114. Imigranti, běženci, exodus. /19.7.15/

114. Imigranti, běženci, exodus.

zdenekfritz

Evropská společnost, a proto i náš národ, začíná být konfrontována s faktem masového stěhování chudších, nebo i týraných lidí do zemí bohatších a klidnějších. Mnohým je již jasné, že to přivodí mnoho problémů a taky, že je to již i každodenně přináší. Obecně existují dva názory v mnoha odstínech. První je ,,pozitivní, kladný, vstřícný“ …k uprchlíkům. Je nutné jim nějak pomoci a to, že přicházejí nezváni, v noci a ilegálně bereme jako důsledek situace, za kterou oni nemohou. Musíme jim pomoci za jakoukoliv cenu a nepitvat se v tom, jestli jsou to skutečné oběti, nebo ne. Zabývat se nějakým jejich tříděním, nebo dokonce jejich nevpuštěním na naše území… to by bylo nelidské, nedemokratické a nebylo by to ve smyslu křesťanské lásky k bližnímu. U druhého postoje se lidé hlavně zamýšlejí nad důsledky poskytnuté pomoci pro pomáhajícího. No a pak tu máme maximalistické formy obou názorů. Ve druhém případě jsou lidé extrémního a nacionalistického druhu připraveni každého, koho oni neuznají jako ,,čistého“, odstranit všemi prostředky, včetně těch násilných. U skupiny naladěné k nějaké pomoci imigrantům je jakousi extrémistickou odnoží skupina lidí, kteří jsou ochotni třeba i obětovat sebe, svou rodinu a národ, jen, aby pomohli potřebnému. K těmto se ještě druží lidé naivní, kteří ,,věří v dobro“ a proto nepředpokládají, že by toho někdo mohl zneužít. Neinformovanost této skupiny, která příliš nesleduje světové, politické a národní dění, tomu jejich naivnímu názoru velice napomáhá. Žijí v idealistické představě, která je sice pěkná, ale nevychází z reality dnes žijící populace a stavu lidských duší zde na zemi. Ve smyslu Poselství to nejsou názory idealistické, ale názory naivních snílků, které jsou samy o sobě krásné, ale zde na zemi vyloženě škodlivé. Žel k těmto názorům inklinují lidé věřící a také čtenáři. Chtěli by jen lásku, mluvit ,,srdíčkem“ a ne rozumem zvážit vhodnost a nevhodnost rozhodnutí, a tak používají při posouzení okolností svůj vypěstovaný pocit ,,obětavé lásky“. Mnohý čtenář by se tak dal s úspěchem zařadit mezi ,,komunisty“ ve smyslu jejich zidealizovaných představ, že když se lidem dá vše, tak si oni vezmou jen tolik, kolik skutečně potřebují a ne víc, že tedy nevyužijí a hlavně nezneužijí svodu ,,brát si bez omezení…, ale…celá historie mluví o opaku. Člověk potřebuje překážky, aby se na nich učil, potřebuje ale také nad sebou přísný dohled, protože je slabý a sám sebe neuhlídá. Když je na něj někdo ,,hodný“, je jistě rád, děkuje, ale brzo si na to zvykne, bere to jako samozřejmost a reptá, že nedostal víc…takoví, žel jsme, a proto potřebujeme být ,,hlídáni, tříděni a i omezováni“, protože vždy bereme víc, než je nám ,,zdrávo“ a škodíme si.
Člověk ,,hodný“ nebývá vždy člověkem ,,dobrým“. Hodný člověk provede to, co si on myslí, že je příjemné druhému. Člověk ,,dobrý“ však udělá to, co je druhému užitečné. Náš národ se po léta snažil být ,,hodný“ k jinak smýšlejícímu etniku Rómů. Daroval jim domy, vyplácí jim dávky, má omluvu pro jejich ještě nezralé chování, kterým škodí spoluobyvatelům. A já si kladu otázku, jestli jsme tím skutečně Rómům pomohli? Naučili jsme je, že i když nebudou společnosti nic dávat, ona jim dávat bude stále. Naučili jsme je, že když se budou domáhat našeho soucitu-dáme ještě více. Nenaučili jsme je zákonu dávání a braní, ale lenosti a požadovačnosti. Skutečně jsme jim pomohli, když jsme je rozmazlili, jako když rodiče v ,,opičí lásce“ kazí své děti? Já si myslím, že jsme Rómům nepomohli, svou rodičovskou roli vůči nim jsme nezvládli a dnes sklízíme jejich nevděk, ale i pohrdání – v jejich očích nejsme ,,hodní“, ale hloupí a slabí. Arabské a muslimské, ale i další národnosti také pohrdají takovou slabostí, kde se dárce dobrovolně zotročuje pro obdarovaného. A naši Rómové nejen že si nás za to neváží, ale při nejbližší příležitosti chtěli houfně emigrovat do vyspělejších zemí, protože tam by mohli systém využít ještě lépe. Není to dobré a skutečně prožité zjištění, ne jen někde vyčtené, pro naše dnešní posuzování situace s imigranty? Ano situace jistě není stejná a mezi běženci jsou jistě chudáci zasluhující nějakou pomoc, ale my lidé jsme v principu stejní a reagujeme velmi podobně v podobných situacích… Když bezdomovci darujete peníze, nepůjde si koupi čisté oblečení a jídlo, ale většinou alkohol. Je to jeho životní styl, jeho současná ,,přirozenost“. Známe dobře ,,přirozenost“ imigrantů, abychom věděli, co jim máme dát, aby jim to bylo k prospěchu? Víme, co si počnou s darem života v jiné společnosti, máme ověřeno, jak a zda vůbec, se dokážou přizpůsobit? Nebo se snad budeme přizpůsobovat my jim? A bude jim to k užitku, nebo jim to jen bude ,,příjemné“?
Vážíme si Poselství a každého slova, které Abdrushin pronesl. Rádi bychom tak i žili, ale protože v nás jsou zakořeněné názory z naší rodinné výchovy, společenského ovlivňování, ale především z předchozích inkarnací, které jako nepozorovaný vnitřní postoj nevědomě vede naše postoje – je pro nás velmi těžké v Poselství najít to, co je použitelné pro konkrétní situaci. A tak si každý čtenář najde jinou větu a podle ní hodnotí svět, z venčí pozorováno to vypadá, že každý čteme jinou knihu, úplně jinou knihu s úplně opačnými názory.
Proto i já mohu jen sdělit ,,svůj názor“ a ne tvrdit ,,je to Vůle Boží“, protože jsem pozorováním světa a lidí došel k tomu, že nikdo na zemi doopravdy neví, co je Vůle Boží. Jistě lokálně dojdeme k tomu, že toto je dobré a tamto ne/a někdy se možná i strefíme/, ale v jiné situaci se už opět rozhodneme proti Řádu i když přitom tvrdíme opak. Nikdo z nás totiž není Deska nepopsaná, na kterou sám Abdrushin napsal přikázání jak správně žít. A kdo si to myslí, na toho ještě prohlédnutí čeká.
