72. otázka – Důsledky nepochopení úkolu ženství/1.9.13/

72. otázka – Důsledky nepochopení úkolu ženství

Mám tu dotaz na nepochopení úkolu ženství. Tazatelka si klade otázku, jak vysoko může po pozemské smrti dojít ta žena, která považuje mateřství za nejvyšší poslání ženy. Tazatelka se domnívá, že takováto žena může projít všemi stupni hmotností /hrubo i jemnohmotnými/ až do kruhu bytostného, který se vznáší nad nimi, tam teprve dojde k poznání a musí se vrátit zpět k zemi, aby pochopila, že to nebyl správný názor. Proč až tam? Protože je u jejího pomýlení řeč, že mateřství souvisí s bytostným /nejlépe je přečíst si tu přednášku/. Oponenti tazatelky však tvrdí, že s takto pokřiveným názorem nemůže po smrti žena dojít tak vysoko, ale zůstane někde poblíž země, nejspíše v té úrovni, která je popsána v př. Duše putuje, kde stojí davy u tyčí svých nesprávných názorů.

---

Rozvedení otázky L. H. :

„Ale manželství a rozmnožování jest přece jen zde, na této maličké Zemi .“(str.64)
Jako duch nemůže a nesmí utkvět v bytostném, nesmí si za nejvyšší ze svch cílů postavit něco, co bezpodmínečně patří k bytostnému a podle prazákonů stvoření v něm také vždy zůstat musí! Lucifer položil tuto léčku tak mimořádně obratně, že nutí lidského ducha do bytostného a tam ho drží v zajetí.“ (str.67)
„Přesto zůstává mateřství jako nejvyšší vyzáření bytostného. A jedině bytostné může se přímo spojovat se hmotností.( str.67)
„Tím, že se lidské ženství ponořilo do bytostného a ztrácelo se v něm, nemohlo se již rozvíjet a muselo bloudit v sobě a ve svém určení. A protože trvale do bytostného nepatří, přivádělo tím i toto bytostné do zmatků.
(Pozn. Závislost či falešné směřování na mateřství mohlo vzniknout jen při inkarnaci na Zemi, z toho vyplývá, že také na Zemi musí být opětovně prožito a narovnáno. Tedy návrat k Zemi).
Toto vyvolalo diskusi, protože jsem řekla, že se ženský lidský duch může vývojem dostat až do bytostného, a přece se musí vrátit k Zemi, jestliže se na mateřství dívá jako na svůj nejvyšší úkol. Může se dostat tak vysoko, protože mateřství je čisté, ale pro lidského ducha je to málo. Bylo namítáno, že se jedná o falešné názory, tedy tyče na cestě, přes které nemůže vzhůru. Ale mateřství je čisté, ne nic falešného.
Jak tuto Pánovu větu chápete Vy?

