64. otázka: Opětovný návrat Abd-ru-shina/9.4.13/

64. otázka: Opětovný návrat Abd-ru-shina

Stále znovu se setkávám s výroky, že Abd-ru-shin se tu opět inkarnuje, nebo je již inkarnován, aby dokončil své dílo. To dílo, které nemohl dokončit kvůli nám… V poslední době jsem se opět setkal s duchovně přijatými zprávami až z nejvyššího hradu, které o tom hovoří. Rád bych na zde nad tím zamyslel.

zf

Jsou velikonoce a vzpomínáme, jak probíhal pobyt samotného Božího Syna zde mezi námi, zde na této zemi. Jako čtenáři víme, že Jeho zavraždění nebylo Bohem ani plánováno, ani chtěno. Také však víme, že i On byl podroben hrubohmotným zákonům a proto se pozemsky nemohl ubránit lidskému násilí a moci. I když duchovně jsme mu ublížit nemohli, pozemsky nám byl vydán všanc. To není známka toho, že jsme tak mocní, ale jen neposunutelného působení Božích zákonů, které působí v každé úrovni změněny dle druhu a podmínek samotné úrovně. Těmto zákonům je podroben každý, tedy i Syn Boží. O to je větší oběť Jeho příchodu na zemi. On přichází s tímto vědomím, a přesto přijde. Nejiná situace byla při první inkarnaci Abd-ru-shina a opět stejná při jeho posledním pobytu. Je to pro nás asi stále vnitřně nepřijatelné, protože je v nás zakořeněna představa o Boží všemohoucnosti. I když snad rozumem připustíme opak, v duši je pevná představa, že Bůh nemůže být takto zranitelný ve svém vlastním díle. Toto naše vnitřní přesvědčení vychází z lidského a ještě pozemského chápání celé situace. Jednak pozemská smrt není smrtí vnitřního jádra a za druhé sem přichází jen malá částečka a to ještě takovým, pro nás nepochopitelný způsobem, že stále zůstává v místě svého původního působení, snad můžeme použít výrazu, že sem přichází jen jeho chtění, ale ne On sám. Když tedy přijmeme myšlenku, že ani tak vysoký vyslanec zde nemůže dělat, cokoliv, co chce, pak můžeme teprve začít přemýšlet o očekávaném opětovném příchodu Abd-ru-shina. Na této myšlence je zřejmě jedna věc správná, a to je poznání, že bez něj není možné ani dokončit očistu, ale hlavně provést výstavbu ve smyslu Boží vůle. Vzpomeňme na to, že žena přijímající a píšíci životopisy, s ním musela celé hodiny sedět v jedné místnosti -jedině on zprostředkovával všechno to formující, co ona přijímala. Když odešel z místnosti, nebyla schopna již nic napsat. V první inkarnaci Abd-ru-shina musel jet blíže k hranici faraónovi říše, aby mohl Mojžíš vyhlašovat Božské rozsudky a aby se tyto naplnily. V tomto smyslu je jasné, že se různé děje nemohou naplnit bez Abd-ru-shinovi fyzické existence na zemi. Proč? O tom už jsem hovořil v jiných otázkách.
Takže je jasné, proč lidé stále znovu přicházejí se zprávami, že Abd-ru-shin přijde, nebo že už je tady. Tyto myšlenky a přání se formují v jemnějších úrovních a zpětně působí na pozemšťany, kteří je přijímají, jako zvěstování z nejvyšších úrovní. Samozřejmě můžeme říci – co my víme o Boží milosti a tom, co je a není možné? Ano, o tom nevíme nic a já jsem si toho vědom. Nemohu tedy tvrdit, že to či ono se nemůže stát, že je to nemožné, ale mohu se pod úhlem Poselství zamýšlet nad pravděpodobností takového děje. Zkusme se zamyslet, jak by to asi vypadalo, kdyby se tu Abd-ru-shin objevil a jaké by měl možnosti k působení. S ohledem na všechny předchozí příchody se to jeví tak, že takový vyslanec nemůže mávnout rukou a spustí se všechny děje, živelné pohromy, převraty všeho druhu, apod. On dodá sílu do dějů zákonů a ty vyvolají účinky. Ale to se již stalo za jeho posledního pobytu. Lidstvo se však vzbouřilo a izolovalo jej jednak fyzicky, ale i energeticky, protože povolaní, ani jiní lidé neodebírali jeho sílu tak, jak bylo jejich povinností /k tomu jeho výroky druhu, že podával své ruce Marii a Irmingard, aby se mu ulevilo a sílu vůbec někomu předal – ,,nyní to již proudí“. Nebo výrok druhu ,,…mé odloučení od země bude snadné, protože se mnou nikdo není spojen“ /na něj napojen/, apod./. Tehdy proti němu stála církev a později síly můžeme říci mystické, protože Hitler nepůsobil jen ve známé rozumové rovině. Dnes je zde jeho Poselství. Ze studia Poselství, nebo jen jakéhosi druhu přijetí vznikly určité zformované představy a tom i onom. Dovolím