120. Poděkování Imigrantům. /16.9.15/

120. Poděkování Imigrantům.

zdenekfritz

Příval imigrantů vyvolává v podstatě dvě základní reakce. Jednou je snaha apelovat na soucit všech, ke kterým se imigranti snaží násilím pronikat a druhou je odsouzení aktivit imigrantů a snaha jim zabránit ve vstupu do zemí jejich zájmu. V různých nuancích se tyto dva postoje dále dělí na mnoho stupňů, více či méně agresivních.
Já bych chtěl nyní vytvořit nový druh postoje a poděkovat za celou vzniklou situaci.
O tom, že v přírodě existuje nějaký pořádek a řád snad nikdo nepochybuje, i když málokdo jej respektuje. Zvířata jsou donucena přírodní řád dodržovat – je to vlastně jednoduché a zcela automatické. Když zvíře není aktivní, pojde hlady, když není bdělé, něco jej zabije. A jde to dokonce i dále. Jednotlivec svým dodržováním řádu pomáhá udržovat celý živočišný druh. Rozmnožovací pud žene zvířata, aby se zcela, bez ohledu na sebe, oddala bojům o právo se rozmnožovat. Tento boj, i když se nám může zdát krutý a někdy i sebezničující, udrží zdravou populaci. Zvířata se prostě chovají přirozeně a nevymýšlejí nějaké ,,novinky“, jak by řád přírody mohla obejít, nebo obelhat…jsou prostě normální.
Člověk, kdysi na počátku své vývojové cesty na zemi, byl tvorem méně chytrým a proto pokornějším k silám, které vnímal jako mocnější, než byl on. Podobně jako zvířata se podroboval přírodnímu řádu, a proto neměl zásadní problémy – příroda mu pomáhala a vývoj probíhal bez dramatických zvratů. Dokonce i živelné události a pohromy dokázal člověk, ve spolupráci s přírodními silami, poznat, a proto uniknul svému poškození a zničení. Až později, když byl chytřejší, začal svým rozumem vymýšlet různá nová, ,,lepší“ řešení a postupně došel k názoru, že příroda je mu podrobena, a proto mu ona má sloužit, on ji poslouchat nemusí. Postupně tak vytvořil nové postoje, které nazval ,,normální“ a nějakým způsobem zdůvodnil, proč jsou správné.
Dnes stojíme v mechanizmech, které považujeme za správné, protože jsou tady již léta. Nestaráme se o to, že kdysi dávno byly zcela jiné, bereme to jako pokrok a správnou, moderní změnu. Protože jsme však, a vždy budeme, součástí přírodních zákonů, musí na nás důsledky nesprávných postojů proti řádu jednou dopadnout. Moderními prostředky techniky, chemie, elektroniky a zdravotnictví se nám jen podařilo zpětné dopady zpomalit. To, co se u zvířete projeví velmi rychle a zničí je to, může u nás trvat celé generace, ale jednou to přijít stejně musí, ale pak je to nashromážděnou silou zvětšené a už to dopadá na větší množství lidí.
Všechny naše prohřešky proti řádu se po dlouhé době projeví v nějakém větším a výrazném projevu. Může to být přírodní dění, ale i společenské. A právě ten masový, globální projev je sice velmi nepříjemný, ale na druhé straně tak zjevný, že i my ve své zaslepenosti, že všechno zmůžeme, jej konečně i můžeme uvidět… Něco uvidět je pěkné, nebo hrozné, to podle druhu, ale podstatné je, aby to bylo také nějak užitečné. A užitečné to může být jen tehdy, když to člověk pochopí a pak se z toho i poučí – tedy příště se chová jinak. Proto i negativní jevy mohou mít svou velkou cenu v poučení a změně postojů, které už napříště nedovolí opakovat takový omyl. Mohou se tedy stát koncem nějakého bolestného procesu a začátkem nové, lepší etapy. Mohou…ale nemusí.
Kdysi dávno, v dobách, kdy lidstvo nebylo ještě tak ,,chytré“, ale bylo přesto natolik ,,moudré“, že uznávalo přírodní zákony, vědělo, že státy a národy na zemi mají svůj velký význam. Od počátku byly na zemi různé národy žijící na svých územích. Tyto národy se vyvíjely individuálně, zcela svérázně. Měly tak svou jedinečnou historii, své národní znalosti, zvyklosti, svůj osobitý druh, kterému můžeme říkat ,,duch národa“. A jako když páříme různé druhy lidí a pak vznikají mutace a mutanti, které nevyzpytatelným způsobem míchají vlastnosti vstupních jedinců, tak i páření národů vytváří hybridy a mutanty. Zaniká jedinečnost, které byla přírodními zákony chtěna, aby mohlo docházet mezi různými národy k výměně zkušeností, tím vzájemnému obohacování při zachování vlastní svéráznosti. Právě ta různorodost národů vytvářela nutný prostor pro vzájemný růst. Smícháním národností vzniká směs s nepředvídatelnými vlastnostmi, směs, která se již nemůže obohatit a občerstvit něčím dobrým z původního, protože to již není. Bylo pohlceno a přetvořeno na cosi jiného.
