234. Neomarxismus – nástroj Lucifera /19. 12. 2017/

234.Neomarxismus – nástroj Lucifera

Dobrý večer pane Fritzi. Děkuji za odpověď /k otázce č. 230/. Mohl byste, prosím, připsat i něco o neomarxismu? Četl jsem něco o tom na wikipedii, ale moudrý z toho nejsem. Ještě mě napadl jeden pojem – politická korektnost. Co to vlastně je, kdo a od kdy to dělá? P. S.

---

Nejprve si položme otázku, proč by se člověk jdoucí duchovní cestou měl zabývat jakýmisi  ,,politickými pojmy“? Je to snad k něčemu dobré, nebo jej to jen připoutává ke špinavostem tohoto lidského zřízení, navíc, které je přece, tak jako tak, už dávno odsouzeno ke zničení? No, já jsem přesvědčen, že je to přímo ,,životně důležité“, obzvláště pro lidi, kteří chtějí jít cestou ducha. Tito lidé se moc nezajímají o ,,dění světa“, protože je zajímá ,,duch“ a pěkné, příjemné věci. Příroda, kytičky, správné písničky, výchova dětí, ruční práce a setkávání s ostatními podobnými lidmi. Tak se tito lidé do jisté míry izolují od dění světa i společnosti. Žijí ve ,,svém světě“, který je pěkný, ušlechtilý, ale…izolovaný od světa vnějšího. Jenže my všichni jsme se zrodili v této době na tuto zemi a do těchto podmínek. Jistě to není náhoda. Máme jistě něco opykat, máme mnohé prožít, ale hlavně MÁME SE POUČIT a najít nové životní postoje. K tomu patří prožívání situací, které nám svět a lidé připraví. Tímto nelehkým prožíváním nemáme být jen ,,protaženi“, jako kláda dřeva, nebo snad se jím prokutálet v příjemné duhové bublině vlastních představ, ale máme jím projít v pochopení, protože jen to přinese potřebné poučení a to zase nám dovolí se už takovým prožitkům na příště vyhnout. Nebude to pak ani nutné, protože jsme poznali dobro i zlo v těchto podobách, poučili se, naučili se i bránit zlu, které je chytré /je přece svázané s rozumem/ a není tak snadno poznatelné. A právě pojem neomarxismus je jedním z těch, které ,,klamou tělem“, tedy odívá se do pěkně znějících, ale naprosto falešných slov a pojmů. Jen bdělost a moudrost pomohou, aby člověk pod nánosem všeho toho dnešního lhaní odhalil skutečnou podstatu toho, co je nám denně předkládáno. A skutečně, vím o čtenářích, kteří se nechali lapit slovíčky o solidaritě, soucitu a lásce a věří, že milióny valících se imigrantů jsou chudáci, prchající před válkou, kterým přece musíme pomáhat. Přitom stačí jen sledovat dění nezaujatě, věcně, tak, jak nám to radí Poselství. Dnes skončila válka v Sýrii, což měl být hlavní důvod imigrace. Ale nic se na imigraci nemění, dokonce už se ani moc nemluví o trpících z války, najednou se začíná mluvit i o lidech, kteří chtějí ,,lepší život“ a proto jdou k nám. Oním lepším životem, zcela prakticky a věcně pozorováno, je život bez práce a povinností, život z darů, bez odpovědnosti, bez nutného vyrovnání, bez vděčnosti k dárci, ale dokonce v nenávisti k dárcům. Ale toto přece nemůžeme považovat za správné a nemůžeme to podporovat. A jak je to s imigrací, tak je to s mnohým dalším, protože to vše vychází z jediného zdroje. A všechny ty různé podivnosti, nelogičnosti, ale i přímé zvrhlosti dnešní doby pak souvisí se slovem neomarxismus. Proto je nutné poznat a pochopit – aby se člověk dokázal ubránit a nebyl jako ti čtenáři, kteří vítali ,,chudáky imigranty“, místo toho, co by mysleli na ty skutečné chudáky, kteří v Sýrii zůstali a bojovali za svůj národ…

