139. Tisíciletá říše včera, dnes a zítra… /17.5.16/

139. Tisíciletá říše včera, dnes a zítra…

Zdenek Fritz

Opět jsem byl dotazem navrácen k tomuto důležitému tématu.

Musím nejprve zmínit to zcela zásadní. Nemám potřebu, ani tu nejmenší, někoho o něčem přesvědčovat. Ať si každý myslí, co on chce, také nepotřebuji, ani nechce, aby někdo přebíral mé názory. Někdo se mne zeptal, tak odpovídám. Dávám to i ostatním pro možnou inspiraci k jeho vlastním názorům a závěrům. I já jsem byl kdysi osloven nějakými myšlenkami /jsou uvedeny zcela na konci úvahy/ a ty mi daly směr pro mé vlastní bádání. Zabývám se touto otázkou, a to velmi intenzívně a trvale, více, jak dvacet let. Není to tedy nějaký momentální výtrysk emocí, nálady, cizích názorů, ale výsledek mého osobního procesu. Prosím, aby to takto bylo každým bráno. Nepřesvědčuji, neagituji, jen inspiruji. Také nemám potřebu se s někým o své názory přít, každému přeji ty jeho a očekávám od každého totéž…nic víc a nic méně.
Kdysi Abdrushin napsal/Jestliže vy, nositelé kříže…/: O sobě samých si myslíte, že jen vy máte velké čisté chtění a ti ostatní nikoli…! Ne, vy všichni jste ještě omotáni temnem, místo abyste byli naopak spojeni se Světlem. Já jsem vám otevřel bránu ke Světlu, ale vy zůstáváte stát na místě, místo abyste kráčeli kupředu. Myslíte si, že my jsme na tom dnes lépe? A tehdy zoufalý Abdrushin prosil Otce: Nenechej je zase klesnout do temna, nedovol, aby velká oběť byla marná!

Jak jsem již vícekrát psal, je v nás k tomuto pojmu mnohá nejasnost a to jistě není správné. Věříme v TŘ, chceme v ní žít a žít správně, tak, jak to chce Bůh. A přece celý ten svět kolem nejenže o tom nic nechce vědět, ale dokonce jde proti všemu, co by mohlo k Vůli Boží i jen směřovat. Všechno se zdá naopak směřovat k další světové válce, Evropa se rozpadá, miliony muslimů se valí zeměmi Evropy a chtějí nastolit muslimské právo, muslimské zvyky, křesťané jsou ochotni se vzdát Ježíše, jen aby se zalíbili muslimům, školství chce míchat zaostalé žáky s chytrými, což je jasné porušení zákona kastovnictví, děti berou drogy, násilí přibývá, korupce, manipulace a lež se stávají denním chlebem člověka a něčím ,,normálním“, mnozí lidé se již bojí mít své vlastní názory, aby za ně nebyli trestáni a lidé se sobě i druhým vzdalují. Rouhání se Bohu se stalo běžným a všedním dějem, nad kterým se již nikdo nepozastaví – máme pivní Otčenáš, boží podprsenku, nebo i soulož – nic nenapovídá tomu, že by se Království nebeské přiblížilo, ale spíše právě naopak…a k tomu někteří čtenáři říkají, že už žijeme v Tisícileté říši…to v člověku musí vytvořit zmatek. Kdyby nás nyní někdo přenesl do pekla, třeba takového toho pohádkového: …kotle, v nichž se vaří hříšníci, čerti všude kolem, šero a tma, zloba a nenávist, nespravedlnost, ironie, posměch…no zkuste si představit, že žijete v takovém Pekle. A najednou někdo přijde a řekne Vám: ,,To je Říše Boží, zde to vše je podle Jeho vůle…“. Vy byste mu skutečně věřili? Nebo byste snad přestali věřit, že Bůh existuje, když Jeho vůle tvoří, schvaluje a udržuje Peklo? Přemýšlejte o tom, jak byste někomu něco tak nesmyslného logicky vysvětlili…Ne jako dogma náboženského blouznivce, ale jako logické vysvětlení myslícího člověka…nebo snad nemáme být myslící, máme být jen věřící?

Ano, jsou některé výroky Abdrushina, které vypadají, jakože vše už je dokončeno, uzavřeno a Tisíciletá říše probíhá, jen ještě dobíhají věci z minulosti…/viz např. jeho tehdejší výrok, že soud skončí o slavnosti Letnic v r. 1932–33 – př. Velký pátek 1932 – ,,…dnes pro celé lidstvo započetí vrcholu duchovního soudu! To potrvá až do příští Slavnosti Svaté holubice! A potom následuje konečné završení. Završení všech rozsudků, které si lidstvo samo vyřklo ve svobodném chtění, jež jim k tomu zůstalo zachováno. Až potom smím předstoupit před Boha Otce a oznámím mu slova závažná svým obsahem: „Dokonáno jest!“ /. Je nutné si ale uvědomit, kdy takové výroky Abdrushin pronesl a proč je pronesl, taky to, že on je Tvůrčí síla a proto pronášel věty, které se měly naplnit, jenže je nutné k tomu i domyslet, že vše má různé podmínky a zákonitosti, vše musí do sebe zapadat, nic se nesmí přeskočit a jestli nesplní jedna věc, na kterou druhá navazuje, pak se ani ta druhá nesplní. V době, kdy on pronášel nějaké výroky a tím je vlastně stvořil a postavil do stvoření, jistě dění započalo, ale jeho provedení a výsledek vždy závisel a závisí na podmínkách prostředí, ve kterém se děje mají naplnit. Prostředí duchovní, jemnohmotné a bytostné jsou ovlivnitelné i pouhou silou/energií/, ale nejhrubší hmota musí být ovládána jinými silami a sama musí být ještě ve stádiu ovladatelnosti, tedy nesmí být příliš zhutnělá. Proto Jeho výroky dosáhly uskutečnění v jemnějších úrovních, ale v té nejhrubší, kde žijeme, závisí naplnění na stavu zhutnění materie, stavu prostředí a mnohdy i na spolupůsobení duchů, kterým k tomu byly dány pomocné prostředky. Zde je spolupůsobení nutné, protože lidský duch je nejnižším z duchovního druhu, proto se ještě může spojovat s duchovní silou a současně je svým nízkým druhem schopen se účinně spojovat s hmotou. Vyšší osobnosti nemají možnost se spojovat s tím nízkým, proto tu má spolupůsobit lidský duch a bez něj se některé věci k jeho škodě nemohou ZDE naplnit. Je nutné si také uvědomit, že např. výrok Abdrushina o již skončeném soudu je nutné chápat v pojmech stvoření a ne jen hrubohmotnosti, protože On mluvil všeobsáhle, ale my vše vztahujeme k sobě a to ještě jen k sobě ve hmotě. Jak uvedu dále, pojem ,,soud“ je pojem určený jen nám, protože jsme šli proti zákonům a proto na tyto účinky narážíme v protikladu/od­poru/ a tím vzniká ,,soud“, ale ten velký děj, který započal na vrcholu stvoření je vlastně jen ,,evoluční krok“ vývoje stvoření. Pro stvoření to není ,,soud“, ale ,,vývojový krok“. Pro nás hloupoučké to ale mnohdy Abdrushin takto nerozpitvával, ostatně máme se snažit myslet všeobsáhle. Tedy slova ,,soud skončil“ znamenají, že velký vývojový krok, který se uskutečnil na vrcholu stvoření již proběhl…