Snahy, trvající již desetiletí, bořit tyto hranice, přinesly velkým státům, jako je např. Francie a Anglie až do dnešní doby silné promíchání původního obyvatelstva a to s i jinými rasami. Původní jedinečnost těchto států postupně mizí, protože noví přistěhovalci přináší svou kulturu, své zvyky a životní postoje. Tyto se pak postupně a dlouhodobě promíchávají se zvyky původního národa. Že jsme pro tyto děje našli nové pojmenování multikulturismus mnoho neznamená, je to jen slovo. Jistě, budeme-li je často a veřejně vyslovovat a obhajovat, že je správné, pak je tak časem veřejností i takto vstřebáno. To ovšem nemusí znamenat, že je to děj správný. A jako v přírodě a vesmíru se každý postoj proti řádu musí projevit srážkou a pohromou, musí to tak být i v tomto. Dlouhodobé porušování této svéráznosti národů, včetně nové ideje s megastátem Evropské unie, přináší nyní vrcholnou megaukázku toho, že to bylo nesprávné jednání.
Vyslovuji poděkování těmto dějům, protože dnes může každý ,,vidět“, že rušení hranic bylo nesprávné a hlavně nebezpečné, že hromadné přijímání cizích státních příslušníků do svého národa je nesprávné, že spojování států do megastátu, kde centrální vláda bude rozhodovat o státech a národech které nezná… je taky nesprávné. Ano, ještě jsou lidé, kteří to nevidí a obhajují líbivými slovy tyto, již se hroutící pořádky, budou to obhajovat tak dlouho, dokud jich osobně se nedotknou bolestné důsledky. Proto by pro každého horlitele pro otevření hranic a poskytnutí veškerého blahobytu každému, kdo zvenčí přijde – bylo nejlepším lékem prožití. Ovšem jedině skutečné osobní prožití, ne filozofická rozprava v televizi, nebo na nějakém blogu. Tedy přijetí několika imigrantů do vlastní rodiny se vší zodpovědností za ně, s pokrytím všech jejich požadavků přímo a osobně ,,zachráncem“. Pokud by po nějaké době, kdy by zachránce nesl veškerou tíži, ale i pravděpodobný nevděk a rozmrzelost zachraňovaných, byl touto ideou stále tak nadšen, pak by to skutečně bylo jeho přesvědčení a ne jen nadšené horlení bez reality, jak se to mnohdy děje. K vyléčení by takový člověk potřeboval ještě tvrdší prožití, ale věřím, že většina zachránců by radikálně své ,,lidumilné“ postoje změnila, když by následky musela nést citelně osobně. Je jednoduché být Jánošíkem a druhým násilím brát, abych u dalších mohl zahrát roli nezištného dárce – dárce věcí, které však nejsou moje. Právě tak je snadné ochraňovat nepřizpůsobivé občany, horlit za jejich práva…ale jen do doby, než s nimi člověk žije v jednom domě. Pak přichází prohlédnutí a velký obrat v názorech. Proto by měli o takových věcech rozhodovat vždy jen lidé, kteří mají ,,prožití“, ne teoretici v luxusních autech a domech, kteří znají svět jen z drahých obrázkových časopisů.
Kdyby nepřišel tento masový exodus, pokračovala by nenápadná asimilace národů přistěhovalci, z nichž jen málokteří jsou ve skutečné životní nouzi. Vždyť kdyby to byli skutečně lidé utíkající před válkou, pak by jim bylo zcela jedno, kam utečou, měli by jen jediné přání-nebýt ohroženi na životech, nebýt ve válce. Jistě není tajemstvím, že mnozí z uprchlíků jsou cíleně přesvědčováni, že odchází do zemí blahobytu, zemí zlatých ulic, kde jim bez jakékoliv námahy a vlastního přičinění budou neustále a zdarma dávat ten největší myslitelný blahobyt. S těmito představami odcházejí mnozí a výsledkem takové cesty bude trpké zklamání a zloba proti ,,bohatým státům“, které jsou tak sobecké, že nechtějí sypat blahobyt na hlavy přistěhovalců. Ať již tedy imigranty přijmeme, nebo odmítneme, vždy je ve svých důsledcích jen rozezlíme a zklameme. A to pro nás může být opět léčivé.