Tak i ve mně vyvstalo jakési povědomí o tom, jak ten Boží řád asi funguje. Jak slovo Řád napovídá, bude to nějaký pořádek, zákonitost, pevný mechanizmus, i když se projevuje v mnoha proměnách, takže to vypadá, jako by ,,pevný“ nebyl. Slovo ,,pevný“ bude tedy lépe nahradit slovem ,,vždy důsledný“. Protože tady na zemi jsme nikdy /vyjma úplných počátků/ nežili správně, bude problém hledat vzory v minulosti. Použít za vzor pro přijetí imigrantů Abdrushinovu říši s národem IsRa, jak se o to někdo pokusil, mi nepřijde úplně adekvátní, protože šlo o úplně jiné souvislosti a jinou vývojovou situaci. Tehdy se nějaké kmeny dobrovolně připojily k Abdrushinovu národu a on je přijal. Měl to ovšem být vzorový národ a stát, ty kmeny měly nějakou svou vývojovou historii, byly dlouhodobě připravovány a vedeny Řádem a zasloužily si svým vývojem, že směly samy hledat a nalézt Světlo svou duchovní i pozemskou hybností. U nich to nebyl útěk z nepříznivých podmínek, žilo se jim dobře. Také se jim nenabídly výhody, finanční podpora a život zdarma bez vlastního přičinění. Tehdy též nebyla přelidněnost, proto jim mohlo být přenecháno k vývoji VOLNÉ území, aniž by jejich přítomností byly nuceny radikálně a k horšímu změnit svůj život místní obyvatelé. Tyto kmeny tedy dostaly příležitost k samostatnému rozvoji vlastními silami, aniž by omezovaly vývoj jiných lidí na jejich cestě. Také v nich byla láska ke Světlu a vůle se změnit pro světlo. Tato touha je dovedla k Abdrushinovi, touha po Světle, ne po pozemském lepším živobytí. To je zcela jiná situace, než ta dnešní. Kdybychom tedy chtěli použít tehdejší model pro dnešní dobu, jako ten správný, prověřený a Bohem chtěný, pak bychom jej museli napodobit se vším všudy. Tedy vymezit velké neobydlené území, kam bychom dovolili utečencům dojít, a to i přes naše území, ovšem s bdělým dohledem, protože utečenec je sice člověk trpící, ale nemusí být člověkem ani dobrým, ale dokonce ani hodným. Na tomto novém území by se pak mohli vlastními silami rozvíjet svým vlastním a jedinečným způsobem. My bychom jim pomohli radou, technickou výpomocí, ale vždy tak, aby oni sami museli pracovat pro své blaho, ale ne nechat se živit pro rozvoj Řádem nechtěné duchovní lenosti. Jak jsem se dočetl, má být člověk i při obdarovávání velmi pozorný, přísný a spravedlivý. Nikdy nesmí darovat druhému to, co on by zneužil pro svůj neprospěch, jen proto, že se mu to líbí. Lidstvu se ale přece většinou ,,líbí“ a požaduje to, co je mu k neprospěchu.
Jistě nemáme být lhostejní k utrpení bližního, ale v dnešní zvrácené době se naučili nejen jednotlivci, ale i celé skupiny lidí využívat soucitu k manipulaci druhých, které takto využívají. To je nutné mít na paměti, a proto nelze plošně a neadresně otevřít hranice a vpustit kohokoliv kdo řekne, že trpěl. Zde zákonitě musí být selekce, musí být odděleni ti, kterým má být pomoženo od těch, kteří jen chtějí využít situace k pohodlnějšímu životu a současně ještě oddělit ty, kteří chtějí využít tohoto zmatku, aby se s nekalými a zločineckými úmysly dostali do dobrých lovišť, kde chtějí jen škodit. Protože je naprosto jisté, že v době, kdy po celém světě se pohybují sebevražední útočníci z Islámského státu, využijí tohoto již těžko kontrolovatelného chaosu, ke svým cílům. Nebyla by to jen naivita, ale byla by to trestuhodná duchovní lenost, nechat takové živly, aby zaplavily různé země a tam vraždily a škodily všemi svými podlými způsoby.
Každý národ má pečovat a chránit svou jedinečnost, která je chtěná a můžeme ji chápat jako ,,Boží dar“. Duch národa, jeho historie, různé dovednosti, to vše je výdobytek píle národa, pomoci a darů bytostných právě tomuto konkrétnímu národu. To nesmí být odhozeno ani pro ušlechtilou myšlenku sebeobětování či pomoci. To není ušlechtilost, ale hřích a pohrdání Božím darem. I náš vzdálený učitel Hjalfdar neobdarovával kmeny a lidi jednostranně. Kdo se nechtěl přizpůsobit, byl zničen, jako pralesní lidé. Boží řád vyžaduje vyrovnání, nelze obdarovávat plošně, bez zákona rovnováhy. Proč byli vyhubeni Inkové? Protože byli ,,hodní“, ale nebděle se otevřeli komukoliv. Museli se naučit být ostražití, naučit se třídit, co k nim přichází a v případě potřeby se tomu i ubránit se zbraní v ruce. Proč byla z Boží Vůle vybudována Čínská zeď – na ochranu před proudy zvenčí, které by zničily národ a zemi.
Nejhrubší hmotnost je oproti ostatním vývojovým úrovním velmi specifická a proto vyžaduje mnohem větší pozornost, než na onom světě. Na onom světě vše funguje jednoznačně a srozumitelně, a proto bude dobré se po vzorovém příkladu poohlížet právě tam. Jak to tam tedy funguje. Lidé jsou odděleni podle svých vnitřních tužeb, návyků a směrování do skupin a center, kde jsou si podobní. Když někdo dojde ve svém vývoji dále, zákon tíže mu dovolí, aby postoupil do vyšší úrovně, do lepšího života, kde mu bude lépe. On si to musí zasloužit zcela osobně, ne plošně, ne soucitem, ale vnitřní změnou a ochotou se přizpůsobit. Jinak mu to zákon nedovolí, chce-li jít výše a není-li k tomu změněn, na hranici úrovně nemůže projít dále, je mu špatně, omdlí, apod. Budeme-li chtít tedy jednat i zde na zemi podle Řádu, musíme to napodobit, jistě bude to obtížnější, rozpoznat podstatu druhého, ale měli bychom se o to snažit.
Jak to probíhá zde na zemi? Máme tu některé příklady. Například ve Francii je dnes údajně již více přistěhovalců, než vlastních obyvatel/to není samozřejmě výsledek současné migrace, ale dlouhodobé podpory jakýchkoliv přistěhovalcům/. Tito přistěhovalci dostanou občanství, takže úředně již nejsou ,,cizí“, ale oni sami zůstávají většinou stále ve své původní mentalitě i názorech. Snad se naučí jazyku a nějakým vnějším věcem, ale v nitru zůstávají původním Číňanem, Arabem, Afričanem, a podobně. Je to logické. Než se člověk inkarnuje, jako například Číňan předchází tomu dlouhé období formování názorů, životních postojů, nebo i inkarnačních vazeb na tuto existenci. Takových věcí se člověk hned tak nezbaví. Možná se inkarnuje vícekrát jako Číňan a proto je dost nepravděpodobné, že přestane být Číňanem jen proto, že ho přestěhujeme o pár kilometrů jinam. Máme v rodině Araba, nemám proti němu nejmenší výtku, ale za 30–40 let, co tu žije, pořád zůstal Arabem a nikdo mu to nemůže mít za zlé. Doma chodí v arabském oděvu, sleduje arabskou televizi, své děti, které má s Češkou, naučil arabsky a jezdí na dovolenou do Arábie. I po těch desetiletích mám problém mu rozumět. Slaví Ramadán, atd, atd. Když bude jeden ve městě, nikomu neuškodí a může být dokonce zajímavým zpestřením. Když jich ale bude padesát procent, myslíte si, že se nezmění toto město?
Jeden Arabský představitel pronesl veřejně něco v tom smyslu, že oni dobudou celý svět, nepotřebují k tomu zbraně, utlučou nás vagínami svých žen. S ohledem na jejich větší porodnost a jasný cíl, za kterým cíleně jdou, je jejich vize velmi reálná. Že pošetilí Evropané jim k tomu sami dopomohou je smutné, ale nemůžeme to považovat za Bohem chtěné a Bohulibé. Bůh nám dal křesťanství jako pokrok na cestě k Ráji. Pokud dovolíme, aby toto křesťanství bylo smazáno jinými věroukami, nebude to slovo ,,soucit“, ale slovo ,,hřích“, kterým bude nakonec naše jednání označeno…