Od odchodu Abdrushina uplynulo 75 let, to je celý jeden průměrný lidský život. Je jistě namístě se ptát sebe sama, jak ještě dlouho bude trvat, než se zevně naplní principy TŘ? Snad další stovky let a přitom se bude vše ještě zhoršovat, ale pak se ,,nějak všechno samo náhle změní“? Vždyť Abdrushin mluvil v mnohých přednáškách zcela konkrétně o blízké době, např. v přednášce Nový rok 1935 říká:
Nyní přišel nový rok, rok, který jim přinese překvapení a prožití, že jejich vůle je ničím proti všemohoucí vůli Boží, která zlomí každý odpor a srazí je na kolena. Lidé přestanou vyvolávati svou svévolí utrpení ve světě; neboť se musí zoufale bránit valícím se proudům plodů svých vlastních provinění.
Rok, který dnes začíná, přinese hrubohmotná vybavení, která budou pozemským lidem viditelná, která budou cítit a hmatat a přes která již nebudou moci nedbale přecházet, jako přecházejí dosud všechna duchovní dění…

Je zřejmé, že nikdy nebylo v plánu něco takového, co se stalo, tedy že uplyne celý lidský život, aniž by došlo k nějaké skutečné pozitivní změně. V samotné přednášce Říše tisíce let se uvádí, že On sám vytvoří zde na Zemi tuto Říši a pak odejde do Hradu. Tuto již Jím zbudovanou říši může POTOM již udržovat ,,jen“ prastvořený z Hradu.

Je zcela jasné, že Abdrushin zde tuto Říši nezbudoval, protože kvůli selhání lidí odešel předčasně. Jinde hovoří o tom, že dílo Vyslance Božího nemůže za něj převzít někdo jiný, už vůbec ne nějaký člověk. Z toho vyplývá, a je to naprosto logické, že jedině On mohl tuto Říši vybudovat a bez Něj zde není a nebude. My Jej nemůžeme nahradit, dokonce ani žádný prastvořený, toto dílo může vytvořit jen On. Museli bychom tedy očekávat, že On sem znovu přijde a dílo vytvoří. Ovšem proti tomu hovoří mnohé jeho výroky, že je toto poslední milost a že už sem žádný Syn nepřijde. Ono i výroky k povolaným, že pokud oni selžou-zřítí se svět, nám mnoho naděje nedávají. Také nesmíme zapomínat na posloupnost dějů – nejprve vyvolání soudu, jejímž prvním prvkem je třídění a očista. Tedy oddělení použitelného od nepoužitelného. Pozor, to není třídění – čte Poselství a nečte Poselství. Je to třídění podle stavu a ochoty duše se podvolit Boží vůli, změnit se, přizpůsobit se, sklonit se. Tento děj jistě započal a jak je i psáno, v jemnějších a vyšších úrovních proběhl, protože i ty účinky přicházejí až z nejvyššího místa ve stvoření, kde proběhl děj spojení s Imanuelem. Součástí třídění je i oddělující akt, který zabrání odděleným duším, ale i temným úrovním být spojeny s Královstvím nebeským /tedy Tisíciletou říší/. Přece není možné vytvářet Boží říši tam, kde vládnou padlé, temné, nepoučitelné duše, které slouží jen Luciferovi. Přece nemůžete věřit, že ,,v nebi žijí čerti“. Na tuto Zemi se stále inkarnují temné duše-cesty do Pekla jsou plně otevřené a my jsme s Peklem v trvalém spojení. Za Abdrushina mělo proběhnout třídění až sem do hmoty, ale my jsme se hutností hmoty zaštítili před účinky soudu, který ve vyšších říších proběhl. Proto zde neproběhla očista – temní se sem stále vtělují-proto tu není žádná Tisíciletá říše, protože v ní panuje JEN Boží Vůle a ne vůle Lucifera, jak tomu tady zcela viditelně a zřetelně je. Nesmíme dopustit, aby nám naše přání ,,být zachráněni“ zastřelo jasný a nezaujatý pohled na dění kolem nás!