---

zf

Reaguji:
Já to vnímám takto:
Žena, která chápe mateřství jako to nejvyšší, nepochopila nejzákladnější podstatu své existence-nepoznala nejen úkol ženství, ale zřejmě ani svou vlastní duchovní podstatu. To jsou příliš zásadní a základní principy, bez nichž není možný vzestup-tím myslím, že duše s takovými trhlinami v základním chápání své vlastní podstaty může dojít jen do blízkosti země. Dál to nechápe a proto tam ani nemůže dojít, protože duše může stoupat jen do úrovní v rámci svého chápání. Zásadní při této úvaze se mi jeví pochopení, co je myšleno větami o bytostném, které je spojeno s mateřstvím, rozmnožováním a pudy. Já to chápu tak, že tím není myšlen ,,Kruh bytostného“/jak to zřejmě chápete Vy/, který je nad hmotnostmi, tedy nejvyšší stupeň při vzestupu duše před rájem.
V úvaze citované ,,bytostné“ je myšleno bytostné působení ve hmotnostech /proto zůstává žena vázána na hmotnosti, dál pro ni nic vyššího není/. Tak, jako lidský duch je duchovní podstaty, ale působí ve hrubohmotnosti, tak bytostní z kruhu bytostného působí níže v různých hmotnostech, až do nejbližší vzdálenosti k hrubohmotné zemi. Je tu zmínka, že rozmnožování je jen na této hrubohmotné zemi a s tímto rozmnožováním je spjato bytostné působení a současně má vazbu i na mateřské projevy a působení. O tomto bytostném působení, spjatém s hrubohmotností, je tu řeč, nikoliv o kruhu bytostného, kterým duše projde po absolvování celé pouti všemi druhy hmotnosti směrem vzhůru. Tomu musí předcházet komplexní prožité poznání v němž již nemůže být takový nedostatek, jako je myšlenka o nejvyšším poslání ženy v mateřství…
Mateřství je sice čisté, ale končí stále ve hmotě. Kdo jej má za vrchol, nemůže jít výše, protože pro něj žádné výše již neexistuje, on je na svém vrcholu…a ten je ve hmotě. Ani Ježíšovi stoupenci, kteří snad žili čistě, nemohli dojít výše, než bylo jejich chápání a to je obecný princip pro každého. Jestli se to vždy projevuje tyčemi, nebo jen snahou zůstat blízko země, nebo snad i jinak, je mnohotvaré a závislé dalších aspektech, takže pro nás asi nepřehledné.
Domnívám se, že důvodem, proč jste se s ostatními nemohli domluvit, je skutečnost, že jste každý mluvil, sice o bytostném, ale chápal pod tím něco úplně jiného.

---

Reakce L. H.:

Zdravím a děkuji za úvahu.
Vaší úvahou si zatím ale nedokáži vysvětlit Pánovy věty. Samozřejmě- manželství a rozmnožování je jen na Zemi, ale mateřství je zřejmě v celém stvoření – viz děti v Praduchovním, duchovním a j. Také Prastvořená Elisabeth byla pro vývoj Parzivala určena jako matka, i když my, lidé, to chápeme spíše pozemsky.
Prastvořená Cella má za úkol podporovat úctu před nastávajícím mateřstvím. Že by to bylo jen pro hrubou hmotnost? Pán napsal, že léčka Luciferova nutí lidského ducha do bytostného (?) a drží ho tam v zajetí? Tedy lidská ženská duše se zdržuje v jemnější hrubohmotnosti, která je určená pro bytostné Země a tam přivádí bytostné do zmatku? To se mi nezdá.
Jistě si lze stěží představit, že by se nějaká nynější ženská duše dostala až do bytostného. Ale domnívám se, že v dřívějších dobách , krátce po Luziferově selhání, existovaly ženské duše, které se čistě zachvívaly, vyciťovaly čistotu bytostného, ale duchovně se dále nedostaly, protože se zastavil jejich duchovní vývoj na tomto stupni a vyšší vědění na Zemi nebylo. Mateřství je čisté ve smyslu Božích zákonů, tedy nemůže v jemnohmotnosti vytvářet žádné tyče. Třeba dřívější přírodní ještě kdysi čisté národy. Ty také zřejmě ještě nepoznaly svoji duchovní podstatu. Nemusí být tedy ženská duše čistě se zachvívající v mateřství poutána na hmotnost, jestliže je čistá, ale ještě nevyvinutá. A aby mateřství prožila správným způsobem, tedy že to není pro ni to nejvyšší štěstí, že jí to nedává smysl života, musí to na Zemi prožít ještě jednou. Budu o tom ještě uvažovat.
Co se týká jemnohmotnosti. Musí tam být přechody směrem nahoru a dolů. Třeba pro lidské duchovní zárodky, i pro bytostné zárodky, které přece zakotvují ve vrstvě jemné hrubohmotnosti. Tedy směr se hora dolů. Nepochopila jsem to tak, že by tyto přechody byly tvořeny naším působením. Těžko můžeme určit místo pro různé děje, které tam probíhají, svým pozemským uvažováním. Naše představy na to nestačí. Vše proniká jedno do druhého.
Budu o všem ještě přemýšlet a snažit se hledat správné pochopení Pánových slov.