Zamysleme se nad vývojem, jak asi bude pokračovat ve smyslu idealistických představ – musíme pomoci všem, oni jsou chudáci, milujme je a otevře jim své hranice, domovy a srdce – bez omezení v čisté lásce, protože tak to Bůh – Láska po nás chce.
Davy přistěhovalců budou proudit stále silněji, protože jak zjistí, že je to možné a jak se rozšíří zprávy, jak se v Německu a jinde budou mít dobře, kolik dostanou dávek, bude zájem růst. Už se nebudou přidávat jen potřební a nešťastní, ale všichni ti, kteří se chtějí mít lépe a dobře. To je ale přece přáním každého člověka… Uprchlické tábory se rychle naplní a vzroste tlak někam je přesunovat. To vyvolá napětí mezi státy a tím další třenice. Uprchlíci, a to i ti ,,hodní“ jsou prostě jen ,,lidé“ se všemi svými přáními /která nás podle Poselství dovedla do dnešního zoufalého duchovního stavu/. Po prvním poryvu vděčnosti přijde zklamání, že se zase tak dobře nemají, jako tomu bylo u našich Rómů, kteří chtěli emigrovat do vyspělejších států. Ze zklamání to přejde do reptání a požadavků, protože člověk je prostě takový /imigranti nejsou andělé, ani nějací mimořádní a ušlechtilí lidé, ale jen ,,lidé“ se vším, co k tomu pojmu podle Poselství patří. Pochopitelně si budou chtít zachovat své zvyky, které jsou pro ně tradicí, ale i posvátným příkazem. Tyto zvyky jsou pro nás přežité a mnohdy barbarské, jako třeba ženská obřízka, zneužívání žen, mužský diktát, více ženství, a mnohé jiné. Budeme jim zakazovat, co je jim svaté? Pak si od nich vysloužíme vzdor. Budou to dělat proti naší vůli, tajně a to opět vyvolá nedůvěru a střety. A vyvstanou dvě možnosti – držet je izolovaně, anebo je nechat splynout s národem, který jim poskytl přístřeší. Izolovaná forma je při větším množství technicky těžko proveditelná a připomíná tábory zajatců, proto proti ní bude obecný odpor, jako proti něčemu nelidskému a nedemokratickému. Technicky by přicházelo v úvahu jedině jim přenechat izolovanou část vlastního území státu, aby si tam žili, jak oni chtějí a my je budeme jen živit, ale nebudeme jim mluvit do jejich zvyků a způsobu života. Prakticky je tato verze neuskutečnitelná, protože nikdo nemá tak velké území, aby je mohl darovat, a nikdo není tak bohatý, aby mohl živit další lidi, bez toho, aby oni za to něco společnosti vraceli. Zůstává tedy jen ta druhá verze, tedy nechat přistěhovalce splynout s národem. Snad kdyby nám Abdrushin nepsal o tom, že křížením ras dojde jen k degeneraci obou, kdyby nám nepsal, že každý národ si musí ponechat svou vlastní a jedinečnou kulturu, kdyby nám nepsal, že když národ předá svou kulturu jinému národu, pak to špatně dopadne, kdyby nám nepsal takové věci, pak bychom si mohli namluvit, že promíchání národů je něčím užitečným, ale takto tomu, alespoň já věřit určitě nemohu. Bůh nám dal od samého počátku mnohotvárnost různých národů, aby byla vytvořena možnost vzájemného obohacení. Promícháním tato různorodost mizí, vzniká hybrid, nebo spíše mutant, který není Řádem chtěn. Mnohotvárnost vidíme v periodické soustavě prvků, jejichž interakce pak vytváří mnohotvárnost hmoty. Při zániku hmoty předpokládají vědci přeměnu této mnohotvárnosti do jediného prvku neutrinum. To je poslední přeměna hmoty před jejím rozkladem v Černé díře. Nesnažíme se svými snahami, které označujeme jako Bohulibé, vlastně jen uspíšit zánik lidské společnosti? A to ze své vůle, ne proto, že by nám to někdo poručit. Jen proto, že ,,nechápeme“ a myslíme si, že naše skutky jsou demokratické, lidské a křesťanské, i když při nich zničíme, co nám bylo z Boží milosti dáno pro úspěšný rozvoj…
Necitelně přihlížet utrpení bližního by jistě svědčilo o otupělosti duše. Obětování vlastního vývoje pro druhého se však rovná odhození vlastního života, což Abdrushin jednoznačně odsoudil. Chceme-li pomoci trpícím, a to bychom měli, musíme hledat jiné způsoby, které odpovídají zmíněným fungujícím principům ve stvoření. Bude to těžké, nepůjde to tak rychle a pomoc by pak nebyla tak příjemná pro trpící, ale byla by pro ně mnohem užitečnější.
Uprchlíci musí v prvé řadě pochopit, že nemohou jako masa procházet zeměmi a čekat, že je všude budou jen zdarma živit. Musí si uvědomit, že budou tříděni a pomáhat se bude jen některým a to za podmínek jejich užitečné práce a bezvýhradného podrobení se příkazům pomocníka. Myslím si, že kdyby se dnes jakákoliv pomoc takto přísně a spravedlivě podmínila, mnoho by jich vůbec na cestu nevyrazilo. Musí se jim neustále opakovat, že prostě není možné, aby celá Afrika se přestěhovala do Evropy, která ji pak bude živit, šatit a ubytovávat. Běženci úmyslně zahazují doklady, aby se nedalo zjistit, kdo a odkud jsou – to jsou přímé metody pro infiltraci kohokoliv kamkoliv, bez možnosti ochrany. Pokud přijmeme takovéto podmínky, pak si budeme sami vini svou zkázou, kterou si plně zasloužíme. Nyní je v pohybu údajně až 25 miliónů lidí, kteří chtějí, aby je někdo nakrmil, ošatil, dal jim obydlí a staral se o ně. Za desítky let jsme nedokázali pomoci Rómům, kteří jsou alespoň částečně přizpůsobeni, nebo alespoň, nejsou tak druhově, mentálně a tradičně vzdáleni, jako ti, kdo přichází. Již ze spolužití s Rómy vzniká stále více sporů a problémů, co bude následovat při větším množství tak rozdílných národností? I jednotliví přistěhovalci neznamenají soudržnou masu, ale skládají se z různých menšin, z nichž některé se nenávidí vzájemně a probíhají mezi nimi války, dokonce letité války. Tyto války přenesou do národů, které je naivně přijímají.