Ale vraťme se k pokusu o pochopení těchto dějů. Musíme začít až zcela na vrcholu stvoření. Parzival je částí Imanuele – v něm je pomocí jeho schrány zakotveno Světlo do stvoření neboli Bezbytostná částečka Imanuele byla obklopena schránou z nejčistšího výtažku tamní ,,materie“, tedy prastvořeného elementu. Tento obal připoutává Bezbytostné do stvoření, podobně jako naše pozemské tělo připoutává našeho ducha k hmotě této Země. Děj je podobný, principiálně stejný. Jeho tamní tělo je tedy kotvou Světla do stvoření. Toto jeho Bezbytostné jádro je oživujícím elementem, bez nějž by nic nemohlo existovat, nestačí tedy jen záření vymrštěné přes hranici Božského ven, ale musí k tomu být ještě neustálé oživování zářením z Bezbytostného jádra ve stvoření zakotveného. Kdyby Parzival/respektive Jeho Bezbytostné jádro/ odešel zpět do Božského – vše ve stvoření by POSTUPNĚ uvadlo a rozpadlo by se. To je důležité si uvědomit. Pozdější stvoření nevzniklo při aktu Budiž Světlo, ale až později, proto nebylo přímo spojeno s těmito ději. Toto užší spojení s Vůlí Boží pro pozdější stvoření bylo určeno do konkrétní doby, definované tím, až hmotné světy projdou určitým vývojem, až tedy dozrají duchové v nich se vyvíjející. Parzival přišel na Zemi v Abdrushinovi, ale děje spojování bezbytostné podstaty až do hmoty nejsou takové, jako u našeho druhu. U Něj byl totiž děj ještě přímo vázán na jiný zásadní děj na vrcholu stvoření. Je to děj popsaný v př. Budiž Světlo/původní vydání PG/, kde se mluví o spojení části Světla po milióny let oddělené od samotného Prasvětla. Tímto spojením vstoupilo celé stvoření do nové etapy svého vývoje, etapy, která stojí přímo na pojmu Syn Člověka. A tento vrcholný děj nahoře se promítal spojovacím vláknem přes celé stvoření až do konečné kotvy, tedy do Abdrushina. Tyto velké děje nejsou dílem mžiku, ale probíhají ve vlnách, aby se příslušné prvky mohly zvýšeným zářením postupně v krocích přizpůsobovat. Tak i Abdrushin popisuje, jak tyto vlny do něj pronikají ve vlnách jako do syrového vejce a jeho tělo se jim musí vždy postupně přizpůsobit. Jenže tady měl už spolupůsobit lidský duch ve formě povolaných a sílu z Něj odebírat, aby se v Něm nehromadila. To se však nestalo a tak každou další vlnou bylo jeho pozemské tělo více zatěžováno, až bylo zničeno. I to má podobnost k ději na vrcholu stvoření, kde probíhalo to hlavní spojení částí Světla ve stvoření se Světlem v Bohu – tedy vlastně ,,spojení s Otcem“. Vždyť do té doby probíhalo spojení cyklicky jen o Letnicích, kdy se na pár okamžiků zjevila Holubice, jako příznak ,,přítomnosti Boží“ neboli Ducha svatého. Když se nad tím zamyslíme, náhle si uvědomíme, že vlastně Duch svatý nebyl ve stvoření trvale přítomen, přesto, že v Parzivalovi je trvale přítomna bezbytostná Vůle Boží/Imanuel/ a právě Imanuele přece nazýváme Duchem svatým. Musí tedy být nějaký rozdíl mezi Duchem svatým a Parzivalem, ale i Jeho Bezbytostným jádrem, jinak by ona Holubice byla ve stvoření stále a ne jen několik okamžiků o Letnicích. Tak tedy i při velkém ději spojování oddělené části Světla/stvoření/ se Světlem samotným/Božská říše/ musela být učiněna ochranná opatření, aby tělo Parzivala v zesíleném záření nezaniklo. Ano, tam nahoře věrnost sloužících spolupůsobila, ale tady dole proběhlo to, před čím Abdrushin varoval – kdyby věrnost povolaných nebyla dostatečná, tu by muselo Světlo odejít do té výše, kde taková věrnost je. Tedy nahoře probíhalo to velké spojení bez selhání a tento děj se spojovacím vláknem současně postupně přenášel až dolů do těla Abdrushina. Po cestě dolů jistě Síla vykonala ve všech úrovních vše tak, jak bylo plánováno, protože se jí tam nic neprotivilo. A právě ta síla, která v zesilujících vlnách měla z Abdrushina proudit, měla vyvolat očistu a oživení všeho/jako nahoře v Hradu/, proto se touto silou mělo také velmi zrychlit i zpětné působení, což jak vidíme se dnes neděje. Mnozí se přímo rouhají Bohu, a přesto prožijí spokojeně celý život, aniž by se jim cokoliv přihodilo. Tak to být nemělo, zesílená síla daná přítomností Světla ve hmotě měla vyvolávat okamžité odezvy/př. Všudypřítomnost/. Zesílené působení síly mělo také stále rychleji přitahovat Kometu, která byla určena pro očistu hmotných rovin. Najděte si k těmto dějům v původních vydáních Poselství různé formulace, kterých jste si možná nepovšimnuli. Formulace, kde je přímo uvedená mnohá zásadní vazba na spojení Vůle Boží a hmoty v pozemském těle, v mase a krvi, apod. Přitom si člověk může více uvědomit, že mnohé bylo podmíněně vázáno na Jeho spojení se hmotou Jeho tělem, bez tohoto spojení se mnohé vůbec nemůže splnit…

Celé působeni Abdrushina můžeme rozdělit do několika velkých oddílů. Na některých museli spolupůsobit lidé – ty se ale proto nepodařilo dokončit. Jiné mohly proběhnout bez přímého spolupůsobení lidí, ty se naplnily. Poselství bylo vytvořeno, což není jen napsání knihy, ale propojení živých mnohotvarých a nám nepochopitelných vesmírných dějů, které nazýváme ,,Živým Slovem“ s hmotnou formou knihy. Vyvolání projevů soudu, vytvoření nové jemnohmotné a duchovní cesty stvořením. Ta cesta už nebyla průchodná a vedla jinam, než vzhůru, protože jsme sami vytvořili falešné cesty. Také došlo ke spoutání Lucifera, což umožňuje lidskému duchu, aby si probojovával cestu vzhůru, musí se sice stále ještě sám probít vlastními omyly, formami, ale nestojí přímo proti moci Lucifera – tu by totiž nikdy nemohl překonat a jeho vzestup by byl nemožný.
Těmito ději vytvořil Parzival záchrannou cestu vzhůru, z pomalu se rozkládající hmotnosti až do Ráje. Nová cesta je vytvořena, soud rozpoután, Živé Slovo spojeno s Poselstvím. K tomu nám měla být ještě dána Tisíciletá říše na Zemi, v níž mohli postupně dozrávat všichni duchové, v nichž ještě je vůle ke změně. K vytvoření této říše na Zemi bylo nutné odebírání síly z Abdrushina při jeho postupném přerodu Imanuel-Parzival-Abdrushin/od Božského, přes vrchol stvoření až sem dolů/. Závěrem tohoto přerodu měl být v pozemském těle skutečný Duch svatý osobně neboli Imanuel ve hmotě. Jak jsem psal výše, tento děj probíhal postupně a zde v pozemském těle už jeho závěr neproběhl. Samozřejmě ve vlastní podstatě Parzivala proběhl/vrchol stvoření/, ale tento děj už nezachytilo tělo Abdrushina, protože bylo dříve spáleno přebytkem neodebírané síly. To je zcela vina lidského ducha, který v osobnostech povolaných nedokázal vytvořit pro Imanuele ve hmotě dostatečně pevné a silné ochranné prostředí a nedokázal odebírat Jeho sílu a předávat ji lidskému druhu, který sám o sobě nemohl najít s Bezbytostným spojení. Propojení tam nahoře proběhlo, ale jeho přímé účinky se plné síle nemohly dostat až sem do hmoty. A právě tyto účinky měly vykonat očistu a úplné oddělení upotřebitelných od neupotřebitelných. Nyní sem proudí jen mnohem menší a nižší síly, protože proudící síla je v každé úrovni přeměněna a stává se trochu jiným druhem/Člověk a Země/. Ta vyšší síla, která to zde vše měla vyvolat sem mohla přijít jen prostřednictvím inkarnovaného Bezbytostného jádra. V Bezbytostném jsou již obsaženy všechny nižší složky, které se jinak vydělují ochlazováním při klesání stvořením v jednotlivých úrovních. Normální cestou se tedy nic nemůže dolů dostat nezměněno a neodděleno. Jen osobnost jako taková si ponechává svůj druh, takže prastvořený sem může sestoupit, aniž by se z něj něco oddělovalo, ale záření se mění od úrovně k úrovni. Jen z všeobsáhlého Bezbytostného se mohly uvolnit vysoké síly, kterých bylo pro tento dějinný akt potřeba. Ten děj, který nazýváme soudem, je vlastně ,,soudem“ jen pro nás, pro stvoření je přechodem do nové etapy existence. Etapy, kdy Bůh sám je ve stvoření přítomen ve svém Synu. Můžeme to přirovnat k ději, jakoby nyní byla Holubice neustále ve stvoření a ne jen na pár okamžiků. Tato nová doba je zcela vázána na Imanuele, který je nyní plně ve stvoření-byl to určitý vývoj/i Parzival měl dětství, přesto, že jeho jádro je bez vývoje, dokonalé a neměnné/. Imanuel ve stvoření je v osobnosti Syna Člověka-věčného prostředníka mezi Bohem a stvořením. To je nový děj a zcela nová etapa pro celé stvoření, před tím však muselo celé stvoření projít určitým vývojem a jiným, ale vázaným vývojem procházely současně i hmotné světy, aby vše mohlo být propojeno velkým dějem začínajícím na vrcholu stvoření a rozlévajícím se až dolů do hmotných světů. Nyní musí každý sebevědomý tvor poznat pojem Syna Člověka, protože v tomto pojmu nyní vystupuje Bůh ve stvoření. Proto zmiňuje Abdrushin podmíněnou nutnost znalosti tohoto pojmu pro každého ducha budoucnosti. Už nestačí mít pojem Bůh, protože nyní je Jeho část ve stvoření a ona je spojnicí, bez níž se již spojení s Bohem nedá uskutečnit.

