88. otázka: Čtenáři v politice /28.5.14/

88. otázka: Čtenáři v politice

zdenekfritz

Původně jsem tuto úvahu chtěl nazvat poněkud teatrálně: Čtenáři se chystají vstoupit do parlamentu. Desatero bude předčítáno moderátory z televize Nova. Máme se radovat, nebo spíš ne? Ona to ale vlastně není nijak zábavná věc, takže jsem zvolil jen prostou a stručnou otázku – čtenáři v politice? V posledních dnech mi několik čtenářů poslalo odkaz na webové stránky skupiny čtenářů, kteří chtějí zakládat politickou stranu. Musím podotknout, že někteří z takto oslovených čtenářů byli docela bezradní a nevěděli, jestli se mají přidat na podporu této aktivity, nebo ne, když jim politika připadá jako špinavost a vyhýbají se jí, kde mohou…

zdenekfritz

Před dvaceti lety jsme byli se skupinou čtenářů na Vomperbergu. V jeden podvečer jsme měli takové setkání a při něm probíhala docela vášnivá diskuze – nosit kříž veřejně, nebo ne? Nějaký mladý, zdálo se, že nepříliš vyzrálý člověk, tam vášnivě obhajoval svůj názor, že nošením kříže na veřejnosti člověk pomůže ostatním, protože je ,,ozáří“, což je změní. Naproti tomu jeden starší čtenář se zjevně většími životními zkušenostmi, nabádal k větší opatrnosti, protože nadšení nemusí vždy přinášet dobré výsledky. Jen nadšení nestačí. Jako příklad uváděl případ nějakého čtenáře, který byl pozván do televizního pořadu k jakési diskuzi. Vzal si svůj kříž a hrdě si jej připnul na oblek. Nicméně ostatní, ať už byli ozářeni, nebo to byla jej jejich povaha, jej zesměšňovali takovým způsobem, že výsledek byl pro něj žalostný. Myslím, že ani ,,propagaci kříže“ to příliš neprospělo o těch lidech, kteří ho špinili ani nemluvě. Jiný případ. Před lety jsem byl vícekrát u známé skupiny čtenářů, a proto jsem znal poměry u nich, jejich postoje a názory. Pak přijela televize Nova a natočila u nich pořad Na vlastní oči. Když jsem jej později shlédnul v televizi, byl jsem zděšen a ještě více znechucen, co z toho ,,vyšlo“. Byly to sice skutečné věty zúčastněných, ale jejich prostřihy s jinými záběry a situacemi vzniknul obrázek fanatických a nesmyslně žijících náboženských sektářů. To je svět mediálních prostředků a také je to svět politiky. Svého času koloval po internetu odkaz na webovou stránku, kde na videu povídal zpěvák F.R.Čech o svém působení v parlamentu. Podal to velice otevřeně, jednoduše a přímě. Jasně z toho vyplynulo celé prostředí, ale i možnosti ,,volného“ projevu v politice. Není to ovšem jen tento jeden člověk, který hovoří o mechanismech v politice, kde všichni aktéři musí přijmout určitá, velmi pokřivená, ,,pravidla hry“, lépe bychom to asi pojmenovali ,,pravidla velmi špinavé hry“. Už stará moudrá přísloví nás varují, abychom nechodili s pány na led, protože pán upadne, ale ty si nohu zlámeš… Každý máme svobodnou volbu se s něčím spojovat a také se od něčeho uvolňovat. Dobrovolným spojením s nějakým spolkem, skupinou, stranou přijímá člověk pravidla této skupiny. To platí pozemsky, ale hlavně jemnohmotně. Mít vlastní názor na situace ve společnosti je jistě správné, protože to patří k získávání životních postojů, patří to k tomu nutnému prožívání, které nás formuje. Jedna věc je získat vlastní snahou o pochopení, sbíráním informací, apod. vlastní názor, druhá však je dobrovolně se spojit s lidmi, kteří mají antagonistické a mocenské