera. V PG je uvedeno, že jsou bytostní, kteří v sobě mají jen bytostné a jsou bytostní, kteří mají bytostné i duchovní. U Lucifera tedy došlo k posílení jeho duchovní složky a potlačení bytostné složky /má v sobě obě/, proto se stal duchem. Kdyby v něm duchovní již před tím nebylo, nemohl by se duchem stát. Takže ani v jeho případě nemůžeme, přísně vzato, mluvit o selhání bytostného, ale spíše o posílení duchovního v bytostném, převzetí vlády duchovního nad celou osobností a následně zkažení se…zkazil se tedy duch, ne bytostné. Malí bytostní jsou podle Řádu nuceni stát pod tlakem nás vyvíjejících se duchů. Musí tedy formovat špatné formy, ale nemají z toho radost, nejde tu tedy o děj popisovaný v povídce paní Halseband o kapce Luciferovi krve, která měla změnit skřítka ve zlomyslnou a pomstychtivou bytost. I u Lucifera je psáno, že je chmurného majestátu a krásy, také, že se mu hnusí podlost a nízkost. Tedy ani u něj nemůžeme předpokládat ,,lidské“ vlastnosti, jako je škodolibost, pomstychtivost, apod. To vše děláme až my, lidští duchové v pozemských tělech, nebo duše v záhrobí. Mohli bychom tu zmínit ještě jeden fakt, bytostní, protože žijí v Řádu, jsou dokonale přizpůsobeni druhu své činnosti, tedy i jejich těla jsou přizpůsobena, aby co nejlépe mohli vykonávat svou činnost. My jsme je donutili formovat tvary a útvary, které vůbec ve stvoření neměly existovat. Můžeme tedy předpokládat, protože oni se pořád pohybují v Řádu, že se museli přizpůsobit i této změněné činnosti. Je tedy docela možné, že jsme je nějak zmrzačili ,,tělesně“, ovšem jejich podstatu, která je pořád ve Vůli, tu jsme změnit nemohli. Nebo jen tak, že místo své bytostné radosti z tvoření krásy, jsou smutní z tvoření našich hnusů. My, lidští duchové pozdějšího stvoření můžeme do jisté míry ovládat menší druhy bytostných, ovšem jen ve zmíněném, omezeném smyslu. Jestliže se Lucifer stal nejsilnějším duchem, můžeme předpokládat, že i on může ovládat bytostné a to vyšší, než my. Protože však oni zůstávají v řádu, jsou mu zřejmě vystaveni jen takovým způsobem, jako nám jsou vystaveni malí bytostní. Může je donutit tvořit nějaké formy, ale nemůže změnit jejich podstatu, aby byli závistivý, pomstychtivý, apod. Existují v různé literatuře zmínky o tom, že s Luciferem byli svrženi z nebes i četní andělé, kteří tvoří jeho družinu. V Poselství jsem se však dočetl pouze to, že jeho vojsko tvoří pokřivené lidské duše. Pokud by snad skutečně měly být u něj jemu podobné bytosti, pak jen, podobně, jako u něj, proměněné v duchy se svobodnou vůlí /pak by mohly být zlé/, nebo, jako malí bytostní pod námi, tedy formující dle jeho chtění, ale přesto sloužící Řádu. Jestli by se Lucifer mohl opět vřadit do Řádu…těžko říci, víme o tom příliš málo. Dovedu si představit, že kdyby v něm duchovní bylo opět potlačeno a převahu by nabralo bytostné, pak by se opět vřadil do velkého Řádu a mohl by sloužit. Jestli by proměna mohla být až taková, že by bezvýhradnou službou a vznášením se v Boží vůli opět získal křídla, mi přijde málo pravděpodobné. Musel by se postupně propracovávat různými formami služby až k té bezvýhradné, ale ta je až v blízkosti Boží, nejprve by se musel dopracovat až tam a pak dalším zvýrazňováním své služby teprve dospět k takovému odevzdání se, že by se vznášel ve Vůli a tím křídla získal. Na závěr bych řekl, že představa bytostných majících lidské negativní vlastnosti mi přijde velmi a velmi nepravděpodobná. Nechci používat slovo nemožná, protože víme příliš málo, abychom si mohli dovolit toto slovo použít.
Ze všeho řečeného vyplývá, že povídka paní Halseband je v rozporu s Poselstvím. Když jsem si nyní četl i další povídky z této knihy, našel jsem i jiné věci, které, přísně vzato, také nejsou pravdivé. Pokud bereme knihu jen jako jakési podobenství přeformované do materialistického chápání a přijímání, pak by se to dalo takto přijmout. Ovšem jako veřejné dílo učednice, je to jistě rozporuplné…
ZF

O.J.