Stvoření tedy přešlo do nové etapy své existence, ale my jsme se tomuto procesu postavili, vzbouřili jsme se a odmítli jej. Když se nad tím člověk zamyslí zcela věcně a bez ohledu na svá přání, pak si uvědomí toto:
Odmítnutím, nepřijetím Abdrushina, což není jen o těch, kdo se postavili proti Němu, ale i o těch, kteří ani při dobré snaze, nedokázali splnit to, co bylo nutné a od nich požadované, to vše je vlastně z pohledu stvoření ODMÍTNUTÍM BOHA. Lidstvo bylo zastoupeno 144000 vyvolených lidských duchů. Selhání těchto duchů znamená selhání celého lidstva/…když selžete-zřítí se Svět/. Tímto odmítnutím jsme vlastně řekli svému Bohu: ,,my se před Tebou neskloníme, nebudeme Tě poslouchat, raději zemřeme, ale neustoupíme Ti.“ Máme tu Biblické podobenství o Jákobovi, který se také nechtěl před Bohem sklonit a bojoval s Ním, jenže nyní se nacházíme ve velkém dějinném zlomu, a proto už nelze aplikovat nějaké staré vzdory, nyní je to jen o tom – kdo se nyní před Bohem ve stvoření neskloní, pro toho platí napsané: ,,Nechtěli jste, buďtež nyní prokleti a vymazáni z knihy života“. A pokud budeme skutečně upřímní, pak musíme uznat, že my jsme skutečně ,,nechtěli poslouchat“ a nesklonili se před Bohem. Jak můžeme ještě očekávat, že tu bude ještě nějaká Tisíciletá říše? Říše Boží bez Boha?

K úvaze dávám ještě jeden postřeh. Hned na počátku Poselství si přečteme něco, co je nám v mnohých formách předkládáno znovu a znovu: …podle věčného zákona se vrací účinek k východisku…Vys­laná myšlenka se vrací ke svému zploditeli, stejně jako slovo a citová forma. To vše ZŮSTÁVÁ SPOJENÉ SE SVÝM TVŮRCEM. U Vůle Boží to nemůže být jiné, naopak ještě důslednější a zákonitější. A jestliže On zde proslovoval různé výroky a tím vytvořil formu, kterou vyslal do stvoření, pak se ona musela vrátit ZPĚT K NĚMU. On zde měl být v době, kdy návrat nastane. On sám uvádí, že Slovo prošlo světy, aby tam bořilo i budovalo…Jen­že….když předčasně odešel, pak návrat síly k Němu sem na Zemi již nenastane. A je to právě ta síla, která ve vyšších světech třídila, bořila a budovala – která se sem nevrátí, protože ona se vrací k NĚMU, ale On ZDE UŽ NENÍ…
Př. Ke 30. květnu 1930 – Mluvil jsem vždy o celém stvoření! Mé poslání zasáhne svět! Nejen ten prášek v něm, který nazýváte Zemí! A tento svět je již očištěn až na vaši část! Neboť má slova tam působila přesně tak přísně a hrozně, jak se zde budou projevovat. – to říkal v r. 1930, kdy bylo v plánu, že tu bude nejen do skončení soudu i zde, ale že také vybuduje TŘ.
Př. K 29. listopadu 1931: A mé Slovo je vynášeno do všech částí světů, proniká jako burácení bouře lámajíc nesprávné a posilujíc správné, otevírajíc přitom brány, které vedou k dosud netušenému Světlu! Ještě dříve než vaše myšlení může pochopit správně mou řeč, stala se tato již v mnohých říších skutečností! Tam už má slova žijí dříve, než jste je vy správně pochopili!
Co vy zde v této hrubé hmotnosti stěží pozorujete, to povstává ihned v lehčích říších jako údery mečem nejtěžšího druhu, nebo jako zklidňující balzám, jako léčivý olej a také jako osvobozující uvolnění. Záleží přitom na druhu říší a duší. – tam soud jistě proběhl, jen my jsme se obklopili neprostupností zhutnělé hmoty, takže to tady připomíná nižší světová části, jako je např. Sardes, tedy úroveň, která byla uznána jako nazachránitelná.
Tehdy ještě/v téže přednášce/, tedy v r 1931 říká: Avšak těžkopádnost této hrubohmotné úrovně vás již neochrání před soudícími, očisťujícími a vše pronikajícími silami mého Slova, neboť ono nabývá na hutnosti mimořádnou rychlostí pod zvýšeným působením všech Prazákonů Stvoření. Tehdy ten děj takto taky probíhal, ale v r. 1935 přišel tzv. mor učedníků, tedy hromadné selhání a tím i porušení spuštěného děje pro tuto hrubohmotnou část. Přerušení odtoku, které nakonec zničili tělo Abdrushina ještě před ukončením očisty zde a před zbudováním TŘ.
Ale v r. 1932 /Den Holubice 1932/už říká: Vy jste mé Slovo dobře přijali! Zdá se vám, že jste ho přijali duchem, avšak to je omyl. Vy jste ho nechali vniknout jen do záhalů duše! Chápete? Pokud se Slovo nespojí s duchem, pak nenastane ani osvobození ducha, protože v záhalech duše jsou všechny naše chyby a slabůstky – to není dobrá půda pro spásu ducha.

