40. otázka: Hlásání Slova/13.11.12/

40. otázka: Hlásání Slova

Mezi čtenáři je velmi rozšířený zvyk, že pokud člověk potká někoho neznámého a dotyčný se nechová vyloženě odmítavě nebo nepřátelsky, ihned by se mu mělo začít vykládat o Poselství. Ať je tento neznámý věřící, nebo nevěřící, je správné mu sdělit Pravdu a tím mu pomoci. Slyšel jsem také o lidech, kteří dalším lidem, kteří se sice prezentují jako hledající, nicméně neptají se přímo po Poselství, sami od sebe nabízí tištěné knihy Poselství, dokonce je pro ně často přímo opatřují a předávají jim je osobně (někdy i zadarmo). Takových variací obdarování a šíření jsem zažil ještě více a zmíním se o nich ve své odpovědi.
Je to tak správné a ve smyslu Poselství? Máme takto ,,hlásat Slovo“? Jak Vy to vnímáte a chápete?

zf

Kdysi byla doba, kdy jsem se také snažil při kdejaké příležitosti mluvit o Poselství, dnes se na to ale dívám trochu jinak. Pojďme se nad tím trochu zamyslet. Snad i Vy jste zažili to, co já, ale i mnozí mí známí, tedy, že jsme právě v tomto nadšení a s nejlepšími úmysly darovali Poselství svým nejbližším v rodině. Po čase jsme se smutkem zjistili, že Poselství se povaluje kdesi v knihovně, nebo snad i na horších místech, nikým nepovšimnuto. A to je ten lepší případ, horší je, když Vám citují pár pokřivených myšlenek, které tam zběžně našli a to tak, aby Vás tím mohli kritizovat, nebo kritizovat samotné Poselství. Došel jsem k tomu, že takovéto neuvážené podstrkování Poselství, a to nejen samotné fyzické knihy, ale i jen pojmu, je nepochopením jednoho ze základních mechanismů stvoření. Tím je zákonitost vývoje. V jejím smyslu vše postupuje od jednoduššího ke složitějšímu a to postupně v krocích, které na sebe navazují. Poselství je tím nejvyšším stupněm, na který tu na zemi může člověk dosáhnout. Tomu ovšem musí předcházet mnohá prožití a také určité poznání a zralost. Dávat Poselství nezralé duši není omyl, ale vlastně jisté provinění, protože nezralá duše je nejen nepochopí a odloží, ale zůstane v ní závěr, že to není dobré, správné. Když časem více uzraje, tu je v ní stále prožité poznání, že Poselství není dobré. Pokud se k němu chce vrátit, musí sama se sebou bojovat a nad tímto postojem zvítězit. To se jí vůbec nemusí podařit a spoluvinu pak neseme i my, svým neuváženým propagováním, nebo darováním Poselství. Pokud bychom postupovali uváženě a duši dali jen to, na co je zralá, pak by časem dospěla i k Poselství, nebo by jí alespoň v cestě nestála další zbytečná překážka. Jistěže není jednoduché poznat, lépe řečeno vycítit zralost druhého člověka a navázat svou pomoc na to, co v něm je. Vyžaduje to zkušenost, obezřetnost, citlivost a určitou osobní zralost. Toho není každý čtenář schopen, protože i čtenáři jsou lidé velmi rozdílného stavu zralosti s různými zkušenostmi. Každý by si tedy měl dobře rozmyslet, jestli ,,na to má“, aby tímto způsobem ovlivnil osud druhého člověka, nese za to plnou zodpovědnost, protože jakýmkoliv přijetím Poselství už ,,ví“. Nemylme se, že šíření Poselství musí být vždy správné, protože Poselství je ,,správné“. Jistě nepsal Abdrushin svůj příkaz ,,Polož Slovo na vysokou skálu, aby se každý musel sám namáhat“, jen tak, beze smyslu. Chceme přece především plnit Boží vůli a Poselství chápeme jako cestu k ní. Pak ale musíme respektovat pokyny v něm obsažené. Například i ten, že neuvážené vycházení vstříc, je chybou. Osobní aktivita v duchovních věcech, hledání Pravdy, to patří ke třídění v soudu, protože je projevem pohyblivosti ducha. Pokud to nebudeme respektovat, obejdeme to a odebereme lidem možnost jejich vlastního hledání a pohybu, posuneme naši činnost