141. V předvečer Slavnosti… /30.5.16/

141. V předvečer Slavnosti…

zdenekfritz

V předvečer Slavnosti…
Většina čtenářů dnes s nadějí očekává zítřek. Všichni to máme ,,načteno“, tedy věříme tomu, co jsme si přečetli v Poselství. Věříme, že zítra budou všechna nebesa otevřena a nahoře na samém vrcholu stvoření se otevře Brána k Otci a Jeho síla bude proudit do Jeho díla.
Ano, věříme tomu, že Duch svatý bude vylévat oživující sílu, bez níž by vše uvadlo, zaschlo a zahynulo.
Již mnohokrát jsem zažil, díky Poselství vědomě, tento doslova životodárný akt. Prožil jsem ho na různých místech na zemi včetně Vomperbergu, kde jej prožíval i Abdrushin. Prožil jsem jej v různém rozpoložení mysli a s přibližně vždy stejnou touhou otevřít se síle a zužitkovat ji pro vše dobré v sobě i kolem sebe. Ale dnes se mi objevuje nová úroveň tohoto dění. Nová, protože náš svět se mění.
Letos ke mně přistoupila nová otázka, nový úkol, nový postoj.
Kdo jen trošičku sleduje dění na této zemi, jistě chápe, že nastává jakýsi bod zlomu, možná v jistém smyslu i určitý ,,okamžik pravdy“. Ano, všechno je jinak, než mělo být a Pravda, která měla zaplavit zemi a přinést novou dobu bez temna, nenašla dobrou živnou půdu v lidských srdcích. Nenašla ani věrnou péči a dokonce mnohdy ani pochopení. Duchovní děje nenalezly spojení s lidským duchem, protože on spí, a proto se zdá, že v současné době prožíváme, a ještě prožívat budeme, jen zhutnělé reakce na děje, které měly vznikat v jemných formách. Nejsme již z ducha, a proto k nám musí mluvit hmota, tu alespoň vnímáme, i když viditelné děje, zdá se, také neumíme správně interpretovat.
Svět stojí na hraně nože a stačí málo, aby se převrátil do strašných bolestí. S milióny imigrantů proudí do evropských zemí milióny zlomových okamžiků, jejichž určité nakupení vyvolá lavinu destrukčních dějů. Zcela průhledně a okatě probíhá obkličování Ruska americkou armádou a to logicky musí vyvolat odezvu. Neustálé pokusy vyvolat válku s Ruskem přibližují každým novým tlakem, novou provokací, novým přesunem zbraní k jeho hranicím reálný okamžik začátku třetí světové války. Nezní vám docela strašlivě titulek z novin: Po 75 letech stojí opět ozbrojení Němečtí vojáci na Ruské hranici… A já k tomu se smutkem dodám – a Čeští vojáci se tam spolu s nimi snaží vyvolat třetí světovou válku… A bude to válka zcela jistě jaderná a naše země budou bojovým polem raket z obou stran. Je příznačné, že Amerika, která od druhé světové války rozpoutala nesčetně válek a konfliktů v jiných zemích – nikdy neprožila skutečnou válku doma – ne tu občanskou, jako byl Sever proti Jihu, ale skutečnou zvenčí přicházející. Je snadné vyvolat válku v cizí zemi, když u mne doma bude klid a mír. Americe chybí osobní zkušenost, co to je, kdy je nebe plné bombardérů a raket, kdy umírají tisíce lidí vlastní země ve svých domech, kdy jsou města ničena a rozbíjena na prach, proto se tak do války žene a generálové USA už veřejně hlásají, že i jadernou válku s Ruskem oni vyhrají/o obětech nemluví-oni to však nebudou/. A žel i naše mládež již ztratila pochopení pro hrůzu války, pro ně je to jen obdoba počítačové hry, zábava, adrenalin a po skončení svého života ve hře se jde na kolu do báru. Je snad nutné, aby jedna každá lidská generace osobně prožila válku, zažila smrt blízkých, utrpení a bídu, aby se před tím měla na pozoru a vší svou mocí se bránila vyvolání války podlými politiky? Pokud ano, pak musí být naše budoucnost velmi a velmi temná.
