89. otázka: Manželství v Ráji /8.6.14/

89. otázka: Manželství v Ráji

O.J.

Dobrý deň pán Fritz,

tak ako som už avizoval chcel by som Vás poprosiť o Váš názor aj u ďalšej otázke, lebo sa úplne stotožnujem s vašou odpoveďou na otázku o odpustení.. Spomínali ste manželstvo v zmysle Grálu. Ja nemám vôbec žiadne informácie o manželstve v zmysle Grálu ani žiadne texty ktoré by sa týkali tejto témy.
Mojim doterajším poznaním je, že v Raji žiadne manželstvo nieje a nieje tam teda ani telesné zblíženie /nechcem sa vyjadriť v hrubých slovách ale isto viete čo týmto výrazom myslím/. Keď vychádzame s textov napr. Swedenborga alebo aj iných záhrobných spravodajcov tak tie odkazujú, že v záhrobí manželstvo existuje a existuje tam i telesné zblíženie. Keď však uvážime, že pohlavná sila existuje len v hrubohmotnosti / teda aj astrál/ a keď zobere v úvahu Pánov výrok „Neboť manželství a rozmnožování je jen v hrubohmotných tělech tohoto pozdějšího stvoření.“ /poznámka. tento výrok je z prednášky „13. Úkol lidského ženství“ z nového prekladu pána Peroutku, v preklade pána Kovařa je trochu pozmenený zmysel – „Ale manželství a rozmnožování jest přece jen zde, na této maličké Zemi!“/ tak prichádzam k záveru, že manželstvo a telesné zblíženie je len pomôcka na vzostupe ktorá sa musí pred vstupom do Raja odložiť a v Raji sú už len duchovne dozretí duchovia ktorí „milujú celé ľudstvo a nie iba jednotlivcov“. Názor, že v Raji existuje také niečo ako viazanosť dvoch ľudí v manželstve sa mi zdá v rozpore s Pánovou myšlienkou o slobodných duchoch viazaných iba Pravdou Božou – prednáška „První prikázaní“ – „Staví-li však v pozemském bytí Boha nade vše, nejen ve své predstavě nebo jen ve slovech, nýbrž v cítění, tedy opravdově a ryze v úctyplné lásce, která ho váže jako na sklon, tak bude touto vázaností ve stejném účinku usilovat ihned dále vzhůru, jakmile vejde na onen svět; neboť úctu a lásku k Bohu bere tam s sebou, ta ho drží a nese ho nakonec až do jeho blízkosti, do ráje, do prvotního stvoření, sídla čistých a ode všech břemen oproštěných duchů, jejichž vázanost vede jen k Boží světlé Pravdě!“.

To, že manželstvo nieje v Raji potvrdzujú aj keď iste nie celkom presné a správne slová z biblie „Lebo pri zmŕtvychvstaní sa ani neženia ani nevydávajú, ale sú ako anjeli Boží v nebi.“ Preto by som Vás chcel poprosiť o vysvetlenie ako je to myslené s manželstvom v zmysle Grálu a Váš názor na spojenie muža a ženy na „večnosť“. Ja som zatial dospel k tomu, že pred vstupom do Raja budem milovať okrem Boha na plno všetkých rovnorodých a vyššich duchov dokonca si myslím, že budem milovať aj keď nie tak silno ale iste aj všetkých duchov nižššie stojacích a tak pre mňa manželstvo akosi prestáva mať význam lebo doplňať moje vlastnosti môže veľa rovnorodých ženských duchov aj pomáhať mi v mojej činnosti v stvorení keď uvážim, že telesné zblíženie v Raji už nieje.

Ďakujem.