přesně do stejné úrovně, která je popsána v Poselství v pasážích o církvích. Jsou ty zmínky, kde je, že církev odebrala svým členům jejich práci a tak vychovala líné věřící. Ať už je náš úmysl jakkoliv zdánlivě ušlechtilý, zdánlivě naplněný láskou – není ku prospěchu těm, kterým chceme pomoci. Když budeme vše dělat za dítě a odebereme mu jeho úsilí, bude výsledek tentýž – nešťastný člověk a promarněná příležitost vývoje. Když budeme ustupovat vlastnímu psovi, odebereme mu jeho ,,práci“, aby byl ostražitý, zkazíme ho. Když v přírodě nebudou predátoři prohánět ostatní zvěř, ona zleniví a onemocní. Je to pořád tentýž zákon pohybu-respektujme jej.
Kam až mohou dojít takové aktivity, může ukázat příklad mého známého, který v této snaze došel až k tomu, že Poselství by mělo ležet ve stáncích s novinami a pornočasopisy zcela volně, přístupně a zdarma /možná by prý bylo dobré jej shazovat z letadel na města/. Někdo si půjde koupit své oblíbené porno, jeho zrak se dotkne té vedle pohozené knížky, no a on si ji jen tak přibere. Doma ho to ale osloví…a už je z něj další čtenář. Zní to přehnaně, ale vlastně to v principu není tak vzdálené od aktivit některých čtenářů. Ty sice nemají takovouto vulgární rovinu, ale ten prvek podbízení, až skrytého vnucování, ten tu je. Nejde přece o to, aby tu bylo, co největší množství ,,majitelú“ Poselství, kteří sice podle něj příliš nežijí, moc neví, co v něm je, ale jsou šťastní, že mají ,,Slovo“. Nechceme přece postávat před hypermarkety s rozpačitým úsměvem, držet v ruce Poselství a každému, kdo se jen podívá naším směrem, je hned tisknout do ruky…. Hned vedle nás budou stát ti, co nabízejí nějaké zaručeně skvělé výrobky, bez nichž prý člověk nemůže být ani okamžik…no a my budeme říkat totéž. Nestrhneme Poselství na stejnou úroveň? Dnes je doba jiná, než za Abdrushina, mnohem agresivnější v podbízení, vnucování, manipulaci a přímo lhaní. Nesmíme přistoupit na podobné metody, protože pak stavíme i Poselství na podobnou úroveň, jako jsou nabízené předměty a služby. Važme si Poselství jako klenotu a ten přece nedám prvnímu umouněnému dítěti, které si hraje u popelnice s odpadky. Pokud se nepletu, je v Poselství i něco takového…. Je-li v jeho duši touha po ní /knize Poselství/, pak bude bezpodmínečně tak duchovně veden, že se mu dostane příležitosti narazit nějakým způsobem na Slovo… Svým přehnaným propagování Poselství vlastně popíráme víru v působení zákonů stvoření a také ve jmenované duchovní vedení.
Tím samozřejmě neříkám, že mám něco proti tomu, aby se Poselství prodávalo, nebo o něm někdy hovořilo. Mluvím o formě, okolnostech a způsobu. Sám jsem léta roznášel literaturu po knihkupectvích, pořádal přednášky rozhovory, někdy i pro media. Vím tedy o čem je řeč. Čerpám tedy z vlastních prožitků. Vím, co to je, když knihkupci strkají Poselství do druhé řady knih a říkají, že se neprodává, apod. Takže i tu je to o míře, způsobu a okolnostech. Nelze paušalizovat ani v jednom směru. Ale masovost, reklamní kampaně, nabízení slev a podobné dnešní obchodní praktiky…to mi skutečně k něčemu tak cennému příliš nejde a z mého pohledu je to snižování jeho hodnoty. Nicméně sám jsem to dělal, takže za to nikoho neodsuzuji, pouze předkládám své názory k zamyšlení…
Na závěr ještě jeden citát – už bez komentáře: ,,Nechci míti lidi, jako jsou církevní věřící, kteří, pohodlně naslouchajíce, vstřebávají Slovo, aby se na něm změkčile povznášeli a pochutnávali, nýbrž chci lidi, kteří jsou schopni, aby v radostném tvoření vybudovali Slovo v sobě v pevný hrad, v čistý chrám Boží! Požaduji čilost od každého, kdo smí přijmouti moje Slovo, má-li mu přinésti užitek!“