---

zf

Pokusím se ještě rozvést svou odpověď. Vysoký pojem mateřství je jistě v celém stvoření, jak správně uvádíte v případech Celly a Prakrálovny a jistě i dalších. Nicméně tento vysoký princip nemá nic společného s rozmnožováním pohlavní cestou a pudy. Právě proto, že mateřství na zemi má úzkou vazbu na pohlavnost a pudy, bylo tak snadné ten pojem pokřivit. Celá přednáška o ženství je postavena jako reakce na tento pokřivený pojem, není tedy míněna k vyššímu chápání mateřství, dokonce ani k obecnému pojmu mateřství. Kdyby se žena přimknula k onomu vysokému pojmu mateřství, který je prezentován Cellou, pak by byla situace jistě jiná, jenže o tom v této přednášce není řeč. Je tu řeč sice o mateřství, ale vlastně je to vše vztaženo k POKŘIVENÉMU POJMU, ten vede do špatných závěrů a svádí z pravé cesty vzhůru. Vždyť až Poselství přináší chápání pojmů jako je Prakrálovna, ,,její“ syn Parzival, apod. Před Poselstvím se ženství těžko mohlo k těmto pojmům přiklánět, neznalo je. Samozřejmě i ty vysoké pojmy jsou spojeny, ale to zdůrazněme s PŮVODNÍMI čistými, i když nedostatečnými, pojmy mateřství. Vy se snažíte hájit ,,pojem mateřství“, jako takový v jeho čistotě původní vysoké ideje, ale toto je o něčem úplně jiném a proto se nemůžeme domluvit. Jeden z dotázaných uvedl takovýto postřeh – v životopisu Efezus je popsáno, jak dopadla skupina duchovních zárodků, která se příliš přimkla k bytostnému – zezvířečtěly a nakonec musel být jejich vývoj násilně přerušen. Je to jistě příklad jiného druhu, ale přece jen je tu určitá podobnost v tom, že duch, který se přimkne na bytostné, nejde správnou cestou a dopadne to s ním špatně…
Zkusím to zrekapitulovat.
1/Přednášky nehovoří o skutečném pojmu mateřství, ale o pokřiveném, spjatém s tělesností, pudy a tím i touto zemí. Toto není vysoký pojem, ale jen jeho obdoba, spjatá se hmotou a rozmnožováním.
2/Bytostné, které je zde zmiňováno není myšleno jako bytostní v kruhu bytostného, i oni přece sestupují níže, hlouběji do hmoty a tam působí. Takže zmínky o tom, že Luicifer tímto zkroucením pojmu uvedl ženu do bytostného, jistě není myšleno, že ji zavedl až téměř na vrchol vývojové cesty, na poslední stupeň pod rájem, do kruhu bytostného. Jsem přesvědčen, že je tím myšleno, že zavedl ženu do toho bytostného, které působí v rovině rozmnožování – to je rovina blízká nejhrubší hmotě. Pochopitelně to musí způsobovat potíže bytostným, protože v této rovině mají bytostně působit na hmotu jen oni a duch se do toho nemá plést.
3/Celý ten omyl nepochopení úkolu ženství tedy nemá co do činění, alespoň ne přímo, se samotným vysokým pojmem mateřství, ale jen s pokřiveným postojem ducha. Také nemá nic společného s kruhem bytostného, velkými bytostnými apod., ale jen s částí působení určitého druhu bytostných, kteří působí ve hmotě.