Mládež je zcela spoutána technologiemi a netuší, že tím ztrácí vše. Svět se pro ni stává pouhou iluzí a jediný skutečný svět je ten v mobilu a na internetu. Z reálného světa se tedy člověk přesouvá do svého vymyšleného. Potom je mu jeho inkarnace k ničemu, protože z ní nemůže získat nutné prožitky a poznání v interakci s okolím, které mu jeho vlastní karma přináší. Mladé generace v Japonsku už odmítají vycházet ven, chtějí jen sedět u monitoru a žít svůj umělý život. Co si odnese z celého pozemského života taková duše na svou další pouť? A půjde to dále, protože lidé se této zábavy dobrovolně nevzdají a výrobci neopustí lukrativní obchod s lidskou slabostí a hloupostí. Utopistický film Matrix se každým dnem stává více a více skutečností. Lidé žijí v umělém přeludu a proto jim na skutečném světě už ani moc nezáleží. Na co potřebuje člověk sedící celý den u monitoru, četující s ,,přáteli“ po celém světě o důležitých věcech svého života/co jsem snědl a vypil, jaký byl dnes sex a kdy a kam půjdu na mejdan/-na co potřebuje takový člověk národ, na co vlast, na co společnost – na nic – jemu stačí dobré připojení na internet a kupa ,,přátel“ na Fejzu se stejnou životní náplní, jakou má on. Je zcela jedno, jestli sedí u monitoru, tabletu, telefonu v Americe, Japonsku, Česku – je dokonce zcela jedno, jestli nějaké Česko existuje/proto se tito mladí nijak moc nebrání multikulti – oni si totiž myslí, že o nic nepřijdou/ . Následující vtip, již přestal být vtipem: Ptá se člověk učitelky u pískoviště s dětmi – ,,Nebojíte se, že se Vám některé ztratí?“ ,,Nebojím, signál wifi končí metr od pískoviště…“. Tento technologický trend zcela znehodnotí milost inkarnací a také zcela ubije duše a povede je jen do zániku…
Křesťanství zapomíná na Ježíše a líbá nohy Mohamedovi… Sklání se tak pod zákon šaria, popírá sebe samo, potvrzuje zneuznání role ženy, kterou muslimský svět považuje za tvora bez duše. Tímto přijetím a skloněním se pod muslimskou ideologii křesťanství nejen popírá Trojjedinost Boží, ale popírá i svůj vlastní kult Bohorodičky, protože muslimové neuznávají ženu jako vůdčí element, ale vždy jen jako podřízený. Žena nesmí být takto opěvována, nesmí stát ,,před lidem“. V Německu odmítají muslimové pracovat, když je na jakékoliv pozici nad nimi žena v řídící roli, žena musí být vždy pod mužem a nesmí mít žádnou vnější roli.
Moderní multikulturalisté plánují zrušení států, zrušení rodin, zrušení přirozeného třídění lidí a tím i potlačení Božích zákonů. Vše směřuje proti Bohu, proti řádu, pořádku, ale nikdo to, zdá se, nevidí. Jen někteří chápou, že to vše vede k zániku řádu světa a nastolení čehosi nového, co však nebude uznávat Boží a přírodní řád, nebude uznávat bílou rasu, ženu jako rovnocenného partnera muže a právní řád národů. Vše s čím inovátoři přichází, přináší každý den nějakou novinku, která je šílenější, než ta včerejší…/míchání dětí s omezeným intelektem s jinými, adopce dětí homosexuály, kvóty pro nutný počet žen v úřadech, ale současně kvóty pro muslimy, které ženy v úřadech nesnesou, práva pro homosexuály a ještě větší práva pro muslimy, kteří homosexualitu potírají…/ Svět se zcela zjevně dostal do rukou lidí vedených luciferovým principem, kteří se zde snaží vytvořit obdobu temných říší, které jsou jim z jejich pobytů na onom světě tak dobře známé. Pokud se jim to podaří, bude to svět plný hrůzy, rozbrojů, násilí a vzájemného znásilňování, a to nejen žen, ale samotného lidství.
Jsou ale i lidé, kteří si uvědomují, že stojíme v bodu zlomu. Buď se vrátíme ke skutečným lidským hodnotám, nebo bude konec civilizovaného světa, jak jej známe. Tito lidé neznají Poselství a neví nic o velkých dějích ve stvoření, ale tuší, že nyní jde o vše, o celou další budoucnost lidstva. Neznají vysoké duchovní pojmy, ale ví, co je pravda, morálka, vlast, národ a rodina. A tyto pojmy jsou pro ně nyní v jejich nezralosti ztělesněním nejvyšších hodnot. Jsou pro ně prvními příčkami žebříku, na němž, v určité výši, přichází i setkání s pojmem Bůh. Tito lidé tedy mohou mířit k Bohu, jehož ještě neznají. A těmto lidem má být pomáháno. Ovšem ne tak, jak jsou čtenáři ,,naučení“, tedy podstrkováním Poselství. Těmto lidem se má pomáhat podporou v jejich snaze zachraňovat hodnoty, které jsou pro ně nyní těmi nejvyššími. Nelze dělat skoky, vývoj musí být naplněn.
V tomto stavu světa i lidstva vstupujeme do Slavnosti Letnic. Mění se tím něco, oproti Slavnostem minulým?
Pro mne ano. Tato Slavnost pro mne přestává být osobním pohlazením a pochutnáváním si na Boží milosti. Stává se úkolem a posláním. Selžete-li, zřítí se svět – to říkal Abdrushin svým povolaným. My nejsme oni, ale přesto i pro nás platí tato Jeho slova. Platí, ale v trochu jiném významu, který vyžaduje jisté pochopení.