Protože se Afrika do Evropy nevejde a jiné národnosti nelze smíchat se stávajícími, aniž by to uškodilo všem, zůstává jen hledat, jak těmto lidem pomoci v jejich rodné vlasti. Nezdá se, že humanitární pomoci, kdy se do násilnické země jen odvezou potraviny a léky, je příliš účinná. Místní agresoři pochopitelně ukradnou vše, co budou moci ukrást. Amerika, která se postavila do role morálního zachránce světa má jednak sama co dělat se svými imigranty a jednak se ukazuje, že ani násilná záchrana nějakého státu nepřináší slibovaný mír. V zemích, kde vládla diktatura a tyto země byly vojenskou mocí od ní osvobozeny, nenastal mír, ale ještě větší boje. Obyvatelstvo neumí žít v harmonii, a proto jim tyranie přinášela určitý řád. Mnohdy nespravedlivý a krutý, ale přece jen, řád. Vzniklá ,,svoboda“ osvobodí jen pudy a nezralost obyvatel, což se krystalizuje do vzniku místních bojů, tříštění na další a další skupiny, které bojují proti sobě – vzniká občanská válka uvnitř ,,zachráněného národa“. I to by nám mohlo být jistým poučením, že lidem nelze pomáhat bez dokonalé znalosti jejich povahy, druhu smýšlení, postojů a hlavně slabostí. Pomoc pak musí být taková, aby i při dobré vůli, nebyla nakonec ještě větším zlem.
Exodus je součástí rozdělení světa na muslimskou a křesťanskou část. Toto rozdělení trvá již velmi dlouho, ale stále více se prohlubuje. Jestliže tu zmiňuji jen dvě náboženské skupiny a materialismus ne, není to opomenutí. Současné světové křesťanství má v sobě již tak zarostlé materialistické chápání, že je druhou skupinou, muslimskou, již téměř považován za totéž. Muslimský svět má proti křesťanskému jednu velkou výhodu. Muslimové, ať žijí kdekoliv, berou svou víru jako součást života, jako životní styl, ne jako nedělní povznesení, ale jako každodenní postoj. Křesťanství za svou epochu postupně stále více ztrácelo svého ,,ducha“, až se stalo věcí vnějškovou. Příjemným povznesením, ale ne mocným děním a úplnou náplní každodenního života. Stalo se tedy prázdným a bez ducha, proto i spícím, ne-li mrtvým. Muslimské přesvědčení je živé, i když je to mnohdy život agresivní, expanzivní, s touhou po rozpínání a boji. Je tedy tak ,,živé“, jako třeba člověk naplněný vášní nenávisti oproti dobrákovi, který by ,,mouše neublížil“, protože je líný, aby se po ní i jen rukou ohnal. Proto má muslimský svět úspěšně nakročeno k poražení světa křesťanského, který jde cestou Inků – hodných, mírumilovných a slabých… Křesťané si žijí ve své příjemné představě jistého spasení a toho, že už je Bůh očekává, aby je odměnil, materialisté pak jen v hledání zábavy a pokud možno vyhnutí se všemu nepříjemnému. Čtenáři ovšem často nejsou lepší, vytvořili si virtuální představu světa, idealistického světa a ten skutečný a reálný svět kolem nechtějí vidět, ten je temný, a proto o něm nechtějí ani slyšet. Při této neinformovanosti a cílené slepotě je velmi snadné je zmanipulovat k čemukoliv, stačí jim předhodit slova láska, světlo, dušičky, apod. a budou schvalovat leccos, co ostatním bude připadat špatné a temné. Bez orientace v tomto temném světě se člověk snadno stává nástrojem kohokoliv, aniž si to uvědomuje…a může chtít to nejlepší.
Muslimský svět však nesní, ale bojuje o to, aby se naplnil jejich plán. Proto bychom měli být bdělí a vše, co přichází hodnotit velmi pozorně. To, do jakého prostředí se člověk narodí, je jistě projevem jeho předcházejícího bytí, právě tak, jako jeho tělo. Naivní představa věřících, že všichni trpící, všichni postižení, jsou ,,chudáci“ je tedy pravdivá jen částečně. Utrpení bez pochopení neosvobozuje a neočisťuje duši. Primitivní lidé žijící jako zvířata, postižení, jsou jistě hodni pozornosti a soucitu, ale nejsou nevinní a zdaleka to nemusí být hodní lidé, ale lidé karmicky obtíženi. Hodni pomoci, jako každý jiný, když k ní usilují…
Pomoc běžencům určitě má být poskytnuta, ale určitě ne tato. Musí to být pomoc uvážená, cílená k těm, kteří ji skutečně potřebují. Pomoc přesně situovaná a formovaná tak, aby jim pomohla, což bude většinou jiná pomoc, než by si přáli. Pomoc taková, aby nebyla destrukcí pro pomáhajícího, což neznamená, že se on neuskrovní pro druhého, ale nesmí to být na úkor jeho vývoje, na úkor jeho duše. Protože jsme tu především pro rozvoj své duše, na tu nesmíme zapomenout, pak to není pomocí pro nikoho.
To, že na nás prostřednictvím těchto dějů dopadají naše hříchy, kterými jsme se jako bílá rasa po generace proviňovali proti rase černé, je sice pravda, ale nesmí to být důvodem k sebevraždě. K obětování sebe sama, abychom snad ,,odpykali“. Máme jednat moudřeji než dříve, ale také méně emotivně. Dřívější emoce vykořisťování a útlaku, nahrazené dnešní emocí sebezničení sebeobětováním je jen jiná forma stejné chyby.
Nihilistický postoj, který jsem slyšel i od čtenářů, že ,,jsou to důsledky soudu, a proto se proti tomu nic nedá dělat, jen to přijmout“, vede nejen k pasivitě, ale přímo k otevření dveří k vlastní zkáze. Ano, pak přijde zkáza, ano bude to ,,karma“, ale ne ta z minulosti, ale jen následek dnešní hlouposti a naivity.
Buďme tedy moudřejší a náš soucit i lidskost naveďme na zdravé cesty skutečné pomoci druhému. Nebude to však lehké…
ZF

