27. otázka: Rozvod ve smyslu Poselství Grálu/12.8.12/

27. otázka: Rozvod ve smyslu Poselství Grálu

Právě jsem se dozvěděl, že mí známí, čtenáři PG, se rozvádějí. Protože to není první případ a znám takových dvojic více, napadlo mne, že by bylo užitečné se i touto otázkou zabývat. Jak by měl vypadat rozvod ve smyslu PG, nebo je rozvod hříchem, jak to chápe křesťanská církev?

zf

Připadá mi to tak, že toto téma, jako by bylo pro čtenáře určitým tabu. Možná je to i tím, že čtenáři PG se snaží žít ideálním životem naplněným pozitivními myšlenkami a konstruktivními činy a k tomu, zdá se, rozvod moc nejde. Obecně se to bere tak, že rozvod s člověkem, který nevěří, může být pokrokem, osvobozením od karmických pout, ale rozvod dvou čtenářů….to je nějaké divné. A protože je to divné, je lepší o tom nemluvit a taky se tím nezabývat, protože by to bylo negativní myšlení. Já si ale myslím, že člověk je tu na zemi i proto, nebo hlavně proto, aby si udělal na věci, situace a děje ,,názor“, tedy vytvořil si k nim nějaký postoj. Proto bych se nevyhýbal žádnému životnímu tématu, ale snažím se ve všem najít pochopení a vlastně i porozumění pro všechny aktéry. Záležitost manželství je pro mnohé o to složitější, že bývá spojena s duchovními akty požehnání. Často jsem byl účastníkem rozhovorů, kdy jsme se trápili myšlenkami, že takovýmto požehnáním svazku dochází v případě selhání k jakési spoluvině. Tedy, přesněji řečeno, že když jeden ve vztahu selže, zákonitě musí s ním být stržen i ten druhý…. Nechci se pouštět do úvah na toto téma, jen si myslím, že člověk má vždy svou osobní odpovědnost a když je zapleten do skupinových dějů, např. v národě, nebo menších rovinách např. v manželství, vždy se hodnotí jeho činy, myšlenky a city, skupinová vina v tomto smyslu mi připadá nevěrohodná. Konec konců i Abd-ru-shin se rozvedl, nemluvě o zmínkách v PG, že by se manželství vždy mělo rozvést, pokud jeden z účastníků k tomu názoru dojde. Myslím, že to by nám mohlo stačit k tomu, abychom přijali myšlenku, že rozvod nemusí být vždy jen prohrou. Berme to zatím jako fakt a spíše uvažujme o důvodech rozvodu a jeho formě ve smyslu PG. To nás vede k zodpovědnosti a zdůrazňuje, že bychom měli vždy brát ohled na druhé. Jistě to bude platit i v tomto případě. Důvod k rozvodu by měl být jasný, pravdivý a poctivý. Tedy ne nějaká uraženost, pomsta, honba za něčím lepším, apod. Nemysleme si, že takové důvody u čtenářů nemohou nastat, vždyť i oni jsou stejní lidé, jako nečtenáři, liší se jen vědomím odpovědnosti za své rozhodnutí a tušením následků. I čtenáři dělají chyby, jsou nezralí, apod., ale snaží se být lepší a uvědomují si, ale také přiznávají své chyby…tedy aspoň by to tak mělo být. To však znamená, že čtenář od nečtenáře, by se v případě rozvodu, měl lišit především svým poctivým postojem, snahou neublížit druhému, se kterým se rozchází. Měl by tedy být ve svých postojích vždy ušlechtilý a nesobecký. To ovšem bývá u rozvodů obecně jen zřídka, protože málokdy je rozvod postaven, jako oboustranná vzájemná dohoda-většinou se chce rozvádět jeden a druhý se má přizpůsobit. Nebo to chtějí oba, protože spolu nemohou vydržet. Je jasné, že v těchto případech nebudou aktéři ani nestranní, ani nesobečtí a těžko pak ušlechtilí. V PG je v přednášce Manželství popsán ideální stav manželství, ,,které je uzavřeno v nebi“, tak nějak očekáváme, že když čteme Poselství, automaticky se nás týká i tento případ. Jenže důvody, proč se lidé sejdou v manželství, jsou velmi různé a případ, popsaný v PG, tedy, že se sejdou dva lidé, kteří se vzájemně doplňují a tvoří tak harmonický pár, bude velmi zřídkavý. Většinou se scházíme, protože jsme spojeni z předchozích inkarnací