S srdečným a priateľským pozdravom,
O J

zdenekfritz

Děkuji za zajímavé téma, nad kterým jsem už mnohokrát přemýšlel. Pro nás je obtížné si představit nějaký v principu jiný život někde výše, nemáme pro to žádný přiměřený obraz /jak říkal můj známý, malíř pokojů-já nevím, co v tom Ráji budu dělat, jestli taky malovat pokoje…/. Je to logické, nikdy jsme to neprožili, takže nemůžeme vyvolat ani nějakou zasutou vzpomínku. Naše putování sice začalo na okraji Ráje, ale tehdy, jako nevědomé zárodky jsme nemohly mít pro to nějaké pochopení. Následovala dlouhá pouť hmotnostmi a to ještě těmi nižšími a nízkými, kdy jsou principy přizpůsobeny prostředí, nebo pokřiveny našimi postoji. Takže co bude a co je v Ráji pro nás zůstává nejasným příslibem. Tím spíše, že v Poselství o těchto úrovních toho mnoho není. Takže to vždy budou jen naše dohady. Jisté je, že jedním z největších břemen a nejtěžších karmických pout jsou naše mezilidské vztahy. Jsme v nich příliš ,,osobní“, nevěcní, z čehož vzniká sobectví, ublíženost, žárlivost a ostatní nesprávné postoje. A právě osobní a úzký vztah, spojení velmi intenzivní a hluboké-to je především v manželství a ve vztazích rodiče-děti. Proto je to pro nás zde tak důležité. Proto že je v tom skutečné prožití a my víme, že jen prožitím uzráváme, ať již k lepším osobnostem, nebo naopak. Je tedy správné a důležité tento význam zde na zemi pochopit a využít. Protože však nejsme zde na zemi jen jednou, ale mnohokrát, nelze všechny potřebné učební úkoly vtěsnat do jediného života. Proto není nutné, aby člověk v každé inkarnaci musel prožít manželství, aby mohl postupovat ve vývoji. Myslím ale, že v nějaké či nějakých životech to nutné je, protože je to jeden nutný vývojový stupeň. Každá hmotná úroveň má jistě své vlastní vývojové stupně. Některé si budou podobné, ale jiné budou specifické pro dané prostředí. Manželství tak, jak je známe a chápeme, patří na hrubohmotnou zemi. Jeho nějaká obdoba pak přetrvává v nejbližších záhrobních oblastech. Čím výše bude člověk stoupat ve vývoji, tím očištěnější budou formy všeho prožívání. Věřím, že i ve vyšších úrovních záhrobí budou nějaké mezilidské, ale i osobní vztahy. Budou však jiné povahy. Tedy hlavně budou osvobozeny od sobeckého požadování, majetnického připoutávání, snahy předělat druhého podle své představy, očekávat vděčnost za to, co dám, a mnoha jiného. Pokusit si toto vše odmyslet z jakéhokoliv vztahu ve všech i jemnějších odstínech mi připadá velmi těžké. Myslím tím, že když to vše si odmyslíme, zůstane nám ze vztahů málo. To je právě tím, že ono ,,málo“ je teprve ta esence skutečné lásky bez požadování, lásky, která jen dává, ale nečeká za to nic a přesto se jí toho bohatě dostane. To je to, co jsme ještě nedokázali rozvinout, je to jen malá stopa skrytá kdesi uvnitř našich komplikovaných očekávání ve vztazích. Proto je těžké to popisovat, protože to nikdo, ani já, neznáme. Jen o tom sníme, ale ještě nejsme vnitřně tak očištěni, abychom si tem pojem dokázali byť jen představit. A právě toto nám dosud neznámé bude jistě základem vztahů v Ráji. Věřím, že i v Ráji budou osobní vztahy mezi lidmi, protože kdyby nebyly, nemohlo by vznikat hluboké citové prožívání. Jistě bude člověk milovat všeobsáhle, tedy všechny a všechno, ale i přes to si myslím, že je docela dobře možné, že nějaké osobní svazky i tam existují, že tam tedy člověk nemá vztahy úplně odosobnělé. Stejnorodost se v takové vysoké úrovni projevuje ve stejné zralosti všech v určité úrovni, ale jistě má nesmírně mnoho nuancí a ty způsobí, že i tam bude či může být, člověku někdo bližší a jiný vzdálenější a to i přes to, že bude všechny milovat. Dovedu si tedy představit, tedy připouštím tu možnost, že i v Ráji mohou být muž se ženou v osobním vztahu a svazku. Muž a žena vytváří doplnění rozštěpeného druhu, takže to bude vyvolávat snahu po spojení všude. V Poselství je psáno, že k tomu není nutné fyzické spojení, což jistě bude výše platit o to více. Nicméně to nevylučuje, že by osobní vztah muž-žena nemohl existovat i tam. Když však z takového vztahu odmažeme přitažlivost pohlavní a všechny výše jmenované prvky sobectví, zůstal by nám vtah spíše připomínající pěkné přátelství. Přátelé nemusí být spolu neustále, ale rádi se setkají, vždy si pomohou, zajímají se o sebe z čiré touhy pomáhat si, mít se rádi. To je jen takový současný a nám známý příměr, nějaké pochopitelné přirovnání pro něco, co ještě neznáme. Takže si myslím, že i v Ráji mohou být nějaké vazby žena-muž, jestli nesou název manželství-těžko říci, ale jistě by nám naše pozemské manželství příliš nepřipomínaly…
Nicméně musím připustit i tu možnost, kterou uvedl tazatel, že vztahy tam nahoře budou již odosobnělé. V této chvíli mi však připadá pravděpodobnější, že i v Ráji osobní vztahy muž-žena existovat budou, nenazval bych je však tělesné, ale spíše duchovní i když budou mít zevní projevy.