Pan O.J.:

 

Dobrý deň pán Fritz,

úplne s Vami súhlasím vo všetkom čo píšete. Len dodám citát z prednášky „Nový zákon“ :

„A kde jsou dva nestejní, kteří se spojili, tam bude podle zákonů vyšší stažen dolů, avšak nikdy nevystoupí nižší vzhůru! Neboť ve stvoření může jedině vyšší sestoupit do nižších úrovní, nikdy však nemůže duch učinit jen jediný krok z místa, kde stojí!“

Žial vec je o to komplikovanejšia že exodus moslimských uprchlíkov je dôsledkom toho, že západ rozbombardoval, rozvrátil a zničil tieto krajiny a tak je to do istej miery karmické. Západ má podľa mňa zodpovednosť za vznik Islamského štatu, islamského radikalizmu a organizacii ako Al-Kajda, takže toto sú len dôsledky ak nie priamo umysel zo strany západu, ktorý exodus možno umyselne organizuje.

Abdrushin povedal, že človek je spojený s pôdou na ktorej sa narodil a že len tam môže idealne bez poškodenia dozrieť. Afričan v Europe je vytrhnutý z jemu duchovne prospešných žiarení a preto nastáva len zmätok a upadok vo všetkom. Preto Abdrushin aj povedal, že po očiste už nebude žiadne miesenie rás.

S prianím pekného dňa.

1. J.

Pan P.K.:
Dobrý den pane Fritzi, moc pěkně a trefně jste to napsal, naprosto souhlasím…PK

Pan F.J.:
Vďaka Vám za mail, vážený pán Zdenek Fritz,

ktorý ma veľmi zaujal a najviac ma zaujala tá skutočnosť, že nečitateľ Posolstva môže mať oveľa reálnejší pohľad na vec, než čitatelia Posolstva Grálu. A to je paradox, pretože podľa PÁNOVÝCH slov, by čitatelia Posolstva mali mať vedenie a chápať i rozumieť zákonom stvorenia.

Môj názor na celú imigraciu černochov je taký:
Černosi nie sú žiadne chúďatka a neviniatka. Tie hladujúce detičky z Afriky sú v skutočnosti opätovne vrátení belošskí otrokári, ktorí sa obohatili v 18 a 19. storočí na úkor Afričanov a teraz sa vrátili do Afriky, aby na sebe spätne odžili to, čo ako otrokári spôsobili Afričanom v 18. a 19. storočí. To môžu odpykať jedine v Afrike a nikde inde. Možno si niekto povie, že som tvrdí a nemám k ním žiaden súcit. Keď som študoval v Košiciach som sem-tam stretol Róma – dieťa – ktorý bol nafetovaný a pod vplyvom drog. V minulý rok som pozeral reláciu V siedmom nebi, kde jedna vysnívala nejaký sen pre deti, „chúďatka“, z Ugandy, a keď bol moderátor Vilo v Afrike a ukazovali tie deti, „chúďatka“, ktoré sa už s AIDS narodili, ako na ulici, horšie podvyživení než Romovia ešte viac fetujú ako Rómske deti, tak som pochopil. Voči takýmto ľuďom sa nesmie preukázať žiaden súcit. Namiesto toho, aby z prežitia pochopili, prečo musia trpieť, že sa im iba spätne vracia to, čo sami si vytvorili v minulosti, sa týraním vlastnej schránky a drogovaním ešte viacej zaťažujú. Jediná pomoc pre nich, ktorá by bola pre nich pravým milosrdenstvom, je, keby k ním prišiel niekto a im vysvetlil, že sa nesmú protiviť utrpeniu, že to, čo prežívajú, si spôsobili sami v minulých životoch, a preto nie sú žiadne neviniatka, ani chúďatka, ale tí, ktorí kedysi druhým spôsobili presne tú istú bolesť, ktorú musia na sebe teraz spätne prežiť. Iný súcit by bol iba falošný, a teda pokrytectvom!

PS: Tie dieťatka sa s AIDS narodili preto, lebo ich rodičia si pichali heroín.

Paní K.N.:
Dobrý večer pane Fritzi, email od Vás mě velmi potěšil, protože to cítím stejně, co jste mi napsal o imigrantech.
Navíc jste napsal i věci které by mě nenapadly, víc jsem o tom přemýšlela a musím jen souhlasit. To co jste napsal, mě probralo jakoby z mrákot a pocítila jsem vzepětí sil a bojovný pud. Ne tak jako muži, ale v cítění,
myšlení i v řeči se to projevuje. Je to jakási ostražitost a bdění…

Pan P.W.:
V těchto věcech se opravdu musí pocítit milosrdenství a empatie, protože když to člověk nedokáže, může se narodit v jejich kůži…

Mějte krásné dny.
W.

