63. otázka: Rozvazování karmy/15.3.13/

63. otázka: Rozvazování karmy

Byla mi položena tato otázka: Pán v Posolstve spomínal, že keď odpadnú temné sklony, tak karmické nitky sami uschnú a odpadnú. Chápem to tak, že vlastne už neexistuje cesta pre karmický návrat účinkov karmy. Pán dal príklad že sa karma odrazí od svetlého okolia, ako od vzduchovej vrstvy na Zemi, alebo ešte lepší priklad, keď sa ľudský duch vnútorne veľmi polepši k dobrému, tak je ako príjmač, ktorý je naladený na inú frekvenciu ako vysielač a preto karma nemôže zasiahnuť ľudského ducha. Znamená to teda, že sa karma v prípade uschnutia a odpadnutia nitiek nemusí odpykať ani symbolicky? Jednoducho či si myslite, že je možné nepocitiť pri veľkom polepšení vracajúcu sa karmu žiadnym spôsobom. Tá karma po odpadnutí a uschnutí nitiek sa vlastne nemá kam vrátiť lebo neexistuje cesta. Vopred ďakujem za odpoveď. S pozdravom a prianím všetkého dobrého. O. J.

zf

Jsem přesvědčen, že karma se vždy musí vrátit a její zpětný účinek nemůže člověka nikdy minout, ale může se změnit druhem působení polepšeného viníka, druh jejího zpětného projevu. Z původního bolestného se může změnit na radostný a neuvědoměle prožitý. Tím myslím neuvědoměle vůči původnímu špatnému počátku. Člověk tedy ten čin vůbec nechápe jako karmu, ani nějaký zvláštní děj, ale učiní něco pro něj ,,normálního“, ale samozřejmě již pozitivního. Možná by celý děj bylo možné rozdělit na dvě věci – jednou jsou vlákna, která odpadnou až po odložení, odžití toho posledního, třeba jen symbolického děje. A druhou jsou vracející se zpětné účinky, vlákny dovedenými k člověku. Podle jeho okolí /to je vlastně třetí věc/, jej mohou zasáhnout účinněji, nebo projdou, aniž by ublížily/to je ten příklad s telegrafií/. Nitky tedy odpadnou, až člověk provede poslední, jemu zbývající čin, potřebný k vyrovnání. Proto si myslím, že není možný tazatelem zmíněný případ, že nitky již neexistují, ale karma ano, nicméně nemůže se k němu vrátit /nemá po čem/. Trochu to rozvedu.
Pozorný čtenář si jistě povšimne mnohých míst v PG, kde je řeč o tom, že se ve stvoření děje pohybují v kruhu, nebo oválu/což je vlastně zase jen nějaká podoba kruhu/. Týká se to věcí velkých, jako je vydělování celých úrovní při formování, přes pohyby světových částí v pozdějším stvoření, ale i pohyby vesmírných těles i celků. Ovšem je to součástí i cirkulací energií, koloběhu vody, přijímání a vylučování potravy, atd. Je to tedy jeden ze základních mechanismů a proto se prolíná do mnohého, ne-li do všeho. Vždyť i naše vývojová cesta je opět po nějakém ovále, elipse. Součástí je, že se konec spojuje se začátkem neboli, pro dovršení a uzavření některých dějů je nutné, aby došlo k návratu subjektu k východisku děje, jinak je proces nedokončený a čeká, nebo i tlačí na dokončení tohoto cyklu. V našem případě se musíme vrátit po dokončení procesu uzrávání k východisku putování, jinak je celý proces nedokončený a tím znehodnocený, můžeme i říci anulovaný. Aby se mohl tento velký vývojový kruh uzavřít, musí subjekt /tedy jednotlivý lidský duch/ procházet jednotlivými částmi kruhu a v jedné každé části zcela ukončit určitý vývojový segment. První polovinu kruhu /sestupnou část/, tedy cestu až do nejhutnější a nejnižší části cesty máme všichni za sebou, ale musíme dokončit i tu druhou polovinu, což je díl vzestupný. Pozorováno z odstupu jeví se tento kruh /či ovál/, jako protínající jednotlivé úrovně hmotnosti, jako je jemná jemnohmotnost, střední jemnohmotnost, hrubá jemnohmotnost, jemná hrubohmotnost, střední hrubohmotnost