Neomarxismus je důležitý pojem, protože je to právě on, který usiluje, v mnoha podobách, o totální rozvrat světa. Všechno zlé, odporné, podivné a úchylné vychází ze snah neomarxistů. A je to o to horší, že oni nejsou žádnou stranou, ani směrem, proto se proti nim nedá ani konkrétně vystoupit. Projevují se v mnoha rovinách, nad nimiž dnes normální člověk kroutí hlavou a nemůže pochopit, proč toto někdo propaguje, co tím sleduje a k čemu je to dobré. Je proto důležité se trochu obeznámit s tímto rozvratným elementem, aby jej člověk dokázal vždy rozpoznat a byl před ním na pozoru. On totiž proniká jako neviditelná nákaza do celé společnosti, nejen naší, ale infikuje celý svět jako mor, nebo spíš malomocenství, které vše rozleptá, rozloží všechny formy a tvary na hnusnou hmotu a vede do zkázy nejen těla, ale i duši.

Marxismus jsem vždy chápal jako nějaký ruský vynález spojený s komunismem a socialismem.

Dnes se ale objevují zprávy, jak byl Lenin školen v Německu a že Ruská revoluce vlastně nebyl ruský vynález, …ale to nyní nechci rozebírat.

Marxismus postavil do konfrontace dělnickou třídu proti buržoasii, která byla označena za základní zlo ve společnosti, se kterým bylo nutné se vypořádat, aby nastal vzestup společnosti a národa.  Marxismus stál na ekonomicko-třídním konfliktu a nesl v sobě idealistické, ale zcela nereálné, sny, vycházející z nepochopení lidské podstaty a jejího nutného osobnostně nerovnoměrného individuálního vývoje. Vycházel ze snu, že lidé jsou stejní a proto se budou stejně chovat, budou-li k tomu vytvořeny přiměřené podmínky. Stal se jakýmsi pokusem o ateistické náboženství, v němž bohem je člověk sám. Podle všeho mnozí propagátoři ještě doufali, že si do ideálů natlačí i svá nesplněná přání, jako například nudismus, společné ženy, apod. V Rusku byl Marxismus uvítán jako německý a německo-židovský vynález, který jim přinese technickou revoluci, fungující společnost, podpořenou stroji, pracovním elánem a výborně organizovanou společností. To však nikdy nebylo cílem skutečných ,,vynálezců Marxismu“. Marxismus měl rozložit řád společnosti, ne ho upevnit. Protože však boj mezi dělnickou třídou a buržoasií nepřinesl kompletní rozpad systému, ale jen jeho přeformátování, byl pro temné síly zklamáním a bylo nutné najít něco jiného, méně závislého na systému, pro toužebné rozbití řádu světa.

Nová verze Marxismu, nazývaná neomarxismus, nemohla už stát na něčem tak reálném, co se samo vždy znovu vrátí zpět do nějakého řádu a pořádku. Proto se hybnou silou nové odnože Marxismu muselo stát umění, které samo o sobě netíhne k řádu, je postaveno na pocitech, emocích, dojmech, tedy pojmech těžko uchopitelných, popsatelných, a proto se vymykající přesnému řádu. Pilíři neomarxismu, či snad lépe řečeno, polem působnosti a zdrojem lidského materiálu je kultura a sociální sféra, oblast, která není ekonomicky přínosná, a proto se na ni nedají přímo aplikovat ekonomická pravidla. Stojí částečně mimo ekonomický řád, žijíce z podpory společnosti, ale sama ekonomické statky nepřináší. Také bylo nutno využít skupiny obyvatel, kteří se cítí být společností odstrčeni /…a je jedno, jestli svou vinou/, užírají se v pocitech ublíženosti, ukřivděnosti. Ideální jsou skupiny ,,sociálně vyloučených“, tedy lidí, kteří se nechtějí přizpůsobit řádu společnosti, ať už z důvodů své excentričnosti, zvyků, náboženství, sexuální úchylky, nebo čehokoliv jiného. Musí to ale být ,,menšiny“, aby to mělo punc spasitelství, morálního sebeuspokojení pro pomáhajícího, punc vlastní jedinečnosti, když ,,zachraňuji ty, kterými ostatní pohrdají“, to přece vypovídá o MNĚ, jaký JÁ jsem úžasný člověk. Je to tedy óda pro vlastní ego a podpora všeho, co nectí řád…. A nikdo přitom nehodlá řešit a zkoumat, jestli tito ,,vydělení“ nejsou vyděleni svou zvrhlostí, nebo jsou to skutečně potřební lidé. Je to přesně, jako se ,,zachraňováním imigrantů“, kde jsou zachraňováni mezi snad nějak trpícími i džihadisté, teroristé, vrazi a těm všem se MUSÍ pomáhat, musí jim být splněno každé přání a odpuštěn každý zločin, protože jsou přece ,,frustrovaní“…..

