113. Tiché očekávání… /19.7.15/

113. Tiché očekávání…

O.J.

Dobrý deň pán Fritz,

chcel by som sa Vás prosím spytať, ak sa Vás to priliš nedotkne, ako ste sa vyrovnal s touto pasážou z Posolstva Grálu z prednášky 32. Falošné Cesty „Vnitřní, tiché, takzvaně pokorné očekávání lepšího není ve skutečnosti ničím jiným než požadováním, i když je to ještě jinak řečeno tak krásnými slovy. Každé požadování je však drzost. Samotný Bůh má požadovat!“ Abdrushin nám Posolstvom Grálu objasnil naš cieľ putovania stvorením, ktorý je v Raji. Každý čitateľ Poslstva Grálu vie, že len v Raji môže zažiť blaženosť a štastie. Ja stále myslím na Raj ako na svoj poznaný cieľ. Ako to ale dať dohromady z citovanou pasážou? Ja očakávam lepši život v Raji, no zdása, že sa previňujem voči Bohu. Ako ste sa vyrovnal voči očakávaniu lepšieho v Raji, ktoré je zapovedané a nutného poznania a udržiavania vedomia cieľa svojej cesty stvorením, ktorý máme stále vo vedomi ako Raj? Určite to nieje chcené aby sme na Raj zabudli a nemysleli naň. Ako teda myslieť na Raj a neočakávať na lepšie, že raz sa do ňeho dostatneme? Ako zaujať správny postoj? Ďakujem
O.J.

zdenekfritz

Dobrý den přeji pane O.J.
Děkuji za otázku. Je užitečné si ji položit, protože ona se týká čtenářů Poselství mnohem více, než by se dalo očekávat. Jako mnohé jiné výroky v Poselství, nelze ani tento brát samostatně a odděleně od zbytku celé přednášky. Ta je jako celek zaměřena na nesprávný duchovní postoj věřících, kteří jsou, aniž si to většinou uvědomují, v domýšlivém postoji ,,již spasených“. Jsou o sobě přesvědčeni, že mají správnou víru a proto očekávají od Boha ,,odměnu“ v tom, že je spasí a dá jim Ráj. Když budeme pozorně poslouchat čtenáře, nejdeme u nich velmi často přesně takové vnitřní uspokojení, které se vyjadřuje např. výroky: …my máme naše Slovo…my jezdíme na Horu, oni ne…my čteme Poselství Poslední ruky, ale oni ne a tak nedojdou ke Světlu…my čteme správné původní Poselství, ale oni to falešné, my tedy máme spojení se Světlem…učedníci, kteří tam udělují požehnání mají spojení se Světlem, ale ti druzí učedníci ne…a mnohé jiné výroky, které vyjadřují uspokojení, jak já to dobře chápu a dělám.
Přednáška Nesprávné cesty je zdánlivě určena církevně věřícím, ale ve skutečnosti mluví o obecném nesprávném postoji, který nazýváme duchovní pýchou. Na jiném místě Poselství je ovšem již řeč spíše o čtenářích, ale význam je stejný /př.Neumdlévejte/: Především se braňte vzniku onoho blaženého pocitu, který mnozí nazývají pokorou, ale který neznamená nic víc než uklidňující vědomí, že jste se svým jednáním zalíbili Bohu a nyní od Něho můžete očekávat dík, odměnu. To je duchovní pýcha, jedno z nejhorších
nebezpečí, jemuž podléhá většina všech věřících, aniž o tom ví, protože tuto pýchu skutečně považuje za pokoru.
V podobném duchu je pasáž z př. Vy, kteří jste si vzali za cíl: Jak je člověk ještě malý, a jak sám sobě si připadá velký! Zejména když tomu věří, pro víru! Jak v něm potom září pocit povznešení nad svými předsevzetími, nad svým chtěním a nad těmi city, které on svému Bohu přináší vstříc. S jakým soucitem hledí na bližní, kteří jsou ještě daleko vzdáleni od této víry. Avšak všechen soucit je z největší části jen samolibost, duchovní domýšlivost, nebo ještě obojí silně smíchané. Zkoumejte se proto tak silně a bezohledně jak můžete.
Tyto a mnohé jiné pasáže hovoří o skryté duchovní domýšlivosti, kdy je člověk sám o sobě přesvědčen, jaký je ,,dobrý věřící“, jak Bohu slouží, tím, či oním způsobem. Z tohoto pocitu uspokojení pak samo sebou vyplyne, že Bůh ho jistě miluje, když on, člověk, se tak snaží žít podle Jeho vůle. No a další pocit následuje vzápětí, …když ho Bůh miluje, tak ho jistě spasí, zachrání, dovolí mu cestu do Ráje, apod. To vše není o slovech a vnějších postojích, ale o pocitu vnitřního uspokojení. Ono jmenované ,,pokorné očekávání“, není touha po Ráji, touha po dobru, ale ,,očekávání odměny“ za to, že člověk ,,správně žije“.
To, o čem píšete Vy, je něco zcela jiného. Touha po Ráji a po světle je přirozená potřeba probuzeného ducha. Jen to nesmí být skrytý požadavek…když tolik let poctivě čtu Poselství a tak se snažím podle něho žít, pak bych se přece měl do Ráje dostat, ne? Skutečná touha vede k aktivitě, k usilování, tedy k vlastní snaze po cestě do Ráje sám jít, ne k očekávání, že to Bůh sám nějak zařídí. Očekávání, o kterém hovoříte Vy, je v jiném smyslu, než to v přednášce zmíněné. V našem případě bychom tedy místo pojmenování ,,očekávání Ráje“ měli spíše hovořit o ,,usilování do Ráje“ o touze po službě v Ráji a o touze po užitečnosti ve stvoření, které je v každé vyšší říši lepší a duch tam je použitelnější a užitečnější…Těšit se na Ráj je správné, ale nestačilo by to, kdyby se člověk skutečně jen ,,těšil“ ale nic pro to, kromě víry v Boha nedělal.
Rozhodně je správné si na takové pocity uspokojení dát pozor, protože tím, že máme v rukou to nejvyšší poznání, můžeme velmi lehce upadnout do pocitů, že jsme na tom lépe, než jiní věřící i nevěřící a máme větší nárok na Ráj…a dostaneme se přesně do vnitřního stavu, před kterým tato přednáška varuje.

O.J.

Dobrý deň pán Fritz,

ďakujem za odpoveď a Váš výklad. Ja to vnímam ešte v tej rovine, že by sme mali žiť predovšetkým viac intenzívnejšie v prítomnosti.

S priateľským pozdravom,
O. J.

zdenekfritz

Ano, nepochybně ke správnému postoji patří i život v přítomnosti-tedy nesnít o budoucnosti, ale pracovat na sobě a své cestě nyní. Jak jsem naznačoval ve svém příspěvku, nemáme o budoucnosti ,,snít“, ale o ni ,,usilovat“ svou činorodostí a aktivitou…
Nicméně si myslím, že uvedená přednáška ,,Nesprávné cesty“ není o žití v přítomnosti, ale domýšlivém požadování Boží přízně. O životě v přítomnosti je jiná přednáška, která se tak i jmenuje. Ovšem vše spolu souvisí a cesta do Ráje klade požadavky na splnění všech pokynů. ZF