Pokud se budeme ve svých životech bděle rozhlížet kolem sebe, nalezneme ty, kteří usilují k morálním hodnotám a chtějí zachovat mír, zachovat posvátnost pojmu rodina, zachovat jedinečnost individuality národů, ctí pravdu a tím se jejich srdce neuzavřela světlu. Mysleme na ně v těchto dnech a hodinách, posílejme k nim sílu a spojujme jejich duše s proudy ve stvoření. Nemusí to ani být konkrétní lidé, stačí pojem tohoto lidského druhu s jeho usilováním.
Pochopme, právě v těchto dnech, o co se bojuje v tomto našem světě. Bojuje se o ducha člověka, o ducha lidstva, o budoucnost, která ještě má otevřenou cestu k vývoji, nebo jen k cestě zpět-do středověku, dávno překonaných barbarských zvyků, do nenávisti, rozbrojů, občanských válek a nukleární války celosvětové. Nechme skrze sebe proudit sílu do celého tohoto dění a prosme, aby zvítězilo Světlo a tmářské ideologie, které chtějí rozvrátit krásný a dokonalý Boží řád, byly odstraněny. Už bylo dost rouhání a hříchů, přičiňme se, aby temno bylo poraženo. Prosme, aby i skrze nás, bylo bytostné i tato země tak naplněna silou, aby ze sebe mohla setřást všechnu lidskou domýšlivost, pýchu, zpupnost a velikášství.
Zaujal mne v posledních dnech údajný výrok pana Grygara, člověka, který se zabývá vesmírem. Údajně pronesl: Až se zeměkoule naštve, tak nám to všechno spočítá a imigrantům obzvláště…
Já nechci být tak adresný, a proto nemyslím na imigranty, ale všeobecně na všechno, co nás vede do zkázy. Toto všechno destrukční nás vede do zkázy i proto, že ve skutečnosti má málo svých vlastních starostí, a proto vymýšlí, jak vytvořit problémy druhým. A tak si říkám, kdyby se musel každý plně soustředit na řešení svých zásadních problémů a nevměšoval se do životů druhých, vše by se zjednodušilo. Mnoho zla by ubylo… Tak si taky říkám, že nějaký velký národ, který jezdí po celém světě a všude staví své vojenské základny, má za sebou mnoho vyvolaných válek a převratů a jediné, co ho nyní zajímá je vyvolat světovou válku – ten národ má asi málo svých vnitřních starostí. Dovedu si představit takovou situaci veliké živelné pohromy, kdy by všechna svá vojska musela stáhnout domů a starat se o svoji zemi – mnoho napětí ve světě by zmizelo a země které tento dobyvačný národ nenávidí pro jeho vměšování, by mu pak rády přišly na pomoc. A tento mechanismu by podobně pomohl v kdejaké zemi, která chce ve světě vyvolávat nepokoje a bolest.
Také si říkám, že kdyby přestal fungovat internet, nebo kdyby přestaly fungovat mobilní sítě – co by dělali všichni ti lidé, pro které je jen toto ,,život“? Co by dělali? Museli by se začít snažit žít jinak – nic jiného by jim totiž nezbylo – byli by donuceni ke změně…
Proto se budu zítra snažit posílat sílu i přímluvu k bytostným, této zemi i všem lidem, kteří touží po míru, řádu a pravdě. Budu posílat sílu všem národům, které si chtějí uhájit svou svobodu, nezávislost, zdraví a vlastní identitu. Nepřeji nikomu utrpení a bolest, naopak svobodu a radost. Avšak jsou-li zde lidé, a ono jich je mnoho, kteří chtějí opak, pak si přeji, aby přicházející síla v očistném dění pomohla tyto destrukční elementy zastavit.
Nepřeji si žádnou kolosální živelní katastrofu, žádnou pohromu, ale logicky vzato – dovede nás něco jiného alespoň ke snaze, řešit věci jinak? Politici žvanili a žvanili o terorismu, o nebezpečí. Scházeli se, rokovali, ale …nic, vůbec nic neudělali. Až atentáty je donutily k nějaké aktivitě. Nepřeji si katastrofy – ale život sám ukazuje, že s námi jiné komunikace asi neexistuje…
Je zřejmé, že něco pozitivního lidstvo přijímá jen sraženo na kolena, jinak jen vzdoruje, nebo ho to ,,nezajímá“. Má-li nám tedy být ještě pomoženo, musí to být metoda – škoda každé rány, která padne vedle… Proto příchod Světla síly musí znamenat katastrofu pro vše špatné…ale Abdrushin říká, že vše musí být nové, tedy vše je špatné. Pomáhejme tomuto procesu tím, že se budeme zajímat o tento svět, budeme chápat znát jeho nectnosti a bolesti z vlastního prožití, aby ke všem těmto hříchům mohla skrze nás proudit náprava…
Pomozme takto Světlu, aby mohlo očistit ten Audiášův chlév, který jsme my všichni vybudovali. Veďme sílu do těch míst, která jdou proti Božímu řádu, jen tak využijeme Letnic pro svět, zemi, lidstvo a tím i pro sebe…
Proto vstupuji do toho svatého dne, do tohoto Božího děje nejen se slovy, ale i příkazem pro sebe sama:
,,Budiž Světlo na této zemi.“
ZF