82. otázka – odhad vývoje budoucnosti našeho národa
Dotaz pana P.K.
dobrý den pane Fritzi.
Napadla mě taková myšlenka-jestli by se dalo na základě zákonů Stvoření předpovědět vývoj populace v ČR.
Myslím tím to, že třeba za první republiky se sem inkarnovali nějací duchové, což mělo nějaký následek – odboj, budování republiky atd…samozřejmě tím myslím duchovní hledisko.
Pak přišli komunisti, 40 let nám něco valili do hlav, což asi mohlo změnit povahu lidí, dotáhli sem cikány, pak to vyústilo to v kvazi sametovou revoluci, a tady už je zřejmé, že v té době byla skladba národa jiná – asi víc zaměřená na materiálno, na podvody, atd. A tak mě napadlo, že i tato doba těch 20-ti let musela s populací něco udělat – zákon přitažlivosti stejnorodého, což se musí projevit do budoucna.
A proto si myslím, že znalec duchovních zákonů a postupů by měl dokázat odhadnout, kam se společnost bude vyvíjet…
Pěkný večer
S pozdravem,
P K
zdenekfritz
Podle mého názoru je cesta lidstva, ale i národa, určena nejsilnější částí populace. Několik jedinců s jinými názory může ovlivnit své přímé okolí, pokud ,,na ně dá“ a je jim otevřené, ale nemohou ovlivnit dráhu celého národa. Tento náš národ měl ve své historii velké osobnosti, které dokázaly dát národu nějaký ideál a směr usilování /…ale co dnes?/. Idealistické myšlenky probouzejí v lidském duchu morální principy v něm, jako zárodečný materiál, uložené. Proto chápu tzv. ,,sametovou revoluci“ i v jiné rovině, než jen v té, nyní často diskutované, tedy, že to byl zinscenovaný děj pro převzetí moci jinými moci chtivými silami. Bez ohledu na všechny možné pohnutky a cíle je tu fakt, že v lidech na náměstích byla touha po lepším a světlejším zřízení, tedy touha po ideálu. Jenže touha sama ještě nestačí, i když je výborným impulzem. I já jsem tehdy chodil do davů na náměstí a procítil ten výboj touhy, který zde byl sině pocítitelný. Tehdy jsem pracoval s kolegou, se kterým jsem sám, bez dalších lidí, trávil nejen pracovní podnikatelskou dobu, ale i čas po práci. Byli jsme si tedy blízcí, a proto mohu říci, že to byl dobrý člověk a snažil se. Těsně po jedné společně strávené demonstraci jsme navštívili bufet přímo na náměstí. Naplněni něčím krásným a velkým, čerstvě prožitým, jsme se občerstvovali ,,vlašákem“ a diskutovali o prožitém. Po odchodu z bufetu mi kolega ukázal lžičku, kterou tam právě ukradl. A tím chci ukázat, že člověk i s dobrým zaměřením musí mít silný charakter a čestně bojovat se svými slabostmi, jinak podlehne a je pohlcen konzumem. Společnost materialisticky a konzumně zaměřená bude pochopitelně přitahovat stejně smýšlející duše z onoho světa a ty si vlastně přizpůsobí poměry ve státě svým přáním. Protože takoví lidé si pak zvolí podobné politiky a ti vytvoří zákony, které hmotařství budou podporovat. Materialismus není však jen příklon k hromadění předmětů, ale ve své primitivnější podobě je to i jistý animalismus, kdy se člověk spíše podobá nějakému jednoduchému hlodavci. Celé usilování pak míří k uspokojování tělesných potřeb a rozmnožování. Takové jednoduché duše, které mají spíše zvířecí potřeby, budou mít hodně dětí, podobně jako některé druhy zvířat, s potřebou kvantitativního přežití druhu. Přírůstek populace bude tedy více z těchto řad, než z řad opatrných intelektuálů a módních lidí, kteří si nechtějí dětmi komplikovat a znepříjemňovat zábavu, o kterou v životě přece prvořadě jde.