Pro mne zůstává jediná naděje. Je řečeno, že Bůh nezničí nic, v čem ještě žhne touha po Světle. Současně si ale musíme uvědomit, že zde je to prostředí, které před 75 lety nedokázalo Světlo udržet – Světlo tu NEMOHLO BÝT, nemohlo se zde UDRŽET. /K 6. prosinci 1932– Když Světlo nenalezne ve vás postačující pevnou oporu na zemi, vznese se do té jemnohmotné výše, kde získá bezpečné kotviště. /A od té doby se to jistě nezlepšilo, temné duše se tu stále inkarnují, takže mosty z temných úrovní nebyly zbořeny, dětství je nakaženo prostitucí, pedofilii, drogami, závislostí na agresivních počítačových hrách a příklonem k pohrdání životem v nebezpečných sportech a povrchních zábavách. Lidstvo samo je prázdné, bezduché propadá stále více konzumnímu životu, bez vyšších ideálů, je svázáno hmotou a k hmotě usilující. To a mnohé jiné ukazuje, že jdeme stále níže a níže. Proto duch, který touží po Světle, a proto touží výše a výše se bude muset osvobodit od svázání se hmotou a bude muset sám stoupat ke Světlu, které tuto Zemi opustilo. Tehdy přišlo Světlo sem k nám – a my jsme řekli – nezajímá nás to – nyní proto bude muset každý zájemce jít sám za Světlem. A já věřím, že Bůh nevezme tu MOŽNOST dokončit vývoj, ale přitom nebude rušit své zákony. A ty říkají, že ve všem musí být nutná přizpůsobení pro účinná spojení a vázání. V příliš zhutnělé hmotě, jako je např. ve světových částech Pergamos a Sardes už není hmota dost prostupná, aby umožňovala inkarnovanému duchu dostatečná spojení s oživujícím zářením. Proto se tam už Světlo neinkarnovalo, bylo by to bez užitku. My /v Efezu/ jsme TEHDY byli ještě ve stavu jisté propustnosti hmoty, ale to se od té doby změnilo, hmota zhutněla a naše bytí i usilování zde také. Duch proto bude muset vystoupit do vyšších úrovní, ještě hmotných pochopitelně, tam by mohl vývoj dokončit. Vstup do takové úrovně vyžaduje určité směrování ducha, určité chtění a vůli ke změně. Tím by pak došlo i k potřebnému třídění, k němuž díky našemu selhání zde ve hmotě nedošlo. Na onom světě se duše stále ještě třídí správně podle svého stavu, jen nejhrubší hmota umožňuje společný pobyt různých, ale současně, jak se zdá, je to jev, který znemožňuje provedení Tisícileté Říše, protože temno má ve zhutnělé hmotě větší moc a současně je v ní duch více spoután. Pro mne je tedy poslední reálnou nadějí, že Bůh stále ještě ponechá otevřené ty cesty, které prosekali Jeho Synové. Sice to vyplývá z Jeho zákonů, v nichž je i pojem Milost, je to tedy děj zákonitý, ale z našeho pohledu je to projev nevýslovné dobroty a nezasloužené milosti, je to tedy něco, co je nám dáváno nad rámec povinnosti a proto je nutná naše největší vděčnost. Podle mne je tedy nutné pochopit, že je správné si ponechat touhu po Tisícileté Říši, ale současně je i nutné se osvobodit od očekávání, že to musí být zde na Zemi. Příliš vyhraněné směrování svého očekávání do hmoty ducha svazuje a připoutává na hmotu. Proto by si měl člověk ponechat jen ten pojem, ale být volný v tom, kde se to může uskutečnit. Pak svým duchem půjde člověk vstříc Tisícileté říši, ať už ona bude kdekoliv. Bude-li ji však stále očekávat a vlastně tím i ,,vyžadovat“ zde na Zemi, může se mu stát to, co Buddhovi – po smrti zůstane připoután u Země a bude se snažit na ni vrátit, místo, aby stoupal vzhůru.

A co s děním v dnešní době? Věřím, že tvůrčí Slovo vždy vyvolá příslušné děje, ale změna prostředí může vyvolat radikální změny v projevech, ve formách a účincích výše vyvolaných dějů. Zesilovač a Oživovatel všech těchto spuštěných dějů, tedy živá Vůle Boží na Zemi, spojená svým tělem, sluneční pletení, spojkou sluneční pleteně, zářením krve, malým a velkým mozkem – provádějící tak spojení nespojitelných vyšších dějů a nízké hmoty – ta už zde není. Proto hmota nemůže být tak účinně zasažena. Ty děje proběhnou duchovně, jemnohmotně, ale zde hmota vytvoří silnou překážku, která může být ovlivněna jen v nějakých menších projevech. Prostě již zde lapidárně řečeno, není dost energie, aby se provedl převrat, ale přichází jí z dálky ještě dost, aby se vyvolala nějaká jiná nepříjemnost. Ta už ale je jen nepříjemností, ale ne řešením vedoucím ke změně všeho. Proto jistě budeme prožívat různá strádání, utrpení, ale, podle mne už nepovedou k převratu a vytvoření Říše míru a pokoje, ale jen k dalším a dalším převratům a podle stupně našeho zatemnění a druhu směrování povedou k posilování zlých lidí. Naším úkolem nyní je totéž, co bylo odjakživa – chránit Světlo, posilovat dobré principy.

Ale je tu změna. Lidstvo kleslo o další kus dolů a ještě více se spoutalo se hmotou, proto to, co mělo vést ke třídění lidí – tedy volba mezi duchovními cíly a hmotnými, to už dnes ,,nezabírá“. Vlastně nikdo skutečně a opravdově nehledá duchovní hodnoty v tom smyslu, jak to mělo být, dokonce ani my čtenáři je nehledáme, ale jen se domníváme, že ano. To proto, že k tomu nemáme skutečný duchovní ,,pojem“, ale jen naši nejasnou představu. Proto další třídění lidí nebude už probíhat, alespoň v masovém měřítku, na tom, kdo čte, nečte Poselství. Jistě, že to platí nadále, jak to platilo vždy, ale pro nás už to stále více začíná být neuchopitelné a nepochopitelné, proto si z toho děláme dogmatickou sbírku příkazů a neuvěřitelně složitou rozumovou kombinaci protichůdných vysvětlení k jakémukoliv pojmu. Jednodušší jsou spokojeni, protože mají dobrý pocit, že čtou a chodí na pobožnosti a mají výborný výhled na svou záchranu, hlouběji pátrající se zaplétají v různých výrocích Abdrushina, dvou vydáních Poselství a mnohoznačných a protichůdných domněnkách nás všech, kteří se poctivě snažíme nějak tomu porozumět…