tužby. Ano, můžeme říci, že když mezi ně půjdeme bojovat a na ně působit, pak to není svazující spojení. To by byla pravda, kdyby člověk zůstal ,,venku“, tedy ,,nevstoupil by do uzavřeného společenství politiků“. Tím dobrovolně vstupuje dovnitř uzavřené skupiny, stává se jejím členem, a i když bude proti ní revoltovat, bude stejně žít uvnitř ní a s ní. Avšak zkusme to vše, zde řečené ignorovat a přikročme k realizaci tohoto plánu a jeho důsledkům. Iniciátoři předpokládají, že ostatní čtenáři je budou v této jejich aktivitě podporovat, že je budou, použijme politický výraz – volit. Když přehlédneme nepříliš početnou skupinu lidí, kteří čtou Poselství, zjistíme, že je rozdělaná do mnoha skupin, které se moc v lásce nemají a moc se ani neuznávají. Tak to by byla ,,členská základna“ nové politické duchovní strany. To neslibuje mnoho jednotnosti a harmonie, že? Pokud je mi známo, jsou některé skupiny čtenářů mezi sebou dokonce v soudních sporech a o ,,zákopovém“ vzájemném pomlouvání ani nebudu mluvit, protože je ,,neveřejné“. Ale jistě by se projevilo. Ale zkusme ignorovat i tyto fakty a představme si, že skutečně vznikne politická strana, která bude uprostřed všech těch zákulisních machinací, všeho toho lhaní, manipulací a v nejlepším případě kompromisů, které často jdou až za hranice původního chtění, že uprostřed toho všeho se prochází nějací ,,politici“, kteří ostatním citují z Poselství, poučují je výkladem z Desatera… Jak by to tak asi probíhalo, co reakce ostatních, co televize Nova, Prima, co ,,oblíbené bulvární plátky Blesk a další? Kdo trochu, alespoň občas, sleduje dění, ten zná jasnou odpověď. Vždyť za poslední léta se z těchto mediálních kruhů dozvíte o Poselství jen v těch případech, kdy se kolem něj vytvoří lidmi nějaká aféra, ať už je to týrání dětí, nebo vznik nějaké sekty, vždy se toho dovedně použije pro vytvoření falešného obrazu o Poselství. O to jde, ne o ty lidi, ne o jejich činy, ne o to, co řekli, jestli jsou skutečně dobří nebo špatní, ale jen o senzaci, která se z toho udělá. Nyní rozviřovaná sebevražda zpěvačky paní Bartošové ukazuje, jak člověk povahy mírné a docela čisté se v určitém prostředí pošpiní a naprosto zmate. Stačí si přečíst v Poselství o myšlenkových formách, jak i člověk čistější je znečištěn chtěním druhých a že jedinou obranou je mezi ně nelézt /…jít na koupaliště nám tedy ublíží, ale jít pracovat do parlamentu snad ne?/. Dobrovolně se vřadit mezi mocichtivé lidi s přáním mezi nimi šířit světlo, to mi přijde právě tak málo užitečné a současně nebezpečné, jako jít dobrovolně dělat reorganizaci pekla, nebo jít pracovat jako výběrčí k hracím automatům a při tom gamblerům nenápadně zasunovat do kapes papírky s citáty z Poselství. Jistě i to může mít v nějakém specifickém případu nějaký úspěch, ale skutečně se po nás chce toto? Nebo snad máme nechat staré, aby se samo zhroutilo a především se soustředit na reorganizaci své vlastní duše? A je to zvláštní, nezdá se Vám, že předělat vlastní duši je těžší, než předělat celý parlament?
Konec, konců. Jako čtenáři hledáme odpovědi především v Poselství, že? Tak tady je jedna ukázka hodnocení věnování se politice: …Ovšem jen tehdy, když tito mladí lidé neprovozují nějaký sport nebo nevěnují se politice! V tom případě zmizí i zde všechno rozumné a zdravé…./Pozem­ské tělo/.