DODATEK:

Nedávno jsem otevřel balíček, který mi přišel poštou z jedné známé adresy. Po rozbalení jsem objevil stovky vypálených CD s elektronickým textem Poselství s tím, že mám CD rozdávat všude, kde uznám za vhodné… Na první pohled ušlechtilý čin. Dotyční neváhali do toho vložit peníze a plno úsilí, ale výsledek byl pro mne v praktické rovině poněkud rozpačitý. CD jsem předal cca 3 lidem, nikdo ostatní ho nechtěl. Abych je roznášel dům od domu, nebo vymýšlel nějaké metody typu, položit je v čekárně na onkologii, to mi skutečně nepřipadá ani vhodné, ani správné. Tak mi doma zůstalo možná 100 CD a nevím, co s nimi. Zničit je, na to nemám srdce, rozdávat je, to se neslučuje s mým cítěním, ani s tím, jak si díla vážím…takže výsledek jsou pro mne jen rozpaky. Přitom chápu to nadšení i zdánlivě výborný nápad dotyčných, ale do této společnosti, ani doby se jaksi nehodí. Nehledě na to, že rozdávání Poselství mi nepřijde správné ani ve smyslu samotného Poselství.

Reakce paní JP:
Pokud s někým vstřícným v debatě o duchovních otázkách hovořím, neříkám hned o Poselství, ale řeknu své názory na projednávanou otázku a pokud se mně dotyčný zeptá, odkud čerpám tuto odpověď, řeknu mu o Poselství. Nijak ho nepřesvědčuji o své pravdě. Pokud má časem zájem, a sám se mně zeptá na tento zdroj a pak mu poskytnu další, co by ho zajímalo, ale pokud by přímo chtěl znát jednotlivé odpovědi, odkážu ho na to, že si musí sám Poselství, má-li zájem, přečíst a to od počátku až do konce, ne jen vybírat odpověď na své jednotlivé otázky. Nebo jen lehce naznačím odpověď, ale doporučím vlastní čtení.
Ze zkušenosti se svou kamarádkou a našimi častými výlety mohu říct, že pomalu došla mým postojem k životu sama ke správnému pojímání Božích zákonů a jejich fungování. Ovšem jejich plnění je už další záležitost a i pro mne, leckdy ne vždy správné a takové, jak bych si sama přála. Ale čím dál víc se přesvědčuji o tom, jak dokonalé je Boží dílo a jak se mně čím dál dříve vrací moje chyby, protože vím víc a tak odplata přijde dříve a je bolestnější, či citlivější.

CHF

Dobrý den pane Fritzi!
Téma je dle mě Vámi opět velmi pěkně, moudře a vyzrále uchopeno a zpracováno. Já i moje kamarádka, také solitérní stoupenec Poselství Grálu, jsme potěšeny, že existují Vaše neútočné stránky, na nichž jsou témata řešena opravdu vyzrále. Škoda, že se to nedá říci o všech komunitách, které se Poselstvím zabývají.
Se srdečným pozdravem

Reakce pana OJ:

Pán povedal, že hovorí iba k hľadajúcim. To hovorí za všetko. Je to jasné určenie komu má byť Slovo Posolstva šírené. Preto šírenie Slova má byť vždycky spôsobom, kde dochádza ku styku s hľadajúcimi. Za života Pána bolo Slovo šírené prostredníctvom knihkupcov. Teda nieje to zakázané. Veď kde inde ako v knihkupectve, v knižniciach a študovniach sa nachádzajú hľadajúci, ktorí prahnú po poznaní a Pravde. Tiež prednášky na duchovných akciách sú správne, tam tiež sú duchovne hľadajúci a mali by dostať príležitosť prísť do styku so Slovom a poznaním o existencii Posolstva. Pán tiež zo začiatku prednášal. Neskôr mali úlohu při šírení Slova prevziať učeníci. Netreba zapomínať na Pánové slová „Nyní nadešel čas, kdy volně a svobodně má býti Slovo zvěstováno celému světu, ve všech světadílech, neboť na světových hodinách je těsně před odbíjením dvanácté!“. Teda volne a slobodne bez obmedzovania. Slovo Posolstva má predsa najväčší zmysel šíriť práve teraz, ešte pred časom posledných udalostí a definitívnej očisty kedy je záchrana ešte možná. Potom v čase konečného rozhodnutia už je pre mnohých neskoro aj keď je šanca pre niektorých ešte aj počas posledných udalostí. Samozrejme, že väčšina ľudstva je obrátená k temnotám a keby dostala príležitosť čítať Posolstvo tak ho slepo odmietne. Avšak je tu Pánovo prehlásenie, že na zemi sú milióny pripravené přijat Slovo. Pánové slová ,,Polož Slovo na vysokou skálu, aby se každý musel sám namáhat“ sa nesmú vykladať tak, že kniha Posolstva Grálu sa má schovávať a byť nedostupná ľuďom na tejto zemi. Vari prišiel Pán na zem aby sa schovával aj so svojim poznaním ? Tieto slová platia na námahu ktorú má hľadajúci vynaložiť pri studiu Slova. Nemá mu byť uľahčované toto štúdium ale naopak pri ňom má namáhať svojho ducha, povznášať sa vysoko a tak silnieť. Samotná kniha Posolstva Grálu má však byť voľne šírená a dostupná k nadobudnutiu. V osobnom styku je na čitateľovi Posolstva či vycíti, že druhá osoba je hľadajúci a snažiaci sa duch po poznaní Pravdy. Vtedy je správne zvestovať Slovo Pravdy. Aj mne sa zo začiatku pritrafilo, že som zvestoval Slovo svojim známym, ktorí ho odmietli. Neskôr som si uvedomil, že jedinou príčinou môjho zlyhania bolo, že som neuvážil, že neboli hľadajúcimi ludskými duchmi. Pán povedal, že sa nemáme schovávať ale naopak máme byť viditeľní „Máte nyní svobodně a otevřeně přiznati svou příslušnost.Tím přinesete lidstvu dobro, záchranu, světlo, život. A Boží všemohoucnost je s vámi. Nemáte se skrývati, vy, kteří jste pozvednuti ze starého, abyste zde na zemi vystavěli nové, podle vůle Boží. Vy jste těmi lidmi, které Bůh chce míti na své zemi.“ všade kde je to dôstojné tak treba činiť.