58. otázka: Používání vysokých duchovních pojmů v běžné mluvě, v komerčním a společenském životě/21.2.13/

58. otázka: Používání vysokých duchovních pojmů v běžné mluvě, v komerčním a společenském životě

Myslím, že mnohý z nás tak trochu vnitřně, ve svém cítění, někdy zápasí s tím, jestli používání vysokých duchovních pojmů v běžné mluvě je vhodné, nebo ne. Jsou to hlavně pojmy jako Grál, Imanuel a další. Myslím, že nebude špatné se nad tím trochu zamyslet.

zf

Předpokládám, že všichni víme o přikázání, které zapovídá bezduché používání slova Bůh. Měli bychom také vědět, proč ho zapovídá. Vychází to ze zvláštního poznatku, že opakováním nějakého slova, ale i situace se náš postoj, respektive vnitřní stav, kterému říkáme prožívání, mění. Netýká se to však jen slova Bůh, ale vlastně čehokoliv. Samozřejmě, když nám zevšední nějaké slovo vyjadřující pozemský předmět, nebude to tragédie, ale už u slov s nějakým vnitřním obsahem je to znát. Například slova jako láska, miláček, milovat, jsou tak často používána, že sice tak úplně nezevšedněla, ale dostala jiný význam a stala se jakousi mantrou, kterou stále opakujeme, aniž vyvolávají určitý konkrétní obraz. Pod slovem láska někdo vnímá vnitřní vztah, ale jiný pohlavní úkon, ovšem ani jeden to, co to znamená z vyššího hlediska. A tak zacházíme s většinou, ne-li se všemi slovy. Proto nám bylo dáno přikázání, aby alespoň to nejvyšší a nejvzácnější slovo bylo chráněno. Říkám chráněno, nikoliv zachráněno, protože k účinnější ochraně musí být větší pochopení, což vyžaduje vyšší zralost, jíž se nám zatím nedostává. Setkal jsem se dokonce s křesťanským názorem, že je dobré co nejčastěji vyslovovat slovo Bůh, protože tím to tady teprve řádně ,,posvětíme“. Tak i čtenáři mají ve zvyku si polepit celý byt fotografiemi Ab-du-shina, Marie a Irmingard. Nebo si dát všude rovnoramenné kříže. Je to myšleno s vroucností a zápalem, ale i toho se týká akt zevšednění. I já jsem měl toto období, ale časem jsem skutečně zjistil, že i tyto hluboce mne zasahující obrázky po nějaké době již tak nepůsobí. Když si najdete v životopise Efezus, jak na Hjalfdara zapůsobilo spatření rovnoramenného kříže, tak Vás možná zamrzí, jako mne, jak jsme už otupělí a jak již nedovedeme takové pojmy prožít. Ovšem o tom je přece celé Poselství, že? My si již ani nedokážeme představit, co to je skutečně hluboká úcta, pokora a vnitřní odstup. Ano, máme pro to ,,svoji“ představu, ale srovnáte-li to jen s citovaným obrazem z minulosti, musíte poctivě dojít k tomu, že už vůbec nevíme o co jde. Každý předmět se ohledí a každé slovo zevšední, je to jen otázka času a ten bude u každého jiný. Měli bychom to vzít jako fakt a počítat s tím. Proto bychom měli vše, čeho si chceme vážit, vše co si chceme v nitru postavit na zlatý oltář citu, vše bychom měli používat jako šafránu, jako vzácného koření, jako posvátné a blažené zasnění. Co vše do takové kategorie patří, to bude u každého trochu jiné, nicméně, jako je pro nás všechny stejný posvátný pojem Bůh, tak budou i jiné, mnohem nižší, ale přece jen takové, jejichž zář by měla zůstat nezmatněná zevšedněním. K takovým pojmům bude jistě patřit i Grál. Tady musím zmínit ještě jedno kritérium. Jsou slova, která znamenají nějaký vysoký děj, obraz, osobnost, pojem, ale současně jsou i pozemským výrazem pro něco pozemského. Taková slova těžko můžeme odloučit od běžné mluvy a proto jim nemůžeme dát onen jmenovaný odstup. To je například slovo lev /pozemské zvíře, ale i vědoucí zvíře v Božském/, nebo třeba prazdroj síly a Prazdroj značka piva a mnohá další. Tak kdysi vydávala skupina čtenářů interní časopis, určený a šířený jen mezi čtenáři s názvem Hořec. Později byl tento název zakázán, protože ,,sahal příliš vysoko“. Tím bylo myšleno, že si časopis nemá přisvojovat název květiny, která byla údajně Abd-ru-shinovou oblíbenou. Hořec je, bez ohledu na cokoliv dalšího, běžná pozemská květina a ani při největším chtění z ní tady na zemi nic jiného neuděláme. Zbožšťovat ji jistě nebude správné. Že v tom není jasno, o tom svědčí, že titíž čtenáři nyní vydávají časopis Svět Grálu, který je šířen veřejně a zde jim to již nepřipadá nevhodné. Argumentují tím, že sám Abd-ru-shin prosazoval používání takových slov. To já samozřejmě nevím, ale rozhodně mi připadá použití tohoto slova v tomto spojení a obsahu poněkud diskutabilní. Za prvé můžeme chápat slovní spojen Svět Grálu jako užší ohraničení týkající se skutečného hradu a jeho okolí. Pak by ovšem obsah časopisu, který publikuje články o kdečem, např. léčitelství, různé cestopisné reportáže, ale i lidské úvahy o lecčems, byl v rozporu s názvem, protože toto vše těžko přímo souvisí s Grálem. Nebo budeme chápat světem Grálu celé stvoření, protože ono z něj v jistém smyslu pochází, samozřejmě to nemůžeme brát doslova. Pokud bychom světem Grálu mysleli celé stvoření a tím do něj zahrnovali i všechny možné lidské aktivity, myšlenky a úvahy, pak je to rozmělnění tohoto pojmu a jeho zevšeobecnění. V tomto smyslu by bylo světem Grálu i peklo, protože i ono se nachází ve stvoření… Tím vším se ale nenápadně a pozvolna stírá to zvláštní zachvění, které může vznikat v citu při jedinečnosti tohoto slova. Dokonce se mi stalo, že na nějakém setkání mi jeden materialista s nádechem jakési nostalgie říkal, že to slovo v něm vyvolává cosi velkého a vznešeného. Myslím si, že bychom taková slova měli chránit před zevšedněním a používat je jen při vhodné příležitosti, kdy se duše má a může zachvět… Tím však nechci žádným způsobem snižovat snahy lidí vydávajících tento časopis, ctím jejich veliké nadšení a nasazení. Hodnotím také kladně i dobrou technickou a grafickou úroveň časopisu. Já se tu však, jak jistě mnozí z Vás již ví, zamýšlím nad pojmy a ne lidmi. Vážím si každého snažícího se, každé dobré snahy, ale i každého jen lidsky slušného člověka. Zde však hledám podstatu, protože dobré nemusí být ve všech případech i správné. Mnohdy ba stačila menší změna, třeba jen použití jiného slova, aby naše snaha přinášela větší souzvuk a zbytečně se netříštila ve vlastních protiproudech.