6. otázka – Jak vysoko je člověk spojen cestou záření/18.3.12/

6. otázka – Jak vysoko je člověk spojen cestou záření

I.S.

Dobrý den přeji. V přednášce ,,Na hrubohmotné hranici“ je psáno, že materialista nemůže být spojen cestou záření s vyšší úrovní, než jen s hrubohmotností. Zajímalo by mne, jak je to se čtenářem PG? Jak vysoko je spojen čtenář touto cestou? Kde jste spojen Vy, pane Fritzi?

zf

Dobrý den paní Sedláková. Vaše otázka se na první dojem zdá být jednoduchá a odpověď na ni též. Když jsem o ní přemýšlel více, zjistil jsem, že na ni vlastně není tak jednoduché odpovědět, protože všechny děje do sebe tak mnohostranně zasahují, že čím více o tom člověk ví, tím se mu více otevírají další souvislosti a vlastně zjišťuje, že nic neví… Zkusím tedy odpovědět spíše obecněji, abych nenapsal nějakou nepravdu. Myslím si, že každý člověk je spojen maximálně do výšky úrovně své zralosti, tedy tam, kam by nyní odešel, kdyby při úmrtí opustil pozemské tělo a jeho duše by vystoupala tak, kam by mohla. Ta úroveň je pro každého jiná a je dána jednak jeho vnitřním postojem ke stvoření, tedy respektováním zákonů stvoření, ale současně i poznáním. Chápu to tak, že i dobří lidé, kteří nikomu neubližují a vlastně v té nejjednodušší podobě žijí v souladu se světem, mohou dojít do nějaké úrovně, do níž nevědomky vysílají svá záření /tedy myšlenky, činy a city/. Jistě to bude úroveň pěkná a bez zbytečného trápení, ale nebude to nějaká vysoká úroveň, protože jim k tomu chybí poznání mnoha věcí o cestě, po které kráčíme a kdo nezná cestu, nemůže dojít k cíli. Takoví lidé se budou muset v té své úrovni ještě mnoho naučit, budou muset mnoho rozšířit své poznání /to se ovšem týká i čtenářů PG, protože naše obzory jsou ještě pořád velmi úzké a i PG je stále ještě nerozšířilo dostatečně/. Tak i lidé, kteří kdysi uznali Syna Božího Ježíše a snažili se podle jeho učení i žít, mohli po odchodu ze země dojít jen do úrovně svého poznání, což při nepochopení poselství Ježíše nebylo nijak vysoko. Samozřejmě můžeme ve smyslu tohoto dotazu říci, že do zmíněné úrovně vysílali již za svého pozemského života svá záření. Ovšem to, že člověk čte PG, ještě neznamená, že musí být spojen s nějakou vyšší úrovní. Čtení je věc rozumu, viz např. zmínka o zástupech lidí před tyčemi v Zemi soumraku. Člověku tedy nestačí se pojmy z PG naučit a umět je citovat, tak jednoduché to není. Celé to poznání musí člověka neustále vnitřně prostupovat a to nejen v myšlenkách, ale i citech, které mu vlastně ani nedovolí dělat věci špatně. Vše tedy musí být vnitřním nenásilným přesvědčením, které již není vyčteným opakováním, ale vlastním zažitým přesvědčením. No a na to, aby člověk to ohromné množství informací z PG v sobě zpracoval, dal si je do souvislostí a ještě to vše skutečně i prožil v různých situacích tak, aby se mu to stalo přirozeným životním postojem…na to je zapotřebí dlouhé doby a mnoha a mnoha situací i jejich správného zhodnocení. Neznám nikoho, kdo by mi připadal již v tomto smyslu zralý /…včetně mne/… No a každý podle této své současné zralosti vysílá své chtění /záření/ tam, kam jej to jeho nejvnitřnější táhne. Ovšem my jsme lidé sebeklamu, to je právě ten rozum, to, kam nás to to táhne je mnohdy jiné, než se snažíme přesvědčovat sebe a své okolí svými slovy a myšlenkami, neboť se dá lhát i v myšlenkách a to i sobě. Proto je tak těžké odpovědět, kam půjdu po odchodu z této země… Nemohu na to odpovědět ani o sobě, vím, že bych si přál jít někam, kde bude harmonie a láska, ale i Boží řád. Také ale vím, že mnohdy ani nevím, co je vlastně správné a v tomto pokřiveném světě často nevím, co mám dělat. Bylo by příjemné to svést na svět, ale to nemohu, jsem přesvědčen, že skutečně zralý člověk vždy ví, co je správné a nedočká se časem zjištění, že to správné nebylo… Můžeme se tedy jen domnívat, kam že to po smrti půjdeme, ale jestli to tak bude…to se dozvíme, až potom. Musím ještě zmínit jednu rovinu – jestliže si čteme o vysokých prastvořených úrovních a následně o nich i přemýšlíme, není tím řečeno, že jsme s nimi i spojeni. Náš druh nemůže tímto způsobem překonat omezení druhová. Na druhé straně však je možné, že naše přání a touha směrovaná k těmto výškám nalézá spojení s nižšími úrovněmi a v nich najde stejnorodé touhy, s nimiž se již spojit může. To ovšem nejsou přímá spojení do výšin, ale zprostředkovaná řetězci dalších spojení. Závěrem je tedy možné říci, že člověk usilující o své zušlechtění a snažící se žít ve smyslu toho, jak z PG pochopil zákony stvoření, který současně i touží po Bohu tak, jak je to popisováno v závěru výkladu prvního přikázání – ten má reálnou šanci, že jeho záření směrují vzhůru…zase bych to ale nepřeceňoval tak, že tím jsme spojeni s něčím úžasně vysokým. A jestli jsme spojeni s vyšším, než např. zmíněný materialista, pak to není důvod k sebeuspokojení, protože s přibývajícím poznáním vidíme jasně, kolik je toho ještě nad námi i před námi.