Těžko lze nějak přesněji odhadovat, jak konkrétně se bude měnit druh našeho národa, ale lze předpokládat, že budeme stále méně národem hledajícím nějaké duchovní hodnoty. Nedávno jsem zaslechl ve sdělovacím prostředku, že náš národ je v nějakém světovém žebříčku průzkumu na prvních místech v bezvěrství, pití alkoholických nápojů konzumaci návykových látek a sexu. Nevím, jestli je to pravda, ale zdá se mi, že je to ten směr, který tento národ sleduje. Konkrétních nuancí může být velmi mnoho. Máme tu však jedno velmi reálné nebezpečí jiného druhu. Nedávno mi psala známá z Nového Zélandu a koresponduje to i s jinými postřehy z různých zemí, že hlavním nebezpečím jsou nyní přistěhovalci z jiných etnik se zcela jiným smýšlením a zvyky. Tito přistěhovalci hojně osidlují různé země, stávají se jejich občany, ale ponechávají si své zvyky. Tyto zvyky, jako je např. uzavírání sňatku již v 10 letech, naprosté podrobení ženy svému vládci-muži, poslušnost všeho druhu vč. sexuální a to i v útlém věku a tělesné týrání žen, apod. To jsou tzv. tradiční zvyky některých etnik, které potom v tichosti aplikují uvnitř svých rodin, ale i komunit v jiné zemi, do které se přestěhují. Podobně jako mnohoženství, a jiné, viz nedávný dokument, který jsem viděl v TV. Cílem těchto přistěhovalců, kteří se však stávají řádnými a volebně plnocennými členy národa, je dosáhnout změny ústavy a zákonů, tak, aby jejich ,,světonázor“ se stal legálním. Takže tu stojíme před dalším zcela reálným nebezpečím, údajně Francie má dnes již více ,,národních“ přistěhovalců, než původních Francouzů, to je nebezpečí pohlcení národa jiným národem touto nenásilnou a legální formou, to se zdá být větší a rychlejší hrozbou, než druh inkarnovaných duší do národa. I když tento prvek je pak dalším krokem, který následuje po postupném přelití národa jiným národem.
Musíme ale zde též zmínit neméně nebezpečné ,,moderní, pokrokové a demokratické“ postoje, které se snaží uzákonit např. adopci dětí homosexuálními dvojicemi. Logicky bude takové dítě vychováno ve smyslu zcela správného a zdravého homosexuálního názoru. Je pak i logické, že takto vychované dítě se nebude v dospělosti nijak bránit přitažení duše s podobnými postoji. Takže výsledkem je, že všechny tyto snahy nepovedou jen k materializaci národa, ale také jeho postupnou přeměnu do nezdravých postojů žena/muž s tendencemi o vymazání vlastní identity národa a vtisknutí mu prvků nějakých etnik. Těžko říci, který z těchto formujících prvků bude silnější a povede k většímu ovládnutí mechanismu zalidňování a přeměny národa. To je závislé na mnoha faktorech a některé stojí mimo vlastní národ, např. formující vlivy Evropské unie, přistěhovalecká politika, a jiné. Rozhodně mi to však nepřipadá, že by náš národ spěl k létům duchovního obrození, nu uvidíme…
Reakce pan Anatarael:
Většina lidí žije v iluzi vlastního přání o vyvolenosti svého národa. Poskytuje jim to pocit výjimečnosti a nadřazenosti.
Zároveň to je to jakýsi důkaz toho, že právě oni jdou správnou cestou. Vždyť se narodili do „vyvoleného“ národa.
To vše je ale fatální omyl. Platnost vyvolenosti národa skončila s odchodem Pána ze země. Tím přestala existovat potřeba skupiny lidí, kteří by ve věrnosti Pána obklopili a chránili ho při jeho působení na zemi. Vše se změnilo.
Budoucnost je taková, že nás čeká radikální redukce obyvatel. Bavíme se tady o redukci na 5–10% současného stavu. Tyto odhady jsou samozřejmě závislé na lokalitě a konkrétním národě. Jsou oblasti, kde nezbude nikdo.
