2. otázka – Lze pochopit PG v překladu, nebo jen v němčině?/28.2.12/

2. otázka – Lze pochopit PG v překladu, nebo jen v němčině?

J.P.

Právě jsem přečetla přednášku o naší řeči a tam se jasně píše, že jen německá řeč je směrodatná, jiné nemají to správné naplnění a působení, tak nevím, směřujeme správně a máme vůbec šanci s naší českou řečí dojít do svého pravého domova? J.P.

zf

Nejsem němec, pokud bych jím měl být, narodil bych se tak. Pokud se ale člověk naučí německy, je to pro něj jistě přínosem a četba v originále mu může pomoci, protože má možnost odhalit chyby v překladu a naladit se lépe na síly, které měla od počátku přenášet německá řeč, k tomu přizpůsobená. To je obecné stanovisko. Ovšem musel by znát němčinu z období, kdy bylo napsáno PG a hlavně musel by se naučit při čtení i německy myslet… Kdyby se dalo PG přijmout jen v němčině, pak by byl nezměrný rozdíl mezi německými čtenáři a ostatními – není mi ovšem nic takového známo – takže to v tom asi nebude. Rozdíly jsou spíše individuální, mezi zralostí jednotlivých lidí, než mezi národnostní a jazykem. Jistě je jiný jazyk, než němčina určitou komplikací, ale nevidím ji, na základě svých zkušeností, jako to nejzásadnější. Abd-ru-shin napsal a za svého života i vydal původní tzv. Velké vydání Poselství a později Poselství doznívá. Obě knihy byly s jeho souhlasem tehdy přeloženy pány Kovářovými do češtiny, údajně tento překlad byl autorem i posouzen, jako vyhovující. Minimálně nevíme, že by autor měl nějaké námitky a tento překlad byl za jeho života šířen, aniž by on tomu nějak bránil. Tedy můžeme se domnívat, že nic proti tomuto překladu neměl a že je tedy, i s pouhým překladem možné PG pochopit a přijmout. Myslím si, že u každého překladu není tím nejdůležitějším gramatika a lingvistika, ale to, jestli se nevzdaluje německému duchu původního díla. Samozřejmě musí být zachována čistota jazyka a nemůžeme šířit PG v hanáčtině, jiných místních nářečích nebo snad v nějakém slangu. Ovšem to nejpodstatnější ale určitě je, aby se sám čtenář snažil prokopat do obsahu knihy, ale i každého jednotlivého pojmu – vždyť to nejsou slova a věty, ale cosi, co je za nimi. Podle mne je velmi důležité se snažit pochopit vůli autora v jeho slovech, tedy ne otrocké rozumové chápání, ani rozumové skládání jednotlivých vět k sobě do nějakých schémat, ale to, co se v běžné mluvě označuje výrazem, obratem: ,,co tím chtěl básník říci“, tedy pochopit, co tím chtěl autor vyjádřit, k tomu se člověk dopracuje postupně a při snaze a píli jaksi samovolně, aniž by to nějak kouskoval a lámal, stačí si při čtení v sobě trvale nést nezodpovězené otázky, nejasnosti v pochopení a časem se jakoby sama vynoří úplně jednoduchá odpověď. Hlavní váha tedy není na vnějších věcech /překlad, výklad druhými, apod./, ale na vlastní snaze a píli.