Pan J.K.:
Dakujem velmi pekne za Vas mail, pan Fritz. Taku obsiahlu uvahu som necakal, ale velmi ma potesila a priniesla podnet na zamyslenie sa a hlbsie skumanie. Mate pravdu vo vsetkych bodoch. V myslienkach a v citeni sa cosi podobne vyskytuje, ale nedokazem to preniest do pisma. Schopnost chapania Posolstva tiez vyzaduje nejaku duchovnu uroven, ktoru nie kazdy ma. Preto asi tie diametralne rozdiely v nazoroch na konkretnu problematiku. Vo vsetkom je rozhodujuca snaha o pochopenie a prevedenie do praktickeho zivota pokial to je spravne z vyssieho hladiska. Nedavno sa mi ozval jeden moj kamarat a konkretne tuto temu nacrtol. Nevedel sa k tomu vjadrit podrobne, ale citil, ze to nieje riesenie, aby sme podporovali imigracnu politiku. Ten clovek nieje citatelom Posolstva, ale proste to citil. Tak som mu nacrtol moj obraz, s cim viac menej suhlasil a rozhodol sa ist na protest. Na ten by isiel aj bez mojho nazoru. Su medzi nami ludia, ktori sice nie su /aspon zatial/ citatelmi Posolstva, ale maju triezve pohlady na udalosti ako take. Naozaj sa netreba zabarikadovat a tvarit sa, ze my sme svetli a vsetci okolo nas su temni, ale treba sem tam nahliadnut aj do toho co nam je „proti srsti“ ak sa vyskytne nejaky vazny podnet. A toto vazny podnet je. Utapat sa v predstave, ze sme spaseni, pretoze citame Posolstvo , tak to nas nikam nedovedie. Pride mi to velmi neprirodzene. Tam proste chyba zdrava davka sebareflexie, ktora chyba aj citatelom. Niekedy aj necitatel moze mat pravdivejsi nazor, aj ked si celkom neuvedomuje ako sa k nemu dopracoval. Zijeme vo vaznej dobe, valia sa na nas vazne udalosti a my mame zaujat vazny postoj. Minimalne tie udalosti maju vyburcovat ludstvo zo spanku ducha. Tu neexistuje nieco take, ze mna sa to netyka. Je to velka prilezitost k duchovnemu pokroku. Kto ju prespi, mozno dalsiu uz nebude mat. Ved aj mna osobne vyburcovali udalosti k hladaniu. Na kazdu udalost alebo dej tykajuci sa dnesnej doby by sa dala napisat uvaha z hladiska Bozich zakonov. Skoda len, ze tie zakony nedokazeme aplikovat v nasich zivotoch ako samozrejmost. Krasne ste to vystihol, ze sa tu a tam trafime a rozozname spravne od nespravneho. Ale najtazsie je dostat to do krvi. Ked mame posudit nieco, co sa nas osobne v podstate nejak moc netyka, tak to aj sem tam dokaze posudit z hladiska zakonov. Ale v nasich zivotoch…? Myslim, ze hmotnost je takym pociatkom nasho skutocneho vyvoja a nemozme dopustit aby sa stala aj jeho koncom. Je mi jasne, ze som sa dnes nevyjadril konkretne k problematike, iba som nacrtol nieco vseobecne, ale na zaklade toho vseobecneho si dokazem vytvorit konkretny nazor na konkretnu problematiku. Este raz Vam pekne dakujem a pozdravujem Vas.

zdenekfritz

Přišlo mi dnes e-mailem stručné a logické shrnutí situace s imigranty:

1. Přijetím prvního plavidla s imigranty se vypsala „objednávka“ na další plavidla!
2. Přicházejí nejbohatší z chudých – a nebudou nikde spokojeni!
3. Bohaté naftové krajiny je nechtějí /Kuvajt, Bahrain, Emirates a jiné/ ani jako pracovní sílu!
4. Přicházejí mladí muži /88%/ s islamskými zvyky, mentalitou s džihádem v krvi!
5. Ti co dostanou azyl budou obratně „vysávat“ státní kasy zemí kam přišli!
6. Jako „skokani“ se v dané krajině uchytí a budou tahat své příbuzné!
7. Bude narušena zákonnost, zvyky a složení společností kam přijdou = situace se nezvládne!
8. Miliony skutečně potřebných bude ve svých krajinách dále hladovět a umírat = nemají prostředky k emigraci!
9. Je jasné, že migrace je v zájmu převaděčů, ba možná i „vyšších“ zájmů jak připravit Evropu jako nové válčiště!
10. Evropa doplatí na demokratičnost svých demokracií, bude v chaosu, rozvratu a nastane ,,nutný“ důvod válkou nastolit pořádek!

No nepřipadá to i Vám naprosto logické? Jistěže má člověk pomáhat, mít soucit a nebýt lhostejný k utrpení bližního, ale současně má být pozorný a bdělý, aby nebyl zneužíván jen proto, že má idealistické myšlenky. Pomoc imigrantům máme hledat, jistě, ale ne se nechat zmanipulovat podle přání někoho u koho vlastně ani nevíme, jaké má skutečné cíle…ale tušit to můžeme.
Pořád mi nebylo jasné, k čemu je nějakým silám nám tvrdit, že situace je demokratická, lidská a soucitná, když vede k chaosu, napětí a rozporům mezi státy. Vůbec mi nenapadla velmi jednoduchá pohnutka – vytvořit chaos, který se pak bude řešit vojensky a ,,mírovou záchrannou válkou“. Jak prosté…stejně prosté, jako uměle vyvolat válku s Ruskem, proto, aby byl mír. ZF

J Z

Ano, pane Fritz, připadá mi toto jasné a průhledné, až mne mrazí po těle…Cožpak si všichni ti „utajení manipulátoři“ jsou jisti svou věcí, považují všechny lidi jen za loutky? A ono se vše temné klube na světlo v době Soudu……toto všechno musíme prožívat, aby se probudila naše bdělost…..aby nás to vytrhlo z dřímoty a „žabomyších válek“ do uvědomění a do činů, pokud to bude nějak možné v dnešní době „líných duchů“.
Děkuji Vám upřímně za všechno……­.s úctou J Z