Tito zůstavší lidé, kteří projdou soudem, se začnou přirozeně sdružovat do komunit podle své stejnorodosti.
Každá komunita se bude vyznačovat jiným stupněm poznání a úhlem pohledu na Pravdu. To se bude odrážet v jejích hrubohmotných projevech (kultura oblékání, architektury, životního stylu, atd.).
Tyto komunity budou zcela rovnocenné a napříč nimi bude probíhat aktivní komunikace a sdílení jak technických, tak i duchovních poznatků. Výjimečná bude pouze komunita sdružující se kolem nositele plamenného meče.
Až do té doby, to znamená do konce očisty, bude všude pouze stupňující se chaos a zmatek, takže o nějaké
úžasné budoucnosti národů nemůžeme vůbec přemýšlet. Jakékoli ztotožňování se se současnou národovostí je chybná cesta, která je pro ducha velice nebezpečná.
Anatarael
zdenekfritz
Děkuji za postřehy panu A. Z jeho úvahy bych vypíchnul stať, kdy píše, že odchodem Pána skončila platnost vyvolenosti nějakého národa. Ano, já si to také myslím, ale proč se při takovémto hodnocení zastavit jen u pojmu vyvolený národ. Předčasným odchodem Pána se změnilo tak mnohé, že to jistě vůbec nedokážeme domyslet. Když si pozorně a bez vlastních přání přečteme původní přednášku Tisíciletá říše, můžeme ihned zjistit, že za Jeho pozemského života měla proběhnout, i zde na zemi, očista, odloučení nepoučitelných duší a také výstavba zcela nového řádu ve smyslu Boží Vůle. Vše bylo zcela úzce vázáno přímo na Jeho pobyt zde v pozemském těle, které umožňovalo spojení toho nejvyššího, tak nepřekročitelně vzdáleného od hmoty, s touto hmotnou úrovní. V jeho těle a obalech, až po Jeho podstatu, probíhalo toto nepochopitelné dění, které asi správně nepochopili ani tehdejší povolaní. Jeho odchodem se změnilo vše, co se do Jeho odchodu ještě nestihlo naplnit a uskutečnit. To jsou pojmy a roviny nesmírně obsáhlé, takže těžko někdo z nás může říci, že to určitě bude tak, či onak. Nicméně, snažíme se udělat si nějakou představu a ta má je, že nezmizelo jen povolání národů, ale i mnohá a mnohá další předurčení a proto by se člověk neměl vůbec vázat na pojmy spojené s touto zemí, ale měl by celé své chtění dát do rozvoje svého ducha, aby mohl být upotřebitelný tam, kde se mohou naplnit ta vysoká zaslíbení-tam, kam světlo vystoupilo, když zde nenalezlo dostatečnou věrnost, která by mu umožnila zde, v tak cizorodém prostředí, existovat a působit. Logicky to těžko může být zde na zemi, ledaže by znovu přišel Abdrushin, s ním proběhla očista a pod Jeho přímým vedením i nová výstavba – tak, jak to On předurčil. Nositel meče měl jen udržovat to, co Syn Člověka dokonal-on měl převzít již hotovou výstavbu, takový úkol, který zde měl Abdrushin a nemohl jej zde provést, těžko mohl delegovat na druhově tak nižšího tvora, jako je prastvořený, a to i z těch nejvyšších. Rozdíl mezi bezbytostným jádrem a prastvořenou podstatou je nepopsatelně a nezměřitelně velký. Já bych tedy své naděje neupíral k tomu, že sem přijde prastvořený, který provede to, co nemohl mezi námi provést ani Syn Boží. Není to pro mne příliš logické, ale nechci nikomu brát jeho víru a jeho představy či přání. Je právem každého si vytvořit svůj postoj a svoji představu, takže určitě nechci vyvracet názory druhých, jen předkládám své. Jistě si musíme připomenout, že o mnohém ani Synové Boží nehovořili a říkali, že to ví jen Otec, takže naše názory budou vždy jen maličké lidské tápání a tak to, prosím, i berme…