Hlavními rysy neomarxismu jsou: Vzdor proti společnosti, přehnané povýšení umění a kultury nad rámec všeho ostatního konání člověka, bezmála, jako jediné ,,skutečné hodnoty“. Pocit velikášství a vlastní jedinečnosti. Utopie, že nic v řádu světa není dané, ale vše může člověk změnit.

Ideálními adepty jsou studenti humanitárních věd, inteligenti, kteří jsou hrdí na svou inteligenci a pohrdají každým, kdo nemá jejich domnělou inteligenční výši, mládež pohrdající řádem a chtějící v mladické pýše a neznalosti měnit svět, odstranit vše, co jí stojí v cestě. A samozřejmě zmíněné skupiny ,,nějak diskreditovaných a opomíjených ostatními lidmi a společností“. ,,Chudáka pedofila nemá nikdo rád a přitom on tak miluje děti…“, pedofilové budou jistě už brzo také označeni za trpící a strádající menšinu, mají k tomu všechny předpoklady /včetně těch nejhorších/, kterým musíme pomáhat v jejich trápení….a potřebách.

Počátky neomarxismu řadíme do doby po roce 1917, kdy se postupně ukazovalo, že marxismus nebude mít ten úspěch, který se v tehdejším SSSR očekával. Hlavní zásluhy na neomarxismu si nicméně vydobyla tzv. frankfurtská škola seskupená kolem Institutu pro sociální výzkum. Ten vznikl v roce 1923 jako první marxisticky orientovaný ústav v Německu, a to za hojné finanční podpory milionáře Felixe Weila, syna velkoobchodníka s obilím.

Pro nás je jistě zajímavé, že neomarxismus povstal v době působení Abdrushina a nyní, když On zde není, ,,pozvedl hlavu“ a prostřednictvím hlavní představitelky Vyvoleného národa, který selhal, úspěšně se rozvíjí a opět pohlcuje svět…. Hlavní zevní hybatelkou zničení Evropy je tak ŽENA /žena selhala/ z Vyvoleného národa /který selhal/ a vše se vede proti Božímu řádu, včetně úpadkového projevu křesťanství /stojícího na popravě Ježíše/, jako falešného náboženství, které popírá své vlastní kořeny vzešlé z působení Ježíše Krista. Toto falešné náboženství, které dva tisíce let předstírá, že stojí na Ježíši, se nyní nestydí předat náboženskou vládu Mohamedovi a Ježíše sundat z věží chrámů a pohodit ho někam do sklepa.

Novináři, tisk a média se všichni ukázali jako horliví služebníci neomarxismu a tím Lucifera, čímž ztělesnili pravdu popsanou v Poselství.

Aktivity neomarxistů se prostřednictvím různých ,,osvícených inteligentů“ projevovaly v mnohých státech, takže je nelze izolovat na jediné místo. Ideály neomarxismu se postupně profilovaly, ale hlavní myšlenky lze popsat zcela konkrétně:

