374. Boj v přírodě

Dostal jsem následující dotaz:

Dobrý den pane Fritzi, mám dotaz ke kapitole číslo 69-V říši démonů. Na straně 457, první odstavec, se píše: Člověk se často ptá, proč se jeví boj v přírodě! A přece v pozdějším stvoření řídí se bytostné podle druhu a způsobu lidí!

Co to znamená? Že kdyby lidé byli duchovně na vyšší úrovni, nebyl by boj v přírodě?

---

K této otázce se váže plno jiných otázek, které člověka napadnou, když sleduje přírodopisné dokumenty. Například když kosatka tluče lapeným tučňákem o hladinu velmi dlouho a tak ho postupně ubije k smrti. Nebo kočka, která ,,si hraje“ s myší, než ji zabije.

Záleží na tom, co v tomto smyslu budeme chápat pod pojmem ,,boj v přírodě“. Chápeme to jako nezbytné usmrcení a pozření ,,kořisti“ jiným zvířetem, případně boj samců o samice? Nebo k tomu vztahujeme ,,způsob“, jak k tomu dojde? Tedy to, co se nám jeví jako nesmyslná krutost, týrání, které pro vlastní úkon zabití a pozření nemá žádný zjevný důvod?

Jestli se tedy pozastavujeme nad vzájemným zabíjením zvířat nebo to považujeme za ,,normální“ a jen nám ,,vadí“, že si při tom způsobují zbytečné utrpení. Týrat někoho druhého, to známe od lidí a považujeme to za zvrhlé a do řádu stvoření nepatřící…proto se nám to logicky jeví podivné u zvířat, které žijí v řádu přírody.

Začnu tedy základními ,,systémovými“ postřehy, tak, jak jsem je pochopil já.

Lidský duch je nejvyšším ,,vládcem“ v Pozdějším stvoření. Jeho původ/druh, mu dává k dispozici sílu a schopnosti/moc/, které působí na nižší druhy a donucují je k tomu, co si duch přeje. Je to působení jednak ,,zevní“, kdy nutíme ,,přírodu“ vnějšími silovými zásahy k přizpůsobení našim přáním. Také ,,krotíme“ a cvičíme zvířata, která jsme domestikovali. Pak je tu tlak neviditelný, kterým působíme na bytostné. Tady musíme rozlišovat.

Na určitý druh bytostných působíme tím způsobem, že je nutíme tvořit formy, podle našeho chtění. My si to však neuvědomujeme, proto zde není naše konkrétní a vědomé působení ,,na bytostné“. To je do procesu včleněno, aniž my si to uvědomujeme, my máme jen ,,svá přání“ a dále už vše probíhá dle zákona stvoření. To je proces přesně definovaný a probíhá v jemnějších formách hmotnosti. Bytostní, protože poslouchají svého ,,určení“, formují útvary našich myšlenek a citů. Vždy přesně podle druhu našeho chtění je zformována forma. Určitě jsou tu ale ještě i nějaké další procesy, které nejsou tak konkrétně popsány.

Říká se, že pes se po čase začne podobat svému pánovi a skutečně tu lze jistou podobnost vypozorovat. Je také známo, že radost člověka, ale i smutek, nervozita a vztek se na spřáteleném zvířeti velmi rychle projeví. Domácí zvířata si také dobře uvědomí nedostatek zájmu svého pána a začnou se mu ,,připomínat“, někdy i nežádoucím způsobem/močením po bytě, apod./. Domácí papoušek si při nedostatku zájmu dokáže otrhat peří po celém těle/…tedy kam až dosáhne/.

Ve vzpomínkách povolaných se můžeme dočíst, že jeden ze psů, které měl Abdrushin, reagoval na ,,stav člověka“ tak výrazně, že kdo nebyl vnitřně vyrovnán, toho běžel kousnout.

Našli bychom tedy jistě mnoho ,,důkazů“, že domácí zvířata člověk dokáže ovlivňovat nejen fyzicky a verbálně/hlazení, pochvala, ovšem i bití/, ale i svou povahou a myšlenkami.

Domácí zvířata, která se člověku ,,přizpůsobila“, ztrácí schopnosti, které jim byly dány pro pobyt v přírodě: ostražitost, bdělost nebo dokonce schopnost měnit srst a barvu pokožky podle změn prostředí.

Je tedy zřejmé, že zvířata, na která člověk může působit/domácí/, podléhají změnám a to i negativním.

Jak je to ale s volně žijícími, divokými zvířaty, která vůbec nepřijdou s člověkem do kontaktu? Co třeba ty kosatky a jiné divoce žijící zvířata, u kterých nás tak překvapují jejich ,,kruté“ zvyky?

A co podivné chování velryb, které se náhle ,,zblázní“ a vrhnou se na mělčiny, kde pak hynou?

V těchto případech se uvažuje o sonarech, vojenských zbraních a jiných lidských zařízeních, které ruší přirozené přírodní mechanismy a uvádí zvířata do zmatku. O mnohých lidských činnostech, které se ,,nezveřejňují“ můžeme jen polemizovat. Údajně existující přístroje vyvolávající umělé zemětřesení, podmořské výbuchy, ale jistě i další zařízení, o kterých se na veřejnost doposud nedostala ani ta ,,konspirace“.