si logicky předpokládat, že mnohé naše závěry budou zřejmě v rozporu s tím, jak to autor ,,myslel“. Vždyť ani jeho učedníci, kteří s ním byli denně, mu často /většinou/ nerozuměli, o čemž se dá snadno přesvědčit v dřívějších přednáškách. Je téměř jisté, že jeho výklady a závěry by byly jiné, než si myslíme. Kdyby se tu tedy někdo objevil a tvrdil, že je nově inkarnovaným Abd-ru-shinem, zcela jistě by se proti němu postavily skupiny čtenářů. Obě organizované skupiny čtenářů by očekávaly, že se k nim přidá, o čem se dá pochybovat, už proto, že by jistě zůstal nezávislý, jako to bylo i minule. A to by se mu těžko odpustilo, jako jiným s jinými názory. Jistě by se kolem něho strhnulo plno scén a osočování, ať už ze strany novinářů, církve, ale i čtenářů. Jako byl znemožňován minule, byl by i dnes. A horší by to bylo hlavně v tom, že by se proti němu používalo Poselství/ve smyslu našeho chápání a výkladů/ jako důkaz jeho nevěrohodnosti – stejně jako se používaly Boží zákony /lidsky vykládané/ proti Ježíši. Pozemsky by v takto znemravnělém lidstvu opět neměl žádnou moc, a proto by byl námi opět jen týrán, bez zevního úspěchu. Proč by se to ale mělo dít? Přinesl Slovo, které je pro každého ducha nástrojem k pochopení, poznání a nápravě a tím i k nastoupení cesty všemi světy. Naše působení na zemi je jen částí této cesty, takže pokud by zde nepokračovalo slíbené vybudování lepšího systému, přece by zůstala možnost vzestupu do úrovní, které obývají již vytřídění duchové s větší snahou a zralostí. Tam je jistě možné naplnění všech zaslíbení a pokračování ve vývoji. Proč tak trváme na tom, že zde na zemi se musí odehrát výstavba, když jsme ji jako lidstvo odmítli a tím byly přerušeny nutné děje k jejímu naplnění? Nejde přece o zemi, ta se bude rozkládat podle přírodních zákonů se vším, co k tomu patří. Náš vývoj prochází různými úrovněmi, až nakonec i na zemi a jde zase dále. Zde jsme však už všichni byli, nikomu by tedy dnes už nechyběla ve vývojové stupnici. Neměli bychom tedy při těchto úvahách za každou cenu, i za cenu nelogičnosti, trvat ve svých myšlenkách na tom, že na zemi musí být ráj a proto tu musí být Bůh….Nemusí…, už tu byl a my Ho nechtěli. On mohl snad i říci – nechtěli jste, budiž…a Jeho milost může spočívat v tom, co je nazváno v Poselství jen ,,hozením záchranného kola“…tedy jen prostou ,,možností“ k záchraně pro každého jednotlivce, ne tedy pro celek, ne už pro lidstvo… Každý rozhoduje o svém osudu a své cestě sám. Chce-li za každou cenu zůstat na této zemi, protože přijal myšlenku ,,ráje na zemi“ jako neměnné dogma, pak se tu bude stále znovu inkarnovat a zažívat zhoršující se životní podmínky. Ty se budou zhoršovat naší destrukční a poživačnou snahou vytěžit zemi, ale také pokračujícími změnami spojenými s postupujícím rozkladem planety ve smyslu přírodních zákonů. A my si při tom všem můžeme říkat, že to je již Tisíciletá říše, že to prostě nejde hned, je to pomalý proces..no můžeme, když chceme. Já jsem však přesvědčen, že naše usilování vede vzhůru, od této země, směrem k ráji. K tomu máme vše, abychom mohli duchovně růst a kapitolu o budování správně fungující lidské společnosti mohli naplnit tam, kde to bude možné. Tedy v úrovni, kde se shromáždí duše mající v sobě dostatek dobré vůle, ale i vnitřní aktivity k jejímu uskutečnění. V úrovni, kde již nebude tak velké zhutnění, které brání lepšímu chápání, v úrovni, kde již nebudou duše, které se nechtějí změnit.
Na závěr bych výjimečně opsal citát z Poselství, i když nejsem pro citování. Je to citát, který při určité pokoře čtenáře a s potlačením lidské domýšlivosti v pokřiveném názoru, že Bůh se ze všech sil a za každou cenu snaží nás zachránit, tento citát odpovídá jasně, jak by to vypadalo, kdyby Abd-ru-shin znovu přišel /stačí si jen vyměnit jméno jednoho Syna, za druhého/:
,,Kdyby přišel nyní náhle Ježíš Kristus ještě jedenkrát jako pozemský člověk ve stejné postavě mezi ně! Kdyby jim nepřiznal, že jedině oni mají správný názor, zacházeli by s ním stejně jako s nepřítelem a nijak by neváhali obviniti ho z rouhání se Bohu! Poházeli by ho špínou a jistě by nechybělo ani ošklivých pomluv. Tak je to a nijak jinak!“