Je to především vzpoura proti všemu, co člověka jakkoliv omezuje. Ať už je to řád společnosti, nebo omezení mladého člověka jeho rodiči, pocit omezení studenta učitelem, pak i zkoušením ze znalostí, nebo vůbec tím, že se něco konkrétního musí učit. Společnost i národ se do jisté míry chová jako organismus, kde jsou neviditelně provázáni jednotlivci, skupiny i druhy činností, vytvářejíc tak neviditelný systém podobný nervové soustavě těla. Ve všem vládne určitý řád, aby to mohlo fungovat. A to je právě to, co neomarxistu hněte a proti čemu bojuje, cokoliv, co ,,on musí“ jej uráží a chce se toho zbavit. Jej uráží jakýkoliv řád a považuje jej za překážku ke své pomyslné ,,svobodě“. Proto se dnes objevují už patologické nápady boje proti rozdělení na muže a ženu, rozdělení na nějaká konkrétní pohlaví a předurčení, že každé pohlaví má svou určenou roli. To neomarxista nehodlá připustit a chce zničit takové ,,danosti“ v pošetilém bludu, že potom teprve bude člověk skutečně svobodný. Výsledkem činnosti neomarxisty je chaos, který by následoval po zrušení řádu. Ale neomarxista nechce cíleně vyvolat chaos, on chce jen odstranit cokoliv, co člověka omezuje, jenže důsledkem pak bude chaos, což on nedomýšlí a neplánuje. A protože neomarxisté zjistili, že systém světa má řád zakořeněný v sobě a i po rozvrácení řádu se do něj po nějaké době opět jakoby samovolně vrací, došli k tomu, že je nutné řád rozbíjet neustále znovu a nedat mu čas k znovuzformování. Zřejmě i to je důvodem, proč tyto destrukční snahy probíhají ve všech myslitelných rovinách současně. Není to žádná náhoda, ale cílená snaha rozbít systém na všech úrovních. Hloupí neomarxisté, zaslepení vlastním sebepřeceňováním a velikášstvím, však nechápou, že to, co je žene, nejsou oni sami a jejich sny, ale že je tlačí síly Temna, které je používají jako nevědomé, ale užitečné idioty. Cílem temna však není chaos, který se nedá ovládat. I v temném dění a chtění je vždy smysl, úmysl, cíl a cesty, jak jej dosáhnout. Proto i v temnu je řád. Idioti jsou tedy využiti k rozbití systému a řádu, ale pak budou sami zlikvidováni, aby Temno mohlo nastolit svůj řád, jdoucí proti Bohu a Jeho Řádu stvoření. My známe ten výrok, jak Lucifer vede lidského ducha do zmaru a k vyvolání Božího hněvu, vede jej tam a pohrdá jím pro jeho slabost a hloupost.

Neomarxismus je přímým nástrojem ke zničení lidského ducha a ukončení jeho vývojové cesty.

Musíme být pozorní ke všem formám, které vyvolává a ke všem rovinám, kde působí. Zde se spoléhá na lidskou slabost, lenost, naivitu a pak lidé dobrovolně slouží těmto silám, aniž to vůbec pochopí.

Je snižována role muže, je poukazováno na jeho hrubost a primitivismus. Proto je vychováván muž nemužský, oddaný módě, fintění a změkčilosti. K tomu jsou trvale dehonestovány všechny projevy jakékoliv přísnosti, které jsou podány jako agrese a sadismus. Muž, jako hlava rodiny, patriarcha, vyžadující u dětí pořádek a řád, je postaven do role tyrana a sadisty. V dětech je společenským systémem pěstováno pohrdání rodiči, jako něčím, co je omezuje a vnucuje jim zastaralé názory. To v rodičích, i vlivem mediálních kampaní, vyvolává pocity provinění a snahu se dětem zavděčit tím, že jim ustoupí a jim se přizpůsobí. Role rodičů je tím znevěrohodněna, zesměšněna a ztrácí jakýkoliv smysl, protože rodiče se stávají jakýmisi hloupějšími kamarády svých dětí, kteří ovšem nemají ten správný světový nadhled, a proto se musí od dětí učit, jak se mají chovat. Přidáme-li k tomu emancipační snahu odebrat ženě vše, co ji ,,nutí do ženské role“, je zřejmé, že role rodiny je zcela rozmetána.

Po znevážení funkce rodiny následuje a vlastně jde s ní ruku v ruce znevážení role muže a ženy všeobecně. Jelikož národ má svá pravidla a zákony, je nutné rozbít i systém národů, k čemuž směřuje Evropská unie, která již veřejně vyhlašuje, že je nutné vytvořit Novou Evropu, federaci vzniklou z pohlcených bývalých národů, které tím zaniknou. Skutečný neomarxista se ale nespokojí s nějakou federací, v níž opět budou omezení a zákony, takže tento krok bude jen mezikrokem ke krokům dalším. Multikulturní nadšení, maskované pod líbivým pláštíkem humanity a lidskosti, v němž je cílem navézt do všech států milióny především muslimů, protože oni jsou nejsilnějším nástrojem pro rozbití všeho původního, bude také jen jedním krokem, ale ještě ne cílem. Krokem účinným, protože neomarxista chce rozbít řád a nastolit chaos, pro což jsou výborné revoluce, atentáty, občanská válka, nepokoje a strach. Neomarxista jistě nechce válku, ale jen ,,svobodu“, neomezenou žádnými pravidly. Multikulti, třetí pohlaví, propagovaná homosexualita, gender, inkluze a ostatní, to není cílem, ale jen prostředkem k pádu současného řádu, systému a nastolení ,,světové lidské svobody všech a všude“..