Je jisté, že přírodní svět je protkám ohromným množstvím záření, paprsků, spojovacích vláken, do kterých zasahujeme jako ,,slon do porcelánu“, tedy hloupě, neurvale a většinou naprosto destrukčně. Vyvoláváme tak procesy, které v dění přírody NEMĚLY VŮBEC BÝT. A jejich výsledky v nás vyvolávají úžas a mnohdy ,,kritiku krutosti v přírodě“. U některých dokonce odpor ke Stvořiteli, když něco takového ,,stvořil“.

Existují pozorování o nějakém zvláštním chování určitého zvířecího druhu, který žije v izolovaném prostředí/endemit/. Přesto se toto zcela zvláštní chování po čase projeví u stejného druhu zvířat, ale ve vzdálené lokalitě, například na jiném ostrovu v moři. Projeví se to, přesto, že ta místa nejsou tak spojená, aby se to zvířata mohla naučit od sebe navzájem. Je tedy zřejmé, že existují neviditelná spojení, která mohou nejen jedince, ale i celé druhy ovlivňovat, přesto, že fyzicky nepřijdou do styku.

A jestliže je člověku propůjčena vyšší síla a větší moc ovlivňovat nižší druhy, pak z toho logicky vyplývá, že člověk může neviditelně ovlivňovat jiné tvory, aniž je s nimi ve fyzickém kontaktu.

Abdrushin nám naznačil, že kdybychom mohli ,,vidět“ jemněji hmotné okolí Země, vykřikli bychom strachy. To bylo před desítkami let a jistě se to nezlepšilo. To je tedy ,,okolí“ a prostředí, které ovlivňuje vše v něm žijící. Tedy jednak nás, ale i zvířata. A ta jsou citlivější a vnímavější, než my…

Sledujme ,,diskusní pořady a fóra“, ale především na internetu. V televizi jsou cíleně vybíráni ,,diskutéři“ se stejnými názory a ještě jsou zaplaceni za to, že si jen ,,přizvukují“, takže tam nepoznáme ,,boj“. V internetových fórech, ať už jakéhokoliv druhu, se po pár větách velmi často začne s urážkami, které se stupňují až do vulgarit. Lze tu snadno vypozorovat ,,podhoubí lidského nitra“.

Když si přečtete nějaký článek o rozpadu bývalé Jugoslávie s úžasem se dočtete o proměně lidí ,,ze dne na den“. Lidé, kteří byli ještě včera ,,zdvořilí sousedé“ se proměnili v nenávistné nepřátele, kteří si dokonce uřezávali uši a jiným podobným způsobem projevovali agresi, která před tím nebyla patrná.

My tu agresi v běžném životě nevidíme, ale když dojde k nějakému zvýšenému tlaku, příležitosti k projevení – pak vše vytryskne a ztělesní se do slov, ale i činů. AGRESE je zde, všude kolem nás a jen čeká na projevení se… Pochopitelně nejen na lidech a mezi nimi, ale i v přírodě a tím i na zvířatech.

Vzpomeňme na epizodu ze životopisu Zoroaster:

„To je zvláštní,“ pokračoval po kratičké přestávce, „že se zdejší rostliny tak velice změnily. Dovedu se jasně upamatovati, že jako dítě jsem jedl mnohé plody, které jsou nyní prudce jedovaté“…

Je to jen malá ukázka, jak okolí, zamořené lidskými útvary, může ovlivnit přírodu. Pochopitelně nejen rostliny, ale i zvířata…

Beru tedy jako fakt, že člověk ovlivňuje zvířata v několika rovinách. Jednak po vnější stránce, což je viditelné a prokazatelné, ale i po stránce neviditelných záření a útvarů. Snáze ovlivní ,,domácí zvířata“, ale jeho ,,moc“ prostupuje celou přírodou Země. Takže jistě působí i na volně žijící zvířata. Ta jsou ale jistě také v různých druzích záření, a proto je míra našeho působení na ně různá. Jejich citlivost vůči nějakému konkrétnímu působení bude různá.

Rozdělil bych tedy ten pojem ,,boj v přírodě“ na dvě formy.

Jednak je tu ,,přirozený boj“, ale pak i forma tohoto původně přirozeného děje, nyní ovlivněná naším působením a tím se stala ,,nepřirozenou“.

Kdysi mi psala jedna čtenářka, že ,,nemá ráda slovo boj“. Chápu to tak, že dotyčná rozumí pod slovem boj jen pokřivené lidské formy. Je však možné, že ve svém odporu došla ještě dále a už nemá ráda boj v žádné podobě, a to už by podle mého nebylo v souladu s tím, co je ve stvoření ,,normální“. Normální má podporu stvoření. Máme tu příklad z nejvyššího oddílu Prastvoření, což by pro nás mělo být ,,dostatečné potvrzení“.