---

Rakce pan O. J.:
Dobrý večer pán Fritz,

K materstvu patrí pozemský pud. Takýto pozemský pud sa môže uplatniť len na zemi, preto sa domnievam, že žena ktorá ostala priputána k materstvu, teda k pozemským pudom ako je aj napríklad pohlavný pud, ostane priputaná k zemskej urovni v astrale. Nedostane sa ani k tým povestným tyčiam lebo tie sú vyššie a sú určené pre ľudských duchov ktorí už chcú stúpať a sa od zeme oslobodili len majú falošné duchovné názory. Do bytostnej urovne sa dostanú duchovia úplne oslobodení od hmotnosti (aj karmy), pozemských a falošných cieľov.

S priateľským pozdravom

---

Reakce pan J S :
No dobrá pokusím se něco k tomu přidat. Děláme chybu, že vytrháváme z Poselství věty, a pokud nechceme vypadat jako (svědci Jehovovi), pak musíme přistupovat k Poselství tak, jak máme. Že to je živé slovo. Tím, že lidé, kteří jsou vtělení, naplňují onen zákon (Daň přírodě), je určitě podle vůle Nejvyššího. A jestli žena zatouží být matkou, určitě se neproviňuje vůči Pánovu slovu, že mateřství není nejvyšším posláním ženy.
Je špatné a bezesporu tím vznikají karmické překážky na cestě ke světlu, jak k tomu přistupujeme. Jestli dokáže matka – jak praví Pán – v určitém věku a stavu dítěte stát se dítěti přítelkyní, s vědomím, že dítě nám nijak nepatří a jen na naší prosbu, jsme mu měli a směli být po dobu dětství opatrovníky. Projevy (opičí lásky), nás jen navzájem připoutají a propletou karmickými vlákny.
Jestli nás to zabrzdí v jemnohmotnosti nebo v bytostném? Asi případ od případu, ve větší,či menší míře překrucování Vůle. Ale zabrzdí. A jestli je nutno se vrátit na Zemi? To taky nebude vždy stejné, myslím si, že podle citů které u toho byly, když kromě lásky byly city majetnické nebo ještě něco horšího z toho vzešlé, pak to klidně mohou být tyče.

---

zf

Moje reakce panu JS:
Dobrý den pane JS, děkuji za Vaše názory, jistě se k nim mohu přidat.
Trochu jste se vyhnul přímé odpovědi i když jste na ni víceméně odpověděl všeobecně. Není třeba něco doplňovat, jen pro lepší pochopení /ne všichni to takto pochopili/, uvedu ještě doplňující vysvětlení, jak byla otázka myšlena:

Je to otázka řekněme řečnická, tedy tazatelka si klade otázku, jak vysoko může po pozemské smrti dojít ta žena, která považuje mateřství za nejvyšší poslání ženy, samozřejmě se jinak chová ,,vzorně“, ale nepochopila, že nejvyšším posláním ženy je něco jiného. Tazatelka se domnívá, že takováto žena, která je svým názorem připoutána na bytostné, může projít všemi stupni hmotností /hrubo i jemnohmotnými/ až do kruhu bytostného, který se vznáší nad nimi, tam teprve dojde k poznání a musí se vrátit zpět k zemi, aby pochopila, že to nebyl správný názor. Proč až tam? Protože je u jejího pomýlení v PG vysvětleno, že mateřství souvisí s bytostným /nejlépe je přečíst si tu přednášku/. Oponenti tazatelky však tvrdí, že s takto pokřiveným názorem nemůže po smrti žena dojít tak vysoko, ale zůstane někde poblíž země, nejspíše v té úrovni, která je popsána v př. Duše putuje, kde stojí davy u tyčí svých nesprávných názorů. Otázka tedy zní, přikláníte se k názoru tazatelky /žena dojde až do kruhu bytostného, který je posledním bodem na vzestupu zralého ducha před jeho vstupem do Ráje/, nebo k názoru oponentů /žena zůstane někde poblíž země/?
Svůj názor na čistotu mateřství ještě podtrhuje tazatelka zmínkou, že Cella v praduchovnu podporuje mateřství a také, že Prakrálovna je matkou Parzivala – to vše jen dokazuje, že mateřství, jako pojem je vysoké a čisté a proto se domnívá, že žena, která považuje mateřství za nejvyšší se sice mýlí, ale protože bytostné je čisté a mateřství též, dovede ji tento postoj až do kruhu bytostného…