J B

Dobrý den pane Fritzi,

jen bych zaujal důslednější postoj ke spoluobčanům, kteří otevírají bezmyšlenkovitě dveře všem „potřebným“ bez rozmyslu. Pokud se to jich samotných nijak zvlášť nedotýká. Jakousi obecnou státní péči o tento problém zatím nijak zvášť osobně nepociťujeme. Pokud by byl však každý člověk přinucen přijmout určitý počet imigrantů do své domácnosti, starat se o ně, živit je, být odpovědný za jejich skutky vůči společnosti a sousedům, jistě by se velice důsledně každý zabýval tím, koho k sobě do domu pustí. A kolik by jich měl k sobě přijmout, aby pomohl ? Kolik by jich sám uživil. Každý jednu rodinu, nebo dvě? Lidí, kteří jsou ve stejně zůboženém stavu jako jsou dnešní imigranti jsou ve světě dle oficielních údajů miliardy !!! Tak jak si je rozdělíme a kteří si to zaslouží a kteří ne?Kdo by těm, ktěří by byly ochotni pracovat, dal možnost výdělku při součastném stavu nezaměstnanosti občanů naší země?
Z toho co jste zde, pane Fritzi napsal, navrhuji písemně vyjádřit možnost řešení třeba ve formě petice a poslat to oficielně na odpovědná místa. Ta jediná mohou provést konkrétní kroky a opatření. Tímto je možné udělat alespoň nějaký konkrétní krok, který odpovída našim součastným možnostem. Co vy na to ?

Hezký den

J B

zdenekfritz

Dobrý den pane B.
Ano, souhlasím, myšlenka dobrá, jsem pro…ale, jak je to mezi lidmi zvykem, každý si založí petici s podobnou náplní, ale jinak formulovanou a tak se úsilí rozdrobí na nic neříkající množství malých a podobných petic, které nemají sílu k většímu úspěchu/viz seznam dále/.
Tedy morálně a individuálně to má pro jednotlivce vždy význam, ale pokud by to mělo mít nějaký ,,dopad“, pak by bylo nutné spojit síly…a to nevím jak, když každý jde jiným směrem. Můžeme založit petici/bude mít jiný podtext a jinou myšlenku/, naši známí ji podepíšou, kolik jich ale bude? Máme tu, jen co jsem rychle nahlédnul na internet, již několik petic, každá nasbírala stovky až pár tisíc podpisů, kdyby to bylo dohromady, pak by to mělo význam zjevný…
Takže vlastně nevím…pro pocit osobní aktivity můžeme petici vytvořit, ale větší a širší dopad v tomto zmatku si neumím představit…

http://e-petice.cz/…tiky-eu.html
http://e-petice.cz/…-afriky.html
http://www.petice24.com/…lik_ze_syrie
http://www.petice24.com/…ach_nechceme
http://www.petice24.com/…ni_uprchliku
http://www.petice24.com/…acnim_kvotam

Petice pro větší začlenění imigrantů do naší společnosti
http://www.petice24.com/…ni_uprchliku

Možná by mělo lepší výsledek oslovit např.pana Okamuru, ten je velice aktivní a má ohromnou podporu vč. této otázky. Oslovit ho a požádat, jestli by podpořil svým jménem takovou a takovou petici…pak by to jistě mělo efekt, ale našimi jmény toho moc neoslovíme, pár známých, pár čtenářů.
https://www.facebook.com/tomio.cz

Všechno má svůj smysl a ten může být individuální pro vývoj a zrání člověka, nebo společenský s nějakým dopadem na dění veřejné. To první lze naplnit vždy, to druhé za určitých podmínek.

Z F

JK:
Dobry vecer Vam prajem, pan Fritz. Tych 10 bodov su skutocne fakty. Vacsina sa uz deje, alebo to co sa este nedeje sa da najst napriklad aj na Slovensku alebo v Cesku ako prirovnanie a porovnanie s romskou problematikou. Tiez si myslim, ze sa neda vylucit ani fakt, ze je to „praca“ istej mocnej spolocnosti. Ved dlho je uz verejnym tajomstvom, ze situacia tu na Zemi je len chcenie istych kruhov, ziadostivych po moci. Ved ekonomika nemoze rast donekonecna. Ani tento sposob zivota! Zijeme pod nadvladou rozumu, preto aj nase pohnutky budu rafinovane a premyslene, z toho sa da dedukovat, ze to skutocne moze byt cielene vyvolany dej, stav. Co sa tyka vojny, vela veci nasvedcuje, ze to k nej vedie. Aj niektore proroctva o tom hovoria. A ludstvo sa zatial nevyvinulo tak, ze by bolo mozne sa niecomu takemu ako je vojna, vyhnut. Ved vacsina ludstva je privelmi opletena temnom, tak vladari asi nebudu velmi svetli. A oni o tom rozhodnu. Je to velmi jednoduche sa do toho vmysliet. Sice sa hovori, ze historiu pisu vytazi, ale vzdy sa najdu svedectva a dokazy, ze to nemuselo byt celkom tak ako je to podavane. Ved v kazdom odvetvi, ci ekonomickom, ci hospodarskom, alebo v zdravotnictve sa nachadza ovplyvnovanie slabsieho silnejsim, pod vplyvom zaujmov toho silnejsieho. Je to vidiet v rodinach, v skolstve, proste vo vsetkom, len malokedy je tam vidiet uslachtile hodnoty. Preto si tiez myslim, ze niektore tie „konspiracne teorie“ nemusia byt zrovna nepravda.

Dalsia vec je, ze potrebujeme sa skutocne zobudit zo spanku ducha, preto aj v niecom takom ako je vojna vidim sucasne so stradanim a utrpenim aj sposob prebudenia. Na internete, ale aj v obchodoch sa vyskytuju navody na prezitie, rozne vybavy a obranne pomocky v pripade, ze by nastala vojna alebo nejaka prirodna pohroma. Ale nikto nepredava navod na to ako sa vnutorne pripravit, ani neda vysvetlenie preco vlastne to urobit ma. Iba hmota je povazovana za realitu aj v tomto pripade, tak aj hmotne zabezpecenie je to „najdolezitejsie“ . Ono je to tak jednoduche, ze ludia proste nedokazu uverit tej jednoduchosti, ked ma z ich pohladu take zlozite prejavy… pretoze spia. Je im tak dobre v ich svete predstav, ze uz nedokazu mysliet a pride im zatazko sa o to aspon pokusit. Niekto mi povedal, ze ked vymrie generacia, ktora tu poslednu vojnu zazila, pride dalsia. A ta generacia uz takmer vymrela. Mal ten clovek pravdu? To sa dozvieme.

Srdecne Vas pozdzravujem. JK

BH:
K Vašej úvahe o emigrantoch. Vysvetlil ste to veľmi pekne, jednoducho aj príkladmi z histórie a v rôznych odtieňoch a z rôznych strán.