Dobrý deň pán Fritz,

práve si čítam prednášku „Duchovné zárodky“ a narazil som na pasáž, ktorá sa týka témy o bytostných o ktorých sme naposledy hovorili, že nemôžu ľudský duchovia odkloniť bytostné od Božej Vôle. Podľa tejto pasáže je možné aby ľudský duchovia ovplyvňovali malých bytostných od ich činnosti vo Voľe Božej ale len tých ktorý sú príliš vzdialený od svetlých výšin ako sú gnómovia ap.

„Malá část však, daleko vzdálená od světlých výšin a svou činností úzce spojena s nejhrubší hmotností, jako gnomové a tak dále, může býti, tak jako mnoho jiného, přechodně ovlivněna v hrubohmotnosti žijícími vyvinutými lidskými duchy. Avšak nyní byla možnost této činnosti lidskému duchu opět vzata a tak i tito malí bytostní pomocníci stojí v této době jen ve službě vůle Boží a to po dobu soudu i po dobu trvání tisícileté říše.“

S priateľským pozdravom,
Ondrej Janíčko

Reakce paní H:
Přečetla jsem si v rychlosti debatu. Souhlasím s Vaším pohledem, ale stále si nedokáži vysvětlit Pánovu větu, kterou uvádí tázající, ale která není přesná: Patří k nim skřítkové, víly, sylfy, rusalky atd., bytosti země, vzduchu, ohně i vody, které vídali i mnozí lidé, dříve více než nyní. I je ovlivňují myšlenkové formy a tím také vzniká opět mnoho dobra nebo zla. Jakého zla? Jakého je druhu?

zdenekfritz

ZF:
Zlo je něco, co je proti Božímu řádu, proti Jeho Vůli. Malí bytostní jsou ze zákona nuceni formovat útvary podle chtění duchů pozdějšího stvoření. Nebylo chtěno, ani předpokládáno, že to budou útvary a formy zla, tedy démoni, fantómy. Už vznik těchto forem je vznikem zla, které nemělo být a které jde proti Vůli Boží, tím proti řádu a harmonii. Bytostní, kteří jsou radostného druhu, vykonávají tuto činnost již bez radosti, což je další negativní projev. Tyto temné útvary, které působí proti řádu stvoření, tím působí i proti bytostným, kteří konají v této Vůli. Jelikož citové útvary mají nejen duchovní jádro, ale i část bytostného druhu, z něhož pocházejí malí bytostní, je tu jistá druhová stejnorodost a proto můžeme předpokládat, že tyto útvary mohou nějakým způsobem obtěžovat, napadat bytostné. Nebo jim alespoň překážet v práci, třeba, pro nějaký příklad, jako by se nám do cesty neustále pletlo mnoho opilců. Neustále by se nám motali pod nohy, snažili by se na nás pověsit, obtěžovali nás svým opileckým blábolením, ale třeba i agresivními projevy, a podobně. To by bylo dost nepříjemné a moc by se při tom nedalo ani pracovat, ani soustředit… Při déle trvajícím obtěžování by se to pro člověka stalo nesnesitelným a byl by nešťastný. Můžeme předpokládat, že bytostní to mohou prožívat nějak podobně. /viz slova z př. Myšlenkové formy: Patří k nim skřítkové, víly, sylfy, rusalky atd., bytosti země, vzduchu, ohně i vody, které vídali i mnozí lidé, dříve více než nyní. I je ovlivňují myšlenkové formy a tím také vzniká opět mnoho dobra nebo zla. / Samozřejmě citové útvary jako démoni je ovlivňují též…a ještě více.
Vždyť už jen když si představíme, že celé úrovně jsou zaplaveny temnými formami, které museli vytvořit bytostní, protože jsme je k tomu donutili – nelze to nazvat jinak, než, že je to ,,mnoho zla“. Jak jsem již dříve uvedl, bytostní se pohybují v zákonu a proto se i ,,tělesně“ přizpůsobí druhu činnosti, kterou vykonávají /vždyť i zvířata, která žijí volně se přizpůsobují prostředí, druhu své činnosti, natož bytostní, kteří jsou ještě více spojeni s formujícím zákonem/. Změnou druhu činnosti bytostných dojde tedy i k přizpůsobení jejich těl k této změněné činnosti. Protože tyto útvary jdou proti řádu stvoření, je pravděpodobné, že vynucená změna tvarů těl bytostných je pro ně i pro stvoření nežádoucí a proto ji též můžeme nazvat zlem. Už to, že bytostní žijí v zákonu a přitom musí tvořit věci, které jsou proti zákonu – v nich musí vytvářet velký a těžký rozpor, který jim nepochybně ubližuje, což také jistě můžeme nazvat zlem. Forma současného boje v přírodě je též pokřivena naším chtěním, také zde musí bytostní spolupůsobit pod naším tlakem k nežádoucím projevům-to je také zlo, do kterého jsme je zapletli.