33. otázka: Vyvolený národ český…/4.9.12/

33. otázka: Vyvolený národ český…

Mezi čtenáři se často hovoří o vyvolenosti českého národa. Někteří jsou na to velmi hrdí a apelují na ostatní, aby tento pojem naplňovali. Jiní se k tomu stavějí rozpačitě a neví si s tím rady. Ne, že by v to nevěřili, ale neví, co s tím dělat. Co Vy na to, čtenáři?

J.P.:

Ať už jsme, nebo nejsme vyvoleným národem, jen hrdost na to nám zdaleka nestačí. Měli bychom se podle toho chovat v denním životě, při styku s bližními, ale nikde to není vidět. Denně je nám předkládáno jen to špatné co s někde děje. Kde jsou ale pořady o skutečné lásce k bližnímu, která by byla potřeba k tomu, abychom skutečně byli vyvolení? Osobně mám nepříjemný dojem, že jsme už tak frustrovaní tou nechutnou politickou situací, že se pomalu neumíme zaradovat a vyprostit z denních nepříjemností a žít skutečně jen v radosti a lásce. Přesto ale věřím, a nepřestanu věřit, že jen Láska nás může zachránit.

zf

Myšlenka Vyvoleného národa je pěkná a přitažlivá, nicméně zkusme se nad ní trochu zamyslet v souvislosti s realitou dneška. Tak nejprve musíme zmínit, jak to historicky bylo s označením těchto pojmů. Někdo pronesl toto označení k nějakému národu /Židovskému, Německému/. O těchto výrocích samozřejmě nebudeme polemizovat, ale můžeme uvažovat o tom, jestli ještě stále platí. Židé si stále myslí, že jsou národem vyvoleným a jistě i mnohý němec by si nedal vymluvit totéž ke svému národu. Vyvolení jejich národů pominulo, aniž si toho kdo všimnul. Ano, my, čtenáři víme o této změně, ale jen proto, že je to napsané v PG. Jistě nepochybujeme, že Pán /nebo spíše paní Marie/ kdysi proslovil na adresu našeho národa tato slova. Já si však spíše kladu otázku, zda ještě platí dnes. Desítky let minuly a tento náš národ, ovšem ani žádný jiný nebyl Poselstvím a usilovnou snahou jeho občanů nijak výrazněji změněn. Náš národ nepůsobí nijak duchovněji ani zraleji, než jiné a proto je otázka platnosti jeho povolání dnes docela na místě. Nemohu na ni dát odpověď a vlastně asi ani nikdo z lidí nemůže. Můžeme však zhodnotit dnešní situaci. Někdy kolem roku 1935 mělo dojít k velkým změnám světa a národů. To mělo být vyvoláno silou z Abd-ru-shina a kometou – k tomu však bylo naprosto nutné spolupůsobení 144 000 povolaných lidských duchů. To se ovšem nestalo a proto se ani nestaly ty pozemské věci, které se za Abd-ru-shinova života stát měly – tedy konec soudu, očista a výstavba Tisícileté říše. S těmito velkými a převratnými ději samozřejmě byl spojen nový světový řád a zde měl nezastupitelný význam i povolaný národ, který měl jít svým úsilím v popředí před ostatními. To vše patřilo k tehdejší době, ovšem naší vinou k tomu nedošlo. Chtít dnes budovat vyvolený národ rozervaný dvěma Hnutími Grálu a různými dalšími frakcemi i jednotlivci…to je přece neproveditelné. Jak by to prakticky mohlo fungovat, vždyť všechny ty skupiny by se uvnitř tohoto národa tloukly o moc a vedení. To je ovšem jen jedna věc, ta podstatnější, je již zmíněná nepřítomnost Abd-ru-shina na zemi – to On měl být tím ústředním bodem, tím, kdo by všemu dodával vyšší moudrost, sílu a jas. Bez něj je to jako ve vzpomínkách jednoho účastníka tehdy na Hoře – říká: když Pán vešel do haly, bylo tam světlo, když odešel, byla tam tma…. My se příliš přeceňujeme, ano můžeme vykonat veliké věci, ale jen s Ním. Samozřejmě můžeme říci, že usilování k vyvolenému národu je věc pozitivní a proto přece nemůže uškodit, ani tehdy, kdyby naše povolání bylo již minulostí. Může a nemůže to uškodit, protože čteme, že našimi nejhoršími nepřáteli jsou lenost, ale i domýšlivost. Je tu tedy jistě nebezpečí, a to reálné, že lidská domýšlivost bude tímto omilostněním, touto výsadou, velmi zasažena a oživena. Vezměme to však z druhé strany. Kdyby se každý z nás snažil žít podle PG a to beze zbytku, pak bychom byli národem lidí žijících v Pravdě a lásce k Bohu a tím bychom samovolně byli všem národům příkladem. Přitom by v nás nenarůstala domýšlivost na své předurčení, vše by vyplynulo samo ze sebe. A to je ta dnešní cesta – nehledat velké světové úkoly, ale ten svůj největší úkol, změnit sebe sama. Tiše, sám v sobě a sám pro sebe a proto, abych vzdal Bohu díky…vše ostatní nám bude přidáno.

L.K.
Tu na Zemi máme problém chápat vše z nadhledu a také že je vše v neustálém pohybu. Podle mne nemá žádný smysl se ptát léčitele, který má větší rozhled, na to, kam až dosahuji, zda už mám blízko Ráji (kupodivu jsem často slyšela, že někomu schází ještě 3 stupně a už bude v Ráji), protože každým hnutím ducha člověk stoupá nebo klesá (a to i dost výrazně).
Vrátím se k otázce vyvolenosti. Právě proto, že i tu je vše v pohybu, nemá smysl zabývat se otázkou vyvolenosti, ale každý sám za sebe se snažit žít každý den tak, jako by to byl ten poslední, abychom změny na Zemi urychlili. Vždyť to, co má nastat a jak rychle, záleží na každém z nás, jak se budeme snažit..

Pan K.F.

Vyvoleným národem určitě nejsme, i když jsou lidé kteří si to myslí. Kdybychom byli tímto vyvoleným národem, muselo by to být na nás vidět. Ať děláme, jak děláme, vidět to na nás není, stačí se podívat, co všechno se u nás každý den děje, takhle vyvolený národ nemůže působit, už proto ne, že máme dvě Hnutí Grálu, jedni jezdí na Svatou Horu, a druzí do Karviné, a přesto si myslím, že bychom se měli sjednotit a jít společně ke světlým výšinám a společně naplňovat vůli Boží a ctít zákony Boží. Dočetl jsem se, že se každý člověk má s co největším úsilím snažit být dobrým člověkem – dobrý člověk je ten, kdo plní vůli Boží a žije podle Božích zákonů. K. F.