173. Je možné v dnešním světě stát bojovně a přitom být v harmonii? /1.1.17/

173. Je možné v dnešním světě stát bojovně a přitom být v harmonii?

Dobrý deň pán Fritz, srdečne Vás pozdravujem. Chcel by som sa spytať na váš názor či môže duchovný bojovník v súčasnom svete žiť v harmonii alebo žije v neustálom strese, strehu a kladení odporu voči doliezajúcemu temnu? Abdrushin v Posolste Grálu napísal, že bojonovnikom za Svetlo by sa mal stať každý. Je však boj s temnom zároveň aj životom v harmónii, ktorý je tiež vyžadovaný zo Svetla? Väčšina čitateľov Posolstva Grálu práve vyhľadáva mier, pokoj a harmóniu. Život týchto čitateľov by sa blížil skôr k pojmu pasívny život, život ktorý nezápasí a neusiluje o niečo, je to len užívanie a prežívanie napr. v práci na zahrádke / i keď aj tam je zápas/ ap. Tak aká je v podstate harmónia? Obsahuje harmónia v sebe aj boj, zápas, usilovanie o niečo, alebo je to ukončený stav kedy sme našli stav kľudu a vyrovnania? Je možné vôbec v dnešnom svete preživať stav harmónie, teda súznenia so svojím okolím a vesmírom?

Ďakujem.

S priateľským pozdravom, Ondrej Janíčko

Děkuji za dotaz, jistě má v dnešní době pro čtenáře velkou důležitost. Jak už tu pan Janíčko naznačuje, i já mám tu zkušenost, že je pro nás problém zaujmout nějaký bojovný postoj, protože si jej spojujeme s něčím negativním. To dobré, světlé, k nebi vedoucí, chápeme jako ,,lásku“ a tu máme definovanou smíchem, dojetím, měkkostí, otevřeností, povznesením, apod., ale ne pevným postojeme proti ,,něčemu“. Temno pak bereme jako něco zlého, čemu je nutné se vyhnout, což praktikujeme ústupem, vzdálením se. Harmonie pak pro nás znamená vzdálení se jakémukoliv traumatu, sporu a boji. Takto vnímaná harmonie je vlastně postavená na nesprávně chápaném křesťanském výroku – kdo do tebe kamenem-ty do něj chlebem.

Už jsem vícekrát upozorňoval, že ten nejvyšší v celém stvoření, samotná část samotného Stvořitele je ve zbroji a kolem Něj stojí ti nejvyšší z lidstva – rytíři. I On je pojmenován jako Meč. To všecho jsou jistě symboly, ale i ony mají spojení se svou pozemskou formou. Lev nahoře není zde dole spojen s motýlem, ale zase jen bojovným lvem. I lidský hrdina musí být spojen s takovouto bojovností, aby mohl svůj úkol zastat. Bojovnost si nesmíme plést s agresivitou, krutostí a zlem. Je to čistý výtrysk přísnosti stojící ve spravedlnosti. Vzpomeňte na našeho velkého učitele Hjalfdara a jeho ,,pomoc“ zdegenerovaným a k rozkladu mířícím duchovním zárodkům v pralesním lidu. V Hjalhdarovi, ale ani v nikom z nás/lidí/, kteří byli kolem něj, nebyla nejmenší změkčilost a když bylo nutné něco, nebo někoho zbavit života, pak nebylo žádné váhání, pobrekávání, tetelení se v pocitech – vznikl spravedlivý čin. Z našeho změkčilého postoje asi krutý, ale on byl přesně v zákonech Božích. To by nás mělo vést k přehodnocení našeho slabošského postoje, který ovšem nazýváme ,,citlivý“. Podívejte se na dnešního Evropana – a na zásadní problém s imigranty. To nejzákladnější je, že nikdo nedokáže zaujmout postoj Hjalfdara a proto ,,pralesní lidé“ zaplavují svět, protože oni žádný problém a rozpor se změkčilostí nemají.

