7. otázka – Co je a hlavně není ten často zmiňovaný ,,přídavek vyššího bytostného“ u ženy
S mnoha čtenáři jsem již nesčetněkrát rozebíral otázku, co je to ten často zmiňovaný přídavek vyššího bytostného u ženy. Přes veškerou snahu jsme nikdy nedošli k úplně jasné odpovědi, která by nám připadala zcela dostatečná. Nicméně se při diskuzích objevilo několik postojů a to zcela protichůdných, které bych zde rád zmínil, včetně své reakce na ně. Jedná se o dva základní výklady. V prvém případě se čtenáři domnívají, že žena je spojena tímto vyšším přídavkem s úrovní nad duchovnem, tedy konkrétně s prastvořením a v druhém případě jsou čtenáři, kteří si myslí, že žena je spojena s úrovní pod duchovnem, tedy s bytostnými zabývajícími se hmotou /velkými nebo malými/, vycházejíce z věty v PG, že žena je spojena s přírodou více, než muž. Jak jsem psal v úvodu k tomuto fóru, nechci se zde zaobírat věcmi nad naším původem, protože nám není dáno je zcela pochopit, ale v tomto případě bych zde pár zmínek rád udělal, aniž bych porušil své vlastní omezení.
zf
Tato otázka sice sahá někam nad náš původ, ale protože se nás dotýká, je vhodné se jí zabývat…Protože však jde někam až příliš vysoko, nebudu zde říkat, co je toto vyšší bytostné, ale jen bych se zmínil o dvou často se vyskytujících názorech na tuto otázku. Jinak ať si každý vytvoří svůj vlastní názor, já zde jen dám pár podnětů. Jsou lidé, kteří rádi přijímají myšlenku či názor jiných, že toto vyšší bytostné spojuje ženu s úrovní nad naším původem, tedy s prastvořením. Nechci se zde pouštět do dlouhých rozborů a tak bych jen zmínil, že hranice druhu jsou nepřekročitelné. Výjimku tvoří zcela mimořádné případy, ale ne základní zákonité děje. Prastvoření je jedna věc a stvoření zase jiná, žena netvoří přechod mezi oběma, což se dá při troše dobré vůle a nezaujatosti snadno v PG nalézt. Navíc si musíme uvědomit, že je zde řeč o vyšším bytostném a ne duchovním… Druhý názor, který je rozšířen mezi čtenáři je, že žena má cosi od bytostných, kteří jsou pod duchovnem, tedy ti, kteří obývají Valhallu. Pokud má být žena, a to žena každé úrovně, spojovatelkou s něčím vyšším, pak jí k tomu určitě nemůže dopomoci něco nižšího, než je ona sama. Nehledě na to, že při návratu vzhůru by toto musela zase odložit v příslušné úrovni bytostného a do úrovně svého původu by se vrátila bez tohoto přídavku, což znamená, že tam by nemohla svou ženskou roli zastávat… Proti tomuto názoru mluví i přímé výroky v PG, že se nejedná o toto bytostné pod naší úrovní, ale o jakési bytostné, ze kterého se duchovní oddělilo. Také se nesprávně mluví o tom, že …žena přijala tento přídavek…, pozorný čtenář však nalezne věty, a to nejednu, že naopak se toto bytostné odloučilo od muže…, nikoliv, že se připojilo k ženě, a to je přece velký rozdíl. Tedy ještě před rozdělením zárodků na mužské a ženské měly tento přídavek všechny – a to bylo v úrovni jejich vzniku, tedy duchovnu. Teprve když začaly vyvíjet nějakou, i když nevědomou, činnost, oddělilo se toto bytostné od muže, protože druh jeho činnosti je odpudil. V přednášce Slabé pohlaví je tento tzv. ,,přídavek vyššího bytostného“ nazýván prostě ,,duchovně bytostné„, což je souborný pojem pro vše duchovní, nemůžeme tedy tento pojem vztahovat k bytostnému, jako takovému. Pozorný čtenář může dojít i poznání, že název ,,přídavek“ vůbec není v tom smyslu, jak jej chápeme, možná by pro nás bylo pochopitelnější, kdybychom si to představili spíše jako ,,pozůstatek“, tedy něco, co zůstalo po předchozím rozdělování/rozštěpování. Tyto zmínky by mohly pozornému a nezaujatému čtenáři se na věc podívat pod novým úhlem pohledu…