Určitě, a o tom jsem přesvědčen, nebudou takové, jak je popsáno v duchovně přijaté knize Svědectví ze života po smrti. Zde je uvedeno, jak duchovně uzrávající a postupující muž je týrán myšlenkou, že v Ráji nebude manželství a on, že tam nebude mít svou vytouženou milovanou. Dokonce jej to dovede k rozhodnutí, že v tom případě raději do Ráje ani nechce…pak se mu uleví, že všichni učitelé z jeho vysoké duchovní školy přece jen mají kdesi poschovávané manželky. Přiznám se, že tato kniha, které si vážím a ukázala mi mnohé z onoho světa, je pro mne stravitelná jen po tyto pasáže a pak se ve mně všechno vzpírá číst dále, jak je to falešné. Ale jistě budou úrovně záhrobí s takovýmito názory a některými ještě mnohem horšími. Vždy si při tom s úsměvem vzpomenu na romány paní Pilcherové, kde patří ke standardnímu konci, že všichni muži a ženy, kteří se v příběhu jen mihnou-slaví nakonec společnou svatbu. Nejzábavnější je scéna z jednoho románu, kde na závěr stojí na vysoké skále nad bouřícím mořem tři páry, muži mají bílé námořnické uniformy a všichni společně líbají své ženy…nádherné a pro někoho asi přímo Ráj… ZF

Reakce pan O.J.

Dobrý deň pán Fritz,
ďakujem Vám za rozsiahlu odpoveď. Ja si myslím, že v Raji a vo vyššich svetlých úrovniach hmotnosti niesú vzťahy odosobnené. Naopak myslím, že sú si rovnorodí duchovia ďaleko bližší, všetko je tam rýchlejšie a intenzívnejšie aj preciťovanie cítenia, svetla aj lásky druhého. Príkladom nám môžu byť príbehy ľudí, ktorí prežili klinickú smrť a stretli sa so svetlou bytosťou z ktorej vyžarovala nesmierna intenzívna láska. O blizkom vzťahu rovnorodých svedči aj to, že sa smú oslovovať slovičkom Ty, čo je na zemy možné len v manželstve. O tom, že manželstvo stráca v Raji význam môžeme nahliadnuť v Posolstve Grálu popisom ostrovov Ruží a Ľalií a Labutieho ostrova kde slúžia iba ženský duchovia bez mužov a teda prípadného manželstva. Myslím si, že všetky vzťahy v Raji sú pre rovnorodých na úrovni hlbokého a vrúcneho priateľstva aj medzi mužmi a ženami. Samozrejme nevieme naisto ako to v Raji skutočne vyzerá a či v skutočnosti tam neexistuje vzťah na úrovni druh a družka. Zdásami len ako ideál to, že keď máme slúžiť a patriť Bohu, tak teda celkom a čisto, bez akejkoľvek ďalšej viazanosti voči niekomu inému. Nech máme jedinú viazanosť a to na Boha.

S priateľským pozdravom,
O.J.