Celá současná, ale i přicházející situace pro nás může být velkým léčivým šokem. Asi jako probuzení člověka v bezvědomí defibrilátorem…ale pak musí přijít poučení, jinak bude ještě hůře. Demokracie, multikulturismus, tolerance k úchylkám, tak, jak to chápeme a podáváme – nikde v přírodě, ani v našich tělech – neexistuje.
Exodus nás tedy bude učit, že pomoc bližnímu nikdy nesmí být na úkor sebezničení, nikdy nesmí rozvíjet lenost druhého a podporovat v něm požadovačnost, popírat zákon rovnováhy, tedy že za vše musí člověk dávat nějaké vyrovnání. Také nás učí, že státy mají být uzavřené celky se střeženými hranicemi, které sice mají mít přátelské svazky s ostatními, ale ponechávají si svou soběstačnost, jedinečnost a především právo rozhodovat o sobě.
Nyní může, každý sám pro sebe, přemýšlet, kam nás asi dovede ,,demokracie“ v postojích k lidem s nějakou úchylkou. Homosexualita je jistě úchylka a jako taková nesmí být nikdy postavena na roveň ,,normálního jednání“, protože tak se křiví vnímání pojmů normální a nenormální a tím i jakákoliv možnost růstu a vývoje. Když se z nenormálního udělá normální, nebo dokonce zajímavé, pak je jisté, že to bude inspirovat i ty, které by to jinak nezajímalo. Taktéž když homosexuálové budou adoptovat děti, budou je zcela pochopitelně a logicky vychovávat tak, že homosexualita je zcela normální a snad je trochu nenormální cokoliv jiného. Takovýto trend může postupně ,,vytvářet“ další homosexuály, tvářnost společnosti se bude měnit, veřejné mínění též a nakonec se klidně může stát, že kdo nebude homosexuální – nebude ,,normální“. K čemu nás dovede tento trend? K vyhynutí, nebo snad něčemu jinému? Demonstrativní předvádění homosexuální úchylky v radostných průvodech se souhlasem veřejnosti a mlčením vlády je k tomu dost jistou cestou, která však jistě není přirozená a přírodou chtěná…
Celkem logicky se mohou domáhat svých ,,demokratických práv“ i pedofilové, kteří se mohou prohlašovat za ,,dobré lidi mající rádi děti“, jak už na svém webu, s tichým přitakáním policie, vystupují.
Narkomani přece, v rámci demokracie, také mají nárok na to ,,své“, obzvláště, když v Holandsku, nebo snad i jinde mohou holdovat drogám i veřejně. Ale ani to není cesta, která by dovedla lidstvo a národy ke šťastnější budoucnosti, ale jen k další závislosti, slabosti a zotročení. Pokud se nevrátíme k základům přírodního řádu, můžeme očekávat různé dramatické situace, podobné nynějšímu exodu, ale v mnoha dalších sférách lidské činnosti. Pokud nás ani takové velké události nedokážou vzpamatovat a vrátit na původní koleje, pak vidím naši budoucnost na této zemi velmi neperspektivní…na druhé straně to vypadá dost slibně pro tuto zeměkouli…
Na závěr musím upřesnit název článku. Neděkuji tedy imigrantům za jejich nezákonné pronikání do různých zemí, proti vůli vlád a obyvatel těchto zemí. Děkuji za události s tím spojené, děkuji proto, že v nich vidím jednu z posledních možností, jak by lidstvo mohlo prohlédnout, vzpamatovat se a navrátit se do přírodního řádu, ze kterého samo pochází…a z něhož se nikdy nemůže vydělit, i kdyby se o to jakkoliv silně snažilo. Je to předem prohraný boj, a pokud v něm budeme pokračovat, bude naše budoucnost hromadnou sebevraždou. Jistě ne náhodou vznikají studie, jak to bude vypadat po vyhynutí člověka, jak rychle se bude příroda vzpamatovávat, za jak dlouho zmizí torza mrakodrapů, hypermarketů a všeho dalšího o čem si myslíme, že je to bezmála smyslem života.
Popřít přírodní řád, znamená popřít samotnou podstatu lidství, čehož konečným důsledkem musí být eliminace lidstva samotnými přírodními zákony, které budou vždy mnohem mocnější, než člověk a celé lidstvo.
Poučme se!
ZF