Minulost je pro neomarxisty samozřejmě také zlá, protože je symbolem autority. „Autoritářský charakter uctívá minulost. ,,Co bylo, bude věčně“.

Rysem každého autoritativního myšlení je přesvědčení, že život je určován silami mimo člověka samého. Autorita je to, co neomarxistu děsí a provokuje. To, že v autoritativním chápání je zakotveno, že se člověk musí podrobit vnějším silám a že toto podrobení je pro něj štěstím – to neomarxista odmítá a proti tomu bojuje ze všech sil. Tím vlastně ,,vyhlašuje válku Božímu řádu“.

 

Všude kolem sebe vidíme, že těmto myšlenkám se dostalo v současnosti plného uplatnění. Projevit autoritativní sklony je považováno za totálně zcela špatné.

 

Typickým příkladem je škola. Učitel užívající tvrdá slova, kriticky hodnotící chování, vzhled a výkony žactva, je zcela odsouzeníhodný. A to nemluvíme o tělesném trestu, jenž má dnes příchuť genocidy. Ideálem je kamarádský učitel, který žáky nevede, pouze s nimi kreativně diskutuje, nebo se dokonce, jak to samotní propagandou zblbnutí pedagogové rádi uvádějí, sám od žáků lecčemu přiučí. Výsledky pěstování tohoto ,,pokrokového kantora“ jsou již patrny: drogy, perverze, pubertální promiskuita, zločinnost, šikana a v neposlední řadě i fyzické útoky na učitele.

 

Obdobná situace je na poli rodinném. Tady už je rodičovská autorita přímo uváděna jako zdroje duševních poruch/viz např. Norsko a jeho neblaze proslulé instituce na ochranu práv dětí/. Abychom zabránili poškozování zdraví, tak je nutno proti autoritě rodičů bojovat. Autorita rodičů musí být odstraněna, jinak dítě vlastně nebude existovat, jelikož nebude samo sebou, tj. zvláštní entitou. Vzpoura je zde tedy něco jako konečné sebezrození individua.

Otec vyžadující plnění příkazů a trestající jejich neplnění je vnímán jako tyran, matka pak jako nervózní harpyje. Postupně se proti nim postaví i členové rodiny, často prarodiče, kteří mají tendenci „bránit“ děti před rodiči a otevřeně zlehčovat jejich autoritu.

Děti jsou společností vedeny k permanentnímu boji proti autoritě rodičů, což se děje pod pláštíkem práv dítěte. Těmi jsou očkovány již během předškolní docházky, kde se formou barevných plakátů seznamují s tím, že mají právo odmítnout práci v domácnosti, mají právo na soukromí, že rodič nemůže zakazovat kontakt se zlým kamarádem a samozřejmě je nemůže trestat.

 

V konečném důsledku i samotní rodičové, vedeni vlastní leností, uznají, že ta autorita je vlastně hloupost, vždyť oni přeci také nemají rádi svého šéfa v práci, a tak se svým dětem nediví, že se autoritě vzpírají. Rodič se, podobně jako pan učitel, rozhodne stát kamarádem svých dětí a navrhne jim dokonce oslovování křestním jménem. Tímto obrazem rodiče, zejména otce, jsme pořád krmeni zábavním a reklamním průmyslem. Ve filmech vypadá ideální tatínek asi takto: je to naivní dobrák, popletený nešika, který ničemu nerozumí, ale má své děti rád, což znamená, že se svojí dcery vždycky před odchodem na diskotéku zeptá, zdali má pro každý případ náhradní prezervativ. Nikdy nezvyšuje hlas, všemu se diví a děti ho musí zasvěcovat do tajů života, jemuž nerozumí. Z čehož plyne, že on sám musel prožít své dětství ve stavu naprosté demence, a nemohl si tedy plnit svou dětskou funkci, čili poučovat tatínka.

Ve věcech veřejných je jakákoliv autorita známkou fašizace. Tyto tendence nezanikly ani v tzv. demokraciích. Staly se jenom rafinovanějšími. Jelikož je fašismus v hlavách a nikoliv na ulici, stal se tím hůře postihnutelným. Jedno je ale jisté: fašismus je všude….