---

Reakce pan JS:
Je to velmi složité na toto odpovědět.
Jestli teda taková žena považuje mateřství za to nejvyšší, dává tomu úplně prioritu. Pak teda asi porušuje 1. přikázání, a nejspíš se i připoutává, a asi i bude hrát roli, jestli pak v následujícím životě změnila názor. Ale pokud to vyhrotíme, že celý svůj pozemský život měla tento názor, pak je to přece jen něco nesprávného a podle ( …ani prášek neprojde), ji to musí zabrzdit ve hmotě. Ale nemyslím si, že by nutně musela jít kvůli tomu až do těla hrubohmotného. Přece jestli mezi tím pochopila a její dítě mezi tím pochopilo a případné nedorozumění si navzájem odpustili – pak je to ve stavu, že pochopili, odpustili-postoupili. Stvořitel je Láska, nechci spekulovat, ale nebyl by to potom akt, něco jako trest??
Neumím na to lépe odpovědět a jednoznačnou odpověď nedám-jen se k tomu co jsem napsal v této fázi mého vývoje přikláním.

---

zf

Moje reakce panu JS:
Samozřejmě se zde bavíme jen o nějakém základním schématu a opomíjíme všechny ty nuance jednotlivých osobních přístupů. Ty jsou dány hlavně mírou procítění, velikostí ulpívání na něčem, nebo přístupností ke změně, otevřeností k radě, apod. To budou velmi podstatné věci, které mění celý průběh dějů, jenže tím nejsme schopni se zabývat a nebylo to cílem. Vlastně šlo jen o to, uvědomit si, že když člověk něco dělá špatně, vždy ho to nějak přibrzdí, až zastaví, do té doby, než na to přijde a změní to. Průběh bude různý a nemá cenu ho rozpitvávat, snad bychom s jistou nadsázkou mohli říci…ono je vlastně všechno možné…a pro naši malou chápavost asi je… I Vám pěkný večer ZF

---

Reakce pan PK:
Já si myslím, že pokud se v jemnohmotnosti pro ducha, který si myslí, že mateřství je to nejvyšší, vytváří překážky ve vzestupu, tak jedině proto, že zaujímá nesprávný postoj, a tudíž je nucen se nad sebou zamýšlet a zbavit se falešného názoru. Jestli je mateřství čisté, tak pak z pohledu bytostné sféry, ale pro vzestup lidského ducha (vzestupem míním úroveň znalostí Stvoření) to nemá žádný vliv.

Já si prostě myslím, že alfou a omegou žití je duchovní vzestup a snaha vrátit se do své domovské úrovně…

Z toho dotazu ale není zřejmé, jestli tazatelka pojímá mateřství jako něco k čemu vzhlíží (modla???) z hlediska svého poslání, určení, což by asi bylo špatné.

---

Reakce p.Jendrichovsky:
Materstvo je síce čisté a ušľachtilé pekné, no treba pamätať na prvé prikázanie desatora. Materstvo sa nesmie stať pre ženu hlavným zmyslom života, aby si s dieťaťa vytvorila svoje božstvo, ktorému sa klania! V tom okamžiku ako si z dieťaťa vytvorí svoje božstvo, prestúpi prvé prikázanie desatora. Toto prestúpenie desatora sa naplno prejaví až po jej pozemskej smrti, ak včas nepríde k poznaniu. Keď zomrie je jednak karmicky viazaná na svoje dieťa a jednak sa bude v záhrobnom svete vyžívať vo svojom materstve, bude vidieť svoje dieťa atď. A netuší, že to nie je jej skutočné dieťa, ale bytostnými sformovaná podoba jej dieťaťa, na ktorom lipne, ako viditeľná forma jej myšlienkového chcenia, ktoré mala na Zemi, teda fantom vo forme jej dieťaťa. Bude takto v záhrobí sa vyžívať vo svojom materstve, až kým nespozná, že je to všetko falošné, že jej dieťa nemôže byť pre ňu božstvom. Takto by som jej odpovedal na jej protiargument.
Nejedná žena si zo svojho dieťaťa vytvorila svoje božstvo.
Táto veta „Ale manželství a rozmnožování jest přece jen zde, na této maličké Zemi.“ sa dá vysvetliť ako alegória a dá sa prepísať takto:
Ale manželstvo a rozmnožovanie je predsa len tu tu v hrubej hrubohmotnosti. Totiž planéta Zem je teleso hrubej hrubohmotnosti.