společným poutem, omyly, chybami a dluhy. Logicky se to objeví i v našich vztazích a může to postupně vyústit až do odcizení, ne-li až sporů a roztržek. Proces uzrávání duše je velmi pomalý a zbavení se návyků a naučených postojů bývá nejen obtížné, ale především dlouhodobé. Pokud jste snad četli knihu od Agnes Pilchové – Putování duší, pak si jistě vzpomenete, jak obtížné byly cesty několika duší zde popsaných. Pokud jste to nečetli, zmíním, že je zde od jasnovidné autorky popis několika duší a jejich mnoha inkarnací, v nichž se setkávají v různých rolích. Náhle uvidíte, že proces změny duše od nějakých nízkých a požitkářských postojů k něčemu ušlechtilejšímu může trvat dva tisíce let a prochází mnoha inkarnacemi… Nebude to tedy tak snadné, jak si myslíme a proto nejsou ani naše vztahy tak ideální, jak bychom chtěli a to přesto, že se o to upřímně snažíme. Je to zkrátka určitý proces spojený s prožitím, nestačí tedy něco přečíst, uslyšet, přemýšlet o tom, ale je nutné to prožít ve všech hloubkách i výškách, aby to bylo do člověka vryto, pak to nemůže zapomenout a teprve se mu to stane přirozenou samozřejmostí. Ale vraťme se k rozvodu. Jestliže se vztah obou partnerů vyčerpá, je prázdný, mrtvý a nikomu již nic nepřináší a přijde-li jeden s návrhem se rozejít, pak je to jistě namístě. Jsme zde proto, abychom se učili a to především ve vztazích. Pokud už nejsou žádné impulzy, pak se vztah stává povrchní samozřejmostí, v níž aktéři hledají spíše někde mimo vztah svou učební látku. Žádná mrtvá formálnost nikam nevede, nepovzbuzuje, neučí. Jistěže každý vztah má své etapy a z prvotní euforie přechází do jiné roviny, takže nelze očekávat, že vztah bude stále nabitý vzrušením, vášní a něčím novým. Život není jen o vnějších věcech, ale hlavně o těch vnitřních, takže i poklidný vnější život může mít dobrý vnitřní pohyb. I čtenáři se scházejí z karmických důvodů a je někdy možné, že se ve vzájemném prožívání zbaví svých dluhů a táhne je to někam dále k dalším dluhům, které mají jinde. Je to jistě možné a pak je i možné, že oba procítí, že spolu sice prožili mnohé, ale nějak to od nich odpadlo, vyžilo se to a jako by je již nic nespojovalo. Pak se mohou jistě rozejít a není to žádným hříchem. Pokud je k tomu ovšem nežene lenost, pohodlnost, nebo snaha se lépe pobavit jinde-tedy útěk před zodpovědností. Protože vztah je vždy především o zodpovědnosti a vzájemné poctivosti, toleranci a vyrovnání vzájemného dávání a braní. To není vždy jednoduché a někdy je mnohem snazší z toho utéct a začít jinde, protože začátky vztahu bývají nejpěknější. A tak se z člověka může stát nezodpovědný hledač štěstí, který druhého opouští, protože hledá něco zábavnějšího. Opouští ho dříve, než v tomto vztahu vyrovnal vše, co měl, naučil se to, co mu to mělo dát, dá se říci ,,odchází přes mrtvoly“, tedy se sobeckým postojem myslícím jen na sebe. Rozchod a rozvod čtenářů by se tedy měl od jiných lišit především v pocitu zodpovědnosti za své jednání a rozhodnutí, ve slušnosti a ohleduplnosti k druhému a samozřejmě v určité noblese provedení. Neměl by být zbrklý ani prosycený vášněmi, ale dobře uvážený a s plným vědomím důsledků nejen pro tento život, ale i celé bytí. To vše by určitě i navenek mělo působit výrazně jiným dojmem, než je běžné při rozvodech. To, že se oba dohodnou a nejsou naplněni zlobou ještě neznamená to, co jsem zmínil. I nečtenáři se dovedou rozejít slušně a po vzájemné dohodě, ale budě jim chybět pochopení širších souvislostí a dalekosáhlost tohoto rozhodnutí. Pokusme se být vnitřně moudřejší, tedy ne v tom, že ostatní poučujeme, ale že svými činy působíme moudřeji a ušlechtileji, než tomu bylo před tím, než jsme se k poznání dostali.