Příspěvek pana M.R.:
Zaiste, snažím sa opierať o Slovo Božieho Zjavenia dané skrze Syna Božieho a Syna Človeka, ktoré sa pokúšam (čo najpoctivejšie ako nateraz dokážem) uchopiť. Javí sa mi, že citovať myšlienky prednášok Posolstva bez ich precítenia ako kamienkov veľkého Celku zavádza do mnohých úskalí a preto sa budem tomu čo najviac vyhýbať. Áno, je to tam tak a tak napísané, tak to tam zneje, tak je to nám dané a takto to až (kvôli nášmu pádu a viazanosti rozumu na priestor a čas) ako veľká obeta Pána pre darovanie možnosti našej záchrany k nám prišlo. No nechcem tvoriť dogmu…
Rád by som išiel cestou nazerania: „dívajme sa na to z hora“. Pán nás volá nás k porozumeniu Zákonov Stvorenia, ktorého sme súčasťou a k slobodnému vstúpeniu do ich prežívania a uskutočnovania, čo je aj našou úlohou. A iste, k tomu potrebujeme Silu Otca, ktorú tieto Zákony nesú, no zároveň tá Sila tie Zákony oživuje a ako nervové vlákna „vysiela-vyžaruje“ do Stvorenia, ktoré sa tým utvára, akokeby formuje, vo všetkých možných odstupňovaniach. A v odstupňovaní, duchovnej ríši s názvom Raj je i náš pôvod. „Až tam“, nepredstaviteľne ďaleko od Stupňov Božieho trónu a Hradu Grálu, ako Jeho Vyslovenie v Jeho Vyžarovaní a za pomoci Jeho služobníkov sme smeli nadobudnúť formu „nevedomého“ zárodku, ktorý v sebe nesie túžbu stať sa „vedomým“. Opúšťame Raj, noríme sa do hmotností, obliekame si potrebné „obaly“… až sme teraz tu, na planéte Zem ako človek, ktorý (momentálne) bol už tu aj viackrát (vývojovo, ale aj karmicky). No už je „čas“, kedy mali sme byť Doma, v Raji ako plne vedomý v uskutočňovaní Vôle Boha, … ale nie sme tam a ani tu to nevieme. A ešte naviac, ako celok – ľudstvo sme v našich dejinách nepochopili a neprijali ani Syna Božieho ani Syna Človeka ba ani najbližší k tomu pripravovaní učedníci. Ukazuje sa, že i tých pár v čase, kedy už mali pôsobiť vo svojej úlohe sami, slobodne a zodpovedne, začali kolísať. Tak si teraz nič nenamýšľajme ako svetlom osvetľujeme a plníme Pánovu Vôľu, lebo skoro vždy je to od nás iba svetlo nášho osvieteného rozumu, ktorému sme podľahli. Zároveň je prekrútený i pojem manželstva. Pre mňa je lepšie vedome a pokorne uznať svoj podiel na stave, ktorý teraz sám v tom prežívam, či viacerí prežívame. Ale je tu jedna dôležitá „vec“: túžba spoznať Vôľu, v uskutočnení prežívať ju a vrátiť sa Domov! Tá túžba teraz len tleje, ale už nesmiem dopustiť, aby uhasla, skôr s veľkou vď akou k Bohu a prežívaním získavať vedomie, že to všetko som musel prežiť a má to svoj význam. Lebo na tom sa učím a chcem to správne uchopiť, aby som spoznal a konečne stál v uskutočňovaní Božej Vôle, lebo Doma, Raji to musí byť „samozrejmosť“.

