29. otázka: Proč rodiče vychovávají své děti k pocitům méněcennosti?/13.8.12/

29. otázka: Proč rodiče vychovávají své děti k pocitům méněcennosti?

pani Potacova

Jak moje matka, tak matka mé známé měla tu vlastnost, že mi vždy /i jí/ ukazovala, jak jsou druzí šikovní, co druzí dokázali, jak jsou výjimeční a podobně, tím prostě ve mně vždy ubíjela mou snahu cokoli dokázat a podporovala méněcennost. Stále to ve mně zůstává, i když jsem musela hodně pracovat na tom, abych dokázala rodinu zabezpečit i přes nepřízeň osudu. Tak ale podle Poselství méněcennost a nedostatek sebevědomí je nějaká lenost člověka. Ptám se tedy, proč nás matky vždy srážely. Já si někdy odpovídám tak, že jsem se alespoň tím naučila pokoře.

zf

Proč rodiče vychovávají své děti nesprávně to skutečně nevím, protože je to nelogické, jako všechny naše omyly a nesprávné postoje. Ale konec konců s rodiči nic nenaděláme, ale víme, díky Poselství, že to není náhoda a že jsme s tím nějak spojeni. To, že je to karma, nám mnoho nepomůže, protože pojmenováním se nic nevyřeší. A protože nemůžeme dělat nic se svými rodiči, podobně, jako s ostatními lidmi, nezbývá, než dělat něco se sebou. V takovém, ale i jiných případech, kdy na svých rodičích či lidech vidíme nějaké chyby, je to nejpodstatnější si uvědomit, že je velmi pravděpodobné, že tytéž chyby buď máme, nebo jsme měli i my. To nás pravděpodobně přitáhlo k těmto lidem. Samozřejmě mohou být i jiné důvody přitažení, ale jistě nepochybíme, když přijmeme jako možnost, že tyto nám se nelíbící chyby máme též – ve smyslu přednášky Vidíš třísku… Poznat chyby druhých je poměrně snadné, ale ty své… to bývá potíž. Takže by bylo asi dobré se pokusit vysledovat, jestli i já nemám stejné chyby, jako mí rodiče – ovšem nemusí se jevit úplně stejně, budou stejné jen v základním principu. A i kdybychom ty chyby nenašli, bude pro nás jen užitečné, když si dáme pozor, abychom podobné chování někde na někom také neuplatňovali. Jak říkám, není to tak snadné a chce to jistou vnitřní odvahu, nezaujatost vůči sobě – ani pozitivní, ani negativní, spíše určitou neutrálnost. Jestli máte pocit určité malosti, jistě to není chyba výchovy, ale určitého postoje, zřejmě někdy z dřívějška a je nutné s tím bojovat. Tak se přiznám, že na mé mamince se mi některé postoje a její reakce nelíbily, můžu i říci, že mi přímo šly na nervy a trvalo mi několik let, než jsem si přiznal a na sobě našel podobné. Ano, na pohled nejsou stejné, ale v základním principu ano.