Jistě nic nenamítám proti našim snahám, děláme, co můžeme, ale ten výsledek, kromě toho osobního uspokojení, ten nějak není vidět. Proto si myslím, že většina lidí se bude nyní třídit na děních ve světě a společnosti. I v nich se totiž zrcadlí některé vyšší děje, i když je snad v nich nevidíme. Až téměř na vrcholu stvoření jsou tři vysoké nepochopitelně dokonalé Praženy: Josefa, Cella a Johana. A čteme, že u nich, v této výši tak vzdálené nám a hmotě, jsou i principy obrany státu, rodiny, apod. Proto i v dnešní zmaterializované době může člověk, který nehledá žádné duchovní hodnoty, svou snahou chránit vlast, rodinu, národ se spojovat z proudy až z Prastvoření. Jsou to hodnoty ducha, o něž se dnes bojuje a žel mnohému čtenáři nedochází, že i on by měl hájit křesťanskou myšlenku proti muslimské, protože tím se staví za Boha a bojuje proti modlářství. Dnešní Islám není tím o kterém jsme četli v životopisu Mohamed a dnešní muslimové nejsou těmi, kteří tehdy směli poznat jediného Boha. Ano, dnešní křesťané na tom nejsou lépe, ale zde nejde o jednotlivce, ani o náboženství, ale o pojem. A jestliže je čtenáři jedno, když je Ježíš haněn a odstraňován, když je mu jedno, že křesťané schovávají to, co pro ně Krista připomíná, pak je nám taky jedno, jestli lidstvo vymění, byť pokřivené, vědomí Boha za cosi násilného, krutého a středověky barbarského. Nejde přece o křesťany, nejde ani o jejich pokřivenou víru v odpouštění hříchů, ale jde o skutečný pojem Trojjediného Boha, ve kterého věříme i my. Pokud je nám jedno, že bude ze světa vymazáno vědění o Bohu, pak máme také dost divnou víru, nejen oni…

Dnes se tedy lidstvo většinou nesoudí přímo na Poselství, ale pořád se soudí na Slovu. A pojem skutečného Boha, ze kterého křesťanství vyšlo, nesmí být námi ignorován, nesmíme být lhostejní k jeho špinění a zapomenutí. Je možné, že lidé přes boj o svou rodinu a národ dojdou nakonec k něčemu vyššímu a časem třeba i k Poselství. Pokud se ale ve lhostejnosti nechají pohltit dnešním pokřiveným Islámem, pak dojde k vymazání nejen křesťanství, ale časem jakéhokoliv náboženství a věrouky, dojde i k odstranění Poselství. Proto my můžeme a máme vidět dál, za náboženství a doktríny, až k podstatě. A věřte tomu, nebo ne, dnes se nebojuje o EU, muslimy, Ameriku versus Rusko, ale bojuje o budoucnost s Bohem zde na Zemi, nebo bez Něho. Přemýšlejte o tom. Je to Vaše věc, nebo se Vás to netýká? I v tom je soud…

Kdo je tak naivní, zbabělý, nebo duchovně líný, že nevidí v dnešním dění úžasnou příležitost, aby dokázal, jak jsou mu tyto hodnoty cenné, že je ochoten za ně nejen obětovat své pohodlí, přemoci se a studovat věci nepříjemné, pohlížet do temných zákoutí světa, jen aby mohl Světlo chránit, jestliže se tomu všemu vyhne, ať už si to obhájí čímkoliv, pak… se určitě vyhne tomu, co mu řekl Abdrushin svými posledními slovy: ,,Nyní jděte a prožívejte…“ Schovat se někam a tam se radovat z vlastní spásy, protože já mám přece ,,Slovo“ je jen lenost a hlavně je to promarnění uzrávání. Proč jsme zrozeni právě v této době? Určitě proto, abychom jí využili k boji za Světlo ve světě i v sobě. Jsme zrozeni v době boje, a proto se mu určitě nevyhneme, ať se budeme snažit schovat jakkoliv. Poselství nám poukazuje na první křesťany, kteří se nebáli ani smrti pro svou víru a za chvalořečení kráčeli smrti vstříc… pěkně se to čte, ale nastává doba, která po nás bude chtít něco podobného, jsme na to připraveni? Když dnes mnohý čtenář chce jít otevírat hranice, aby Mohamed už konečně nahradil Boha, a jiní čtenáři nechtějí o situaci ve světě ani slyšet – je to přece temné a oni jsou světlí…To má vyjadřovat pevný postoj za morální hodnoty? To je boj za Světlo proti temnotě? No, mně to tak rozhodně nepřipadá.
Př. Nemáte svůj pozemský život…: Co mi prospějí malátní, unavení duchové, kteří couvnou zpět před nejmenším vánkem? Síla Lásky, která se obnovujíc k vám přibližuje, je zničí; neboť nejsou schopni být pomocníky na díle Světla.
Co mi prospějí duchové, kteří znají jen sami sebe a vlastní pozemský život? Budou spáleni žárem Lásky, která zkoumajíc posílá jejich vyzařování kolísavým pozemským okruhem a všechno spaluje. Před ní světlo jejich lásky neobstojí. Jene, vyškrtni jejich jména z knihy splňování!

Zkusím na závěr zrekapitulovat hlavní myšlenky zde popsané.

1/ Zcela zásadní je položit si následující otázku:
Věřím v to, že jen Bůh všechno stvořil a vše udržuje, bez Něj nemůže být ničeho. On je nejen Stvořitelem, ale i základem čehokoliv. Bez Něj prostě nemůže nic ozdravět, nic nemůže být správné a nic nemůže trvale existovat, snad jen krátce vegetovat, ale vzápětí zaniknout. Věřím skutečně v tuto větu? A jestliže je Parzival Jeho součástí, která sem přišla v Abdrushinovi – pak je pro mne i tato část částí Boha? A jestliže tato část zde NEMOHLA DOKONČIT očistu a nemohla zde zbudovat Tisíciletou říši – jak SAMA URČILA A NAPSALA /čtěte často přednášku o TŘ v původním Poselství/, pak je to JEDNO? Nezáleží na tom, nic se tím nezměnilo, vše se splní i bez Něj? Bůh už není zapotřebí, proč sem tedy přišel, když to nebylo tak nutné a i když se nesplní to, co On měl vykonat, pak to nevadí, půjde to i bez Něho?
Klaďte si stále a stále znovu tuto otázku a jí podobné, proste pomocníky o pomoc s pochopením odpovědí.

2/ Pojem ,,soud“ chápu jako veliké dění ve stvoření, jako novou etapu vývoje v celém stvoření. V těchto pojmech a v těchto úrovních neznamená posuzování a odsuzování, ale pouze posílení, obrodu a pokrok. Jen v hmotných světech, kde lidský duch vytvořil věci nesprávné je tento děj skutečným ,,soudem“. ,,Soud“ /lépe obroda/, ve stvoření proběhl, ale účinky ve hmotných světech se řídí stavem propustnosti hmoty, tedy jejím zhutnění. Takže ve vyšších hmotných úrovních/světech/, jako je Thiatira, pravděpodobně proběhla očista a výstavba, tak, jak tomu mělo být i v Efezu.

3/ V Efezu se účinky soudu nemohou již v plné míře projevit – tedy nebude dokončena očista a tím ani nemůže začít výstavba – chybí oživující síla vtělené Vůle Boží.