Tzv. materinský inštinkt je pud. Pud v pravom slova zmysle je hmotný, vyskytujúci sa v hmotnosti a prejavujúci sa len v hmotnosti, ako jeden z prejavov bytostného sveta. Bytostné zviera a ľudské dieťa do puberty má pudy. I dospelý má pudy, no s darom slobodnej vôle môže tieto prirodzené pudy patriace do živočišného ( bytostného) sveta vyskytujúce sa len v hmotnosti zušľachtiť vlastnou duchovnosťou svojho ducha.
U nositeľa zlatého kríža Nedomanského čítame:

Pudy: Spolupôsobiaca bytostná sila dáva človeku mocné popudy konať spontánne k svojej záchove, k svojmu rozvoju a udržaniu. Tieto mocné nevedomé popudy sú nazývané pudy a sú hybnou silou v hrubohmotnom živote. Tak veľkou silou, že človeka chránia, udržujú a povznášajú, pokiaľ nezneužíva jej čistý prejav. Pudy nahrádzajú slobodnú vôľu tam, kde sa ona dosiaľ neprejavuje, alebo nemôže sa rýchlo prejaviť. A pretože sú bytostne čisté, sú vždy pohotové chrániť a hájiť svojho nositeľa. Sú to tri známe pudy: pud sebazáchovy, pud napodobovací, a pohlavný pud, ktoré udržujú živočíšne ľudský život. S rozvojom vedomej slobodnej vôle ustupujú však pudy do úzadia, akokoľvek sú vždy ešte súčasťou ľudského bytia a nastupuje zodpovednosť. Človek má preto živočíšne pudy slobodnou vôľou ovládať a dať viac rozoznieť múdrej duchovnej rovnováhe. Nahradiť pud napodobňovací žiarivým vedením, pud pohlavný duchovným spojením so svetlými výšinami, oným zasnúbením sa silami Všehomíra, v ktorých je večná blaženosť. A pud sebazachovania má nahradiť zaradením sa do vôle zákonov stvorenia, aby získal a uchoval život večný. Pudy, ako telesné živočíšne prejavy, nám iste na Zemi nesmierne slúžia a pomáhajú pretože vznikli z večne dávajúceho bytostného prúdu síl. Človek ich má svojou duchovnou rozvahou doviesť k najčistejšiemu vyzneniu a vyžiareniu. Tak nastúpiť cestu sebavedomej slobodnej vôle, ktorá môže byť v zmysle dobra len ušľachtilou a vzostupnou. Z Posolstva i z vedy vieme, že u samice a ženy sa prejavuje i štvrtý pud, pud materinský, ktorý je prirodzený len u samičky, ktorá patrí k bytostným, u ženy sa má materinský pud zušľachtiť vzájomné priateľstvo, v priateľský vzťah medzi matkou a dieťaťom.
Takto som ja vždy chápal tieto Pánové slova. Pudy sú záležitosťou živočišného ( bytostného) sveta, človek má pudy svojou slobodnou vôľou a cez prirodzený stud a takt zušľachťovať.