Tuto ofenzívu demokracie zažíváme denně v pozvolna se rozkládajících státech a společnostech, kde uskutečňování individuálního JÁ různých zvrácenců, zločinců, bezcharakterních podnikatelů, politiků a uměleckých hochštaplerů se stalo nikdy nekončící kulturní revolucí. Jakékoliv autoritativní gesto vůči nim je považováno za svatokrádež. Dokonce i státy, jakožto národní celky, se brání tomu, aby byly vnímány jako nějaká autorita ve vztahu k jiným státům. Neomarxisté vinili státy, že se staly nositeli maloburžoazního egoismu a sadismu, který z roviny individuální a rodinné přenesly do roviny národní a uplatňovaly jej vůči jiným státům. Státy, aby nebyly právě takto vnímány, jsou ochotny falšovat svou politiku až k hranicím stravitelnosti. Jelikož jsou naši vládcové z veliké části odchováni na univerzitách šedesátých let, tak nutně pociťují rozpaky nad tím, že se stali reprezentanty oněch autoritativních režimů, proti kterým bojovali. Na útěku před autoritou, který je zároveň útěkem před odpovědností, se snaží politici každý akt rozložit do ztracena. Nakonec se ukáže, že za jakýkoliv čin v politice není vlastně odpovědný nikdo konkrétní, protože nikdo si nenárokuje autoritu a tedy ani právo rozhodovat. Pokud by někdo měl skutečně říct, kdo ovládá současné státy ve smyslu odpovědnosti, tak bychom museli dojít k poznání: všichni a nikdo. Po vertikále můžeme běhat nahoru a dolů, aniž bychom zjistili, kde začíná a kde končí autorita kohokoliv. Tenhle žádoucí stav se oficiálně nazývá liberální demokracie. Nejlépe je to patrno na různých vyšetřovacích komisích, které se topí v bezedných bažinách a hledají nepostihnutelné nitky odpovědnosti. Samotní politici se pomalu, ale jistě vnitřně přesvědčili, že hledání odpovědnosti za vlastní skutky je nelehké, protože je v pravdě nelehké hledat něco, o existenci čehož nejsou přesvědčeni.

Tak se pomalu přijímá názor že „svědomí je jenom vnitřním donucovacím aparátem závislým na kulturním a civilizačním tlaku“. Svědomí je vůbec kulturní přežitkem jako takové, jelikož má svůj původ v autoritativní povaze. Jestli se jej člověk drží, pak „se stává nejen poslušným otrokem, ale též přísným dozorcem, který sám se sebou jedná jako s vlastním otrokem“.

Trochu to vše připomíná volnomyšlenkářskou nevázanou éru hippie, jakož i snahy anarchistů, ale u neomarxistů to jde hlouběji, až k samotným základním pilířům řádu, který chtějí rozmetat až do posledního atomu. Tak dochází až paradoxům sebe sama, když i ,,řád vlastního rozumu a myšlení“ jim připadá příliš svazující. Pak jim snad jedině drogový rauš pomůže se vymanit z okovů svého mozku, který přece používají k prosazení ideálů samotného neomarxismu…..

 

Neomarxista pohrdá minulostí, která by jej mohla ovlivnit, odmítá se poučit z nějakých chyb. Protože odmítá jakoukoliv autoritu, jsou pro něj uzavřena všechna náboženství, protože v nich je vždy vyšší autorita, která se má poslouchat.

Už i samotný rozum je označen za fašistický projev, podobně jako všechna omezení. Omezovat dítě v jeho svobodném, nikým neusměrňovaném rozvoji osobnosti, je také fašistické, právě tak, jako bránit mu v ,,přirozeném nespoutaném hledání sexuality“. Naopak je nutné mu napomáhat otevíráním možností. Což už můžeme vidět v instruktážních filmech pro sexuální výchovu ve školách, kde je ukazováno nedospělým, jak se mají správně sebeukájet…nemají se omezovat druhem pohlaví partnera, jen tak se jejich osobnost bude ,,přirozeně rozvíjet“..