Mnohé veci a dôsledky som si ani spočiatku neuvedomovala, tak ako ste to v úvahe vysvetlil.

Tiež ma napadlo, že títo prisťahovalci – sú ako cudzí hostia. A to sa mi potom spája s našou novou generáciou, ktorá rastie a prichádza do našich rodín, čiže deti. Akí to hostia prichádzajú – nebudú sa správať podobne ako teraz títo prisťahovalci, že si nárokujú na všetko a ešte sú aj drzí ak to nedostanú. Keďže pracujem s deťmi, veľmi mi na tom záleží, aby sa nestali z nich ľudia podobní takýmto prisťahovalcom.

Viem, že je to niečo iné, ale ako by to bolo upozornenie aby sa k nám nesrávali podobne naše deti – nová generácia.

Pekný večer prajem

B.H.

Příspěvek pana D.:

Poslechněte si, a taky se nad ním zamyslete, prosím, projev pana Okamury na téma české demokracie, přísunu imigrantů a postoji našich představitelů k oprávněným námitkám většiny obyvatel našeho národa:

Tento týden jsem byl na policejním výslechu ohledně mého projevu na minulé demonstraci a mnohá média i politici vyjádřili názor, že bych měl být stíhán za to, že bojuji proti radikálnímu islámu a ilegálním imigrantům do České republiky. Vláda jedná zcela proti zájmu drtivé většiny občanů České republiky, když začala přijímat tisíce imigrantů, kteří neumí česky, budou bez práce a budou donekonečna ekonomicky zatěžovat naší zemi, což způsobí sociální kolaps…

Poslechněte si celý projev, který zazněl 18.7. v Praze:

https://www.facebook.com/…44105596404/

zdenekfritz

Řekl bych, jako člověk uznávající ducha, že člověk má v prvé řadě myslet na záchranu své duše, než bude chtít zachraňovat duše jiných.
To není sobectví, ale povinnost ke svému vývoji, vždyť jen za něj nese člověk odpovědnost, ne za duše druhých, ty zase mají svou povinnost ke svým rozhodnutím.
Měl by v prvé řadě myslet na ochranu svého národa, který mu byl dán, než začne ,,zachraňovat“ národy jiné, na úkor svého. Měl by vždy zvážit, jestli zachraňováním jiných národů nakonec nezničí ten svůj. A měl by také vždy zvážit, jestli materiální záchranou jiného nakonec neuškodí jeho i své duši…i soucit musí umět pohlížet do budoucnosti a vnímat vše v širších souvislostech. Soucit musí být vnímavý k druhým, ale nesmí být zaslepený svým krátkozrakým přáním.
Sebeobětování je v Poselství odsouzeno, a to dokonce do takových důsledků, že podobné ,,ušlechtilé plány“ měly být odstraněny z textů Wágnerových oper. To by pro nás mohlo být vodítkem v rozmýšlení, co je správné a co ne.

Pan PK:
Největší problém máme my sami, naše politiky, vládu, která je většinou populistická, není schopna se rozhodovat podle toho, co je dlouhodobě správné.

Dále pak ten problém není teď nový. To, že Západní svět bohatne rychleji než Afrika, Asie a Jižní Amerika se ví už dlouhá léta, a pamatuji si, že v devadesátých letech někteří ekonomové předpovídali to, co se dnes děje – migrace z chudých oblastí do těch bohatých, a to je jen začátek. Co když se začnou „hýbat“ Indové, kterých je jedna miliarda?

Já bych neměl problém přijmout třeba jedno dítě do rodiny, aby se naučilo řeč, dostalo vzdělání, a směr v životě. Nevím ale, jak se mám postavit k tomu, že třeba do naši vesnice přijdou syrské rodiny, dostanou obecní byty. A co bude dál? Kdo je naučí česky? Kdo jim dá práci? Změní své zvyky, nebo budeme my měnit ty naše?

A ten příklad z Francie, kde následná generace afrických imigrantů z jejich bývalých kolonií „dělá nepořádek“ podobný tomu, co u nás dělají cikáni, je velmi výmluvným příkladem.

Cikány jsme za 65 let nebyli schopni převychovat, naučit chodit do školy a pracovat (už druhá generace nepracuje – je živena státem, aniž by museli cokoliv udělat – jen přijímají, a k tomu kradou, přepadávají lidi, ničí majetky), a uprchlíkům z Afriky pomůžeme? Budou nakonec žít v ghettech.

Nevím, nejsem expert na tuto problematiku. Jako čtenář Poselství cítím se čtenáři, kteří mluví o lásce a vstřícnosti, ale ať mi ukážou konkrétně, jak se to vůbec dá udělat, jestli je to vůbec proveditelné, nebo je to jen nereálný idealistický sen…

Jak by to udělal Abdrushin, kdyby tady s námi žil? A co kasty? Je správné míchat rasy? Je správné, aby do třídy, kde jsou bílé děti, s nějakým životním standardem, přibyly děti, které nemají hygienické návyky? Povšimněme si, jaký duchovní zločin se děje tím, že stát v rámci humanizace a antirasismu, ruší zvláštní školy, kde jsou převážně cikáni. A tyto méně zralé se duše dávají do normálních tříd, kde jsou mírně zralejší bílé duše. Jak to může dopadnout? Že se ta nižší zlepší? Ani náhodou, ty zralejší se pošpiní…

Tak nevím, co je správné. Nejlepší by bylo, kdyby se za peníze EU odstranili diktátoři v afrických zemích, zavedl se tam demokratický režim, dala se lidem práce a peníze, aby neměli důvod migrovat. Hlavně že na zbrojení jdou miliardové částky, ale odstranit pár darebáků, to neumíme. Ani zabránit mafii, aby vydělávala peníze na lidském neštěstí…

Takže ze strany politiků je to zase takový pseudohumanismus.

—
S pozdravem,
P. K.

Pan FK:
Děkuji za zaslání názorů, už jsem je četl, a nějak se s některými nemohu ztotožnit, ono se to lehce řekne, přijmeme uprchlíky, ono to nějak dopadne…
Myslím, že reakce každého člověka by byla jiná, kdyby byl povinen si do rodiny vzít jednoho nebo více Arabů, nebo Afričanů stejného náboženství, a sdílet s nimi několik let svou domácnost.
Existuje přece několik bohatých arabských států stejného muslimského náboženství a s těmi by bylo potřeba jednat o těchto uprchlících, aby je přijali do svých zemí. O to by se měli zasadit EU, USA, Rusko, Čína a Austrálie. Třeba máte jiný názor, já to vidím takhle.

Příjemné odpoledne Vám přeje
K. F.