Tato otázka má však mnohem hlubší a vlastně i horší pozadí. Jestli nějaká skupina čtenářů bude dělat to, či ono a bude si myslet, že změní celý svět, protože věří svému poslání – to je jejich cesta a jejich prožití. Při roztříštěnosti čtenářů to nebude nikdo mnoho lidí. Nejhorší mi však přijde, že tak mnoho čtenářů nemá žádné vlastní názory a pak bloudí mezi skupinami a proudy v úplné bezradnosti. Pak je to jen o tom, kdo na ně lépe a dovedněji zatlačí a oni pak jsou takoví, jakou on jim vtiskne podobu. Toto mi přijde v úplném rozporu s hlavním obsahem Poselství, které přece neustále vede k samostatnosti a odpovědnosti. My přece už nemůžeme běhat jeden ke druhému a dělat to, co nám kdo poradí. Proč to tak je? Protože čtenáři většinou pohrdají pozemskými informacemi, nezajímá je dění v národě, protože to vše je temné, oni však žijí ve svých světlých představách. Protože se o tyto věci nezajímají, nic o nich neví, nemohou konfrontovat různé názory a z nich si pak vytvořit ten svůj, proto jsou tak snadno zmanipulovatelní. Má to však ještě jednu rovinu. Již Abdrushin nabádal své povolané k pevným vnitřním postojům, jen tak mohla přes ně působit síla z vyšších úrovní. Nestačí jen věci odsoudit jako nehezké a vyhnout se jim-to není prožití. Člověk potřebuje k prožití konfrontaci, zde v hutné temnotě i nějaký střet a k tomu musí vlastní pílí získat podklady, informace, zážitky. To jsou ty výroky, které povolaní nesplnili, a proto došlo ke všemu následujícímu – napjatý budiž každý nerv, do střehu, proti temnotě…apod. To však není příkaz jen pro ně, ale pro každého, kdo usiluje o jiné hodnoty, než nabízí tento lidský svět. Není nutné číst bulvární plátky, číst štvavé články a rozčilovat se u televizních zpráv. Stačí sem tam někam nahlédnout, zaslechnout kousek, útržek, přečíst si kousek článku na internetu – zkrátka – zajímat se! Tím člověk vyslechne a spatří to i ono, věci protichůdné, odporující si, ale může přitom svým citem hledat kde je pravda, jak to tady vlastně funguje. Nespojovat se s tím tak, abych se k něčemu přihlašoval a byl toho členem, stačí se s tím konfrontovat ve vnitřních názorech. Ale nejdříve musím ty druhé názory a postoje poznat, procítit. Vždyť i v Poselství je příklad, že si máme rozvíjet cítění pozorováním a zkoumáním nějakého společenského jevu. Proto se nezříkám informací různého druhu a vždy uvítám nějaký zajímavý článek, který, jako ten poslední, co jsem četl, např. ukazuje, jak jsme neustále manipulováni nejen tím, co každý vidí, jako je reklama, ale i různými názory lékařů vědců, specialistů-všichni nás někam tlačí. Za nimi jsou výše postavení, kteří tlačí zase je a nad nimi další. Mnozí o tom ani neví tak, jak my si neuvědomujeme, že děláme denně mnohé jen proto, že nás to tak někdo naučil, nebo to někdo řekl. Takové zjištění by pak člověka mělo vést k větší ostražitosti a tím by nemusel být tak moc a tak snadno manipulován. Proto mi takové články připadají poučné, ale zase všeho s mírou, necítím potřebu je číst neustále a stát se tak zase zmanipulovaným těmito názory. Člověk by se stále měl snažit o určitý nadhled, dívat se na vše co nejvíce obsáhle, ale neměl by se vyhýbat možnostem, jak si rozšířit svůj pohled a to ani tehdy ne, když to nebude moc příjemné… Když se čtenář cítí být povznesen nad tyto pozemské malichernosti, připadá si příliš světlý, než aby se s nimi špinil – může se mu velice lehce stát, že neprožije, co potřebuje, nerozpozná zde ve hmotě dobro a zlo z vlastního prožití a…bude se sem muset znovu inkarnovat a to do takových podmínek, kde se tomu bude moci vyhnout mnohem obtížněji. Když však někdy, jen zřídka, pošlu takový zajímavý článek ostatním čtenářům, jsou mnozí udiveni, že vůbec mohu něco takového číst, je to vše temné a oni jsou přece světlí, oni se tím nebudou špinit. Takže pomalu docházím k nechuti někomu něco posílat, konec konců, pokud někdo nechce vědět, pak já nemám právo mu to nutit, ale myslím si, že chybět mu to jednou bude.
Na závěr bych jen poznamenat. Má odpověď nebyla hodnocením nějakých konkrétních lidí, ale pouze mým názorem na myšlenku spojovat Poselství a aktivity kolem něj s něčím tak protichůdným a nízkým jako je politika. Nikomu však neupírám, ani nevymlouvám jeho postoj, názor a snahu. Nekritizuji zde a nehodnotím lidi, ale jen zaujímám postoj k nějaké myšlence-názoru. ZF