Osvobodit se musí i rodičové. Od sexuálních, náboženských, morálních i sociálních předsudků. V tomto směru se daří dosahovat ve společnosti vskutku revoluční modely. Osvobození od manželství narůstá, rozvodovost je na vzestupu. Náboženství bylo rodiči definitivně hozeno přes palubu, také jako brzda sexuální svobody. Multikulturní snášenlivost je pak osvobodila z područí sociálních a rasových předsudků, takže když je ztluče skupina imigrantů, neprotestují, nýbrž se tolerantně odplíží do svého spontánního bytečku. Zdá se, že jsme nikdy nebyli svobodnější, než dnes. To ovšem nestačí. Je nutno osvobodit se i od vlastních dětí, zejména tehdy, kdy ještě nemohou projevit svou osobnost, tj. před porodem. Toto potlačení nevadí, jelikož se jedná dle neomarxistů o shluk buněk a ne individuální JÁ.

 

Média nás zahlcují osvobozenými a seberealizovanými jedinci. Sportovec na reklamním poutači křičí: Je to ve mně, jen je to třeba objevit, JUST DO IT. Rocker a pubertální hvězdička řvou BE FREE. Když nastane problém, tak si dáte mentolový bonbón a jste FREE. Koupíte si byt a jste FREE, automobil, jedete na dovolenou a tam všude nejste nic jiného než permanentně FREE.

 

Osvobozují se i staří lidé: od bolesti, od stáří, od vrásek, od vnoučat. Ve škole slaví bezprostřednost a osvobození dokonalý triumf. Autoritativní memorování muselo ustoupit spontánnímu vyjádření nálad a pocitů žáka. Jeho hulvátství a vulgárnost jsou oslavovány jako pokrok a společenské blaho. Ve školách se množí případy útoků na pedagogy, znásilnění, a dokonce i bestiální vraždy, ale to vše je ničím proti nádhernému pocitu svobody. Pořád jsme přesvědčováni, že právě toto osvobození přinese vynikající vzdělanostní výsledky. Učební osnovy se neustále scvrkávají a transformují, jen aby nenarušovaly bezprostřednost a volnost žactva. A výsledek? Totální úpadek úrovně vzdělanosti.

 

V politice je pak osvobození vším. Války se vedou již jen pro osvobození, do voleb jde politik nalevo i napravo jen proto, aby bojoval za ještě větší svobodu, ženy se vrhají do parlamentu, aby osvobodily své sestry atd. Běda tomu, kdo nechce být osvobozen, s tím bude bez milosti zatočeno.

Osvobození je nutné dosáhnout i v jazyku, vyjadřování.

Tomu napomáhá korektní pojmosloví a korektní řeč. Všechna odvětví lidského života se stala obětí korektního newspeaku /česky ,,novořeč“ je jazyk z knihy George Orwella 1984/. Cílem nového jazykového experimentu je zamlžit pojmy, setřít jejich přesné kontury a navodit situaci, kdy je realita něčím nevyhraněným, něčím, co poskytuje svobodě nejširší operační prostor. Ve světě, kde vládnou striktně vymezené autoritářské pojmy, kde vražda je vraždou, smilstvo smilstvem a hloupost hloupostí, by jevy jako legální potrat, pornoprůmysl a liberální politika narážely na neustálé problémy. Zmíněná korektnost se lidem dostává rychle pod kůži, protože jim umožňuje vést ideově bezkonfliktní život. Nikdo nikoho neuráží, protože již nic není pohoršující, kromě autority samozřejmě.

KOREKTNOST je tedy účinným nástrojem pro nastolování neomarxistických ideálů do veřejného života.  

 

Neomarxismus je tedy zhoubným Luciferovým nástrojem, který používají samotní lidé a snaží se tak dovést celé lidstvo do konečné zkázy a zničení. Neomarxismus se projevuje v mnohých rovinách, některé jsou svou šíleností snadno poznatelné, jiné jsou méně zjevné a proto tím nebezpečnější. Pro ty zjevné stačí vše kontrolovat pod úhlem ,,normálnosti“. Co není normální z hlediska ještě nedávno obecně chápaných pravidel, v tom je jistě obsažena neomarxistická idea. K tomu patří ony zmíněné snahy o třetí pohlaví, snahy o zničení rodiny, potlačení funkce otce, matky, mužství a ženství. Potlačení odpovědnosti a neuznání autorit. Snaha ignorovat, nebo ,,nově vykládat“ historické skutečnosti. Snaha masově zkřížit rasy a vytvořit ,,nového člověka“, bez zbytečné přítěže morálky, zvyků, tradic, víry v něco jiného, než sebe sama. Nerespektování hranic států, hranic člověka, hranic vlastní osobnosti.

K těm méně zjevným patří plíživé metody křivení pojmů dobrý/ špatný, normální/zvrácený, zlý/hodný. Metoda ,,dvou metrů“, kdy tatáž věc a čin je u jednoho tolerována, u druhého však onačena za špatnou, pronásledovanou i trestanou. Lži, lži a manipulace, především u sdělovacích prostředků – zde je nutné být pozorný, aby se člověk nenechal zmást věrohodně podávanými ,,informacemi odborníků“, kteří všichni slouží jen ideálu neomarxistů, a proto sdělují tutéž lež, ale různým způsobem a s odhodláním fanatika.

Převýchova mládeže, která je vedena společností a školami k pohrdání autoritami, odklonu od odpovědnosti, sváděna k perverznímu experimentování se zvrhlými sexuálními praktikami, pohrdání národem a jakýmkoliv národním cítěním, potlačováním přirozené víry člověka v Boží řád, je nahrazováno bigotní a fanatickou věroukou, a je nepodstatné, jestli je křesťanská, nebo muslimská, protože vše vede k otrocké mysli, ale pod falešnými temnými křídly zdánlivé čistoty a zdánlivého světla.

Korektnost, která nasazuje každému pojmu rozmazaný obrys a pod ním pak zřejmou lež a manipulaci, je nutné neustále odhalovat a pronikat v pozorování pod tyto klamné pláštíky.

Je nutné přijmout mnohem větší odpovědnost ke svému životu i k životům osob nám svěřených. Neustále je nutné odhalovat skutečné příčiny všeho dění a činů kolem nás a tak OSVĚTLOVAT SKUTEČNOST. Především ve svých rodinách. Nyní MUSÍ rodiče vytvořit PRAVDOU protiváhu ke LŽI ve světě a společnosti. Svým pevným a jednoznačným postojem vytvořit pevnou hráz a přístav v samotném lůně rodiny, aby dítě mělo pozitivní vzory a místo, kde jsou skutečné hodnoty, oproti předstíraným. Neúnavnou trpělivostí v lásce vysvětlovat pravé příčiny konání světa – ODHALOVAT PRINCIPY NEOMARXISMU, aby každý mohl sám vždy odhalit skutečnou podstatu dění, které ovlivňuje velmi intenzivně život každého z nás. Vysvětlujte každému, proč je tu KOREKTNOST a co je jejím skutečným cílem. Proč se otevírají hranice a proč se musí přestěhovat celá Afrika do Evropy, co je skutečným cílem Evropské unie. Nevědomost, naivita a zdánlivá láska k trpícím – to jsou jen další nástroje neomarxismu k ovládnutí slabochů, kteří si o sobě myslí, že jsou hodní a útlocitní. Jsou však jen líní a zbabělí pohlédnout pod falešné pláštíky neomarxismu, který chce ovládnout svět, aby jej mohl uvést v chaos a pak byl spolu se vším ostatním pohlcen temnotou a rozkladem…

Mnoho a mnoho lidí padá bez odporu do nástrah nemarxistických mechanismů. Proč? Z lenosti a zbabělosti – to především. Bojovat proti něčemu, co už zachvátilo společnost, to chce odvahu, protože člověk bude napadán a ponižován, označen za fašistu /to je dnes první po ruce/, popudí své okolí, své známé, své děti i příbuzné. Je proto jednodušší ,,se přizpůsobit“ a dělat totéž, co všichni ostatní… Pokud Vám ale záleží na Vaší duši i na duších Vám svěřených, pak vás to naopak musí vyburcovat k bojovnému postoji, k prosbě o sílu, bdělosti, pozornosti a pevnému postoji proti všem zrůdám, které už propadly Peklu.  

Buďme na stráži a prosvěcujme temnoty pravdou, protože Pravdě lidé ještě nerozumí. Musí být nejprve vytrženi ze smyček temnoty a tu nejprve musí poznat a pochopit.

 

-ZF-

 

Čerpal jsem informace z článku pana Branislava Michalka, zveřejněného na webu Tedeum.cz

Je to článek velmi obsažný i s mnohými konkrétními údaji. Chcete-li více informací, podrobněji rozebrané historické souvislosti, pak si jej přečtěte zde.

---