Reakce JP:
Dobrý večer pane Fritz,
stále mám na mysli otázku dalšího příchodu Abdrushina. Tvrzení či víra v to, že znovu přijde, mně někdy připadá jako stálý úhyb před povinností věrně plnit zákony a získat i nadále nějakou milost v pokračování nedobrého žití, ale pokud jste to slyšel z duchovního pramene, tak přemýšlím od koho????? Pěkný den. J.P.

Reakce pan O. J.
Srdečne Vás zdravím pán Fritz,
Teoretický opätovný príchod Abdrushina nás hlboko citovo zasahuje a javí sa ako naplnenie našej túžby po ochráncovi a Spasiteľovi v našej blízkosti, ktorého prítomnosť by nás posilnila a ochránila od prichádzajúcich udalosti. Pre každého čitateľa Posolstva Grálu je to bolestivý fakt, že Pán svoju úlohu nemohol dokončiť tak, jako plánoval. Preto sa natíska do duše túžba, aby to bolo inak, a aby sa vyplnili slová zasľubenia. Žiaľ realita je iná. Nedá sa prehľiadnuť fakt, že slobodná vôľa človeka je nedotknuteľná aj pre Boha, a preto keď sme dva razy už odmietli Spasiteľov Syna Božieho Ježiša a Syna Človeka a znemožnili ich pôsobenie, že nastáva nová situácia, ktorá sa nedá spätne už zmeniť. Musíme si uvedomiť, že príchod ktoréhokoľvek Syna Božieho nieje jednoduchá vec. Pri príchode Syna Božieho Ježiša na vyplnenie jeho úlohy bola priprava a pôda pripravovaná storočia cez prorokov starého zákona. Príprava pre vyplnenie úlohy Syna Človeka trvala skoro 2000 rokov a tato úloha bola rozsiahla, lebo spolu so Synom Človeka sa mali inkarnovať aj duše povolaných. Jedine v spolupráci z 144000 povolanými mohla nastať premena kedy celé ľudstvo mohlo prejsť do podmienok Tisicročnej ríše. Keby teraz znova prišiel Syn Človeka, čo by tu robil bez týchto 144000 povolaných, ktori mali byť jadrom novéj Zeme. Zeme s ľudstvom, ktoré tak upadlo od čias Ježiša Krista. V časoch Ježiša bolo ešte možné, aby zmenu mohol vykonať ešte sám Syn Boži, ľudstvo nebolo ešte tak upadnuté. Predstava, že by sa na Zem znova inkarnoval Syn Boží spolu s novými povolanými, alebo len sám Syn Človeka je nerealistická, pre rozsiahlosť príprav na opätovné splnenie úlohy previesť ľudstvo ako celok do Tisicročnej ríše. Na tieto fakty poukazuje aj sám Abdurushin v Posolstve „Jestliže vy selžete, zřítí se svět!“. To že došlo k novému zlyhaniu a tým k úplne novej situáci na Zemy hovoria aj spomienky na Abdurusina podľa, ktorých sám povedal, že už žádny Syn Boži na Zem nepríde. To je závažné tvrdenie ktoré by sa malo brať do úvahy. To že nastala odlišná situácia od plánovanej, kedy sa nenaplnia zasľubenia dokladajú aj necenzurované spomienky pána Jozefa Wagnera v ktorých načrtáva obraz postupného odumierania Země, čo je v opaku zaslúbeného obrazu vzostupu Zeme do Svetla, kedy majú prisť na zem ešte nové zvieratá a rastliny. Zdása preto skôr pravdepodobné, že naše rozhodnutie odmietnuť misiu Syna Človeka má fatálne dôsledky pre ďalšiu existenciu Zeme a znamená nenaplnenie zasľubení ktoré boli pre nás pripravené. To však neznamená, že nebude naplnené Slovo Božie, ktoré dal ľudstvu Syn Človeka len treba dobre čitať. Stále ostáva cesta k vzostupu pre jednotlivca prostredníctvom Slova Božieho prineseného Synom Človeka. To že Tisicročná ríša nebude v takej podobe ako bola plánovaná je viac menej isté. Pán stihol napisať len základné duchovné minimum, ktoré je potrebné pre záchranu jednotlivca v prichádzajúcom Súde. Pre plnohodnotnú Tisicročnú ríšu nám chyba vedenie ktoré mal Pán napisať v 9 zväzkoch. Aj vlastné pôsobenie povolaných učeníkov malo nastať až po očiste. To nám všetko dnes chýba a je málo pravdepodobne, že sa to ešte raz zopakuje.
S pozdravom O. J.