71. otázka: Používání cítění při rozhodování a Ježíšova rada./29.7.13/

71. otázka: Používání cítění při rozhodování a Ježíšova rada.

PK

Dobrý den přeji. Měl bych na vás dotaz. V knize Z doznělých tisíciletí, strana 266, Ježíš říká: …V člověku spočívají nesmírné síly, ale člověk je nevyužívá a připravuje se o ně. Dříve než začne dělat nějakou práci, uvede do činnosti své myšlení a dá se jím ovládnout. A rozum člověka, zákonitě podřízený této zemi, nemůže ve své omezenosti pochopit, že duch má být nad ním. Člověk jej sám snižuje a pochybuje o svých silách. Z toho důvodu je pak neschopný a kráčí stále více nazpět místo vpřed…
Co tím Ježíš myslel, resp., jak bychom tedy měli postupovat? Třeba když bych chtěl hledat nové, lepší zaměstnání, jak to mám podle Ježíše dělat? PK

zf

Dobrý den přeji, pane K. Chápu to jako výzvu k používání citové schopnosti. Takže člověk by měl nejdříve na sebe nechat věci působit, aniž by o nich přemýšlel. Tím by měl vycítit, jestli ho to mate, těší, způsobuje napětí, nebo jiné jemné stavy. Není-li si jistý, měl by poprosit o radu, věci /rozhodnutí, zvažování/ nechat, alespoň do druhého dne, ale třeba i déle, jde-li to. Může poprosit, aby mu třeba prostřednictvím snu byla ukázána, pro něj nejlepší, cesta. Také to jde tzv. vnitřní komunikací /to ale chce cvik/, např. si člověk může představit stupnici a na ní jezdce, který se jakoby sám může posunovat sem i tam. Pak se ptá na něco, co ho zajímá a má prosbu, aby se jezdec posunul, kam má. Nebo si klade otázku a může vytušit ano/ne, není to přímo slovo, ale spíše vjem… jako by to ANO, nebo NE bylo více v popředí, před tím druhým pojmem. Metod může být více, ale jejich základem je, že člověk má otázku, ale nehledá na ni odpověď přemýšlením. Položí ji a …čeká na odpověď, která k němu má přijit, tedy ne, že odpověď vymýšlí tak, že rozumem zvažuje pro a proti, apod. Ve ,,vesmíru“ je odpověď na naši otázku již hotová, je potřeba ji jen ,,vyslechnout“, ale jak jsem řekl, chce se to naučit a trénovat to. Začátek je vůbec si otázku pod tímto úhlem položit a naslouchat. Jsme zvyklí hned rozumem zvažovat a odvykli jsme počkat a poslouchat…. Chce to cvičit a cvičit….pro trénink lze využívat různé situace běžného života, nemusí to být nic podstatného, ale musí to být později ověřitelné, aby člověk poznal, jestli se nemýlil. Časem se to rozvine v přirozené a jakoby ,,automatické“ používání cítění.