41. otázka: Působení ženy/14.11.12/

41. otázka: Působení ženy

Význam ženy je z pohledu Poselství nezastupitelný a velmi významný. Současně však, doposud nepochopený. Protože čteme Poselství, věříme Poselství, opakujeme věty z Poselství, vypadá to, že jsme pochopili i význam pojmů o působení ženy. Je jistě velmi důležité pochopit pojem správně, protože jinak ani snaha nic nepomůže, protože člověk pak snahu a úsilí vede nesprávným směrem a výsledkem je opět omyl. I ve vzpomínkách povolaných je možné najít stopy snahy o marné pochopení tohoto pojmu, nemluvě pak o nás samotných. Rád bych se tedy nad tímto pojmem zamyslel pod trochu jiným úhlem. Ústředním mottem této úvahy by mohly být tyto věty: ,,žena beze slov vede muže“ a dále ,,žena zprostředkovává….“.

zf

Tak nějak jsme přijali, že žena má být duchovně výše a z toho nám, podle našich schémat, vyplynulo, že má být určitou vůdkyní a vládkyní. V tom správném smyslu je to jistě dobře, nicméně se mi zdá, že se nám z toho nenápadně vytratilo důležité slůvko ,,duchovně“ výše. Opět to vztahujeme na náš život na zemi, to je samozřejmě logické, protože v něm žijeme a pociťujeme jej nejsilněji. Duchovní stránku věcí sice uznáváme, ale jelikož je neuchopitelná, přesunujeme ji často do roviny různých emocí, kterým říkáme city. Nicméně vraťme se k působení ženy. Pro tuto chvíli bych opomenul všechny zmínky o vůdcovství ženy a soustředil bych se na to, že žena ,,zprostředkovává“ spojení s nejbližší vyšší úrovní. Co znamená toto slovo, se nám zdá jasné, ale já bych si dovolil vystoupit až do nejvyšších úrovní stvoření a pokusil bych se pochopit, co to zprostředkování je, nebo spíše, jak se projevuje. Parzival je tím nejvyšším ,,zprostředko­vatelem“. Povšimněme si pasáže, kde je popsáno, že Hrad vybudovali prastvoření z jeho záření – tedy On zprostředkoval sílu a oni vykonali. A nyní se vraťme k působení Abdrushina zde na zemi. Ve vzpomínkách se dočteme, že např. žena, která psala životopisy, s ním seděla v jedné místnosti a přijímala to, co On zprostředkoval. Tedy on jí neradil, nic neříkal, jen svou přítomností zprostředkoval vše, co bylo nutné. K tomu si přidejme poznámku o tom, jak ,,žena může beze slov“ řídit muže a už máme jistou představu o působení ženy a o pojmu ,,zprostředkování“. Žena by tedy měla díky přídavku vyššího bytostného přijímat vyšší sílu a tu beze slov vyzařovat, muž pak tuto, takto zprostředkovanou sílu může přijímat a převádět ji v činy – slovem, skutkem, apod. Žena tedy nemá poučovat muže, jak má něco dělat, také mu to nemá ukazovat a snažit se zde ve hmotě být jeho pozemskou vůdkyní a rádkyní. Protože je muž hmotě bližší, bude jeho působení ve hmotě intenzivnější a přirozenější. Proto je ženě předurčeno působení v domácnosti – tam není potřeba pozemské vůdcovské role, hmotného rozhodování, apod. Samozřejmě nyní to není tak zcela možné, protože je vše pokřiveno a žena je mnohdy vnějšími vlivy posunována do nutnosti řešit věci, které by vůbec řešit neměla. Ale to zde nechci rozebírat, hledáme jen správné obecné principy, abychom si ujasnili, co je správné a co ne. Vícekrát jsem se setkal s tím, že čtenáři se snaží posunovat ženu do popředí a to i ve věcech vnějších aktivit, v domnění, že ona je vůdkyní a jsou-li tyto věci v nějakém spojení s duchovními pojmy jako je Poselství, tak by je měla vykonávat žena. Tak se dočteme ve vzpomínkách paní Geks, že vedoucí Hnutí Grálu se tehdy snažily být ženy, je tu dokonce poznámka, která dává tušit jisté rozčarování, když p. Alexandr začal razit myšlenku, že by to měl být muži. Ovšem i dnes mezi námi bývá snaha ženy nějak postrkovat do popředí, když jsou vlastně ,,duchovně výše“. Myslím, že je to obecné nepochopení toho, že její vlastní vyšší působení je v rovině mimohmotné a zde ve hmotě je v popředí vždy muž a to i ve věcech, které se týkají tzv. duchovna. Myšlenky jako že žena by měla předčítat z Poselství, měla by vést nějaké skupiny čtenářů, organizovat aktivity, apod. jsou dle mého názoru zavádějící. Jistě mohou být činem z nouze, že se prostě nenajde nikdo jiný, ale pak by tak měly být i chápány a neměli bychom je považovat za ideální model. Ovšem ani v nehmotné rovině by se žena neměla pokoušet cíleně manipulovat, nebo řídit muže. Měla by se snažit žít správně jako žena, to jí umožní – bez konkrétně zaměřeného a cíleného úsilí – se spojovat s příslušnými principy stvoření. Zcela automaticky pak bude vyzařovat vše správné a tím dávat možnost ostatním, aby dle svých schopností, ale i své svobodné vůle z toho dobrovolně čerpali, nebo také nečerpali – to už je jejich rozhodnutí. Pokud v tom bude chtěné a řízené úsilí ženy, bude tu vždy riziko manipulace a toho, že se bude jednat o rozumové chtění a ne činnost ducha. Neklamme se, že je pro nás tak snadné tyto věci od sebe oddělit. Vše by mělo přirozeně vyvěrat z touhy a ne z vykonstruovaného a plánovaného úsilí. Snažme se být přirození a pořád sami sebe i druhé nepředělávejme ve smyslu toho, co si myslíme, že je v Poselství. Po létech někdy zjišťujeme, že to tam v tomto smyslu vůbec nebylo. To, že žena je blíže bytostnému neznamená v první řadě, aby si hrála na vílu, ale aby, podobně jako bytostní, se volně nechala vést přirozeností stvoření. To ovšem neznamená, že se má vznášet v různých pocitech, chovat se afektovaně, nebo dětinsky a přitom říkat ,,já to tak cítím“. Žena by měla být důstojná, ne dětinská, jen tak může být muži vzorem a příkladem. Svým postojem má být vzorem – jasným, upřímným, vyhraněným, bez domýšlivosti na své vůdcovství, bez snahy být jako dítě, bez snahy být v popředí, ale také bez výmluvy na to, že žena věcem kolem nemusí rozumět a mít na ně svůj názor, protože ona je duchovní. Dalo by se o tom psát dlouho a stejně bych nedokázal popsat vše to, co si myslím, že by mělo ženu postavit na její vysoké předurčené místo.

J.P.:

Zamýšlela jsem se nad posledními otázkami a došla jsem k tomu, že tři základní zákony Boží jsou tak jasné, že vlastně není o čem stále přemýšlet, i když je jasné, že se nám stále vnucují otázky v tomto hrubohmotném životě. Ale stejně mně to, abychom podle zákonů žili, připadá tak jednoduché, že nechápu, v čem stále znovu a znovu zakopáváme a chybujeme a těmto zákonům se tak protivíme. K otázce působení ženy by mělo být viditelné a citelné působení ženy tak, aby její okolí mohlo z toho čerpat. Nechci citovat Poselství, ale je jasné, co tím myslím.