Johanna:

Například i cit blaženého spojení s rodnou půdou může dát vzplanout celému národu v nejopravdovějším nadšení, když se ji nepřítel snaží chamtivě poškodit.

Nechci zde ,,citovat“, proto jen zmíním, že v Poselství je podrobně rozepsáno, že boj v přírodě vynucuje hybnost mezi zvířaty a tak zachovává zdraví. Nemusíme o boji uvažovat jen v případech zabíjení, ale je tu i zápas mezi samci, kde se pomocí tohoto ,,boje“ vybere ten nejschopnější=nejzdravější/u nich to není jako v politice lidí/ a tím se zajistí ,,zdraví populace“.

Onen ,,boj“ v širším slova smyslu můžeme definovat jako interakci dvou sil, což je děj, který neustále probíhá při nesčíslných procesech i na atomární, buněčné, ale i vesmírné úrovni. Taky ve fyzikálních, chemických, ale i bytostných dějích. To ,,zápolení sil“ je základem pohybu v různorodých prvcích, ale i dějích. Bez interakce, kterou též můžeme chápat jako ,,boj“, by došlo k zastavení pohybu a tím rozkladu.

Boj je tedy správný! Ve své původní podobě je chtěný. Jen jeho pokřivené formy jsou nepřirozené. Otázka je, jestli jsme už nepodlehli příliš ,,lidskému pohledu na věc“, který se od řádu natolik odklonil, že mu ,,přirozené“ připadá jako ošklivé.

Nicméně, já musím za sebe říci, že to, když se zvířata dlouhodobě za živa trhají, mi přirozené nepřipadá. Když však jedno druhé zabije a pozře, to beru jako přirozené pro tento druh hmoty – konec konců i ve zvířatech je duše, která zničena není…

Musím samozřejmě zmínit i to, co někteří obhájci všech forem ,,boje v přírodě“ uvádí.

Zvířata mají nižší práh bolestivosti, a proto netrpí tak, jak nám to připadá.

Zvířata nejsou zatížena rozumem, a proto tak nelpí na pozemském těle. Jejich uvolnění duše z těla je proto mnohem snazší a je proto možné, že v době, kdy jsou trhána na kusy, už je duše uvolněná natolik, že to necítí.

Zvířata si při tomto druhu ,,lovu“ trénují své schopnosti – kočka pohazující si s myší.

Někteří lidé dokonce tvrdí, že tímto způsobem ,,trápení“ se u kořisti mění ,,chuť masa“ a to je důvodem k tomuto jednání. Ovšem jako protiargument máme jiná sdělení a to, že při utrpení zvířat na jatkách se ze strachu zvířete uvolňují do masa toxiny a maso se tak znehodnocuje…já bych spíše věřil tomuto poznatku, než tomu, že mučením zvířete je maso pak ,,sladší“, jak je uvedeno v jakési ,,duchovní“ literatuře.

Je logické, že zvíře bude s tělem spjato méně, než člověk, který se celý život bojí, že umře a po smrti už nebude existovat. Že může mít zvíře menší práh bolestivosti a jiný pud sebezáchovy oproti člověku, to je taky pravděpodobné. Přesto popsané ,,podivnosti“, kdy zvíře dlouhodobě trápí druhé, mi ,,normální“ nepřipadají a přisuzuji formu tohoto děje našemu vlivu…

Boj v přírodě, jako obecný a původní děj, považuji za správný a chtěný.

Ovšem působením lidského ducha při jeho správném vývoji, by tento ovlivňoval i ,,boj v přírodě“.

Nepředpokládám, že by zmizel, ale jistě by měl jinou formu. Postupně by vše směřovalo k méně násilným formám. Abdrushin uvádí, že v Tisícileté říši měla být jiná zvířata, která byla v jemněji hmotných zárodcích už připravena. Je tedy možné, že jednou, kdesi v budoucnosti, by už na Zemi nemuseli být dravci a pohyb mezi zvířaty by nemusel být vynucen touto formou. Ale toto je tak daleký výhled z naší pokřivené přítomnosti, že není potřeba se tím příliš zabývat DNES. Dnes se máme snažit, abychom co nejméně vyživovali formy agrese, zloby a nenávisti a tím omezovali toto nežádoucí působení na přírodu.

Pochopitelně se máme chovat k přírodě mnohem chápavěji a vděčněji, jako k propůjčené milosti Boží… Ale nemáme se nechat zmanipulovat dnešními POLITICKÝMI EKOLOGY, kteří ve své zaslepenosti TAKY povedou k ničení Země…

V dnešním světě MUSÍ člověk bojovat, aby ochránil to cenné duchovní. Musí však bojovat s rytířskostí a čestností, chrabrostí i odvahou, ale bez nízkosti a podlosti, která je dnešnímu lidskému světu tak blízká, že při každé příležitosti ,,boje“ se snaží na člověka ihned přivěsit.

 Nebojovat proti temnu a bezpráví se rovná vlažnosti, a to také vede do zavržení a rozkladu…

-ZF-

---

Článek lze stáhnout a uložit v PDF ZDE: