204. Obrat Světů… /21.7.17/

204.Obrat Světů…

Před 88 lety/…zvláštní číslo, ne? Dvojitý/tedy jako podtržený/ duch a součet čísel znamenající vůli – zdůraznění, že duch podléhá vyšší Vůli a že ta jeho se musí sklonit před tou vyšší…/ prošlo lidstvo, aniž si toho povšimnulo, obrovským dějinným aktem. Nebýt Abdrushina, který na to upozornil pár povolaných, nevěděl by o tom nikdo. A přece je to děj, který mnohonásobně svým významem převyšuje i takové akty, jako vznik Země, což už snad za důležité považovat můžeme.

Každé ,,výročí“ vztahující se k nějakému vývoji ve stvoření, není jen posvátnou ,,vzpomínkou“, ale jistým opakováním onoho děje. Sice v jiné formě a podobě, ale ve stejném duchu. U dějů, které z nějakého důvodu nebyly ještě dokončeny, je to doprovázeno intenzivním tlakem k završení příslušného děje. Obrat světů sice dějinně proběhl, ale lidstvo se s tímto dějem neztotožnilo, nevstoupilo do něj a tím nepokročilo ve svém vývoji. Obrat Světů nastal, ale obrat lidstva ne.

A protože ,,čtenářstvo“ i ,,stoupenci“ nejsou v principu až tak jiní, než ,,lidstvo“, tak i oni projdou, v mnoha případech, tímto dnem, tímto zesíleným, dějem – bez povšimnutí.

Co je to vlastně ten ,,Obrat světů“ a proč by měl zasluhovat naši zvýšenou pozornost? Jak slovo napovídá, dochází při něm k nějaké zásadní změně, k nějaké obrátce ke stávajícímu stavu. A jestliže slovní obrat nemluví o člověku, Zemi, ale o ,,světech“, pak je to děj, který má velký rozměr a dosah. Týká se tedy nějaké celé velké části stvoření. Je to vývojový krok, který přenáší celou velkou část stvoření do nové, vyšší vývojové etapy. Neboť vývoj není jen ve hmotnostech a pozdějším stvoření, ale ve stvoření celém. O tom svědčí hlavně to, že samotná část Vůle, seslaná do stvoření má také určitou vývojovou linii, tedy konkrétněji řečeno – Imanuel v Synovi Člověka má dětství a vývoj. On, dokonalý a neměnný ve svém bezbytostném jádru, je podroben vývoji, protože vstoupil do stvoření /které je prostoru a čase/, byl se stvořením spojen, byl k němu ,,připoután“ a proto se stvořením musí sdílet i vývoj. Jinak by nastala mezera mezi Jeho neměnnou dokonalostí a vývojem stvoření, v němž působí. Taková mezera by nedovolila jistou pomoc, posilu, ale i ,,pochopení“, které jsou vždy dány jistou stejnorodostí, byť v tomto případě je rozdíl mezi Ním a stvořeným nezměrný. Nicméně právě ,,společný vývoj“ může být tím, co tak nestejné objekty dokáže spojit. To je Oběť Syna pro stvoření. Syn Člověka tedy také prochází jistým vývojem, od dětství po spojení s Otcem a plné převzetí vlády nad stvořením. Obratů světů bylo historicky jistě mnoho a každý znamenal jistý posun ve vývoji a tím pokrok i vstup do další vyšší vývojové etapy. Ovšem tento Obrat Světů, jehož vzpomínáme, jej v mysli vyvoláváme a ochotně se stavíme do jeho pole působení, ten byl mimořádně důležitý.

Souvisí totiž s převzetím vlády nad stvoření oddělenou částí Stvořitele, která se konečně, po nesmírně dlouhé době, opět spojila se svým původem – Otcem všehomíra, Stvořitelem všeho bytí… Tímto spojením vstoupilo celé stvoření do situace, která nikdy od počátku stvoření ještě nebyla. Celé stvoření nyní stojí v Otci, který je v něm skrze Syna, přítomen. Můžeme obrazně říci – od počátku věků, od doby, kdy se Biblicky řečeno ,,duch vznášel na vodami“, poprvé Otec ,,bydlí“ ve svém díle, jako ve svém chrámu…

Velikost tohoto děje je zcela mimo naši představu, milost tohoto děje nikdy plně nedoceníme, ale přesto bychom se o to měli alespoň snažit a ne projít tupě tímto dnem, aniž by se nás dotkl prst poznání a vypálil do našeho vědomí cejch tvora, který už ,,vědomě chce patřit Bohu“.

