17. otázka: Jsou nemoci vždy obrazem naší současné duchovní neschopnosti a chyb?/22.4.12/

17. otázka: Jsou nemoci vždy obrazem naší současné duchovní neschopnosti a chyb?

Vyslechnutá, poměrně častá, otázka: Pořád mi přibývají nějaké choroby a já se trápím tím, co dělám špatně. Po problémech s klouby, následně s ušima a nyní s okem. Jasně nějaká léta jsou tu a organizmus už není jako ve třiceti, ale myslela jsem si, že když se snažím žít v harmonii se stvořením, budu zdravá, spokojená. Stále se zabývám otázkou, jestli všechny ty nemoci nejsou i z minulých životů, protože mám velkou chuť žít a ne že bych zatahovala roletu a nechtěla slyšet, a přesto ty potíže s ušima a teď s okem.

zf

Na takovou otázku je velmi obtížné odpovědět a to proto, že u každého člověka jsou příčiny jiné a těsně spojené s jeho cestou a jeho minulostí. Jistě jsou choroby, které si člověk přináší jako důsledek svých dřívějších postojů a nelze to brát jako něco negativního. Vždyť i ve vysokých úrovních je jedna prastvořená, která působí na lidské duchy ve smyslu správného vztahu k jeho schránám/tělům/ a je zde zmínka, že i nemocné tělo může pomáhat k rychlejšímu uzrávání člověka. Budou tedy i případy, kdy člověk přichází nejen s vědomím, ale i s prosbou o nemocné tělo, aby mohl udělat větší pokrok ve svém vývoji. Ovšem i tady jsou příčiny různé, nemoci mohou být důsledkem dřívějších pochybení, ale i dobrovolně přijatým prostředkem k pokroku, nebo dokonce pomůckou pro vývoj ostatních blízkých lidí, kteří se s nemocným setkávají. Některé nemoci si zase vytváříme současnými nesprávnými postoji. Rozpoznat, co je minulost, co přítomnost, co je trest a co dobrovolně přijatá pomoc pro sebe, nebo pro druhé – to by vyžadovalo velmi široký pohled, protože vazby, vlákna osudu se táhnou velmi hluboko do minulosti a k mnoha lidem i dějům. Co tedy s tím? Dají se pojmenovat jen základní postoje, protože jedno a totéž může být pro jednoho jiné, než pro druhého. Jsou-li to pozůstatky minulosti, měl by je člověk s poznáním nést s pochopením a trpělivostí, bez reptání a vlastně17.  i s jistou vděčností, protože mu každopádně přinášejí užitek. Pokud jsou to projevy současných nesprávných postojů, měl by se pokusit pochopit jejich poselství, ale bez přílišného rozpitvávání, zde se dá velmi snadno sklouznout do nekonečného hloubalství. Nejde-li to, měl by prosit o radu své duchovní vedení, aby mu objasnění bylo dáno např. ve snu, nebo ve formě pomocné myšlenky. Měl by si uvědomit, že mnohdy nejde o veliké věci, na ty většinou přijdeme, ale i menší nesprávný postoj, určitá strnulost v nějakém vztahu, nějaká nevyjasněnost, nebo zatvrzelost mohou být tou pomyslnou zdí, na níž se člověk zraňuje. Pokud se nedaří ani tyto metody, pak je možné vyhledat pomoc nějakého člověka, který se zabývá odhalováním příčin lidského trápení. Často je člověk tak spjatý se svým postojem, že jej vůbec nepovažuje za nesprávný, teprve pod vedením někoho nezaujatého pochopí a může se na věc podívat pod jiným úhlem pohledu. Nejpřirozenější mi však přijde prosit o radu své duchovní vedení…a toto bych dělal nejdříve.