---

Reakce L. H .:
Srdečně zdravím.
Přemýšlela jsem několik dní nad Vaším objasněním a přikláním se k němu. Právě jsem se chystala Vám napsat. Také já jsem došla, podobně jako Vy, k závěru, že je možné chápat ponoření se pozemské ženy do bytostného tímto způsobem. Jen jsem si nedovedla vysvětlit, jaké to má důsledky pro bytostné.
K mateřství patří pohlavní pud, který je v této době na Zemi mnohonásobně vystupňovaný. Asi tedy působí na pozemská zvířata tak, že se i tato chovají nepřirozeně podle je obklopujících myšlenkových forem, které produkují stále více pudově zvrhlí lidé. To by bylo možné vysvětlení.
Mateřství je na Zemi podle vůle Stvořitele, ale s tím je spojen pohlavní pud. Ale ještě jsem dostatečně nepochopila smysl věty:
„A protože trvale do bytostného nepatří, přivádělo tím i toto bytostné do zmatků“ . Jakým způsobem je přivádělo do zmatků? Dá se to vysvětlit takto? Budu ještě pátrat dále.

---

zf

Moje reakce pro LH:
Co se týká zmiňovaného zmatku v bytostném, chápu to takto: Vlastně každé pokřivení řádu přináší zmatek a nečekaný průběh. Když vezmeme ten druh bytostných, kteří vytvářejí formy z našeho chtění. Určitě nebylo chtěno a očekáváno, že naše chtění bude tak pokřivené a namířené mimo stávající Boží řád, že budeme tlačit na bytostné a nutit je k vytváření obludných a hnusných forem. U bytostných s vědomím může nastávat vnitřní rozpor, je v nich řád, smysl pro harmonii, apod. a přitom jsou nuceni formovat něco, co je proti řádu a proti Bohu. Myslím, že i toto může vytvářet zmatek, disharmonii a kdoví co ještě, jako třeba v př. Povinnost a věrnost u lidí… Vrátím se však k našemu případu. Představuji si to tak, že je nám předřízena určitá hlavní cesta vývoje, vedoucí vzhůru k ráji. Pomocně do této cesty zasahují mnohé další děje, které přímo nesouvisí s touto cestou, ale jsou důležité ve své pomocné roli. Příklad – Maria působí, aniž by na ni mohlo být působeno /co by se asi stalo, kdyby nám bylo dovoleno na ni působit ve našem pokřiveném postoji? Asi zmatek i v její úrovni, tedy pokud bychom na to měli dostatečnou moc, což naštěstí lze jen zde na zemi/.
Možná bychom si to mohli představit, jako přímku, která vede vzhůru k bodu A. Těsně vedle této přímky se nacházejí v různé vzdálenosti i jiné body. Od těchto bodů vede však jen jednosměrná cesta k hlavní přímce. Z těchto bodů proudí pomoc, ale zpětně nevede vedlejší cestička/rameno z té hlavní cesty zpět k bodu. Falešnými představami a chtěním jsme vytvořili nové, nechtěné cesty. Jedna je, že vytváříme cesty do temných úrovní a vytahujeme místní obyvatele na pozemskou pláň. A jiná je, že svým chtěním míříme do těch oblastí bytostných, které nám měly zůstat uzavřeny, jen z nich k nám měla přicházet pomoc, ale my jsme do nich vstupovat neměli. Tímto způsobem si dovedu představit, že nesprávné směrování ženy posílá její chtění a tím i útvary do té úrovně bytostných, kde nemělo nic takového být. Takové útvary a proudy musí na tamní bytostné působit velmi rušivě a to nejen pro tento konkrétní případ, ale i v rovině obecné, kdy se do nějaké úrovně míchá něco, co tam vůbec podle Božího řádu nepatří. Dochází k míchání věcí, které se ruší, vytváří protiproudy a obtěžují ty, kteří nejsou před tím dost izolováni, a to oni asi nemohou-máme svobodnou vůle a, je ,,nám to dovoleno“.