,,Všechno musí být nové“, čteme a myslíme, že rozumíme. Ale i tento výrok úzce souvisí s Obratem Světů. Jestliže Otec je nyní ve svém díle /je plně ve svém Synu a ten je zakotven ve stvoření/, pak je Mu toto dílo nyní zcela bezvýhradně podrobeno a musí se řídit Jeho vůlí. V jistém smyslu můžeme říci, že doba nevědomé existence skončila. Kdo nyní vědomě neusiluje k Imanueli ve stvoření, ale Boha ignoruje, nebo se drží staré starozákonní vývojové formy a představy o Bohu, ten už nenalezne ,,spojení s Otcem“ a tím nenajde oporu pro další vývoj. Je tedy skutečně ,,všechno nové“ a se starým postojem není ani pro člověka skutečná ,,budoucnost“.

Tento konkrétní Obrat Světů souvisí svým konkrétním obsahem se soudem /tedy vše už má být podle Vůle Boží a je to konfrontováno se skutečným stavem/. Symbolem soudu, ale i činnosti Imanuele ve stvoření je meč. Proto tento Obrat souvisí úzce i s Mečem soudu, který můžeme chápat jako symbol tohoto dne, ale i této doby… Kdo tedy touží po tom, aby se konečně vřadil do záchvěvů stvoření, pro toho by se i Meč měl stát vnitřním symbolem jeho ,,sklonění se Bohem“, jeho vůle a svobodného rozhodnutí ,,sloužit Bohu, tak, jak On to chce“…

To vše bychom si měli uvědomovat 21. července a se srdcem plným díku, s myslí plnou zahanbení při vědomí, jak daleko stojíme od skutečných živých dějů Božího řádu, bychom měli pokleknout – a to nejen symbolicky – a opětovně se zaslíbit Bohu, od kterého jsme zabloudili do houští lidských nesmyslů a zvráceností.

A nebude od věci, když si vybavíme slova, kterými se člověk zaslibuje Stvořiteli při aktu, kdy se Bohu zaslíbí navždy: ,,Věřím v Boha Všemohoucího, jehož silou jsem vzniknul a chci mu sloužit i náležet ve všech proměnách svého bytí“. Tato věta budiž mementem i náplní všech dalších dnů i dějů, které nám dnešní den přináší.

Reakce pan J.M.:

Ano, veľmi pekne napísané a páči sa mi Vaše podanie v ktorom je vystihnuté nepochopenie ľudstva. Nesprávna časť ľudstva sa chce hrať na boha a pripravujú, alebo konajú rôzne akcie na zníženie počtu fyzického stavu ľudí, myslím vojny, posýpanie chemikáliami z lietadiel, alebo budovaním bakteriologických laboratórií na uchovanie chorôb a prípadné použitie atď., a to nehovorím o klamaní všetkých vo všetkom a najviac vysoko postavených osôb v rôznych štátoch.  Ako keby sa dôsledky mohli odstrániť tak rýchlo ako vznikli.

Podľa mňa obrat svetov je bod, kedy sa slová Syna Božieho fyzicky i na zemi razantne napĺňajú a pretože ide o pomalší dej ako v duchovne mnohý slepý to nepozorujú.  Ide o uvedomenie si tohto bodu, že už bol a teraz sa začne mimoriadne fyzicky prejavovať.

Syn Boží spomínal varovania, kedy nás nabádal na prechod na stravu zo svetla a ja iba spomeniem, kedy napríklad obilie sa pred žatvou strieka herbicídmi na zvýšenie výnosov z hektára, ale umŕtvené osivo je vlastne jedom z ktorého sa vyrába všetko potrebné k prežitiu človeka. Striekanie jedov z lietadiel, alebo  porušovanie Božích zákonov v miešaní kultúr a etník národov sveta, alebo vytvorenie plodín bez pokračujúcej možnosti reprodukcie, ktoré u človeka zastavuje plodivú schopnosť žien.

Stále nevieme pochopiť obrovskú trpezlivosť Boha Otca s nami v neustálej možnosti pomalého vytvárania tlaku na človeka, aby sme si i v ťažkostiach uvedomili svoju pozíciu a aby aspoň nejaká časť prehliadla, že veci sa môžu mať i inak ako sme boli doteraz zvyknutý poznať.

Ak i Syn Boží nevedel ako sa bude situácia vyvíjať, tak dá sa predpokladať , že jediný spôsob ako ešte niečo zachrániť je tvrdý náraz na dno možností rozumového človeka a príprava ktorá sa konala doteraz ukáže koľko duší sa podarí zachrániť. Bez tejto prípravy a bez stanovenia bodu kedy je koniec vývoja nepodarených duchov to asi nepôjde.  Stále nechceme vidieť realitu ktorá je iná ako si želáme.

Skutočne som rád, že osvetľujete cestu duchom, myslím si, že nejaká lampa je vždy lepšia ako žiadna a preto musíme zotrvať v našej ceste vpred.  Páči sa mi váš výrok, že slúžiť Bohu vo všetkých premenách bytia je iba jediná cesta vpred.  Ale to si myslím, že už ste hodne vpredu a ako svetielko ukazujete cestu ostatným.

-ZF-

Děkuji. Byl bych rád takovým světélkem a byl bych rád, aby mne temnota nikdy nepohltila…ZF