13. otázka: Hříchy proti Bohu Otci a Bohu Synu mohou být odpuštěny/3.4.12/

13. otázka: Hříchy proti Bohu Otci a Bohu Synu mohou být odpuštěny

Výrok ,,Hříchy proti Bohu Otci a Bohu Synu mohou být odpuštěny, nikdy však nemohou být odpuštěny hříchy proti »Duchu Svatému«!“ mi dlouho nebyl jasný. V přednášce je sice uvedena odpověď na druhou polovinu výroku, týkající se hříchů proti Duchu Svatému, ale já jsem nechápal tu první polovinu, tedy, jak je možné, že hřích proti Bohu odpuštěn být může. Vycházím z toho, že hříchem je myšleno nesprávné jednání, tedy jednání proti Vůli Boží a takové jednání vždy přináší bolestné zpětné působení. Ať tedy hřeším proti Bohu Otci, nebo Bohu Synu – vždy jednám proti zákonům a tím hřeším proti Duchu Svatému. Když jsme ukřižovali Ježíše byl to hřích proti němu, ale současně přece i proti Duchu Svatému. Jak je to tedy myšleno?

zf

Domnívám se, že v tomto vysvětlení, tak jako v mnohých jiných, se nemůžeme otrocky vázat na slovní znění, ale musíme hledat důvod, proč, z jakého důvodu je to vysvětlováno. Toto je výrok z doby před dvěma tisíci léty, kdy lidstvo uvažovalo trochu jinak, méně logicky a konstruktivně. Tímto výrokem nebylo postaveno do protikladu hřešení takové či onaké, ale bylo zde poukázáno pouze na to, že bychom si především měli dávat pozor, abychom nejednali proti Božím zákonům. Že to bylo dáno do souvislosti s pojmy Bůh Otec a Bůh Syn mělo především zdůraznit závažnost v této věci a ne vyvolávat protiklady v tom, kdo z Trojice je důležitější. Abd-ru-shin nám tyto věci vysvětluje ve smyslu vyvrácení našich omylů, odpovídá tedy na naši nevyřčenou otázku porovnávání důležitosti v Trojici. Jak jsem již napsal, PG v mnoha směrech nelze brát doslovně, ale v souvislostech mnohých výroků rozsetých po celé knize. I v tomto případě je jinde psáno, že každý hřích lze odpykat a jinde zase, že hříchy mohou být odpuštěny, ale postupným odpykáním a vlastní změnou. Budeme-li otrocky viset na každém výroku, dojdeme brzy k vnitřnímu rozporu, protože nalezneme výroky, které si zdánlivě budou odporovat. To ovšem není pravda, je to jen naše neschopnost prokopávat se více do hloubky řečeného neboli vždy se snažit objevit vůli autora ukrytou do slov. Žádný výrok nelze brát jako dogma, ale musí se vždy vztahovat k předchozím i následujícím výrokům. Také k tomu, jestli je na začátku knihy, kde je vysvětlení přibližné, mnohdy postavené na tom, aby vycházelo z našich omylů, nebo je někde na konci knihy, kde se ovšem zase předpokládá znalost všech předchozích stupňů výkladu k dotyčné tématice. Nelze tedy nikdy vzít jeden výrok, opakovat jej a tvrdit, že Abd-ru-shin řekl toto a myslel to tak, jak výrok cituji. Ano, je to pro nás obtížné, ale neznám jiné cesty, než neustále touto obtížnou cestou putovat a nenechat se zmást pochybnostmi, nebo raději o ničem nepřemýšlet, abych se snad nedopustil rouhání…