a hrubá hrubohmotnost. Přesto, že všechny tyto vrstvy jsou jen oddíly jedné velké úrovně hmotnosti, z hlediska vývojové cesty se pro nás jeví jako samostatné učební třídy. Duch nemůže vystoupit do vyšší třídy, pokud nesložil všechny zkoušky v nižší třídě, pokud nedohnal všechno zameškané učivo, nenapravil všechny zameškané hodiny a nedostal známky nutné k postupu. Každá úroveň musí být tedy zcela odžita a pro každou působí zákon zpětného působení, kterému říkáme karma, v podstatě jako izolovaně působící. Tedy karma vzniklá v dané úrovni musí být odžita/napravena v této úrovni. Jsou jisté pomocné mechanizmy, které napomáhají, aby tento děj proběhl snáze, ale i tak se tato zákonitost vždy naplní. Každý jednotlivý čin, který vyvolá zpětné působení, má svůj vlastní kruh, v němž musí dojít k vyrovnání. Tento kruh se protíná s jinými a spolupůsobí s nimi, ale sám o sobě musí být uzavřen jako takový. Každý musí být uzavřen…proto si myslím, že není možné, aby vlákna karmy odpadla jen polepšením duše. Samozřejmě hrubé vracející se zpětné účinky nenalézají ve zjemnělé duši a jejím okolí stejnorodou půdu k hrubému působení, ale to by nestačilo k uzavření kruhu, protože by se konec nespojil se začátkem-v podstatě by se minuli. Každý děj započatý ve hrubohmotnosti musí mít v této hrubohmotnosti nějaký hrubohmotný závěr. Teprve po tomto závěru odpadnou karmická vlákna, dalo by se říci, že tento poslední čin, je teprve ustřihne. Pokud se duše snaží žít lépe, dobře, tedy již se neoddává tomuto konkrétnímu špatnému principu, tak již nedodává vláknům posilu a ony postupně slábnou. Závěrečný čin, který vede ke konečnému odpadnutí vláken, se v případě velice pozitivního /nebo řekněme raději správného/ působení mění jen v symbolický akt. Tedy je to něco, co odpovídá základnímu principu, ale je to již v jiné zevní formě. Takového činu si duše již vůbec nemusí být vědoma. Tím spíše ne, že již žije v dobrých činech zcela samozřejmě a koná je bez uvažování, přirozeně. Potom nějaký takový dobrý čin, který ona koná bez rozmýšlení, aniž nad ním přemýšlí, vykoná potřebný hrubohmotný závěr. Já si myslím, že bez něj to nejde. Určitou vnějšně změněnou variantou je případ, kdy tento čin vykoná pozemský člověk, vedený ze záhrobí duší, která si tímto symbolicky vykoná uzavření jaksi ,,zprostředkovaně“. Tu budou ještě asi nějaké další vazby, např. mezi pozemským člověkem a odpykávající duší na onom světě. Budou tu další nutné vazby.
Nutný zakončovací prvek se promítá i do jiných rovin. Např. Abd-ru-shin, podle vzpomínek, jezdil na různá místa a tam pronášel zcela určité věty, které souvisely s nějakými ději. Nebo si můžeme povšimnout pasáží, vyslovovaných při povolávání vysokých osobností – i zde byly nutné konkrétní slova a věty, aby děj vůbec proběhnul /např., přibližně, jen ve smyslu: ..nyní poklekni, aby se slovo naplnilo…, apod./. Nebo si můžeme vzpomenout na děj, kdy prohlédnutí samotného Syna Božího Ježíše bylo vázáno na hrubohmotný akt křtu. Mnoho dějů vázaných na hmotu potřebuje hmotnou formu, která, i když nám může připadat zbytečná, nebo ji vůbec nepostřehneme, je pravděpodobně velmi důležitá i pro vyšší děje, které samy o sobě hmotné nejsou. Jsou to různé vazby a pomůcky, které dovolují spojovat akty rozdílných druhů hutnosti. Toto sice nesouvisí přímo s otázkou, ale zapadá to do úvahy, že začátek se musí spojovat s koncem, který se k němu navrací. Tak i slova ve hmotě vyslovená vykonávají kruh a vrací se zpět, tak, jako karmická vlákna přivádějí vše zpět k východisku a musí se spojit, protnout, vyvolat čin.