4/ Protože neproběhly potřebné děje, které měly předcházet/roz­třídění a očista/, neproběhla výstavba Tisícileté říše, a proto můžeme říci, že zde v hrubohmotnosti Země Tisíciletá říše nenastala, děje se zastavily v určité fázi a nemohou přejít do další/chybí síla/. Proto bude tento současný děj ,,souzení“ probíhat tak dlouho, pokud Země umožní fyzický život inkarnovaných lidí. Potom budou tyto duše stále k Zemi připoutány, ale protože život v těle zde nebude možný, budou ,,žít“ v astrální úrovni Země tak dlouho, pokud vše nebude vehnáno do nálevky rozkladu.

5/ Duše, které ještě bojují za svou spásu, budou muset dojít prožitím k poznání, že hmota již nepřináší smysluplnou existenci a budou se od ní chtít uvolnit. Aby se však dostaly do Tisícileté říše, která vznikla někde v jemnějších hmotných úrovních, budou muset odpykat vše, co je k nejhrubší hmotě váže a taky vnitřně toužit po uvolnění se ze hmoty. To jim umožní po odložení pozemského těla vystoupit do světa, kde probíhá, řekněme ,,náhradní forma Tisícileté říše“/zdůrazňuji-forma, ne smysl, obsah a pojem, ty zůstávají neměnné/ a kde bude moci vývoj dokončit. Tyto duše však již nesmí být spojeny se Zemí, která bude postupně stahována do rozkladu/př. Jestliže vy, nositelé…: nositel kříže, který splňuje, již nemusí zpět na Zemi/. V určitém okamžiku tímto klesáním dojde k překonání meze, ze které se již duše ani při dobrém chtění nebudou moci uvolnit a připoutány ke hmotě s ní budou taženy do rozkladu. Bytostné bude uvolněno a vytaženo a tím dojde k rozpadu hmoty, i hmotných záhalů duší.

Je tedy pro nás životně důležité využít ten kvas dění a snažit se v něm naplnit svou touhu po Světle, ale hlavně prokázat svou oddanost, věrnost a statečnost při obraně skutečných hodnot. Přitom se však na Zemi nevázat a i pojem Tisícileté říše mít volný a nikam nesituovaný. Touha po Tisícileté říši dovede duši bezpečně tam, kde ji bude moci naplnit. Kdo Světlu slouží, toho Světlo chrání a vede k sobě. Služba Světlu není modlení – modlení je snaha o spojení, nikoliv služba. Služba Světlu se projevuje ve vnitřních postojích, ale i ve vnějších reakcích. Člověk sloužící Světlu bude vždy stát proti všemu temnému, bude natolik bdělý, že rozpozná, co je temné a co je světlé, i kdyby se to všemi označovalo naopak. On musí být schopen s poznáním, kterého se mu dostalo – dohlédnout vždy na konec každé snahy a pokud vede ke zlu, pak se nesmí nechat zmást proklamací a manipulací světa. Takový člověk se nikdy nemůže stát tzv. naivním Sluníčkářem, protože ,,pozná“, že dnešní tzv. láska a pomoc druhým/ať je jakkoliv ,,dobře myšlena“/ nakonec vše dovede k válce a zkáze a to i pro ty, kterým chtěla pomáhat. Tato fáze soudu, ve které se nacházíme, je pro nás nesmírně užitečná, protože si každý má uvědomit, co je cenné a co nikoliv. Vede to i opětnému hledání skutečného obsahu naprosto zneuznaných a pokřivených dnešních pojmů: lidskost, pomoc druhému, obětovat se, láska, soucit, pokora, hrdost, vlastenectví, národ, rodina a mnoho dalších zásadních pojmů souvisejících s duchem. Tyto pojmy jsou dnes zneužívány především k manipulaci a znásilnění druhých duší, vnucení jim svých přání a uvržení je do bolesti a zkázy. Proto MUSÍ každý duchovní člověk využít tuto dobu k tomu, aby zmoudřel a našel pevný postoj, ostrý jako ocel, spravedlivý, nestranný, který vždy dohlíží až ,,na konec věcí“ a nedá se zmást přítomnou iluzí.

O tom je nyní soud pro nás, inkarnované na Zemi…

1. S.: Hlubší pochopení takovýchto náročných témat je možné jen s použitím všech dostupných materiálů, pokud má člověk předsudky a obavy číst původní spisy, pak bude mít dost velký problém tyto věci pochopit a taky si uvědomit k jak velké změně předčasným odchodem Abdrushina došlo. Bez původního znění přednášek Budiž Světlo, Všudypřítomnost a dalších, je vlastně nemožné pochopit děj, jehož důsledkům říkáme ,,soud“.

Na závěr bych uvedl myšlenky učedníka pana M. Schlaurotha. Myšlenky, kterými se intenzivně a každodenně zabývám více jak 20 let a které byly impulzem k mým dnešním názorům i k závěrům řečeným v této úvaze:

Myšlenky z 29. 12. 1971 (od Müller-Schlaurotha)

1. Slovo Imanuelovo není jako slovo proroků, nýbrž je samo působením.
2. Slova se splňují.
3. Tak dlouho od vás soud neustoupí, dokud nebude dosaženo stanoveného bodu.

(z vyslechnuté přednášky)

Tato od Země vyslaná slova se vrátí naplňujíce se zpět k Zemi. Ona dosáhnou Zemi také ještě během jejího klesání a budou tvrdší, pokud se jedná o soudící slova, a projeví se (nynější doba).
Zde se naplní slova soudu a zničení, přitom slova o říši míru přijmou formu nad Zemí, v té výši, ve které by se Země po jejím vyzdvižení měla nalézat.
Tato splňující se slova o soudu mohou následovat řítící se Zemi, pokud lidé na ní žijí – neboť v nevyhnutelném soudu stojí zde dole ještě všechno inkarnované duchovno.
Nezvratnou skutečností ale zůstává, že jen s pozemsky inkarnovaným Pánem měla a mohla následovat výstavba tisícileté říše.
Všechna zaslíbení a všechna slova ze Světla o vysvobození a pozvednutí Země a jejího lidstva se mohou splnit jen po soudu (na Zemi se ale víc nestane). V duchovnu jsou již činem, visí ale nad námi jako světlá vlákna, která nenalézají žádnou půdu k zakotvení, protože soud neustále trvá.
V průběhu tohoto pokračujícího dění budou muset všichni lidé postupně Zemi opustit. Tím zůstane tisíciletá říše zde dole neuskutečněna.
V trvalém soudu uvolní se rovnoměrně zachránění a odsouzení, až lidský duch nebude mít na Zemi více žádný příbytek. Země se bude ještě dlouho hnát prázdná vesmírem jako jen bytostnými oživené těleso. Znenáhla bude silněji chladnout – potom přijde absolutní konec.
Hvězda měla přinést nejprve zničení toho nesprávného (ale všechno je nesprávné); potom měla působit její síla pro výstavbu a pomoc. Podobné bylo působení, které vycházelo z pozemsky inkarnovaného Pána.
Kdyby byly soud a možnosti výstavby následovaly po sobě v krátkém čase, mohl by Pán na Zemi zůstat, protože jeho pravý princip, tak jako i této hvězdy, je toliko výstavba. Ale soud nebral žádného konce.
Jak daleko byl Pán nyní nad Zemi pozvednut, když ji musel předčasně opustit, tak daleko zůstává také od Země vzdálená hvězda, hvězda Pánova. A Země klesá.
Dnešní pohyb lidstva pochází ze zkřivené touhy, která se ze strachuplného, ohlušujícího nízkého neklidu stává uzavřenou, a tak lidstvo musí zakusit současně údery zpětného působení a důsledky soudícího Slova Pánova.
Když ale Země byla tak temná, že Pán už na ní nemohl zůstat, potom je odsouzená.
Kdo ale pochopí Slovo, které prochází celým Stvořením, Slovo Pánovo, ten se nemůže ztratit; tomu bude ještě poskytnut čas k dozrání na jiných světových tělesech jako náhrada za tuto pro Zemi ztracenou tisíciletou říši.