To základní je uvědomit si, že ,,bojovný postoj“ je něco jiného, než si myslíme.  Bojovný, v tomto smyslu, můžeme pojmenovat jako odvážný, pevný, odhodlaný, rozhodný, apod. To nemá nic společného se slovy agresivní, vzeklý, naštvaný, nenávistný, uražený, apod. Tato slova bychom jistě se slovem harmonie nemohli dávat do souvislosti. Nám při bojovnosti chybí čistota a proto je bojovný pud, který sám o sobě je přirozený a chrání v obraně duše/zvířecí i lidské/ před zničením těla, u nás už pokřiven. Náš, nikoliv zvířecí, bojovný pud už je opět spojen s řízením mozku a slabostmi duše, a proto je promísenný s negativními prvky, jako  je zmíněná zloba, nenávist, ale i touha po pomstě. Chybí mu ten ostrý jednoznačný směr, který věcně a neosobně stojí proti nebezpečí a je-li to nutné, pak nebezpečí zničí, ale bez zášti a osobního zadostiučinění. Proto skutečný bojovník světla není v žádném rozporu s harmonií, jako s ní nebyl ani Hjalfdar…i když popravil pralesní lid, když byli kameny ubiti Mlžní, nebo spáleni draci – bez osbního zadostiučinění, bez radosti z ničení, v prostém Božím řádu spravedlnosti muselo být odstraněno něco, aby mohla trvat harmonie. Boj byl a je tedy naopak prostředkem k harmonii a ne, jak to chápeme ve své zkřivené změkčilosti, něčím proti harmonii.

Kdyby člověk dokázal stát v Božím řádu v pevnosti, odvaze, tak by v něm nevznikal žádný zmatek, rozpory, pochybnosti ani stres. Jeho postoj by byl jako skála, která bez všeho osobního stojí pevně a neochvějně proti bouřícím vlnám. Tak by stál zralý duch v bojovném postoji proti vlnám temna, jejich ,,otravování“ by po něm sklouzlo, protože by si je vůbec nepřipouštěl a nezabýval se jím. Prostě by proti tomu postavil pevný neosobní odpor, jako zeď – bez rozčilování, věcně, chladně, neochvějně a neosobně…

Harmonie v dnešním duálním, rozervaném a ryze neharmonickém světě je možná jedině k těm principům, které ještě usilují, nebo se ještě zachvívají v Řádu vesmíru. Mohu tedy najít i bojovném postoji harmonii k Božímu řádu, k bytostnému světu a k lidem, kteří, třeba nevědomky, ještě uznávají řád přírody, řád vesmíru a tím nevědomky i Boží řád. S jinými nelze najít harmonii. Protože oni k ní neusilují, ba naopak, jdou od ní pryč.

Je dokonce možné dosáhnout i harmonii s ničivými projevy soudu, ač to zní možná zvláštně. Harmonie je i v ničení zla námi vytvořeném. Spojím-li se s těmito destrukčními silami a současně jsem spojen v čisté touze s Řádem, pak naleznu s tímto bořícím prvkem harmonii. Já v tom nevnímám nejmenší rozpor, jen je nutné opustit staré dogmatické pojmy, které člověk vymyslel a z lenosti si je rádi neseme po generace dále a dále do dalších inkarnací, jako bláto na botě. Ovšem je bláto příjemné a obdivované, dnes dokonce povýšené na pojmy ,,lidskost“ a ,,soucit“.

Není to však nic takového! Je to pouhá zbabělost a lenost ducha, takto bychom u Hjalfdara nepřežili ani jeden den, možná ani jednu hodinu a nikdo by nás neoplakával, nikdo by s námi neměl soucit…

Vraťme se tedy ke kořenům, vraťme se k Hjalfdarovi a u něj najdeme pochopení, porozumění k řádu vesmíru  a…harmonii, kterou hledáme. ZF