DODATEK:
Je nutné zmínit, že každé symbolické rozvázání karmy nemusí dopadnout dobře. Sice se asi často jedná o dění, které člověk nechápe jako nějaký zvláštní děj, ale může se stát, že toto dění je mu přivedeno, on je před něj, nebo do něj postaven, ale on se mu vyhne. Ukázku tohoto děje máme popsanou v PG, kdy je tu popis, jak bylo rozuzlování pro povolané zakotveno do fyzického děje výstavby cesty na Vomperberg. Pochopitelně to dotyční nevěděli, což bude víceméně zákonité, protože jinak by to člověk neprováděl přirozeně a bez očekávání. Už takové očekávání je jistý druh využívání a proto to těžko může být použito k čistému, bezelstnému a nezištnému ději nutnému k odpykání. Takže dotyční nevěděli nic, jen byli požádáni o fyzickou práci při opravě silnice. V PG čteme, že se tomu někteří vyhnuli, jiní to dělali neochotně, tím se karma, jejíž odpykání bylo už vyvoláno a oživeno, nemohlo projevit symbolicky… Máme tu ještě jiný děj, také u povolaných. Některé fáze symbolického odpykávání, či rozvazování karmických vláken neprobíhají jedním činem, ale postupně po nějakou dobu, kdy se zdánlivě zevně nic neděje. Neviditelně se odehrávají mnohé děje, ale pozorováno zvenčí, neděje se v podstatě nic. Zde zase bylo od povolaných očekáváno jisté vnitřní rozpoložení, vnitřní živý příklon k dané věci, ale protože oni byli ukolébáni vnější nečinností do vnitřního otupení, nemohlo rozvazování vláken proběhnout – nebyla u nich k tomu vnitřní otevřenost, vnitřní aktivní přístup. To není myšleno v rovině myšlenek, ale jistého vnitřního nasměrování, které je neustále ,,u věci“, aniž na to myslí. Je zde popisováno, že děje rozvazování, již spuštěné, nelze zastavit. Když se jejich forma ze symbolické změní v plně hmotnou, může to vést až ke zničení člověka, ovšem aniž to dotyčný chápe. Vždyť i popisované děje tehdy lidé nechápali, jinak by se ve vlastním zájmu chovali jinak. Pochopení přišlo, až jim to Abd-ru-shin fyzicky řekl. Jenže my dnes tuto pomoc již nemáme, a proto je to mnohem složitější, a jen dobrá vůle, dobré chtění zdaleka nepostačují. Dnes se od nás žádá vědění, čili vědomé působení a to nedokázali ani ti, kteří tehdy žili v přímé a každodenní blízkosti Abd-ru-shina. Nemysleme si, že my jsme chytřejší a lepší – tehdy to byli ti nejlepší z lidstva…
Takže i když člověk mnění své postoje, stane se lepším, či snad přímo dobrým, je na místě stálá vnitřní čilost, činorodost a stále silnější usilování. Jinak i karma, která se zdá být odpykána, může na něj mít ještě velký dopad. Neměli bychom63. upadnout do uspokojení, že když se snažíme žít podle PG, je všechno již dobré a stará karma kolem nás jen proletí, aniž nám může ublížit.

Reakce JP

Dobrý večer pane Fritz,
Otázku karmy mám zpracovanou tak, jak se píše v přednášce v Poselství, pokud dojdeme k nápravě, může být trest jen symbolický, ale ne úplně prominut.
Přeji Vám pěkné dny J.P.