Věřím, že snad pro nás ještě stále platí přísná slova, která v sobě ale ještě stále nesou naději: Jen tvrdým zápasem v zoufalství s vynaložením plné síly se můžete ještě zachránit! Nic vám nyní nesmí být kromě toho ještě cenné! To platí pro celé vaše bytí! /př.: Vy, kteří jste si vzali za cíl…/

zdenekfritz

Děkuji všem za jejich reakce. Jsem potěšen, že mnozí vnímají situaci podobně jako já. Dovolte jen pár výňatků z Vašich reakcí:
1/
Prajem dobry den pan Fritz

Akurat som docital Vasu uvahu o Tisicrocnej risi a musim povedat, ze s Vami uplne suhlasim. Este pred dvoma rokmi som zil v ocakavani Bozej rise na Zemi, no svetove udalosti ma prinutili viacej sa ned tym zamyslat a zmenit uhol pohladu. Velakrat, nezavisle na Vasich uvahach alebo jednotlivych prednaskach z Posolstva mi hlavou preletela myslienka na prvych krestanov, ktori sa nebali umriet za vieru v Jezisove slova. Tiez v tom vidim akusi analogiu s dnesnou dobou, kedy by sme sa mali pripravovat na smrt a intenzivne spytovat svedomie. Ci som ako jednotlivec urobil dost pre svoj duchovny vyvoj, ci sa snazim o uprimnost, cestnost, spravodlivost. Ake je moje sebaovladanie, aky mam vztah s ludmi okolo.
Ta Risa uz urcite niekde existuje, ale my k nej musime putovat, ona nam sama nespadne do narucia. V dnesnej dobe, si myslim, uz nieje proste mozne nieco IDEALNE na Zemi vybudovat. Pocuvam aj nazory inych ludi(aj necitatelov) ktory ocakavaju zanik tejto civilizacie, ale pri tom dufaju a ocakavaju, ze po tom zaniku tu zavladne mier a Bozia vola. A ja sa na to opytam, ze ako kto ju tu nastoli? Na kazdeho jedneho cloveka ma temno vacsi alebo mensi vplyv. A po zaniku civilizacie tento vplyv bude nadalej pretrvavat. Dokonca si dovolim tvrdit, ze bude este silnejsi, pretoze vacsina ludi uz bude zit len pudmi. Starost o jedlo a sex a k tomu pridruzene boje o postavenie budu viac pripominat risu zvierat ako duchovneho cloveka. Takze clovek to nebude. Nebude v jeho silach aby nieco vybudoval. A bozi vyslanec sa sem uz nevteli, to je upne vylucene. Bolo by to pre Neho iba trapenie ovela vecsie ako v poslednych dvoch pripadoch.
Stale sme pritahovani vysokymi osobnostami z nadpozemskych (nadhmotnych) urovni, ide len o to aby sme sa s tymi prudmi dokazali spojit. Pri naozaj silnej tuzbe po nich nam urcite pomozu prekonavat dnesne strasti a po pozemskej smrti mozu byt napomocne, aby nas vyviedli z dosahu rozkladu. Ale to spojenie, to je nasa uloha, ktoru za nas nik nevykona. Generacie po nas to budu mat coraz tazsie ak nie aj takmer nemozne. Uz teraz tu prevlada mnozstvo temnych dusi nad tymi, v ktorych je este nejake svetlo. A s kazdou dalsou generaciou bude toho svetla ubudat. Svetle duse, ktore sa dostatocne vyvinuli uz nebude potrebovat tuto planetu ku svojmu vyvoju, inkarnovat sa budu a uz sa aj inkarnuju duchovia z oblasti, ktore boli uz odsudene a ich svetove casti uz neposkytuju moznosti hmotnej existencie.
Na druhej strane som ale optimista a myslim si, ze nebyt dnes na Zemi to malo svetlych dusi,ktore tu este su, bolo by to tu este horsie a podmienky k vyvoju prakticky mizive. To malo svetla, ktore v nas este tleje, poskytuje este moznost k inkarnaci dusiam, ktore este nemaju dokonceny vyvoj v hmote, dusiam, ktore niesu vyslovene zle, ale skor slabe a maju moznost zosilniet v hmotnom prezivani. Tie ale treba usmernovat uz od ranneho detstva v ramci RODINY a vstepovat im univerzalne platne zasady a moralne hodnoty. Vyzaduje to ohromnu zodpovednost za zvereneho ducha v detskom tela a velku davku ODVAHY, schopnost kracat vlastnymi cestami, ktore sa nebudu spajat s cestami temnymi. JK

Se zájmem jsem si přečetl Vaši úvahu o Tisícileté Říši a nemůžu nic jiného nežli s Vámi souhlasit, my sice máme pomáhat těm co ještě spí, ale opravdu jenom tam kde je zájem a to se zas tak často nestává u běžných lidí. Konstatuji, že s touto civilizací TŘ nevybudujeme ani nezačneme, jsme národy zkažené a o tom nikdo nepřemýšlí ani se tím nikdo nezabývá. Slova, která řekl Pán, a teď jděte a prožívejte, to si lidé vykládají tak, že si mají užívat všeho toho nejlepšího, co se nabízí a to je neštěstí pro nás pro všechny. Kdyby ale přišla doba, že by bylo ohroženo slovo Boží, slovo Pánovo, věřím tomu, že nositelé kříže ho budou bránít i za cenu zdraví a života. To by byla ta největší věc ale taky poslední co bychom měli a museli udělat.
Nevíme, co bude za pár let, ale odhodlání bránít Slovo Pravdy v nás musí zůstat, jinak bychom zklamali. FK