S týmto výhľadom a v terajšom mojom poznaní (po tomto jeho vyrozprávaní) je skutočné manželstvo dejom, ktorý sa UŽ STAL v Raji, to Boh vo svojej Vôli v Raji utvoril a v zákonitosti spojil ako zväzok muža a ženy. Manželstvo sa preto uzatvára v Raji, to z prednášky vieme, no stalo sa to už v našom vývoji kedysi v počiatkoch. Tak tomu nateraz chápem. Teda nie teraz počas svadby a úkonu! Tu na Zemi by to v skutočnosti malo byť len utvrdením toho, že o tomto deji ženy a muža vo stvorení obaja vieme a vedome ho chceme uskutočňovať. Na ženu a muža hľaďme nie pohlavne, ale v ich úlohe a pôsobení. Žena je vo svojom uspôsobení prijimajícou a ďalej dávajúcou Vôľu Božiu a muž to sprostredkovanie Vôle skrze jej most vie aktívne uskutočniť. A tak to by malo byť aj Doma, v Raji, lebo to je Zákon. Teda i v Raji je manželstvo, ale ako vedome prežívajúci dej už vyvinutých ľudských duchov. To ale mali by sme objaviť tu dole, na Zemi. Vtedy to má zmysel a preto i Pán tak často vo svojich prednáškach nabáda ženu, aby v sebe našla ten most k vyššiemu bytostnému, tú perlu, ktorú si muž musí vážiť, pretože len cez tento dej je schopný niečo vzácne (nie rozumové) i vykonať. Myslím si, že o tento dej pri spoznávaní manželstva ide. Ten je daný, a aby „fungoval“, vyžaduje úprimné, pokorné ; a poctivé spoznanie toho, kto to vlastne som, čo mám robiť, prečo som tu a kam a ako sa mám vrátiť. Sám to ale nedokážem. Pomocou je k tomu Slovo, ktorého volanie už ale musím zachytiť ako človek – ľudský duch sám. Ak to nastane, odpadnú všelijaké otázky vychádzajúce z rozumu, pretože nastane dianie ducha, ktorý v cite zahorí a prežije: áno, tu som Pane, počúvam…viem… a idem s Tvojou Silou plniť Tvoju Vôľu…
S pozdravom a želaním príjemných dní
M.R.

zdenekfritz

Děkuji panu OJ za příspěvek. Jak jsem již psal, chápu to tak, že se snažíme popisovat velmi vzdálené obrazy nám zcela neznámých světů, a to je i při nejlepší vůli a nejčistším chtění vždy jen dohadem a odhadem. Proto rozhodně nechci tvrdit – je to tam tak a nemůže být jinak. Jsem přesvědčen, že je to tam krásné a chci tam dojít. Proto si také nechci vytvářet žádné ,,nezměnitelné“ postoje, které by se lehce mohly stát dogmatem…nerad bych stál u nějakých tyčí. Takže, zkrátka, je možné, že v Ráji jsou nějaké osobní vztahy mezi konkrétním mužem a ženou, ale je klidně možné, že je to tak, jak to vnímá pan OJ. Pro mne je nyní bližší představa vztahu, jako byl např. popsán v životopisu Efezus – manželství Hjalfdara a Holdy. Pro ně byla a je služba Bohu, láska k Němu, vždy tím jediným, nejvyšším a pro toto zcela a plně žili, to je také spojovalo. Spojovala je společná služba Bohu, kterou plnili každý sám ve svém předurčení, ale při tom současně i jako vzájemnou spolupráci a spolupůsobení. Také neseděli celý život vedle sebe, nedrželi se za ruce a nešeptali si – já tě miluji. Ta vysoká a čistá láska k Bohu jim nijak nepřekážela ve vzájemné lásce. A protože středobodem jejich životů byl Bůh, pak ani jejich vzájemná láska nemohla být v rozporu k Němu, tím nemohla jejich láska snižovat, či umenšovat jejich vlastní lásku ke Stvořiteli. Chápu lásku ke Stvořiteli v té formě, že ona se pak zrcadlí i do lásky k celému Jeho dílu, ostatním tvorům i stejnorodým duchům. Zde pak není rozporu mezi milováním Boha a současnou láskou k člověku – protože to druhé, se teprve formuje z prvního, je to jen odlesk toho prvního. Takový vztah ve službě, jako je tu popsán, který ještě osvobodíme od vázaností na hmotu, ten může být ukázkou vysoké lásky, která je neosobní i osobní současně a přitom je také současně jen odleskem, odrazem lásky tvora ke svému Stvořiteli. Lépe to popsat neumím, je to jen vjem, obraz, ještě vzdálený, ale současně vnitřně zachytitelný a blízký…no snažme se a jednou si to tam nahoře povíme, jak to skutečně je…možná ještě nějak jinak.